Komplet orchestrálního díla Vítězslava Nováka a postupně i Josefa Bohuslava Foerstra začíná v těchto dnech v Olomouci natáčet dirigent Marek Štilec. Vedle společnosti Naxos, která zajišťuje celosvětovou distribuci, se na tomto projektu podílí i Kamenice nad Lipou, kde se Vítězslav Novák narodil. Spolu s Moravskou filharmonií Olomouc bude skladby Vítězslava Nováka a Josefa Bohuslava Foerstra natáčet v dalších letech i Janáčkova filharmonie Ostrava. Plán obou projektů počítá s dokončením v roce 2026/27 a vedle kompletu Fibichova orchestrálního díla dokončeného letos v lednu v Ostravě a projektu „Češi ve Vídni“, který pokračuje natáčením symfonií Pavla Vranického, se jedná o nejrozsáhlejší projekty tohoto typu.
Celá série začíná natočením Novákovy Jihočeské suity a symfonické básně Toman a lesní panna.
Pouhých 75 dní nás dělí od otevření státní opery po její generální rekonstrukci, která proběhla v rekordním čase tří let. „Když otevřete dveře Opery, je to, jako byste vstoupili do jiného světa nebo do nádherného kostela. Je to místo, kde najdete naprosto odlišnou atmosféru, krásu, tradici,“ říká umělecký ředitel opery národního divadla a státní opery per boye Hansen. Znovuotevření jedné z nejkrásnějších divadelních budov v evropě bude hlavním úkolem v jeho nové funkci.
Státní opera prošla naposledy komplexnější opravou v 70.
letech minulého století. Historická budova dostane nové jevištní technologie
včetně unikátní točny. Ve druhém podzemním podlaží vzniká moderní zkušebna s
vynikající akustikou, renovovány byly zkušebny, baletní, orchestrální
i sborový sál a zázemí umělců. Provozní část budovy získává nový vzhled,
byla osazena její skleněná fasáda. Na rekonstrukci budovy se podílelo mnoho
restaurátorů, kteří vyčistili monumentální nástěnné malby Eduarda Veitha na
stropě auditoria i vzácné fresky. V hledišti budou instalována nová křesla, do
kterých diváci poprvé usednou na začátku příštího roku, inovací budou čtecí
zařízení s variabilní možností titulků.
„Předání stavby Národnímu divadlu je naplánováno na 15. prosince 2019. Financování generální rekonstrukce Státní opery je zajištěno z programu Péče o národní kulturní poklad. Během prvního pololetí budeme zkušebním provozem testovat nové jevištní technologie i dispozice rekonstruovaných prostor,“ uvedl ředitel Národního divadla prof. MgA. Jan Burian.
Milníky generální rekonstrukce představí výstava v provozní
budově Národního divadla na náměstí Václava Havla. Otevřena bude každý všední
den od 14 do 18 h až do 15. listopadu 2019.
Státní opera se divákům znovu otevře v neděli 5. ledna 2020, po 3 letech rekonstrukce a přesně 132 let od jejího prvního otevření, velkolepým večerem s podtitulem „státní opera v proměnách času (1888–2018)“. Slavnostní koncert v režii renomované režisérky alice nellis nás provede po slavné historii čtyř zdejších operních souborů. Koncepci večera připravili dramaturgové Jitka Slavíková a Ondřej Hučín. Vybrané operní árie, ansámbly a předehry symbolizují klíčové momenty nejen historie budovy dnešní Státní opery – světové či české premiéry, mimořádné inscenace, slavné pěvecké, dirigentské a režisérské osobnosti, hostování významných zahraničních operních divadel, ale českých dějin vůbec. Průvodního slova se ujme dramatik pavel kohout. Pod taktovkou hudebního ředitele Státní opery karla-Heinze steffense se představí významní sólisté Opery ND a čeští i zahraniční hosté například lise davidsen, pavel Černoch, eva urbanová či kateřina kněžíková. Vystoupí spolu s Orchestrem a Sborem Státní opery. V průběhu večera zazní Janáček, Smetana, Puccini nebo předehra Wagnerových Mistrů pěvců norimberských a mnoho dalších. Slavnostní večer bude přenášet v přímém přenosu Česká televize, ze záznamu pak ZDF a další evropské televizní stanice.
Soubor Státní opery odehrál svou poslední premiéru mimo
domovskou scénu v říjnu. Ve Stavovském divadle představil dvouaktovou operou
Lolita současného ruského skladatele Rodiona Ščedrina.
