Prosinec 2019 – Hudební rozhledy

UPOUTÁVKA NA LEDNOVÉ ČÍSLO

Z lednového čísla časopisu Hudební rozhledy vybíráme:

Rozhovor s Martinem Černým, uměleckým ředitelem sekce výroby Národního divadla, jemuž byla svěřena realizace staronové opony ve Státní opeře podle návrhu původní opony Eduarda Veitha.
Z rubriky Události kompletní recenze na Klavírní festival Rudolfa Firkušného, na němž tentokrát vystoupili italská pianistka Beatrice Rana, Kanaďan Marc-André Hamelin, náš virtuos Jan Bartoš, americký pianista Aaron Diehl, jehož vystoupení se vyznačují výraznou tendencí k mísení a překračování žánrů zejména mezi klasickou hudbou, jazzem a jeho moderními deriváty, a fenomén ruské klavírní školy Jevgenij Kissin.
Z rubriky Festivaly, koncerty ohlédnutí za festivaly Dny soudobé hudby 2019, Třídení a Nekonvenční žižkovský podzim 2019, který vrcholil Dvořákem,dále zavystoupením španělského dirigenta Pabla Herase-Casada, který v Praze debutoval, a původem italského pianisty Franceska Piemontesiho s Českou filharmonií, nebo za koncerty Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK s filmovou hudbou, orchestru Ostrava New Orchestra v čele s Petrem Kotíkem s názvem Zásadní Xenakis, jihoafrické sopranistky Pretty Yende, která se tentokrát publiku představila v recitálu s klavíristou Michelem D´Eliou, ansámblu Pavel Haas Quartet, jenž vystoupil benefičně pro Institut Bohuslava Martinů, či Filharmonie Brno, v jejímž provedení si posluchači mohli vyslechnout českou premiéru skladby Laurie Anderson. Tentokrát jsme ale přinesli rovněž informace z Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech či např. z večeru Moravské filharmonie, na němž mj. zazněla premiéra kantáty Jana Vičara Tempus Iuvenis…
V rubrice Horizont tentokrát přinášíme recenzi na „jazzový“ výběr z festivalu Struny podzimu, který letos vstoupil do svého již 23. ročníku.
Z operního žánru, nabídnutého v poslední době na našich scénách, si určitě přečtěte recenzi na premiéru Broučků Jana Jiráska, uvedenou v Divadle J. K. Tyla v Plzni, Rusalku v nové inscenaci Radovana Lipuse a v hudebním nastudování Jakuba Kleckera, Růžového kavalíra Richarda Strausse v režii Jiřího Heřmana a v hudebním nastudování Roberta Kružíka, kde se hlavních rolí skvěle zhostily Alžběta Poláčková a Václava Krejčí Housková,za pozornost ale rozhodně stojí i přímý přenos z newyorské Metropolitní opery, kterým tentokrát byla fascinující inscenace Glassova Achnatona v režii Phelima McDermotta, v níž se titulní role zhostil kontratenorista Anthony Roth Costanzo.
Ze zahraničí jsme pro vás připravili recenzi Honeggerovy Jany z Arku z bruselského divadla La Monnaie, jejíhož nastudování se ujal japonský dirigent Kazushi Ono a režie Ital Romeo Castellucci.
Z rubriky Studie, komentáře si nenechte ujít:
seriály: Portréty velkých dirigentů od 19. století po současnost, kde se tentokrát dozvíte celou řadu informací o jednom z nejvýznamnějších dirigentů historie Leopoldu Stokowském, který navštívil Prahu naposledy roku 1972 ve svých devadesáti letech, Mozaika nejslavnějších operních režisérů, v níž se autor textu, Pavel Horník, zaměřil na činnost jedné z nemnoha operních režisérek, Němky Christine Mielitz, Zapomenuté operní skvosty, v nichž se tentokrát Robert Rytina rozhodl ptát nejrůznějších zajímavých osobností (a to pokud možno s operou profesně spjatých), jaké jsou jejich „zapomenuté operní skvosty, a jejichž řadu zahájil jedním z nejvýznamnějších českých režisérů Davidem Radokem (ten pro zajímavost např. v roce 2017 vzkřísil po třech stech letech na prknech Slovenského národního divadla Vivaldiho operu Arsilda), Století bez mezníků s poutavým textem Milana Bátora o italském skladateli Luigim Dallapiccolovi, Celuloidová hudba, kde i v tomto roce budeme pokračovat zajímavostmi z českého (a československého) hudebního dokumentu – v prvním díle věnovanými dokumentárním snímkům s názvy Kiruna – překrásný nový svět režisérky Grety Stocklassy a Proč se cítím jako kluk Kateřiny Turečkové, Z historie a současnosti muzikálu – kde najdete mj. nejnovější informace o současném provozování některých zahraničních muzikálových titulů v Česku (Elisabeth, Next to Normal, American Idiot ad.), a jazzu věnovaný seriál, který je letos nazván Kaleidoskopický mnohostěn moderního jazzu a jak je již z názvu patrné, bude pojednávat o historii moderního jazzu, počínaje nástupem bebopu ve 40. letech.
samostatné studie: I v lednovém čísle pokračujeme, a to již po třetí, cyklem Fenomén Janáček, v němž se autor tentokrát věnuje Janáčkovu literárnímu dílu a skladatelovu vztahu k folkloru.
Rubriku Knihy a notoviny opět zahájíme Novinkami ze zahraniční muzikologické literatury, kterým se v letošním roce budeme vzhledem k počtu nově vydávaných titulů věnovat pouze dvakrát do roka…
V rubrice Svět hudebních nástrojů se opět budeme věnovat klavíru, ovšem tentokrát zcela jinak. Cyklus bude nazván Dostaveníčko u kláves (a jeho první díl Vyznání na úvod) a bude se týkat všech významných nástrojů, které se ovládají pomocí klaviatury: tedy nejen klavírů, ale i varhan, akordeonů, harmonií, spinetů, cembal, klavichordů či kladívkových klavírů apod.
A v rubrice Revue hudebních nosičů tentokrát nabízíme Nové operní nahrávky na DVD, po kterých na dalších stranách jako v každém čísle následují recenze na některá nově vydaná CD.

