O Hudebních rozhledech

Časopis Hudební rozhledy je v současnosti nejstarším kontinuálně vydávaným periodikem v České republice. Jeho historie od roku 1948 je zrcadlem, svědkem a v některých obdobích i spolutvůrcem našeho kulturního, hudebního, společenského i politického vývoje a života. Takřka nenahraditelným pramenem se Hudební rozhledy stávají při studiu hudební historie druhé poloviny dvacátého století. 

Pokračování textu O Hudebních rozhledech

Proběhne 3. ročník Konference pro varhany

Konference pro varhany nabídne přednášky a diskuse varhaníků a specialistů na stavbu a historii varhan. Po každé přednášce následují diskuse přednášejících se studenty.

Třetí ročník Konference pro varhany se uskuteční ve středu 31. října 2018 od 10:00 do 16:00 v Galerii Lichtenštejnského paláce HAMU v Praze, Malostranské náměstí 13, Praha 1. Pořádá Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze ve spolupráci se spolkem PROVARHANY, jehož cílem je ochrana a propagace historických a cenných varhan.

Dopolední blok zahájí Pavel Černý, koncertní varhaník a pedagog HAMU a JAMU, s přednáškou Předpoklady úspěšného varhanního projektu. Tato přednáška se snaží podat základní návody na základě vypozorovaných jevů u různých dokončených či aktuálních projektů stavby, opravy nebo restaurování varhan.

Doktorand z Univerzity Hradec Králové Jan Lorenc si připravil přednášku s názvem Kontexty varhanního vzdělávání ve vybraných evropských zemích. Příspěvek si klade za cíl analyzovat vzdělávací přístupy ve hře na varhany ve Francii, Německu a ČR. Dobré příklady ze zahraničí se mohou stát vítanou inspirací pro domácí prostředí.

Profesor Jan Hora, bývalý pedagog Pražské konzervatoře a HAMU, se zaměří na Pražskou varhanickou školu jako významné středisko vzdělávání budoucích skladatelů, sbormistrů a varhaníků v 19. století.

Odpolední blok uvede Waclaw Golonka, pedagog Hudební akademie v Krakově, který přiblíží zvukovou koncepci varhan a další souvislosti tvorby významného avšak méně uváděného německého autora S. Karg-Elerta. Po této přednášce následuje panelová diskuse na téma Způsoby restaurování historických varhan s důrazem na volbu ladění. Zúčastní se Petr Koukal z Národního památkového ústavu, Adam Viktora z Konzervatoře v Plzni, Jaroslav Tůma z HAMU a další hosté.

Vstup na konferenci je volný na základě rezervace, nejpozději však do 28. 10. na mail: info@provarhany.cz

Václav Zahradník: Dirigent se musí dokázat oprostit od klišé a vtisknout provedení nový náboj

Markéta Jůzová

Dirigent a korepetitor Václav Zahradník se řadí k významným osobnostem mladší generace umělců Baletu Národního divadla v Praze. Do ND nastoupil v roce 1998 a posléze působil i ve Státní opeře Praha. Letos oslavil svou jubilejní dvacátou divadelní sezonu. Jak říká: „Podle statistik a divadelních ročenek patřím k dirigentům, kteří za posledních pět let dirigovali nejvíce představení v Národním divadle, z čehož mám velkou radost.“

Když se ohlédnete ke svým počátkům. Přál jste si vydat se po studiích na dirigentskou baletní dráhu?

K baletu jsem se dostal na doporučení mé pedagožky klavíru Věry Vlkové po absolutoriu Konzervatoře v Teplicích. Ve vedení souboru Baletu Národního divadla v Praze byl tehdy Vlastimil Harapes, který mne přijal na rok. Po dvou měsících jsem si sice myslel, že v divadle dlouho profesně nevydržím, ale postupně jsem začal mít štěstí na kolegy. V začátcích mi velmi pomohl Sergej Poluektov, dirigent BND, klavírista a skladatel. Mimochodem Sergeje řadím k vynikajícím osobnostem českého baletu.

Zažil jste ze začátku vaší umělecké dráhy i nezapomenutelné chvíle s nějakou zahraniční osobností, která by ve vás probudila lásku k baletu?