V první polovině roku (3. dubna 2020) uvede již ve Státní
opeře inscenaci opery král roger Karola Szymanowského, nejvýznamnější osobnosti
polské hudby první poloviny 20. století. V současné inscenaci bude režisér
mariusz Treliński na sofistikované fascinující scéně slovenského scénografa
Borise Kudličky vyprávět příběh krále, který na cestě za poznáním čelí
vnitřnímu boji mezi rozumem, pořádkem či křesťanstvím a instinktem, chaosem či
hedonistickým životním stylem. Uvedeme v koprodukci s Národní operou ve Varšavě
a Královskou operou ve Stockholmu.
Balet národního divadla uvede v nově zrekonstruované budově spící krasavici Petra Iljiče Čajkovského v choreografii slavné brazilské primabaleríny a choreografky Marcii Haydée. České premiéra se uskuteční 21. května 2020 za doprovodu Orchestru Státní opery. Diváci dále zhlédnou z baletního repertoáru tituly Marná opatrnost a Timeless.
Další premiérou souboru Státní opery budou mistři pěvci
norimberští skladatele Richarda Wagnera. Tato opera zazněla u příležitosti
slavnostního zahájení provozu v tehdy Novém německém divadle (Neues deutsches
Theater) 5. ledna 1888. Jedná se o zásadní titul v historii Státní opery, navíc
Richard Wagner byl v prvních dvaceti letech po otevření budovy jedním
z nejhranějších autorů. „Mistři“ jsou jednou z nejnáročnějších oper, co do
délky (4,5 hodiny), tak i co do požadavků na sbory.
Do Státní opery se po jejím otevření vrátí v novém obsazení
oblíbená inscenace z loňského roku Fidelio, dále například kritiky oceňovaná
inscenace Jiřího Heřmana Madama Butterfly, Aida či Nabucco. Toscu uvedeme
v obnoveném nastudování inscenace z roku 1999.
„Dramaturgie Státní opery musí mít kořeny ve své historii.
Již od svého založení v roce 1888 hrála významnou roli v evropském operním
životě, absorbuje, ale také vytváří nejdůležitější umělecké impulzy té doby,
vždy v dialogu s jinými evropskými operními domy, kde hostuje mnoho předních
světových umělců té doby,“ říká per boye Hansen a dodává: „Pro mě je velkou
inspirací skladatel Alexander Zemlinsky. V letech 1911 až 1927 byl hudebním
ředitelem Státní opery, tehdy ještě Nového německého domu. Zemlinsky byl velmi
inovativní experimentátor a Státní opera pod jeho vedením dosáhla vysoké
mezinárodní úrovně.“
Úvahy uměleckého ředitele Opery o repertoáru jsou ambiciózní a široké. Chce uvádět velké romantické opery 19. století, s jádrem repertoáru Verdiho, Wagnera a Pucciniho. Zařazovat bude pozdní romantické a expresionistické impulsy z první poloviny 20. století – skladatelé jako Richard Strauss, Korngold, Schreker, Zemlinsky a Hindemith. Dále klasické moderní opery 20. a 21. století a opery živých skladatelů včetně nových skladeb. Neopomene ani operu ze všech období, která má potenciál oslovit nové publikum: rodiny, mladé, ty, kteří z jakéhokoli důvodu ještě nebyli v opeře.
#mimoradu, tag, který výstižně
charakterizuje dramaturgii letošního ročníku cyklu experimentální hudby PKF —
Prague Philharmonia s názvem Krása dneška, který startuje 5. listopadu
v Experimentálním prostoru NoD a v této sezoně je tematicky spjat
s 30. výročím sametové revoluce a státy Visegrádské čtyřky.
V pěti večerech se představí přední skladatelské osobnosti „generace
svobody“ z Polska, Maďarska, Slovenska a České republiky. „Letošní
dramaturgii jsme se snažili koncipovat jako sérii zážitků, kde v popředí stojí
touha interagovat s hudbou samotnou. Na diváky čeká poslech ticha,
prostorové koncepty vnímání hudby, meditace, řízená aktivace smyslů, improvizace
nebo ukázky radioartu. Obsahově směřujeme jednotlivé koncerty k tématům
souvisejícím s odkazem sametové revoluce – svobodě slova, svobodě času,
místa, formy. Řada autorů přijede své skladby do Prahy osobně interpretovat,
mezi nimi skvělá autorka a vokalistka Agata
Zubel, Mikołaj Laskowski či Miroslav Tóth, jenž pro cyklus
připravuje světovou premiéru. Orchestr povedou ve dvou večerech vynikající
specialisté na oblast soudobé hudby – dirigenti Pavel Šnajdr a Marián Lejava.