Vranický jako symfonický revolucionář – další nahrávky projektu Češi ve Vídni

Hana Jarolímková

O projektu „Češi ve Vídni“, který se snaží oživit a prezentovat díla v Čechách nebo na Moravě narozených tvůrců žijících a komponujících v osmnáctém století ve Vídni, náš časopis už dříve informoval. Firma Naxos zatím vydala pět kompaktních disků (3 CD se symfoniemi a 2 CD s kantátami a další vokálně instrumentální tvorbou) Leopolda Koželuha (1747–1818). Nahrávky získaly skvělý mezinárodní ohlas, díky globální distribuční síti společnosti Naxos seznámily s tvorbou tohoto rodáka z Velvar nejširší veřejnost a pomohly obraz české hudby zase o něco obohatit a rozšířit. Ve většině případů se jedná o světové premiéry nahrávek, kterým předchází práce s archivními materiály a produkce moderního provozovacího materiálu. Marka Štilce, dirigenta a autora celého projektu, jsem zastihla po předchozím natáčení v Pardubicích, kde na konci listopadu proběhla další produkce této rozsáhlé řady a hned jsem toho využila k několika otázkám.

Zajímalo by mě, zda nahrávání Leopolda Koželuha už skončilo nebo zda se v něm bude pokračovat a proč se začaly nahrávat symfonie Pavla Vranického (1756–1808)?

Tvorbu Leopolda Koželuha bychom rádi nahrávali i dál. Měli jsme již připravený čtvrtý kompaktní disk jeho symfonií, sestavený z archivů po celé Evropě. Ale až podrobný muzikologický rozbor děl nás utvrdil v přesvědčení, že se jedná buď o velmi raná díla, nebo o díla bratrance Jana Antonína Koželuha. Jejich autorství je tak velmi sporné. Logicky jsme tak přistoupili k nahrávání symfonií Pavla Vranického. K dílu Leopolda Koželuha se však vrátíme, a to jak na discích, tak na koncertech.

Čím je tvorba Pavla Vranického zajímavá?

Pavel Vranický byl jedním z největších symfoniků ve Vídni druhé poloviny 18. století. Byl logickou spojnicí mezi Haydnem a Beethovenem. Zatímco Leopold Koželuh byl do značné míry spíše „konzervativním“ typem symfonika, Vranický byl doslova symfonickým revolucionářem. Experimentoval v řadě ohledů a svými inovacemi v lecčems předčil i samotného Beethovena. Napsal přes 50 symfonií a vzhledem ke své pozici měl k dispozici jeden z nejlepších orchestrů v Evropě, který navíc sám řídil. Těším se, jak budeme postupně jeho díla odkrývat. Z partitur mohu slíbit, že se máme nač těšit.

Jaký repertoár bude na prvním CD nové řady Vranického symfonií a předeher?

Tvorba Pavla Vranického se dá rozčlenit do tří období – rané, střední a pozdní. My přineseme z každého období jednu symfonii a ještě předehru k jeho singspielu Der Schreiner, který už začínáme připravovat pro provedení v roce 2021/22. Ze symfonií asi nejvíce zaujme charakteristická symfonie v d moll „La Tempesta“, jejíž poslední věta líčí bouři. Na dobu svého vzniku je však velmi futuristická. Pavel Vranický v ní předbíhá dobu o desítky let, stejně jako v řadě dalších skladeb.

Většina nahrávek Leopolda Koželuha vznikla ve spolupráci s Komorní filharmonií Pardubice, jak se vám spolupracuje s tímto orchestrem?

