Archiv rubriky: Jubilea

PETROF s vámi už 155 let

Společnost PETROF, spol. s r.o. se za dobu svého působení stala největším výrobcem v Evropě ve výrobě akustických klavírů a pianin. Letošní rok tomu je 155 let od doby, kdy Antonín Petrof postavil svůj první klavír a společnost letošní rok slaví 155. výročí. PETROF se stále pyšní ruční prací, pečlivým výběrem materiálů a nezaměnitelným romantickým zvukem, který nástrojům PETROF zůstává. K letošnímu jubileu společnost vyrobila 3 nové nástroje a s hrdostí pokračuje v poctivém řemeslu a rodinné tradici.

 

První nástroj k výročí PETROF představuje pianino Tiger Wood. Tento nástroj s charakteristickou dýhou z tygřího dřeva je určen milovníkům ryzího a moderního designu. Toto tvrdé dřevo, ceněné pro svou krásnou kresbu a strukturu, připomíná plameny ohně.

Více o pianinu Tiger Wood >>

Dalším pianinem k výročí 155 let je Walnut Root. Ořešák, tradiční strom našich zeměpisných šířek, čerpá svou sílu z hlubokých kořenů, díky kterým může přetrvat po celá století. Podobně jsme se i my navrátili k našim kořenům a k povaze našich předků, kteří ořešákové dřevo používali s velkou oblibou. Jediný pohled na krásnou kresbu této dýhy vás přenese zpět do jejich časů. Právě hra na toto pianino je tím nejlepším způsobem, jak uctít památku našich předků.

Více o pianinu Walnut Root >>

Klavír Stingray, jediný klavír, postavený pro zvláštní příležitost 155. výročí založení firmy PETROF. Dominantou tohoto piana je specifická dekorace jeho neobyčejně tvarovaných nohou, které jsou vykládané kousky obarvené rejnočí kůže. Kůže rejnoka vám ochromí všechny smysly. Je neuvěřitelně tvrdá a odolná, zároveň se však vyznačuje překvapivou jemností. Její vzhled připomíná malé korálky, které jako by jeden vedle druhého vyskládala sama příroda. Každý rejnok má jedinečnou hřbetní ploutev ve tvaru diamantu – stejně tak unikátní jsou i otisky prstů mistra, který zodpovídal za výrobu tohoto nástroje.

Více o klavíru Stingray >>

Veřejnost se může těšit na Den otevřených dveří, který se bude konat 7. 9. 2019. Návštěvníci tak mohou zažít unikátní atmosféru manufaktury, kde na vlastní oči uvidí, jak vznikají nástroje v rukou šikovných zaměstnanců, jež dělají radost tisícům spokojených zákazníků po celém světě. Součástí prohlídky bude i návštěva Muzea PETROF, kde se nachází ty nejzajímavější exponáty z historie. Exkurze bude završena v budově nového kulturního centra PETROF Gallery, které získalo titul Stavba roku Královéhradeckého kraje.

Pro více informací navštivte www.petrof.cz

ČNSO slavil 25 let

Praha, Obecní dům

Vladimír Říha

 

Koncert Českého národního symfonického orchestru (ČNSO) ve zcela zaplněné Smetanově síni pražského Obecního domu 1. 11. byl výjimečný díky dvěma skutečnostem. Orchestr slavil totiž 25 let od svého založení, což byla hlavní příčina, a k tomuto výročí si pozval tři dirigenty, kteří symbolizovali i úspěšnou minulost orchestru. Zároveň byl koncert zahajovacím večerem 26. sezony. ČNSO je známý velkým podílem filmové hudby a jazzu na jejich repertoáru a spoluprací se světovými hvězdami obou oborů.