Společně budeme hledat odpověď na otázku, jak palčivý je dnes problém vnější i
vnitřní svobody v zemích, kde ještě před jednou generací sloužilo umění
k výchově socialistického člověka,“ komentuje cyklus jeho letošní
dramaturg, muzikolog Viktor Pantůček.
„Projekt je určen všem, kteří chtějí zažít něco skutečně mimořádného, jsou
zvědaví, mají důvěru v sebe sama a rádi překračují stín mainstreamového zážitku.
Všem, kteří se nebojí postavit #mimoradu,“ dodává.
PKF – Prague Philharmonia tímto cyklem
originálně reflektuje 30. výročí listopadových událostí roku 1989. „Koncerty se
budou opět konat ve velmi neformální atmosféře a my doufáme, že mezi jinými osloví
rovněž mladé posluchače, protože skladatelé, kteří do Prahy přijedou nebo které
prezentujeme, jsou v podstatě jejich generačními vrstevníky,“ dodává
ředitel PKF Radim Otépka. Projekt doprovodí na sociálních sítích také série
anket na téma svoboda, cenzura nebo životní prostor se zástupci mladé,
polistopadové generace.
ČESKÁ HUDEBNÍ RADA udělila letos své ocenění RNDr. Janu Králíkovi, CSc. za jeho dlouholetou úspěšnou popularizaci zejména operní hudby mezi nejmladší generací.
Cena mu byla předána na zahájení festivalu Mladá Smetanova Litomyšl 20. 9. 2019 a to z rukou místopředsedy České hudební rady Jaroslava Raušera a tajemnice rady Lenky Dohnalové. Toto čestné ocenění je publikováno v síti Mezinárodní a Evropské hudební rady a je doprovázeno dílem významného českého grafika a hudebníka Karla Demla.
RNDr. Jan Králík, CSc. Foto archiv
RNDr. Jan Králík, CSc. je renesanční osobností. Vzděláním matematik (MFF UK – pravděpodobnost a statistika) a lingvista (FFUK – obecná jazykověda) dlouhodobě pracující v Ústavu pro jazyk český AVČR v oboru matematické lingvistiky. Překladatel (v r. 1980 oceněný nakladatelstvím Mladá Fronta za překlad A. Rényiho Dialogů o matematice), hudební publicista (spolupráce s Českým rozhlasem, Českou televizí, Supraphonem, Divadelním ústavem, tiskem (je např. dlouhodobým přispěvatelem časopisu Hudební rozhledy) a popularizátor klasické hudby, zejména ve spolupráci s Hudební mládeží ČR, kde působil v letech 1992–95 i jako její předseda.
Je rovněž spoluautorem Českého akademického korpusu a Retrográdního slovníku současné češtiny, spoluzakladatel Skupiny pro počítačový fond češtiny, Ústavu českého národního korpusu FF UK a International Quantitative Linguistics Association (IQLA při universitě v Trevíru) a mj. i kronikář obce Lázně Toušeň.
Působil v řadě funkcí v oboru matematiky i hudby, od r. 1989 je také členem výboru Českého spolku pro komorní hudbu, je spoluzakladatelem Klubu Emy Destinnové a členem čestného předsednictva Nadace E. Destinnové v Londýně (od r. 1998). Za přípravu vydání The Complete Destinn (Mnichov-Hamburg, 1995) získal Cenu německé gramofonové kritiky, připravil k vydání DVD Jarmila Novotná (Supraphon 2003), koncipoval vydání kompletů z díla L. van Beethovena, G. Verdiho, R. Wagnera, A. Dvořáka, B. Smetany, E. Destinnové. To všechno a mnohem víc je RNDr. Jan Králík, CSc, který se ale ještě více než 40 let poutavě a velmi erudovaně věnuje popularizaci klasické hudby zejména mezi mladými lidmi.
Během čtyř desítek let přivedl svým působením do obce koncertního a operního publika tisíce poučených a nadšených mladých lidí. Do srdcí účastníků akcí Hudební mládeže se zapsal během svých pravidelných přednášek na festivalech, seminářích a na Letních ateliérech v Třeboni, kde přinášel frekventantům nejen atraktivní přístupy k vnímání klasické hudby a zvláště opery, ale také kultivující pohledy na svět kolem nás. A právě za to mu patří poděkování i hudební obce prostřednictvím České hudební rady.