S Komorní filharmonií Pardubice a jejími skvělými hráči nás pojí dlouholetá spolupráce a rozsáhlá nahrávací i koncertní činnost. Myslím, že společných CD jsme natočili kolem deseti a to už je pořádná porce hudby. Jsem tomu velice rád a velice si toho vážím. Jsem rovněž rád, že se nám podařilo řadu děl „Čechů ve Vídni“ kromě nahrávání provést i koncertně. To je opravdu skvělé. Vždyť takový repertoár je výkladní skříní orchestru tohoto typu.

Sborového partu se v kantátě Joseph der Menschheit Segen ujal Český chlapecký sbor Boni pueri a tato kantáta se dokonce letos v dubnu vrátila do Vídně, to bylo také součástí projektu „Češi ve Vídni“?

Přesně tak. V mimořádném večeru jsme za přítomnosti řady aristokratů, včetně zástupců Habsbursko-Lotrinské dynastie, provedli mimořádnou kantátu Josef, požehnání lidu Leopolda Koželuha. Kantáta oslavuje panovnické reformy Josefa II. a to zejména vůči zednářskému hnutí. Sám Koželuh byl jeho členem, stejně jako Haydn, Mozart či Pavel Vranický. Rovněž obsazení bylo reprezentativní: nově etablovaný komorní orchestr Wranitzky Kapelle, který je složený z předních hudebníků zabývajících se historicky poučenou interpretací, Český chlapecký sbor Boni pueri, který je pro toto dílo mimořádně autentický, a dvojice vídeňských umělců, sopranistka Simona Eisinger a recitátor Wolfgang Klivana.

Do jaké míry lze hovořit v případě nahrávek Vranického o autentické interpretaci a jaký je váš názor na tuto oblast?

Na vrcholu pomyslné pyramidy, které pracovně říkejme „historicky poučená interpretace“, pro mne stojí především širší povědomí o způsobu interpretace v dané době, včetně povědomí o způsobu zápisu. Tvrzení, že stejně nevíme, jak se v dané době hrálo, jsou pro mne trochu lichá. Pokud si totiž otevřete například mojí oblíbenou houslovou školu Leopolda Mozarta, narazíte na vcelku jasné instrukce, jakým způsobem vést smyk, mnoho informací o artikulaci, tempech, výrazu apod. Podobných velkých hudebníků, kteří nám zanechali své svědectví, byla celá řada, obraz dobové interpretační praxe se vám tak před očima skládá. Základním vstupem je však vědomí, že hudební text není z podstaty univerzální, stejně jako jeho hudební znaky. Je třeba ho provádět v kontextu doby, v které vznikl.

Jsou v symfoniích a předehrách, které jste natáčeli tento týden v Pardubicích, nějaké zajímavosti?

Samozřejmě, celá řada! Pokud jsme hovořili o symfonii La Tempesta a její finální větě, jistě nikoho nepřekvapí, jak barvitě hudebně Vranický bouři popsal. Blesky, hromy, tichý déšť i finální ústup bouře a projasnění do D dur. V předehře Der Schreiner pak dokonale imituje zvuky hoblíků, které se mohly z dílny ozývat. Takovou zvukomalbu a instrumentačně programové momenty byste nečekali od skladatele, který se narodil ve stejný rok jak Mozart. Ve svých symfoniích Vranický velice rád uváděl melodie lidových nebo obecně známých dobových písní. Jedna stará německá Freut euch des Lebens se nám objeví jako téma k variacím ve volné větě (mimochodem tato píseň se v Rakousku a Německu zpívá dodnes), vídeňská odrhovačka „O, du lieber Augustin“ pak posloužila jako variační trio v Menuetu.

Jaké je místo Pavla Vranického ve vídeňském souhvězdí Haydn, Mozart, Beethoven?

Ve své době byl Pavel Vranický naprosto rovnocenný, svým společenským postavením pak některé možná i převyšoval. Zcela určitě byl skladatelem, který v oblasti symfonií udával ve Vídni směr. V řadě ohledů hleděl do budoucnosti ještě více, než jeho souputníci. Společensky byl velkým oblíbencem Marie Terezie, zastával post ředitele v celé řadě divadel ve Vídni, po smrti Wolfganga Amadea Mozarta pomáhal Mozartově ženě jednat s řadou nakladatelů o finančních otázkách. Byl prostě pevnou součástí vídeňské hudební elity.

Vedle symfonií Pavla Vranického jste letos natáčel ještě další české skladatele, v lednu v Ostravě a nedávno v Olomouci…

Ano, jsem rád, že kromě intenzivní práce v oblasti klasicismu nezanedbávám ani českou romantickou linii. Letos v únoru jsme společně s Janáčkovou filharmonií Ostrava dokončili komplet díla Zdeňka Fibicha, ale hned vzápětí jsme s orchestrem Moravské filharmonie Olomouc navázali velkým turné a nahráváním díla Vítězslava Nováka. S oběma orchestry pak budeme pokračovat a čeká nás opravdu velký nahrávací cyklus nazvaný „národní triptych“. Tedy jmenovitě Fibich – Foerster – Novák.