Určitě. Měl jsem štěstí, že jsem z pozice korepetitora mohl spolupracovat na Louskáčkovi s choreografem a režisérem Jurijem Grigorovičem a jeho manželkou Natalií Bessmertnovou v Národním divadle. Grigorovič působil téměř třicet let ve Velkém divadle v Moskvě a vytvořil mnoho choreografií, které se staly archetypem pro řadu jiných baletů. Jeho manželka tančila hlavní role v jeho tvorbě. Rovněž rád vzpomínám na to, když jsem s ním spolupracoval v rámci hudební přípravy na baletu Alexandra Konstantinoviče Glazunova Raymonda, který choreografoval a režíroval, přičemž vycházel z Marii Petipy. Celé tvůrčí období bylo pro mne překrásné, okouzlující a velmi detailní. Hodně jsem se tehdy o baletu naučil.

Pokračování textu Václav Zahradník: Dirigent se musí dokázat oprostit od klišé a vtisknout provedení nový náboj

Jana Jonášová: Když někam přijedu hostovat poprvé, nesmí to být zároveň naposled

Jakub Horváth

 

Jana Jonášová jako Královna noci (Kouzelná flétna), Národní divadlo 1975 Foto archiv

Milovníci pěveckého umění nepochybně zaznamenali, že 28. dubna oslavila významné životní jubileum přední koloraturní pěvkyně Jana Jonášová. Při této příležitosti jsem s ní rozmlouval o jejích životních i profesních milnících.

Kde se zrodil impuls k tomu, že jste se začala věnovat zpěvu?

Moji rodiče byli zpěvu velmi nakloněni a sami jej, byť v amatérských podmínkách, také provozovali. Od dětství mě tedy nenásilně vedli tímto směrem. Vyrůstala jsem v Teplé u Mariánských Lázní, kde jsem s tamějším smyčcovým kvartetem prvně zpívala úpravy lidových písní. A chytlo mě to.  Během povinné školní docházky jsem začala chodit do houslí, což mě sice moc nebavilo, ale bylo to přání rodičů, jež k tomu pobídl náš učitel hudební výchovy, když zjistil, že docela dobře slyším. Díky kamarádce Jitce Chaloupkové, která poté vystudovala na konzervatoři hru na varhany a měla zálibu v opeře, jsem začala poslouchat rozhlasové hudební pořady Anny Hostomské věnované tomuto tématu, kde účinkovala přední pěvecká elita té doby: Maria Tauberová, Eduard Haken a další, což mně velmi imponovalo. Otec však byl zásadně proti tomu, aby ze mě byla komediantka. Když po několika letech zjistil, že se i touto profesí mohu docela dobře živit, svůj původní názor pochopitelně změnil.

Pokračování textu Jana Jonášová: Když někam přijedu hostovat poprvé, nesmí to být zároveň naposled

Gratulační koncert k 70. narozeninám Jiřího Hlaváče

Zveme Vás na Gratulační koncert k 70. narozeninám Jiřího Hlaváče, který se uskuteční 20. 10. 2018 od 19:30 v Sále Martinů hudební fakulty AMU v Praze, Malostranské náměstí 13, Praha 1.

Jiří Hlaváč – klarinet

Dvořákův komorní orchestr

Jaroslav Vodňanský – dirigent

 

Plakát akce naleznete zde: Plakat_Hlavac_2018

Zářijová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Ve znamení Libuší a Dvořákovy Prahy

 

Pro zářijová „nej“ vybírám ze šesti operních inscenací a sedmi koncertů s vokálním programem.

 

Na září hned tři divadla nasměrovala k 100. výročí české státnosti premiéry Libuše Bedřicha SmetanyNárodní divadla v Brně, v Praze a ústecké Severočeské divadlo. Státní opera uvedla ve Stavovském divadle Fidelia Ludwiga van Beethovena. První letošní premiérou libereckého Divadla F. X. Šaldy byla Popelka Gioachina Rossiniho. V září jsem také „dohonila“ inscenaci s názvem Don G v Jihočeském divadle, která kombinovala Mozartova Dona Giovanniho, Dona Juana Tenoria Antonia Gazzanigy a směs nejrůznějších juanovských literárních nebo dramatických textů.

 

Co se týká koncertů, září patřilo především 11. ročníku festivalu Dvořákova Praha, jehož klíčová dramaturgická linie Dvořák Collection v návaznosti na loňskou dokompletovala uvedení Dvořákových skladeb pro sólisty, sbor, orchestr. Zazněly tak Svatební košile, Svatá Ludmila, Mše D dur „Lužanská“ ve verzi pro varhany, violoncella a kontrabas, Žalm 149, Americký prapor a Slavnostní zpěv. Do programu koncertu Staatskapelle Dresden bylo zařazeno také pět Biblických písní v interpretaci Bernardy Fink. Festivalu předcházela opět nápaditá ouvertura Po stopách Antonína Dvořáka, letos těch pražských. A večer v rámci cyklu Hvězdy světové opery patřil sopranistce Simoně Šaturové a brazilskému tenoristovi Atallovi Ayanovi.