Citáty J. Králíka:
„Největší umění přichází tam, kde si řeknu: Už dál (tam) nepůjdu, zůstanu tady.“ „Jev je magický, když dopředu nevíme, jak na nás bude působit.“ „Okolnosti znamenají pro vnímání neobyčejně mnoho.“ „Sílu a energii to má, jestliže ten, kdo vytváří tu věc, té dané věci věří.“
HUDEBNÍ MLÁDEŽ
Na ocenění nominoval RNDR. Jana Králíka, CSc. spolek Hudební mládež ČR, člen mezinárodní sítě Jeunesses Musicales International, člen České hudební rady. V České republice se pokusil o její založení v r. 1948 dirigent Václav Talich, ale její činnost byla povolena až v r. 1971, v r. 2003 byla obnovena spolupráce s mezinárodní sítí. Spolek organizuje především Festival Mladá Smetanova Litomyšl.
ČESKÁ HUDEBNÍ RADA
ČHR je nevládní střechovou organizací, která aktuálně sdružuje na padesát kolektivních členů, mezi nimi i Asociací (orchestrů, festivalů, hudebních umělců a vědců, neprofesionálních orchestrů, sborů, výrobců hudebních nástrojů, agentur), pedagogických pracovišť, médií, spolků, OSA. Je českým střediskem Mezinárodní hudební rady UNESCO a členem Evropské hudební rady. Jejím posláním je přispět k optimalizaci fungování sektoru na české i evropské úrovni, propojovat lidi a projekty, prostředkovat potřebné know-how nejen svým členům a oceňovat nápadité tvůrčí osobnosti a projekty. Ocenění uděluje od r. 1994. Sekretariát ČHR je součástí Institutu umění-Divadelního ústavu. Více na www.chr-cmc.org
na mimořádném koncertě 7. listopadu,
nazvaném Premiérový večer, představí americký dirigent Keith Lockhart
všechny tři vítězné kompozice vzešlé z druhého ročníku skladatelské
soutěže České filharmonie. Na programu tedy budou Písně Vrbovýho proutku
Jany Vöröšové, Neha Adriána Demoče a Crossings Matouše Hejla.
Letošní abonentní řadu K otevře 10.
listopadu koncert Josefa Špačka a
Komorního orchestru České filharmonie, na němž se představí Čtvero
ročních období ve dvojí podobě. V první polovině zazní původní verze Antonia
Vivaldiho, v té druhé pak Čtyři roční období v Buenos Aires
krále argentinského tanga Astora Piazzolly, která pro sólové housle a
smyčcový orchestr s vložením citací z Vivaldiho upravil ukrajinský
skladatel Leonid Děsjatnikov.
Třicáté výročí událostí, které vedly
k pádu totalit ve střední a východní Evropě, si Česká filharmonie ve
spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů připomene 16.
listopadu koncertem ke Dni
studentstva, na němž pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka
zazní Meditace na staročeský chorál Sv. Václave Josefa Suka, třetí a čtvrtá věta z Beethovenovy
Osudové, předehra Můj Domov Antonína Dvořáka a Sinfonietta Leoše Janáčka.
Své projevy na něm pronesou bývalý německý prezident Joachim Gauck a
bývalý premiér české vlády a předseda Senátu Petr Pithart. Moderuje David
Mareček.
Cyklus koncertů Čtyři kroky do nového
světa pokračuje 26. listopadu představením předehry Egmont
Ludwiga van Beethovena, která se stala neoficiální hymnou maďarského
povstání v roce 1956, a ikonické passacaglie pro velký orchestr Mystérium
času od zásadního českého skladatele 20. století Miloslava Kabeláče,
kterou Česká filharmonie pod taktovkou Karla Ančerla premiérovala v listopadu
1957. Českou studentskou filharmonii řídí dirigent Marko Ivanović,
moderuje Petr Kadlec.
Čajkovského projekt po vydání boxu se sedmi
CD, úspěšném hostování na Dvořákově Praze a právě končícím japonském turné
uzavřou rezidence České filharmonie s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem ve vídeňském Musikvereinu
(18.–20. listopadu)a pařížské Philharmonii (22.–24. listopadu).
Rezidence sestávají ze tří koncertů. Na prvním zazní symfonie Manfred a První klavírní koncert s Kirillem
Gersteinem, na druhém Pátá symfonie,
Serenáda pro smyčce a Variace na rokokové téma s Gautierem Capuçonem a na třetím Šestá symfonie a Houslový koncert s Renauldem
Capuçonem.
Z listopadového čísla
časopisu Hudební rozhledy vybíráme:
Rozhovor s uměleckým vedoucím
souboru Musica Florea Markem Štrynclem
o interpretaci děl 19. století – zejména tvorby Antonína Dvořáka
Rozhovor s francouzsko-kanadským
klavíristou Markem-Andrém Hamelinem,
hostem letošního Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného, k jehož hudebním
láskám patří mj. (podobně jako
v případě Marka Štryncla) tvůrčí odkaz Antonína Dvořáka.