Marek Štilec (vpravo) s Danielem Bernhardssonem, švédským badatelem a znalcem tvorby Pavla Vranického
Foto © archiv ArcoDiva

Jaké jsou vaše nejbližší plány a uslyší posluchači něco z této tvorby i na koncertech?

Kromě řady koncertů již v lednu 2020 natáčíme další CD symfonií Pavla Vranického, v květnu nás čekají abonentní koncerty s Komorní filharmonií Pardubice a především v červnu obnovená premiéra kantáty Leopolda Koželuha Galatea, opět se skvělou Simonou Eisinger a vynikající Pražskou komorní filharmonií, a na podzim budeme nahrávat v Olomouci díla Josefa Bohuslava Foerstra.

Ze zkoušky v pardubickém Domu kultury Dukla Foto © archiv ArcoDiva

Ukázky Vranického tvorby, která se v Pardubicích natáčela: https://www.facebook.com/dbernhardsson/videos/10156698529322304/

This is Trio from Menuetto from Symphony in F major, Op. 33, No 3 by Paul Wranitzky. The recording for Naxos – Czech Masters in Vienna. Czech Chamber Philharmonic Orchestra Pardubice, Marek Štilec – conductor.
Zveřejnil(a) Jiří Štilec dne Pondělí 2. prosince 2019

Listopadová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Tentokrát bez zážitku pouze s propadákem

Listopadové operní premiéry zahrnují Dalibora Bedřicha Smetany v adaptaci Miloše Formana, kterou ještě dál upravili autor nového českého překladu libreta Václav Drábek a režisér Tomáš Studený pro provedení operního souboru Jihočeského divadla v Boudě, postavené u příležitosti 100. výročí českého divadla v Českých Budějovicích, a Růžového kavalíra Richarda Strausse v nastudování Janáčkovy opery. Dodatečně jsem viděla v Severočeském divadle v Ústí nad Labem listopadovou reprízu Bizetovy Carmen. Tento základ našich stálých divadel v listopadu rozšířila Komorní opera JAMU adaptací opery Gioachina Rossiniho La pietra del paragone, uváděné pod titulem Zkouška lásky. V bruselském divadle La Monnaie jsem viděla novou inscenaci dramatického oratoria Jeanne d´Arc au bûcher / Jana z Arku na hranici Arthura Honeggera. Na pomezní koncertu a hudebního divadla byla produkce Martina Smolky a Jiřího Adámka Vor dem Gesetz / Před zákonem v provedení německého souboru ascolta na Pražském festivalu soudobé hudby Contempuls.

Listopad byl bohatý na vokální koncerty. V „kategorii“ staré hudby se Cappella Mariana pod vedením Vojtěcha Semeráda vydala prostřednictvím madrigalů po Caravaggiových italských stopách a Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse uvedlo v Praze alespoň koncertně Arsildu Antonia Vivaldiho. V cyklu koncertů agentury Nachtigall Artists se společně prezentovali dva tenoristé, Petr Nekoranec a Stephen Costello,a potřetí přijela do Prahy sopranistka Pretty Yende, tentokrát s písňovým recitálem. A v září otevřené multifunkční kongresové a kulturní centrum O₂ Universum poprvé s vážnou hudbou vyzkoušeli PKF – Prague Philharmonia, Pražský filharmonický sbor a sólisté prostřednictvím Deváté symfonie s Ódou na radost Ludwiga van Beethovena.

Propadák v sevření bezpečnostních rámů

Listopadovým propadákem byl první koncert vážné hudby v O₂ Universum. Ani ne tak kvůli úrovni provedení Beethovenovy „Deváté“, pokud ji vůbec bylo možné odtušit ze změti amplifikovaného a přímého zvuku PKF – Prague Philharmonia, Pražského filharmonického sboru a sólistů, sopranistky Joyce El-Khoury, mezzosopranistky Stéphanie d’Oustrac, tenoristy Simona O’Neilla a basisty Dmitrije Belosselského pod vedením šéfdirigenta a hudebního ředitele PKF Emmanuela Villaumea. Ale kvůli chaotické a nevstřícné organizaci koncertu.

Pořadatelé zřejmě považovali posluchače vážné hudby za horkokrevné hokejové nadšence nebo nadupané fanoušky mega popových koncertů, takže ochranka u vstupních detekčních rámů nepovolovala vnést dovnitř ani větší batůžky, ani lahvičku s pitím, ani jídlo, ale ani notebooky nebo tablety, které bylo třeba uložit za 100,- Kč (bez možnosti placení kartou) ve stavební buňce umístěné desítky metrů od vchodu. A na posluchače pak vzduchotechnici pustili studenou klimatizaci tak silně, až povlávaly vlasy a galantní pánové honem spěchali dámám ve večerních róbách pro kabáty. A nevstřícnému zacházení ještě dodala korunu uvaděčka, která uprostřed první věty halasně vedla opozdilce na jejich místo uprostřed řady.

