Jiří Teml
20. prosince 2020 uplyne 100. výročí narození významného českého skladatele, rozhlasového dramaturga a hudebního režiséra Jiřího Jarocha, který byl v průběhu deseti let také mým učitelem kompozice. Tento osobitý tvůrce a dobrý, charakterově vzácný člověk opustil řady českých skladatelů po dlouhé a těžké nemoci 30. prosince 1986 ve věku 66 let. S řadou přátel jsme se s ním v době eskalující nemoci scházeli v blízkosti jeho bydliště v hostinci „U Hranice“ ve Strašnicích. Jako skladatel patřil Jaroch stylovým zařazením do okruhu „rozhlasáků“ – Miloslava Kabeláče, Klementa Slavického, Otmara Máchy, Jana Frýdy a dalších. Rozhlasu prakticky věnoval celý svůj aktivní život.
Narodil se ve Smilkově u Votic. Po maturitě na reálném gymnasiu v Kolíně absolvoval studium na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění ve třídě Jaroslava Řídkého. Současně studoval i hru na violu u pedagoga Ladislava Černého. Dokonale profesionálně vybaven působil krátce jako violista v orchestru Opery Divadla 5. května a od roku 1947 nepřetržitě až do odchodu do důchodu v tehdejším Československém rozhlase jako dramaturg a hudební režisér.
Jarochovy skladby vznikaly téměř výhradně v oblasti instrumentální symfonické a komorní hudby. Jeho tvorba vycházela z odkazu meziválečné skladatelské generace a postupně se vyvinula do osobitého modálního systému, vybudovaného na tritonových intervalových vztazích. Jeho dílo se vyznačuje důmyslnou architekturou, pevným řádem a potřebným dramatickým napětím. Jaroch nikdy nekoketoval s lacinou líbivostí, se svým dílem nespěchal a k tomu vedl i mne při mých konzultačních návštěvách. Dodnes si pamatuji, jak bojoval se závěrem svého Smyčcového kvartetu, kdy Smetanovo kvarteto již urgovalo dodání partitury. Na mé opakující se dotazy, zda kvartet je dokončen, jsem stále dostával negativní odpovědi. Až po dlouhé době při návratu Jarochů z Krkonoš můj učitel hlásil, že nápad se na jedné z procházek dostavil a skladba je hotova.
Největší popularitu přinesla Jarochovi raná skladba, půvabná Dětská svita pro noneto a především symfonická báseň Stařec a moře podle Hemingwaye. Neméně významné jsou ovšem i další skladby, tři Symfonie(z nichž třetí je koncertantní), Fantazie pro violu aorchestr, II. nonet, Smyčcový kvartet, Tři věty pro housle, violoncello a klavír, Metamorfózy pro dvanáct dechových nástrojů, Sonáta-fantazie pro sólovou violua další. Ve chvílích pohody psal i drobné skladby pro své dvě talentované dcerky. U poslední z nich s názvem Intermezzi notturni pro dvoje housle a klavír mne před svou hospitalizací pověřil jejich instrumentací pro komorní orchestr.
Nezištně mi po dobu deseti let pomáhal gratis při konzultacích, které mně nakonec umožnily věnovat se hudbě jako svému povolání a to po letech ve funkci dramaturga, kterou po dlouhou dobu sám vykonával. Jeho přístup k mým skladatelským pokusům nebyl nikdy autoritativní, nýbrž citlivý a trpělivý. Moudře brzdil moji snahu zameškaná léta rychle dohnat, ale radil pracovat na skladbě soustředěně tak, abych ji mohl dokončit s pocitem dobře vykonané práce. Těšil jsem se na každou návštěvu u Jarochů v milém rodinném prostředí, jehož byl Jaroch starostlivým otcem a kde se mně – bezradnému otvíraly nové cesty k hudbě. Jeho tvorbě bylo ublíženo v době „normalizace“, kdy jeho skladby téměř nezněly, ale ani současná doba, zdá se, není tomuto významnému tvůrci nijak nakloněna. Jest si jenom přát, aby nastal zvrat, kdy tyto obsahově závažné a umělecky dokonalé hodnoty budou doceněny a budou vděčnému publiku přinášet radost a cenné zážitky.