Rozhovor s Jiřím Hudcem, kontrabasistou České filharmonie, který v tomto
roce odešel po osmadvaceti letech z
postu vedoucího kontrabasové skupiny.
Z rubriky
Události ohlédnutí za slavnostním koncertem,
uspořádaným u příležitosti 100. výročí Konzervatoře Brno v jejím nově
otevřeném a oficiálně se všemi poctami pokřtěném sále
Z rubriky
Festivaly, koncerty ohlédnutí za
festivaly Dvořákova Praha a Mladá Praha, zahajovacími koncerty Symfonického orchestru hl. města Prahy,
Symfonického orchestru Českého rozhlasu,
orchestru PKF – Prague Philharmonia, Moravské filharmonie Olomouc, před níž
poprvé předstoupil ve funkci jejího nového šéfdirigenta Jakub Klecker, za koncertem v Národním
divadle ke 30. výročí svobody, slavnostním koncertem Festivalu Jarmily Novotné či Beethovenovou „Devátou“, uvedenou ke 100. výročí založení Plzeňské
filharmonie
V rubrice Horizont tentokrát
přinášíme postřehy z 56. ročníku Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha, na kterém bylo porotou
uděleno celkem sedm cen, z nichž Grand Prix získal britský snímek Umírající labuť o životě primabaleríny
Královského baletu v Londýně Zenaidy
Yanowské.
Z operního žánru, nabídnutého
v poslední době na našich scénách, si určitě přečtěte recenzi na premiéru Offenbachových Hoffmannových povídek,
uvedených Národním divadlem Brno v hudebním nastudování Ondreje Olose a v režii tandemu SKUTR, ainformace z 26. ročníku
Cen Thálie, vyhlašovaných a pořádaných Hereckou asociací. V operní
kategorii byli z nominovaných pěvkyň a pěvců vybráni na stupně vítězů Kateřina Kněžíková za titulní roli
v Juliettě Bohuslava Martinů na scéně ostravského Národního divadla
moravskoslezského a Ondřej Koplík za
Dona Ramira v Rossiniho Popelce v Divadle F. X. Šaldy v Liberci.
Za celoživotní umělecké mistrovství získala cenu Gabriela Beňačková.
Ze zahraničí jsme pro vás připravili
recenzi na premiéru Wagnerova
Tannhäusera, uvedeného v rámci letošních Bayreuthských slavností. Pod
taktovkou v Bayreuthu debutujícího Valerije
Gergijeva a v netradiční režii Tobiase
Kratzera se hlavní role zhostil vynikající americký tenorista Stephen Gould, roli Alžběty nastudovala
norská sopranistka Lise Davidsen,
v současnosti považovaná za nástupkyni Kirsten Flagstad, a postavu Venušeruská mezzosopranistka Elena Zhidkova. Svým výkonem ale
zaujali i ostatní pěvci, zejména německý barytonista Markus Eiche jako Wolfram von Eschenbach. Pro nás je ale jistě
zajímavá i recenze na Dvořákovu Rusalku
v Divadle na Vídeňce, kde se vedle hlavní role, ztvárněné švédskou
sopranistkou Marii Bengtsson, představil
v roli Prince náš Ladislav Elgr…
Z rubriky Studie, komentáře si
nenechte ujít:
zavedené
seriály: Celuloidová hudba
– v tomto roce o českém (a československém) hudebním dokumentu
– v jedenáctém díle věnovaném dokumentárnímu snímku Romana Vávry Když já tak rád diriguju o Jiřím Bělohlávkovi,
Z historie a současnosti muzikálu – kde tentokrát najdete několik bloků
zajímavostí z muzikálového Londýna
na přelomu léta a podzimu
nové
seriály: Portréty velkých dirigentů od 19. století po
současnost, kde se tentokrát dozvíme celou řadu informací o jednom
z nejvýznamnějších mahlerovských dirigentů současnosti (a také skvělém
klavíristovi, skladateli, popularizátorovi a organizátorovi), Michaelu Tilsonovi Thomasovi, Mozaika
nejslavnějších operních režisérů, v níž se autorka textu, Helena Havlíková, v listopadovém
čísle zaměřila na ohromující režijní projekty katalánské divadelní skupiny La Fura dels Baus, Zapomenuté operní
skvosty, kde se tentokrát Robert Rytina věnuje opeře Velký Gatsby mimo jiné i Pulitzerovou cenou ověnčeného Johna Harbisona, Století bez mezníků
s poutavým textem o jednom z nejvýznamnějších japonských skladatelů,
jehož známe pod jménem Tóru Takemicu
a který při návštěvě Japonska v roce 1959 zaujal i samotného Igora
Stravinského, a jazzu věnovaný seriál s názvemProudy a protiproudy jazzových meandrů, jenž pokračuje dílem,
který vztahem jazzu a slova zahajuje téma
Jazz mezi slovem a obrazem.