Od PKF i PFS bylo odvážné, že se do testu prostoru O₂ Universum, původně hokejové haly, vůbec pustily. Pódium bylo doslova prošpikováno mikrofony. Kombinace tlumeného zvuku, který se linul z pódia, a jeho amplifikované verze z reproduktorů vytvořila směsici, ve které nad slitou masou smyčcových nástrojů trčely zejména žesťové nástroje. (Dlužno říct, že intenzivní klimatizaci slyšet nebylo.) Hudební struktura tak ztrácela plasticitu, což se ještě prohloubilo při poslední větě se sborem. Stavba zejména 1. věty se dala v případě tak zkušeného dirigenta s citem pro drama, jakým je právě Villaume, jen tušit. Hodnotit za této situace sólisty, jejichž hlasy zvukaři přezvučili, by nebylo tak úplné fér. A svým způsobem se nelze divit dirigentovi Emmanuelovi Villaumovi, že se nejspíš zaměřil (marně) na celkové akustické proporce, takže zřejmě nebyl čas na zvukovou vyváženost a dopracování frází, které zůstaly nahodile neuspořádané.

„Devátá“ pro mě ten večer už zůstala zabarikádovaná bezpečnostním rámem. Postupně jsem si uvědomovala, že ani ne tolik kvůli akustickým problémům haly, které se daly předpokládat. Situaci jsem vnímala jako výpověď o dopadu širšího společensko-politického kontextu doby –koncert s Beethovenovou Devátou, jejíž část se stala hymnou Evropské unie, byl v předvečer výročí sametové revoluce deklarován jako oslava třiceti let naší nově nabyté svobody. Ano, Praha opravdu potřebuje další koncertní sál. Hlavní hala v rámci O₂ Universum to ale určitě není. Zdaleka ne jen kvůli akustice.

HERBIE HANCOCK NA SVĚTOVÉM TURNÉ

NADČASOVÝ PRŮKOPNÍK JAZZOVÉ AVANTGARDY

Markéta Jůzová

Slavný jazzový klavírista a skladatel Herbie Hancock inspiroval mnoho sólových interpretů a skladatelů nejen svou hrou a kompozicemi, ale i knihou vzpomínek H. Hancock: Possibilities. Publikace nebyla vydána v češtině, ale můžete se hned podívat na jeho tvorbu zblízka v rámci stejnojmenného dokumentu:

Držitel Oscara a čtrnácti cen Grammy hrál 9. 11. 2019 v Praze se svou kapelou poprvé v novém sále moderního multifunkčního centra O₂ universum. Strhující výkony devětasedmdesátiletého umělce a jeho jazzových přátel přijalo publikum s nadšením a zdálo se, že Hancock na svém světovém turné je i na koncertě v české metropoli velmi spokojen.

Průkopník jazzové avantgardy 20. století vyzdvihl v pražském programu kompozice z období své vrcholné éry a svůj jedinečný cit pro míšení žánrů. Do skladeb a improvizací absorboval prvky elektrického jazzu, rocku, hip hopu, funku a hudební vlivy afrických etnik. I zvukovým pojetím, experimenty s akustikou, barvami a dynamikou efektů různých nástrojů či v pointování improvizací a kompozic, které se staly léty standardy, dokáže Hancock stále ovlivňovat a utvářet progresivní směr soudobé hudby.

Repertoár, který zpravidla prezentuje na turné, zahrnuje většinou jeho nejznámější díla. V Praze hrál letos ze své tvorby např. skladby Butterfly, Actual Proof, Come Running to Me, Secret Source, Cantaloupe Island a Chameleon. Řada Hancockových skladeb se výrazně zapsala do dějin jazzu.

Cantaloupe Island si stále získává srdce posluchačů

Zajímá vás, jak Herbie Hancock vysvětluje citlivě, odborně a vtipně vznik skladby Watermelon Man?

Ve srovnání s jeho předchozím koncertem ve Foru Karlín na 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Struny podzimu, hrál v O₂ universu z bývalé sestavy již jen s baskytaristou Jamesem Genusem. Dále s kytaristou Lionelem Louekkem, svým bývalým studentem, který výrazně vynikl i na Hancockově koncertu již před pěti lety na brněnském Jazzfestu. Kapelu obohatil v Praze bubeník Justin Tyson a nadějná čtyřiadvacetiletá flétnistka Elena Pinderhughes, která před třemi lety získala v mezinárodní kritické anketě DownBeat ocenění „Rising Star.“

Herbie Hancock střídal opět především klávesy, klavírní křídlo zn. Fazioli, elektrický Korg s bohatou paletou zvukových možností a v závěru exceloval hrou na keytar. Dlouhá sóla všech členů kapel, virtuózní improvizace vedené i v rovnocenných dialozích a rozvíjení témat kompozic bylo stále opřeno o atakovaný rytmus. Všichni hráči podali během večera vynikající výkony.