Za asistence kamer České televize, která večer zaznamenávala, byl prvním dirigentem současný šéf orchestru Libor Pešek, který ale v této sezoně ohlásil po 11 letech ve funkci ukončení činnosti. IV. věta z Beethovenovy symfonie č. 5 c moll, op. 67 „Osudová“ tak byla jednou z jeho posledních prací s ČNSO a měla v sobě velkou dávku citovosti z obou stran – dirigenta i orchestru. Ravelovo Bolero hrané bez dirigenta mělo připomenout již zemřelého zakladatele orchestru Zdeňka Košlera a přes počáteční malou nevyváženost dopadlo uspokojivě.

Vrchol programu se dostavil až po přestávce, když orchestr představil svou silnou stránku: filmovou hudbu a jazz. Nejdříve Ital Marcello Rota řídil část s hudbou svého příbuzného Nina Roty z Felliniho filmů, po něm Američan Vince Mendoza se soustředil na jazzovou klasiku Dukea Elllingtona a Elvina Jonese. Mendoza si pozval i tři trumpetové sólisty (dva Američany Randyho Breckera a Bobbyho Shewa a našeho Jana Hasenöhrla), kteří připomněli koncert i nahrávku Trumpet Summit z roku 2012. Shewova skladba Nadalin jako přídavek sólistů i orchestru ukončila jubilejní večer sezony, ve které chystá ČNSO opět několik zájezdů s hudbou Ennia Morriconeho a dalších velikánů filmové hudby.

Úvodní foto: Zleva Randy Brecker, Bobby Shew a Jan Hasenöhrl   Foto c archiv Český národní symfonický orchestr

České kulturní slavnosti po osmnácté

Krátké ohlédnutí

Jan Páleníček

 

České kulturní slavnosti – významný cyklus festivalů konaný na území celé České republiky, se v tomto roce těší již z osmnáctileté své existence. Festivaly jsou pořádány Českou kulturou, z.s. (předsedou sdružení a festivalovým dramaturgem je violoncellista Jan Páleníček), ve spolupráci s jednotlivými městy v místech jejich konání. České kulturní slavnosti (Tanvaldské hudební jaro, Bystřické zámecké slavnosti, Vivat varhany Slavonice, Malostranské komorní slavnosti, Mladé pódium) jsou každoročně zaštítěny Ministerstvem kultury ČR a jsou držiteli ceny České hudební rady. Jednotlivé festivaly každoročně nabízejí publiku výběr z řad předních českých i zahraničních interpretů, a ne jinak tomu bylo i letos. Za všechny vystupující umělce jmenujme klavíristku Annu Miernik (Polsko), která vystoupila spolu s komorním orchestrem Harmonia Praga, varhaníka Pavla Svobodu, Stamicovo kvarteto a violoncellistu Václava Petra. Festivalový cyklus vyvrcholil festivalem Malostranské komorní slanosti, u kterého se zastavme podrobněji.

Malostranské komorní slavnosti jsou pořádány Kanceláří Senátu ve spolupráci s Českou kulturou, z. s., a jsou zaštítěny Výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu ČR. Za dobu své existence Malostranské komorní slavnosti pevně zakotvily v srdcích hudbymilovné veřejnosti a staly se tak nedílnou součástí pražského podzimního hudebního života. Festival již po šestnácté nabídl pražskému publiku lákavou dramaturgii z řad renomovaných českých i zahraničních interpretů. Ojedinělou atmosféru zcela zaplněných koncertů nadšeným publikem rámuje unikátní prostor Valdštejnského paláce, v jehož Hlavním (dříve Rytířském) sále se festival každoročně koná. Letošní ročník zahájila mezzosopranistka Eva Garajová ve spolupráci s klavíristkou Jitkou Čechovou. Večer byl věnován poctě Emě Destinnové a nesl se v duchu naprosté interpretační komorní symbiózy obou protagonistek večera, což přineslo posluchačům nevšední umělecký zážitek. Dalším festivalovým koncertem jako pocta původnímu legendárnímu Českému triu bylo vystoupení Smetanova tria, které utvrdilo pražské publikum, že v osobě nového houslisty Radima Kresty soubor získal přesvědčivou interpretační posilu, a není tak divu, že koncert Smetanova tria ve složení Čechová, Kresta, Páleníček opět přinesl ojedinělou hudební kreaci, která si vyžádala nadšeným publikem řadu přídavků. Italské klavírní duo Marco Schiavo a Sergio Marchegiani jsme slyšeli v Praze již podruhé a je zřejmé, proč tomu tak bylo. Jejich výkon opět zazářil a byl odměněn posluchači ovacemi vestoje.  Jejich koncert byl tentokrát věnován slavnému českému klavíristovi Janu Heřmanovi. Ozdobou festivalu bylo i vystoupení violoncellisty Petra Nouzovského spolu s klavíristou Miroslavem Sekerou. Koncert byl věnován legendě violoncella Ladislavu Zelenkovi a nenechal nikoho na pochybách, že oba umělci patří dnes k české interpretační špičce. Hosty předposledního koncertu byli italská klavíristka Eloisa Cascio, houslista Miroslav Vilímec a komorní orchestr Harmonia Praga pod taktovkou Štefana Britvíka. Koncert byl důstojnou tečkou za koncerty, konanými v Hlavním sále Valdštejnského paláce. Závěr festivalu patřil varhanici Markétě Schley Reindlové, která svým velkolepým výkonem nadchla publikum ve zcela zaplněném kostele Panny Marie Vítězné (U Jezulátka), a uzavřela tak České kulturní slavnosti 2018.