Pokračování textu Zářijová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Upoutávka na říjnové číslo

Z říjnového čísla časopisu Hudební rozhledy vybíráme:

  • Rozhovor s novým šéfdirigentem Severočeské filharmonie Teplice Petrem Vronským, jenž se jako český šéfdirigent u tohoto orchestru ujme taktovky po 21 letech.
  • Rozhovor s generálním ředitelem České filharmonie Davidem Marečkem o její uplynulé i nadcházející sezoně
  • Rozhovor s letošním jubilantem Jiřím Hlaváčem, klarinetistou, saxofonistou, skladatelem, pedagogem, ale i spisovatelem či autorem více než tisícovky rozhlasových a televizních pořadů, jemuž bude v rámci koncertu, pořádaném 20. října v Sále Martinů, předána Cena AHUV.
  • Z rubriky Události ohlédnutí za festivalem Letní slavnosti staré hudby, které během svého letošního, již 19. ročníku, posluchačům nabídly celkem sedm dramaturgicky vycizelovaných koncertů v Divadle na Vinohradech, Lobkovickém paláci Pražského hradu či ve Dvořákově síni Rudolfina.
  • Z rubriky Festivaly, koncerty recenze na festivaly Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 2018, v němž na zahajovacím koncertě vystoupili Piotr Beczała a Sondra Radvanovsky a na dalších večerech např. varhaník Jaroslav Tůma, Sukův komorní orchestr s Nikol Kraft či Concilium Musicum Wien, dále na Concentus Moraviae, kde se vedle PKF – Prague PhilharmoniaMarkem Ivanovičem představila i Iva BittováOperou Diversa či orchestr z Bernu, věnující se staré hudbě, Les Passions de l´ame. Informace ale přinášíme i z Mezinárodního hudebního festivalu PETROF FEST 2018, na jehož slavnostním závěrečném galakoncertě byla přítomna i velvyslankyně Spojených států mexických – J. E. Rosaura Leonora Rueda Gutiérrez.
  • V rubrice Horizont v tomto  čísle  přinášíme ohlédnutí za Letní jazzovou dílnou ve Frýdlantě, která se poprvé v tomto příjemném městě na severu Čech konala před plnými pětatřiceti lety.
  • Z operního žánru, nabídnutého v poslední době na našich scénách, si určitě přečtěte recenzi na Prodanou nevěstu, uvedenou v Přírodním divadle v Šárce ke 100. výročí Československa, kde se hlavních rolí ujali Dana Burešová a Aleš Briscein, nenechte si však rovněž ujít souhrnné pojednání o přenosech z Aix-en-Provence v Kině 35, mezi nimiž najdete recenze na opery Sedm kamenů Ondřeje Adámka, Dido a Aeneas Henryho Purcella, Ariadna na Naxu Richarda Strausse a Ohnivý anděl Sergeje Prokofjeva.
  • Ze zahraničí jsme v říjnové upoutávce vybrali hodnocení Slavnostních her v Bayreuthu, kde byla letos uvedena nová inscenace Wagnerova Lohengrina, kterou hudebně nastudoval Christian Thielemann a k režijnímu zpracování byl poprvé vyzván Američan – Yuval Sharon. V hlavních rolích se představili Anja Harteros (Elsa) a Piotr Beczała (Lohengrin), vynikající však byli i Tomasz Konieczny v roli Friedricha Telramunda, Georg Zeppenfeld jako Král Jindřich a Waltraud Meier, která se do Bayreuthu vrátila po osmnácti letech, aby si tu vůbec poprvé ve své kariéře zazpívala Ortrud. Dalším festivalem, pořádaným u našich sousedů a navštíveným jedním z našich recenzentů, byly Mnichovské operní hry, a operami, které navštívil, Haydnův Orlando Paladino, Z mrtvého domu Leoše Janáčka a Wagnerův Parsifal. Mnohé čtenáře bude jistě zajímat i Čarostřelec ve Vídeňské státní opeře pod taktovkou našeho Tomáše Netopila.
  • Z rubriky Studie, komentáře si nenechte ujít:

zavedené seriály: Nejvýznamnější zahraniční festivaly, kde se   můžete v tomto čísle seznámit s dalšími, tentokrát dvěma operními festivaly v Německu s názvy Mai Internationale Festspiele Wiesbaden a Kurt-Weill-Festspiele, Dessau,   Portréty velkých klavíristů 20. a 21. století – s portrétem skvělé, tentokrát francouzské  klavíristky, která byla např. jakousi dvorní pianistkou členů Pařížské šestky, Ravela a Stravinského, Marcelle Meyer, Z historie a současnosti muzikálu – tentokrát s názvem Ozvěny minulosti i současnosti, kde se dočtete např. o překladateli Jiřím Joskovi, textaři Alanovi Jay Lernerovi ad.,  Muzikantské fugy – se zajímavostmi z životních peripetií  a „útěků“ hudebního učence, teoretika, historika, estetika a pedagoga Johanna Adama Hillera,  Celuloidová hudba  o držitelích Českého lva za hudbu k filmům Alois Nebel (Ondřeji Ježkovi a Petru Kružíkovi) a Ve stínu (Janu P. Muchowi a Michalu Novinském).

nové seriály: Žánrové obrázky z dějepisu českého jazzu s podtitulem Hudba ztracená, zapomínaná, připomínaná, kde se tentokrát dočteme o „bigbandovém zjevení zvaném Interjazz“, a Sto let s Leonardem Bernsteinem  s částí nazvanou Leonard a… Bůh.

  • V rubrice Knihy a notoviny si v tomto čísle můžete přečíst dvojstranu Novinek ze zahraniční muzikologické literatury, kde najdete knihy vydané letos v Polsku, Anglii, Francii, Německu, Španělsku či Itálii.
  • V rubrice Svět hudebních nástrojů se v cyklu Z našich houslařských ateliérů – Od dílny k dílně. Návrat k cyklu pohledů do světa houslařského řemesla – setkáme tentokrát s mistrem houslařem  Jaroslavem Nalezencem, který dokonce  rok opravoval housle i v Jižní Koreji.
  • A v rubrice Revue hudebních nosičů se v říjnovém čísle Hudebních rozhledů díky Zbyňku Brabcovi seznámíte s dalšími novinkami operních nahrávek na DVD, a můžete si přečíst i recenze na některá nově vydaná CD.

RADEK BABORÁK: Vzdělávání je důležitější než soutěžení

 

Markéta Jůzová

Mezinárodně proslulý hornista Radek Baborák, vynikající komorní hráč, dirigent a pedagog, zastává post kurátora 17. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. Když jsme se setkali, hovořili jsme nejen o jeho říjnových koncertech na letošní hudební přehlídce, ale i o velkém záběru jeho aktuálních profesních aktivit v zahraničí…

Mezinárodní hudební festival Lípa Musica usiluje o česko-německou spolupráci a nabízí koncerty posluchačům Libereckého kraje s přesahem do Ústeckého kraje a Saska. Sudetoněmecká oblast je spojena s bolestnou historií 20. století. Festival do krajů přináší hudební program s pozitivními idejemi…

I po sametové revoluci a desetiletích je vidět devastace oblasti. Stačí se jen rozhlédnout po kraji. Festival, sklárny, různé organizace a jednotlivci se snaží o zlepšení reality života krajů, což je velmi důležité. Kultura a vzdělávání patří k životu. Je nutné, aby byly ve zdejší lokalitě velmi podporovány.

Vaše účast na festivalu je vzhledem k vašemu postu kurátora omezená. Přesto už teď se mohou posluchači těšit na koncerty, v nichž v rámci hudební přehlídky u nás a v Německu vystoupíte. Které to budou?

Jsem rád, když festival může využít mých kontaktů. Těší mne, když kolegům mohu pomoci a zprostředkovat vedení přehlídky spolupráci s jinými hudebníky. Určitým způsobem se mohu za kvalitu programové nabídky zaručit. Nápady a plány na festivalový rok 2018 krystalizovaly již před uplynulým 16. ročníkem. Kulturní výměna mezi českými a německými kraji stále probíhá a jsme rádi, že budeme nejen u nás, ale i v naší sousední zemi pořádat komorní koncerty. Zájemci si mohou detailně prohlédnout náš program na webových stránkách www.lipamusica.cz.

