Znojmo, kostel sv. Michala
Helena Havlíková
Hudební festival Znojmo je svými operními stagionami už proslulý. Má dlouhou tradici – díky nápadité dramaturgii, úrovni nastudování, ale i atmosféře, která operní zážitek ještě umocňuje – včetně degustace vín. Inscenace v provedení zkušeného orchestru i sboru staré hudby Czech Ensemble Baroque pod vedením Romana Válka vznikají přímo na festivalu a pro festival. Ten je pestrý a bohatý spoustou dalších produkcí včetně požitků gastronomických. Základ stojí na koncertech vážné hudby – letos festival vyvrcholil vystoupením renomovaného souboru Il giardino armonico s programem z jeho nového CD Serpent and Fire / Had a oheň a áriemi dvou královen – egyptské Kleoparty a kartáginské Didony, jejichž osudy se staly oblíbeným námětem barokních oper. Patronem znojemského festivalu zůstává houslista Pavel Šporcl a je sympatické, že festival dává příležitost i začínajícím umělcům – laureátům Letní školy barokní hudby, mladým i těm ještě úplně malým vítězům různých soutěží –, ale také svým rodákům, kteří se už prosadili. Vedle řady dalších produkcí má svou tradici varhanické putování po znojemských kostelech nebo koncert v Uherčickém zámku, v Národním parku Podyjí se koná koncertní piknik. Festivalový program byl letos spojený s ústředním tématem letošního ročníku Svár duše a těla. Téma mu vtisklo scénické uvedení Rappresentatione di Anima et di Corpo / Představení o duši a těle italského skladatele přelomu renesance a baroka Emilia de‘ Cavalieri.
Cavalieri, římský šlechtic, diplomat, mnohostranný hudebník a prý i okouzlující tanečník, o něco mladší současník Claudia Monteverdiho, je čelný představitel toho velkého vzrušujícího hudebního přerodu na přelomu 16. a 17. století, přerodu od renesanční polyfonie s kontrapunktickým proplétáním rovnocenných hlasů k barokní monodii, zde v počáteční podobě recitar cantando, vůdčího melodicky zvlněného textu s nástrojovým doprovodem. Uvedení jeho Anima et Corpo, které věnoval přímo kardinálovi Pietrovi Aldobrandinimu, bylo v Říme v roce 1600 velkou událostí. Dnes patří ke Cavalieriho nejznámějším skladbám, které z dnešní perspektivy stojí na samém počátku vzniku oper a oratoria, žánrů, ve kterých zpěv a hudba začínají vytvářet rozsáhlejší celky nesené příběhem. U Cavalieriho je tím příběhem oblíbená křesťanské alegorie putování Duše a Těla nástrahami světských pokušení, až děsivé scény trápení zavržených duší v Pekle přesvědčí Duši i Tělo o pomíjivosti pozemského života se spásou Božího království.
Festivalová znojemská inscenace se hrála v kostele sv. Michala na vyvýšeném pódiu, pod kterým seděl orchestr s malým obsazením smyčcových nástrojů po jednom, cinky, dulcianem, zobcovými flétnami, theorbami, barokní harfou, pozitivem a bicími. V dlouhé akustice kostela to zvukově úplně stačilo, protože podstatná byla rozmanitost barev. A nejen tu dirigent Roman Válek rozehrál v plné pestrosti. Střídají se sólové monodie, obohacené vytříbenými ozdobami, madrigaly a tance, proměňuje se metrum, modální a dur/mollová tonalita a hlavně výraz. Vůbec není unyle mravokárný, jak bychom od téhle křesťanské alegorie očekávali, ale probleskují i veselé momenty. Tak třeba hned pro poživačné Tělo vymyslel Tomáš Hanzlík, tentokrát jako výtvarník inscenace, kostým s vypracovanými svaly i zadkem a talentovaný barytonista Tadeáš Hoza si v něm počíná až rozverně – v kontrastu s ušlechtilou vznešenou Duší, Markétou Cukrovou v modré říze. Ty dva láká a přesvědčuje spousta dalších alegorických postav – Anděl s jasným sopránem Pavly Radostové, mravokárný Čas s hodinami nad hlavou a zároveň uvážlivý Rádce v podání zvučného basbarytonu Jiřího Miroslava Procházky nebo Světské pokušení, ve kterém potvrdila svůj talent a cit pro starou hudbu Markéta Böhmová. Důležitou součástí této Cavalieriho v podstatě duchovní opery je také sbor – a ten mají pod vedením Terezy Válkové ve Znojmě tradičně výborný.
Vizuálně působila hlavně atmosféra kostela a jeho nasvícení Martinem Seidlem, spíše než režie Ladislavy Košíkové, která variovala čitelnou základní symboliku střetávání alegorických postav v boji o Duši a Tělo, do kterého zapojila i rudé peklo z propadla. Občas oživila inscenaci i vtípky, když odhalení jen vnějškově atraktivního Světského života jako převlečené Smrti vystihla vyfouknutím balónků, které splaskle spadnou na zem. Do děje uvedla diváky dvojice činoherců, Mark Kristian Hochmann a Klára Anna Satinská, kteří coby Adam a Eva předvedli ukousnutím jablka prvotní hřích a byli po celé představení průvodci Duše a Těla.
Letošní festivalová stagiona s Cavalieriho Rappresentatione di Anima et di Corpo byla pozoruhodná hlavně u nás prvním scénickým uvedením tohoto díla, díky kterému mohli diváci zažít, z jakých představ o antickém divadle se na přelomu renesance a baroka vyvinula opera a jakým oslavám holdovali církevní hodnostáři v Římě během Svatého roku 1600. A témata, nad kterými uvažovali tvůrci před více než čtyřmi staletími, byla díky festivalovému nastudování inspirativní i pro současné publikum.
Hudební festival Znojmo 2018 – Emilio de’ Cavalieri: Svár duše s tělem. Hudební nastudování Roman Válek, režie Ladislava Košíková, scéna a kostýmy Tomáš Hanzlík, sbormistr Tereza Válková. 12. – 14. 7. 2018, psáno z reprízy 13. 7. 2018, kostel sv. Michala.
Úvodní foto: Pavla Radostová (Anděl) Foto c archiv Hudební festival Znojmo
pozvat na první ročník mezinárodního hudebního festivalu pořádaného spolkem Česká píseň Plzeň konaný od 16. 9. do 2. 11. 2018. Festival Plzeňský podzim vznikl z přání a potřeby mít v Plzni festival, který propaguje píseň a zpěv, tradici sborů v západních Čechách a touhy smíšeného pěveckého sboru Česká píseň uvádět v Plzni kantáty, oratoria a větší mše, provádět světové premiéry nových skladeb, pozvat další sbory ke spolupráci, podpořit spolupráci amatérských a profesionálních těles, propojit jednotlivé organizace a spolky zaměřující se na hudbu, propagovat vynikající a zajímavé interprety písní v recitálech – pořádat mezinárodní festival zpěvu. Protože rok 2018 je významným výročím československého státu a státnosti, bylo zvoleno téma Československé století.