Laco Déczi – Až se mi začne líbit, jak hraju, je nejvyšší čas skončit

Jakub Horváth

Milovníci jazzu nepochybně zaznamenali, že 29. března loňského roku oslavil osmdesáté narozeniny legendární trumpetista a hudební skladatel Laco Déczi, který svou hudební dráhu započal na rodném Slovensku, poté přesídlil do Prahy a nakonec zakotvil v New Yorku, kde se úspěšně etabloval mezi tamními jazzmany. Do své rodné vlasti se však rád vrací, protože zde se svojí kapelou Celula New York pravidelně pořádá jarní a podzimní koncertní turné, která jsou suverénně vyprodána, ať již se jedná o velké haly nebo komorní klubové prostory. Nejen díky své mimořádné osobitosti se stal naprostým fenoménem.

Kde se zrodil impuls k tomu, že ses začal v dětství věnovat hudbě, a na jaký nástroj to bylo?

Začínal jsem v jedenácti letech na trombon, na nějž jsem hrál asi 10 dní, a pak jsem ho směnil za trumpetu. Na přelomu 40. a 50. let strašně letěly big bandy, takže největším impulsem do dalšího hraní pro mě bylo, když jsem uslyšel v Bratislavě ve velkém amfiteátru Orchestr Karla Vlacha. První trumpetu tehdy hrál fenomenální Richard Kubernát, který mi po mém příchodu do Prahy velmi pomohl, a dokonce jsem u něho nějaký čas bydlel.

Pokračování textu Laco Déczi – Až se mi začne líbit, jak hraju, je nejvyšší čas skončit

Společnost ArcoDiva management slaví dvacet let

V těchto dnech a po celý rok 2018 si společnost ArcoDiva management připomíná dvacet let svého působení.

Od druhé poloviny devadesátých let dvacátého století společnost ArcoDiva management působí jako komplexní producentské centrum zastupující umělce, organizující ve spolupráci se Společností Mahler 2000 festival klasické hudby v Jihlavě a na Vysočině, provozuje rodný dům Gustava Mahlera a doposud vyprodukovala pro svůj vlastní label více než 200 nahrávek klasické hudby. Mezi oceněné nahrávky patří například Dvořákovo Requiem, Dvořákova kantáta Svatá Ludmila, Smetanova Má vlast, světová premiéra nahrávky první opery Antonína Dvořáka Alfred, barokní koncerty se sólo trumpetistou Mnichovské filharmonie Guidem Segersem a mnoho dalších.

Producentský tým a zvukoví mistři ArcoDiva natáčí i pro další zahraniční společnosti – v poslední době nejvíce pro společnost Naxos (téměř 30 titulů, řada z nich získala i mezinárodní ocenění).