V Zittau vystoupím 5. 10. sólově s varhaníkem Alešem Bártou a také s Českým hornovým sborem, koncert v Johanneskirche bude dirigovat Miloš Bok, který řadu skladeb pro nás upravil. Představíme dějiny zvuku lesního rohu od loveckých fanfár přes úpravy renesančních kompozic, které jsou velmi oblíbené a krásně zní. Program zahrnuje i romantickou hudbu a Bokovy soudobé skladby. V Bautzenu budu 26. 10. v sále Srbského národního souboru dirigovat Pražské komorní sólisty a 9. 11. v České Lípě v Jiráskově divadle povedu mistrovské kurzy.

Ve své profesní kariéře se již delší dobu věnujete nejen hraní na lesní roh, ale i dirigování a pedagogické činnosti. Jaké své aktivity byste rád vyzdvihl v souvislosti s vaším působením u nás a v zahraničí?

Ano, své profesní aktivity v současnosti dělím mezi sólové hraní, dirigování, komorní projekty a pedagogickou činnost. Ze svých novějších CD bych rád zmínil nahrávku skladeb W. A. Mozarta se souborem Baborák Ensemble. V Čechách jsem měl sólový koncert zatím naposledy s dirigentem Jiřím Bělohlávkem a Českou filharmonií, na rok 2018 jsem velký a slavnostní koncert neplánoval. V současnosti mé sólové koncerty probíhají v Asii, Japonsku a na Tchaj-wanu. Pravidelně jezdím koncertovat do Jižní Ameriky a z evropských zemí především do Německa. V Berlíně spolupracuji často s tělesem Sinfonie Orchester Berlin, vyučuji na škole Barenboim-Said Akademie a jsem členem Boulez Ensemble, který Maestro Daniel Barenboim založil. Občas vypomáhám v berlínské Státní opeře Pod lipami. Pedagogické profesi se věnuji i v Japonsku, jsem hostujícím profesorem v oboru hry na lesní roh na TOHO University v Tokiu.

Do Japonska jezdíte profesně velmi dlouho a váš záběr koncertního vystupování v zemi vycházejícího slunce je stále více rozmanitější a významnější. Je vám blízká japonská mentalita?

Japonská mentalita mi velmi vyhovuje. Líbí se mi obchodní přímost a standard, se kterým se hudebník v zemi setkává. Koncertuji v krásných sálech. Skvělá je kvalita cestování Shinkansenem a velký zájem posluchačů o vážnou hudbu.

Co vás nejvíce těší na koncertech v Japonsku?

Do Japonska jezdím koncertovat přes dvacet let. Jsem hlavním hostujícím dirigentem Yamagata Symphony Orchestra. Jsem také členem Mito Chamber Orchestra, jehož je Maestro Seiji Ozawa generálním hudebním ředitelem. Dlouho jsem byl Ozawovým asistentem. Obrovským krokem dál byla pro mne jeho nabídka, společně dirigovat s rozdělením po větách Symfonii č. 9 d moll, op. 125 Ludwiga van Beethovena u příležitosti slavnostního stého koncertu tělesa.

V Japonsku dostávám velké příležitosti. Těší mne, že mohu ukázat své schopnosti a hudební nadání z více stran. Rád hraji s japonskými muzikanty i na školách. V zemi je velká tradice rozšířenosti Brass Bandů, velkých dechových orchestrů, které hrají klasický repertoár. Občas diriguji jejich školní orchestry. Mám velkou radost, že jsem v Japonsku velmi aktivní.

Pokračování textu RADEK BABORÁK: Vzdělávání je důležitější než soutěžení

Dráždanská osudová Síla osudu

Drážďany,  Semperoper

Pavel Horník

 

Alexej Markov (Don Carlo) a Gregory Kunde (Don Alvaro) Foto c archiv Dresdner Semperoper – Jochen Quast

Síla osudu, toto náročné Verdiho dílo, které mělo premiéru v Petrohradě 1862 a v druhé, přepracované  verzi v Miláně 1869, se  mezi těmito lety  hrálo v Římě, Madridu, MET, Buenos Aires a na dalších jevištích. V Drážďanech bylo poprvé uvedeno neuvěřitelně pozdě, až v roce 1926 v nastudování legendárního německého dirigenta Fritze Busche.   V poválečné době mu nebylo v saské metropoli také příliš přáno. Naposledy se opera hrála v letech 1966–1975, ovšem v budově Schauspielhausu, který byl sídlem drážďanského operního souboru až do zrekonstruování a otevření budovy Semperovy opery v roce 1984.