Velmi nepravidelně zařazuje Herbie Hancock do svých programů hudební či osobní vzpomínku na Milese Davise, který měl v šedesátých letech výrazný vliv na jeho kariéru, v jeho kvintetu hrál Hancock v letech 1963–1968. V Praze Milese Davise nezmínil. Velký koncert s oslavným pásmem skladeb mu věnoval např. v roce 1992 v Mnichově.

Tribute to Miles Davis

https://www.youtube.com/watch?v=N3C73IiGsW g

Herbie Hancock působí na postu kreativního ředitele pro jazz ve Filharmonické sekci v Los Angeles a jako předseda Institutu Theolonius Monk Institute of Jazz, který byl nedávno přejmenován na Herbie Hancock Institute of Jazz https://hancockinstitute.org/

Proslulý jazzman a skladatel je rovněž zakladatelem Mezinárodního výboru umělců za mír / ICAP. V roce 2011 byl jmenován Vyslancem dobré vůle organizace UNESCO a o dva roky později obdržel Cenu Kennedyho centra. V roce 2014 byl jmenován Profesorem poezie na Harvardské univerzitě. Je členem Americké akademie umění a věd a držitelem prestižní ceny Grammy za celoživotní přínos.

Hvězdný Andrea Bocelli se stal patronem vzácného stromu v parku zámku Liteň

Světoznámý operní pěvec Andrea Bocelli se rozhodl podpořit aktivity neziskové organizace Zámek Liteň a stal se patronem stromu Dubu bimundorum „Crimschmidt“ v zámeckém parku v Litni. Tento krátký slavnostní akt se uskutečnil před jeho vyprodaným koncertem v sobotu 30. listopadu v O₂ areně v Praze. Maestro Bocelli tak rozšířil skupinu vzácných osobností, které se staly patrony stromů v Litni již v minulosti.

Tato tradice vznikla po první části revitalizace zámeckého parku v roce 2013. Mezi další slavná jména, která mají rovněž v Litni svůj strom, patří například americký herec John Malkovich nebo proslulý dirigent Jiří Bělohlávek a mnoho dalších.

„Je mi velkým potěšením, že mezi další patrony stromů v zámeckém parku v Litni se zařadil právě Andrea Bocelli. Vnímám to jako obrovské uznání naší práce a ocenění, ale hlavně jako velký závazek do budoucna pro další aktivity neziskové organizace Zámek Liteň,“ komentuje její ředitelka Ivana Leidlová.

Zámek Liteň se věnuje popularizaci jména a odkazu světoznámé pěvkyně Jarmily Novotné a českého šlechtického rodu Daubků. Organizuje multižánrový Festival Jarmily Novotné, vytvořil a pečuje o muzejní sbírku, obnovuje kulturní památky v areálu zámku Liteň, podporuje a iniciuje vznik nových autorských počinů a především podporuje mladé umělce v začátcích jejich kariéry.

Andrea Bocelli a Ivana Leidlová Foto c Jan Žirovnický

Více o organizaci ZÁMEK LITEŇ, z.s.

Nezisková organizace Zámek Liteň, z.s., založená Ivanou Leidlovou na počátku roku 2012, si dala za cíl obnovit a pozvednout jméno a odkaz světoznámé pěvkyně Jarmily Novotné a českého šlechtického rodu Daubků. Zámek Liteň organizuje multižánrový Festival Jarmily Novotné, vytvořil a pečuje o muzejní sbírku, podporuje a iniciuje vznik nových autorských počinů, podporuje mladé umělce a obnovuje kulturní památky v areálu zámku Liteň.

Organizace mimo jiné vydala reedici memoárů Jarmily Novotné Byla jsem šťastná, spolupodílela se na vydání hudebního CD Jarmily Novotné Opera Recital, organizuje mistrovské pěvecké kurzy pro mladé pěvce, v roce 2014 pořádala open air koncert Pocta Jarmile Novotné pod vedením Jiřího Bělohlávka a za účasti světově uznávaných českých operních pěvců. V roce 2013 Zámek Liteň, z.s. inicioval a financoval osmnáctiměsíční mezinárodní historický výzkum a vydání knihy o Jarmile Novotné pod vedením historika, spisovatele a scenáristy Pavla Kosatíka. Hlavním výstupem tohoto výzkumu a současně vrcholnou událostí Festivalu Jarmily Novotné 2015 bylo vydání historicky první monografie o Jarmile Novotné s názvem Baronka v opeře. V roce 2017, u příležitosti 110. výročí narození pěvkyně, organizace uspořádala operní gala Pocta Jarmile Novotné 2017 s předními tuzemskými i zahraničními pěvci, ve spolupráci se SOČR.