Pokračování textu Společnost ArcoDiva management slaví dvacet let

Pražští symfonikové blahopřejí Jiřímu Koutovi k 80. narozeninám

Při příležitosti životního jubilea významné české dirigentské osobnosti – Jiřího Kouta – si Pražští symfonikové připomínají jeho sedmileté šéfdirigentské působení v orchestru a přejí Jiřímu Koutovi především co nejpevnější zdraví, štěstí a spokojenost.

 

Ředitel Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Daniel Sobotka blahopřál Jiřímu Koutovi v osobním dopise a také vzpomínal na společné chvíle: „Umělecké i lidské pouto Pražských symfoniků s šéfdirigentem Jiřím Koutem bylo – a doposud je – mimořádné. Když Jiří Kout ze zdravotních důvodů ukončoval své šéfdirigentské angažmá, seděli jsme tehdy v jeho domě nedaleko St. Gallen a on mi řekl: ‚Je to výraz mé největší lásky k FOK, že se ho vzdávám.‘ Nejen jeho slzy dokazovaly, že to vyjádření šlo opravdu ze srdce. Stejně tak titul čestný šéfdirigent, který FOK Jiřímu Koutovi udělil, není jen zdvořilostí, nýbrž opravdovou poklonou Maestrovi, který svůj orchestr tolik ovlivnil. Vše nejlepší k narozeninám, pane šéfdirigente.“
Pokračování textu Pražští symfonikové blahopřejí Jiřímu Koutovi k 80. narozeninám

Mezinárodní pěvecká soutěž v Karlových Varech po padesáté

Pavel Horník

V letošním roce jubilující již padesátá Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech se nesmazatelně zapsala nejen do našeho českého povědomí, ale potvrdila svůj význam i v širším mezinárodním kontextu. Když se začtete do životopisů operních umělců v divadelních programech různých evropských divadel, u řady z nich se objeví informace o účasti právě na karlovarském pěveckém klání. Bylo celkem jasné, že se k tak významnému jubileu chystají nějaké zvláštní slavnostní koncertní akce. A tak se díky ochotě vedení Opery Národního divadla v Praze uskutečnil 8. 11. ve Zlaté kapličce zajímavý koncert, ve kterém vystoupili někteří dřívější účastníci této soutěže. Orchestr Národního divadla, který byl umístěn na jevišti, zahrál úvodem polonézu z Dvořákovy Rusalky. Řídil ho dirigent Libor Pešek, který se v minulosti na festivalu nemalou měrou podílel. Dramaturgie operních výstupů osmi sólistů čtyř národností (avizovaný a nejvíce očekávaný René Pape se pro nemoc nezúčastnil), byla velmi rozmanitá. V árii z Gounodova Fausta a Markétky se dobře uvedl Korejec Mineseok Kim, potom technicky výborně zvládla Rossiniho Popelku Michaela Kapustová. Jo-Anne Bitter z Německa s niterným procítěním předvedla dvě písně Richarda Strausse a pak nastoupil Adam Plachetka, aby ukázal, jak bezproblémově zvládá barytonový part Kaliny ze Smetanova Tajemství. A pak následoval opět Antonín Dvořák a árie Xenie z Dimitrije v podání Kateřiny Kněžíkové. Olga Jelínková si zvolila árii z Bernsteinova Candida, kde uplatnila nejen pěveckou virtuozitu, ale také přirozený komediální talent. Nádherná kantilénová árie Jeleckého z Čajkovského Pikové dámy v interpretaci Romana Janála nevyšla, jak bychom očekávali. Zato závěrečné číslo, živelný duet Noriny a Malatesty z Donizettiho opery Don Pasquale, který výtečně zazpíval a také zahrál manželský pár Kateřina Kněžíková a Adam Plachetka, rozproudil publiku krev a inspiroval jej k nadšeným ovacím.

Pokračování textu Mezinárodní pěvecká soutěž v Karlových Varech po padesáté