samostatné
studie: V listopadovém čísle otevíráme vícedílný cyklus
nazvaný Fenomén Janáček, v němž
se dotkneme řady témat spojených nejen se skladatelovým životem, ale zejména
s jeho originální tvorbou. Po úvodním – životopisném dílu se tak budou
jednotlivé okruhy věnovat například Janáčkovi a folkloru, jeho kompozičnímu
slohu, literární tvorbě, vztahu k Rusku, skladatelovým ženám či jeho
opusům, zachyceným na nejrůznějších nahrávkách. Zbyněk Brabec však nevynechá
ani témata, v nichž se vydáme po Janáčkových stopách, janáčkovské
literatuře či uvádění jeho operní tvorby na našich a zahraničních scénách…
V rubrice Knihy a notoviny se tentokrát
dočtete recenzi na knihu Jiřího Hlaváče
– Josef Suk – pokus o portrét (a hudební přikázání), vydanou v loňském
roce Akademií múzických umění v Praze.
Rubriku Svět hudebních nástrojů vyplňuje
cyklus, věnovaný klavíru a nazvaný Klavírnictví na rozcestí. Jedenáctý díl autor nazval Nový kontinent aneb pokusy o redesign piana a doplnil jej velice
zajímavými fotografiemi těchto leckdy až futuristicky vyhlížejících nástrojů.
A v rubrice Revue hudebních nosičů
tentokrát nabízíme Nové
operní nahrávky na DVD, po kterých na dalších stranách jako v každém čísle následují recenze
na některá nově vydaná CD.
Ve Skutči, menším východočeském městě, se aktuálně připravuje v pořadí již 17. ročník festivalu klasické hudby i spřízněných žánrů – Tomáškova a Novákova hudební Skuteč. Pořadatelem festivalu je město Skuteč, které tak navázalo na rozsáhlé hudební tradice města. V minulosti zde v oblasti kultury probíhaly pravidelné koncertní řady, které však postupně vymizely: například Skutečské hudební večery (od r. 1952), Novákova Skuteč (od r. 1956), Skutečské hudební jaro (od r. 1986) či Novákovské hudební dny (pravděpodobně od r. 1909).
Současný festival vedle Vítězslava
Nováka připomíná i odkaz hudebního skladatele Václava Jana Tomáška.
V prvních ročnících se
program omezoval pouze na přehlídku dětských pěveckých sborů a několik málo
koncertů poloprofesionální úrovně. Postupem času se rozšiřoval jak počtem
koncertů, tak i délkou svého trvání, která se ustálila na osmi
týdnech (cca od poloviny března do poloviny května). Tomáškova
a Novákova hudební Skuteč se stala festivalem nadregionálního až celostátního významu, výrazného
dramaturgického zaměření a vysoké umělecké úrovně.
Nadcházející 17. ročník se uskuteční od 22. 3.
do 17. 5. 2020. Slavnostního zahájení se ujme Moravská filharmonie Olomouc se
svým novým šéfdirigentem Jakub Kleckrem a houslistou Jiřím Vodičkou. V městském
muzeu se představí Guitar Arte Trio s hudbou španělských autorů. Příznivce
operety pořadatelé uspokojí titulem Járy Beneše – Na tý louce zelený
v provedení Moravského divadla Olomouc, které na festivalu uvede ještě
nestárnoucí muzikál Starci na chmelu. Do Hrochova Týnce (kam se festival nově
rozšiřuje) zavítá slovenské vokální okteto Danubius Octet Singers
s herečkou Božidarou Turzonovovou v pořadu věnovaném Emě Destinové.
Severočeské divadlo Ústí nad Labem představí nové provedení baletu Louskáček a
Slezské divadlo Opava do Skutče přiveze operu Prodaná nevěsta.
Část programu je situována i do kostelů.
V poutním chrámu v Luži vystoupí hobojista Vilém Veverka
s Ultimate W Bandem a evangelický kostel v Proseči přivítá Irenu
Budweiserovou. Skutečský kostel naplní barokní hudba v podání Petra Hostinského
(varhany), Pavla Herzoga (trubka) a Heleny Hozové (zpěv) a v kostele
v Chrasti vystoupí s pásmem duchovních písní pěvecké sbory Slavoj
Chrudim a Rubeš Skuteč. Pravidelnou součástí programu je i soutěžní přehlídka
dětských a mládežnických pěveckých sborů O Cenu Vítězslava Nováka.