8. ročník Festival Jarmily Novotné 2019 pozval na dvojici koncertů – 19. září na Závěrečný koncert Interpretačních kurzů v Litni 2019 a o den později, 20. září na Slavnostní koncert FJN 2019 do Sukovy síně Rudolfina. Interpretační kurzy v Litni 2019 vedli ve dnech 14.–20. září přední sopranistka Martina Janková se špičkovými klavíristy Gérardem Wyssem a Ivem Kahánkem. Zámek Liteň, z.s. se stal koproducentem celovečerního dokumentu o Jiřím Suchém s názvem Lehce s životem se prát, jenž vznikl v režii Olgy Sommerové. Ještě před kinopremiérou 25. září bylo možné snímek zhlédnout na MFF Karlovy Vary, kde získal Cenu diváků. Organizace dále na podzim vydala knihu Skutečný zpěv, v originále True Singing o technice zpěvu z pera světově uznávané pěvkyně a mentorky Margreet Honig, v překladu významné české mezzosopranistky Markéty Cukrové. Zámecký areál v Litni poprvé hostil přehlídku ZUŠ Open pro Střední Čechy, která zde proběhla na Den dětí. Organizace také spolupracuje na výstavě Nevěsta prodaná do ciziny mapující historii nejznámější opery Bedřicha Smetany v zahraničním kontextu, jež je k vidění v Národním muzeu – Muzeu B. Smetany do 2. listopadu 2020.

Další informace na www.zamekliten.cz a https://www.facebook.com/FestivalJarmilyNovotne.

CENA ČESKÉ HUDEBNÍ RADY PRO PROF. JIŘÍHO CHVÁLU

Na koncertu Kühnova dětského sboru 8. 12. 2019 v Rudolfinu bude slavnostně předána cena České hudební rady sbormistrovi prof. Jiřímu Chválovi.

Zdůvodnění udělení ceny ČHR: Česká hudební rada opakovaně, a letos úspěšně, navrhovala prof. Jiřího Chválu na ocenění Ministerstva kultury. Ocenění Českou hudební radou schválila její valná hromada již v únoru tohoto roku, a to za jeho celoživotní vynikající práci sbormistra a pedagoga, a tím i propagaci české hudební kultury doma i v zahraničí.

Jiří Chvála je respektovanou osobností u nás i v zahraničí a právě v letošním roce je to 60 let, co nastoupil jako sbormistr Kühnova dětského sboru (1959, od r. 1967 jako hlavní sbormistr).

Vede tento sbor k vynikajícím výsledkům, absolvoval s ním tisíce koncertů s významným podílem české hudby a náročného a cappella repertoáru, na 40 zvukových a audiovizuálních nahrávek. Získal prestižní ceny EBU (1968) a Grand Prix (1998, 2008). Přivedl velké množství dětí k hudebnosti a systematické práci, vychoval velký počet sbormistrů. Jestliže máme u nás kvalitní dětské sbory, je to i reakcí na jeho smysluplnou práci.

I proto chce cenu osobně předat také sbormistr, pedagog a muzikolog, člen prezidia České hudební rady PhDr. Jan Pirner.

Česká hudební rada je oborová nevládní hudební organizace, česká sekce Mezinárodní hudební rady při UNESCO. Jejími členy jsou významná sdružení orchestrů, festivalů, umělců, pedagogů, média i samostatná pracoviště. Současným prezidentem organizace je Mgr. Roman Dietz, mj. také ředitel Severočeské filharmonie Teplice.

Ceny ČHR jsou udělovány výjimečným osobnostem nebo organizacím v celém hudebním spektru za dlouhodobou činnost a propagaci české hudební kultury od r. 1994. Seznam cen je zveřejněn na stránkách ČHR https://www.chr-cmc.org/cs/prizes_CHR

Tato čestná ocenění jsou doprovázena vždy od r. 1994 dílem některého českého výtvarníka. Více: www.chr-cmc.org

Americký jazz i lidová hudba: Dny Bohuslava Martinů ukazují inspirační zdroje skladatelova díla

Začíná 25. ročník festivalu Dny Bohuslava Martinů. K letošnímu šedesátému výročí skladatelovy smrti je připraven bohatý program mapující inspirační zdroje skladatelovy tvorby. Jazzovou linií se vydá Josef Špaček s americkou klavíristkou Pallavi Mahidharou, lidovou hudbou inspirované písně zazpívá Marie Fajtová na koncertě s klavíristkou Janou Vychodilovou a violoncellistkou Alžbětou Vlčkovou. Jako sólisté se představí hobojista Vladislav Borovka, klavírista Martin Kasík nebo violoncellista Václav Petr. Trio Bergerettes, České noneto a Trio Incendio připravili komorní koncerty, orchestrální zážitky nabídnou Akademičtí komorní sólisté, Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Janáčkova filharmonie Ostrava.