Tuto v pořadí již svou 24. operu napsal Verdi podle libreta F. M. Piaveho (jako vsuvku bych zde rád připomenul, že petrohradskou verzi v replikách původních dekorací uvedlo Mariinské divadlo z Petrohradu pod Valerijem Gergievem na hudebním festivalu v Baden Badenu v roce 2000 a měl jsem to štěstí ji zhlédnout). Současné provedení v Drážďanech, které čerpalo z obou výše zmíněných verzí, tedy petrohradské a milánské, scénicky nastudoval významný anglický režisér Keith Warner. U nás režíroval přede dvěma lety ve Státní opeře Straussovu Elektru.  V Drážďanech se pak uvedl inscenováním několik operních děl s faustovskými motivy. Byly to Berliozovo Faustovo prokletí, Gounodův Faust a naposledy vloni  Doktor Faust od Ferruccia Busoniho.  Warner není milovníkem přesazování děje do moderního prostředí. Spolu s německou scénografkou Julií Müer a kostýmním výtvarníkem Tillem Steffensem z Lipska vytvořili scénicky   jednoduché, přesto výpravné a působivé dílo. Ono není jednoduché tuto rozsahem obsáhlou operu plnou zvratů a změn místa děje inscenovat. Základem scény byl velký dům, který se podle odvíjeného příběhu různě měnil a odkrýval své interiéry. Stál na rozcestí kříže dvou cest, bílé a černé. V těchto dvou barvách se v podstatě neslo pojetí celé dekorace.

Pokračování textu Dráždanská osudová Síla osudu

Klavírista Matyáš Novák dosáhnul mimořádného úspěchu na Mezinárodní klavírní soutěži Edvarda Griega v Bergenu – Norsko

Dvacetiletý český klavírista MATYÁŠ NOVÁK dosáhnul mimořádného soutěžního úspěchu.

Na 16. ročníku Mezinárodní klavírní soutěže Edvarda Griega v norském Bergenu získal ve finálovém kole 2. CENU a ocenění STEINWAY PRIZE. Součástí ceny je mimo finančního ohodnocení vystoupení na Roros Winter Chamber Music Festival 2019 a sólový recitál v německém Kielu v roce 2019 (Steinway Prize).

Finálové kolo se uskutečnilo v neděli 9. 9. 2018 od 18:00 hodin v Grieghallen v Bergenu. Soutěžící ve finálovém kole doprovodila Bergenská filharmonie pod taktovkou britského dirigenta Edwarda Gardnera a bylo přenášeno živě na internetu.

Matyáš Novák si pro své finálové vystoupení připravil Koncert a moll pro klavír a orchestr Roberta Schumanna a finálové klání zahajoval. Ve společnosti dalších dvou finalistů byl Matyáš věkem nejmladší (vítězi z Japonska je 25 a držiteli 3. ceny z Ruska 28).

Průběh soutěže určené klavíristům do 35ti let:

http://griegcompetition.com/news/results-2018

Ze 133 přihlášených vybrala porota na základě nahrávek 30 soutěžících: 1. kolo (30 minut) – 30 soutěžících, 2. kolo (30 minut) – 12 soutěžících, Semifinále (50 minut) – 6 soutěžících, Finále (2 připravené koncerty, z toho 1 Griegův – hraje se jeden) – 3 soutěžící

Foto  Matyáš Novák – © Robert Tichý

 

Odhalení jubilejního nástroje „Republika“

Roky plné osmiček na konci. I světoznámá hradecká firma PETROF se připojila k oslavám „100 let Československa“. Co jiného může továrna na výrobu akustických pian veřejnosti ukázat, než právě jubilejní nástroj, dělaný s láskou a precizností k tomuto významnému výročí.

Toto piano s názvem „Republika“ bylo vyrobeno pod vedením Ing. Ivana Vaculíka ve vývojovém oddělení firmy. Poprvé k němu usedne pianista Petr Voňka a zahraje v duchu prvorepublikové éry. Stane se tak 19. září 2018 v 19.00 hodin v novém kulturním centru PETROF Gallery, v prostorách hudební kavárny.

Přijďte mezi nás! Kromě nového modelu jsme si pro vás připravili i tematický koutek „Jak to bylo v PETROFu za první republiky“. Naši barmani namíchali speciální drinky k tomuto tématu. Těšit se můžete na míchaný nápoj Rychlé šípky, T. G. M. nebo drink První koruna.

Již nyní všichni diskutují nad tématem, jakou nástroj bude mít dýhu, velikost nebo výšku. Staňte se prvními, kdo toto jubilejní piano uvidí a také uslyší. Odhalte jeho tajemství jako první!

Více informací na: https://www.petrofgallery.cz/