K nejoblíbenějším tradičně patří velké crossoverové projekty, které
pořadatelé uvádí v prostoru zimního stadionu Skuteč.
Pro rok 2020 je připraven společný koncert
Filharmonie Hradec Králové a zpěvačky Dashi, s dirigentem Martinem Kumžákem
a jako druhý projekt RockSymphony Filharmonie Bohuslava Martinů Zlína
s dirigentem Viktorem Kozánkem, v němž jako sólisté vystoupí Marta
Jandová a Václav Noid Bárta. Ukončení 17. ročníku proběhne v režii
slavného vokálního kvarteta 4TET.
Festival Tomáškova a Novákova hudební Skuteč navštíví každoročně kolem čtyř tisíc lidí z blízkého i vzdáleného okolí. Řadí se mezi nejvýznamnější kulturně společenské akce Pardubického kraje. Podrobnosti k programu i organizaci festivalu najdou zájemci na webu hudebni.skutec.cz
Křišťálový sál staré radnice rozezní na svém mimořádném vystoupení
prestižní rakouský soubor Ars Antiqua Austria a přiblíží posluchačům atmosféru koncertů
v salonech vídeňských paláců. Zde se v té nejvyšší společnosti pohyboval
Haydnův současník, vídeňský rodák s českými kořeny Karl Kohaut, kterého
proslavila virtuosní hra na barokní loutnu. Jeho dosud skryté hudební
mistrovství i v jiných sférách odhalí program koncertu složený ze sinfonií pro
smyčce, které složil v 50. letech 18. století. V komorním obsazení, jak se tato
hudba prováděla v prostorách salonů či na chrámových kůrech, zazní v novodobé
premiéře výběr děl unikátně dochovaných ve sbírkách Moravské zemské knihovny.
Na koncertě bude rovněž představena právě vycházející moderní edice objevených
skladeb, která vyšla v Nakladatelství Českého rozhlasu.
Koncert zazní 24. listopadu od 17 hodin v Křišťálovém sále Staré radnice
Brno.
Via Musica ad beatum z.s. dne 19. října 2019 v Dolních Břežanech udělil ocenění Pro bono mundi světově renomovanému klavíristovi prof. Ivanu Klánskému při příležitosti koncertu, který byl věnován významnému životnímu jubileu tohoto umělce a na kterém vystoupil se svým synem Lukášem Klánským. Tento koncert se konal v rámci cyklu „Setkávání s klasickou hudbou v Dolních Břežanech“ ( www.adbeatum.cz ). Ocenění Pro bono mundi (Pro dobro světa) bylo prof. I. Klánskému uděleno za mimořádný mezinárodní přínos v oblasti klavírní interpretace, pedagogiky a za celoživotní zachovávání etických a morálních principů. Prof. I. Klánský, který se stal historicky prvním držitelem tohoto ocenění jej převzal z rukou Předsedy výboru MgA. Ondřeje Lébra a Místopředsedkyně výboru Bc. Jany Lébrové. Laudatio z pera Taťány Klánské přednesla Jana Lébrová. Pro bono mundi je nejvyšší ocenění, které Via musica ad beatum z.s. uděluje.
Prof. Ivan Klánský
Bolzano, Barcelona, Lipsko, Varšava, Neapol, Forth Worth, Santander… to jsou místa konání nejvýznamnějších mezinárodních klavírních soutěží, na nichž v letech 1967- 1976 zvítězil či získal titul laureáta Ivan Klánský, v té době posluchač Pražské konzervatoře a později HAMU ve třídě prof. Valentiny Kameníkové a prof. Františka Raucha.
Ivan Klánský (*1948 ) patří pro svůj mimořádný talent a pozoruhodné interpretační umění k předním představitelům současného českého i zahraničního koncertního života. Vynikajících úspěchů na světových koncertních pódiích dosáhnul jako sólista i jako člen světově známého komorního souboru Guarneri trio Prague. Koncertuje v Evropě, v Japonsku, Austrálii i Jižní Americe. Jako sólista České filharmonie hostoval často na koncertech v Německu, Anglii, Španělsku, Japonsku a USA. Dá se tedy říci, že ho poznalo jako vynikajícího interpreta – sólistu i komorního hráče obecenstvo v koncertních síních čtyř světadílů. Jeho repertoár obsahuje téměř všechna stěžejní díla světové klavírní literatury. Díky své účasti ve finále prestižní chopinovské soutěži ve Varšavě bývá označován za chopinistu, a je pravda, že k hudbě tohoto romantického génia má Ivan Klánský velmi blízko. Proto před dvěma lety vzniklo CD s Ivanovými nejoblíbenějšími díly F. Chopina, ale samozřejmě má na repertoáru hudbu i jiných významných skladatelů. Nahrál například kompletní klavírní dílo B. Smetany a L. Janáčka, na jeho recitálech nechybí Bach, Mozart, Beethoven…
Ivan Klánský zasedá v porotách klavírních soutěží a s velkými úspěchy pedagogicky působí na katedře klávesových nástrojů na pražské HAMU, kde v současně zastává funkci děkana.
Životopis Ivana Klánského si můžeme přečíst na programech jeho koncertů, víme, kde všude hraje a hrál, jaké soutěže vyhrál a jaké výborné žáky vychoval. Co nového tedy můžeme teď, v této slavnostní chvíli, o něm říci?
Všechny lidské osudy se vytvářejí tím, s kým se setkáme, kde se v dané chvíli nacházíme a čemu případně unikneme. Jaro roku 1945, osvobozená Budapešť. Jozef Klein přežil válku, přežil holocaust, mnohokrát jako zázrakem unikl smrti. Přemýšlel, jak žít dál. Kde, aby mu každé místo nepřipomínalo rodinu a přátele, kteří zůstali v osvětimském pekle…Nechtěl se vrátit na Slovensko, kde prožil dětství. Jít do neznámé Palestiny, daleké Ameriky? Najednou se mu před očima mihla vzpomínka z dětství, z ještě šťastných dob, kdy jednoho slunečného dne jel s rodiči do Paříže. Z okna vlaku tenkrát hleděl okouzlen na Pražský hrad, Vltavu a její mosty…Tato prchavá vzpomínka prý rozhodla. Z Jozefa Kleina se stal Josef Klánský, student práv. A za tři roky, v květnu 1948, přišel na svět Ivan Klánský. Dítě s neobyčejným hudebním nadáním, a k tomu nesmírně chytré, citlivé a všestranné. Ivan už od dětství ohromoval svou hudební pamětí, pohotovostí, schopností hrát z listu, i svými prvními skladbami. V deseti letech napsal svou první učebnici hudební teorie. Hrál i šachy, později se stal nadšeným řidičem a jezdil i rallye. Byl o něm natočen dokumentární film s názvem Kolik hodin má den. Lidé byli fascinováni tím, co vše se dá stihnout – a k tomu tak profesionálně a kvalitně.
V sedmnácti letech zahájil sérii svých soutěžních úspěchů, jak se můžeme dočíst v jeho životopise. Bolzano, Barcelona, Lipsko, Neapol, Santander, Varšava, Forth Worth. Ale jak těžké bylo tenkrát na soutěže vyjíždět, to dnešní generace mladých už těžko pochopí. Člověk se nemohl jen tak sebrat a odjet soutěžit. Musel absolvovat jakousi přehrávku a pak úředníci rozhodovali o tom, zda bude vyslán. Tak Ivana na zkoušku do Bolzana na jeho první zahraniční soutěž vyslali, prý se slovy, aby přivezl cenu, jinak ho už nikam nevyšlou. I přivezl cenu první, a proto následovala další soutěž, opět přivezl cenu….a tak to šlo po několik let. Kdo zná Ivana osobně, ví, že vše dělá naplno, nic neošidí, disponuje obrovskou vnitřní silou a neuvěřitelnou schopností koncentrace.
U takto hudebně fenomenálně obdařených lidí bývá předpoklad, že talent mají v genech. V Ivanově případě to rozhodně tak není. Těžko říct, kde se tento talent vzal. On je ve své rodině široko daleko jediným takto úspěšným hudebníkem. Jsou věci nebem a zemí… Své hudební geny a talent Ivan předal všem svým dětem. A je krásné, že právě s nimi má společnou hudební řeč, že s nimi dokáže spolupracovat a učit je. Má v sobě celoživotní pokoru k životu i k hudbě, a naprosto potvrzuje známý fakt, že ti, kteří toho umí nejvíc a kteří jsou ve svém oboru výborní, nemají potřebu si to dokazovat. Jeho otec vepsal do knihy, kterou nazval Přežil jsem Hitlera, věnování: Toto vyprávění věnuji svým dětem a jejich dětem, aby věděli, jak málo scházelo i k jejich nebytí… Možná proto je Ivan Klánský takový, jaký je.