Spojené státy americké jsou vedle Francie a Švýcarska jednou ze zemí, kde Martinů delší dobu žil. S americkou hudbou se ovšem setkal již dříve v Paříži, kde nový styl – jazz – zažíval začátkem století veliký rozmach. Tam také vznikla rozevlátá Sonáta pro housle a klavír č. 1, kterou na koncertě 11. prosince přednese Josef Špaček spolu se svou kolegyní z Curtisova institutu, klavíristkou Pallavi Mahidharou. Vliv americké hudby na české skladatele posluchači uslyší i v Dvořákově Sonatině G dur. Pro srovnání je program doplněn americkými autory, a to včetně těch nejsoučasnějších.

Vedle jazzu byla dalším hlubokým zdrojem pro hudbu Bohuslava Martinů také lidová tvorba. V písňových cyklech ji uslyšíme v podání Marie Fajtové a Alžběta Vlčková předvede českou lidovou melodiku v Sonátě pro violoncello a klavír č. 2. Obě umělkyně na koncertě 14. prosince doprovodí klavíristka Jana Vychodilová.

Martinů by nebyl nic bez svých učitelů – především bez Alberta Roussela, o kterém napsal: „Přišel jsem k němu hledat řád, průzračnost, úměrnost, vkus a jasný, přesný a citový výraz, vlastnosti francouzského umění, jež jsem vždy obdivoval.“ Že skutečně Rousselova hudba tyto vlastnosti má, se posluchači mohou přesvědčit na koncertě Českého Noneta 5. prosince, kde zazní jeho Divertissement pro dechové kvinteto a klavír. Rozsáhlejší Rousselovu skladbu, hudbu k baletu Pavoučí hostina, nacvičují Akademičtí komorní sólisté pod vedením Leoše Svárovského na koncert 6. prosince. Tam také doprovodí Vladislava Borovku v Martinů Koncertu pro hoboj a malý orchestr.

Sám Martinů byl výraznou inspirací pro další generaci českých skladatelů. Jedním z nich je Viktor Kalabis, který po roce 1989 stál u vzniku Nadace Bohuslava Martinů, která festival pořádá. Kalabisovi bylo zakázáno za emigrantem vycestovat a nikdy se nesetkali. Alespoň hudebně se tak stane nyní na koncertě 12. prosince. Večer z tvorby Kalabise a Martinů připravila klarinetistka Jana Černohouzová s klavíristou Danielem Wiesnerem a dalšími skvělými interprety.

Festivalu již předcházel Prolog Hudby hradní stráže ve Španělském sále Pražského hradu a také Soutěž Nadace Bohuslava Martinů, ve které letos soutěžili klavíristé a komorní soubory. V oboru klavír zvítězil Matouš Zukal a v komorních souborech Duo Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle a Kristina Vocetková – violoncello.

Hlavní část programu odstartuje 4. prosince Trio Bergerettes v sále Martinů Lichtenštejnského paláce, kde se odehraje většina koncertů. Martinů zde zazní ve společnosti Josepha Haydna a Sergeje Prokofjeva.

Celý program festivalu najdete na www.martinu.cz/festival

Matouš Zukal, vítěz Soutěže Nadace Bohuslava Martinů v oboru klavír
Foto © archiv Dny Bohuslava Martinů – Vilém Žák

Duo Bohémo – Matouš Pěruška a Kristina Vocetková, vítěz Soutěže Nadace Bohuslava Martinů v oboru komorní soubory
Foto © archiv Dny Bohuslava Martinů – Vilém Žák

Jedinečný zážitek pod arménskou taktovkou

Elena Kalinovská

Arménský státní symfonický orchestr (ASSO) v rámci Evropského turné 2020 zavítá do Prahy. Koncert se odehraje v pražském Rudolfinu 19. ledna v 19:00 hodin. Pořadatelem celé akce je Foundation for Support of Culture (Evropská nadace pro kulturu) a ASSO. Pod taktovkou hlavního dirigenta Sergeye Smbatyana společně s orchestrem vystoupí špičkový houslista a nositel ceny Grammy Maxim Vengerov.

Arménský státní symfonický orchestr je poměrné mladé hudební těleso. Sergey Smbatyan vdechl tomuto tělesu život ve spolupráci s nadanými studenty Yerevan Komitas State Conservatory v roce 2005. Láska ke klasické hudbě a zároveň jasná vize o šíření kreativní energie pojí mladé talenty v orchestru dodnes. Ostatně sám zakladatel Smbatyan je při své činnosti veden vírou, že hudba dokáže sjednocovat a měnit životy.

Za 14 let své existence již koncertoval orchestr v mnoha zemích Evropy a získal si silnou mezinárodní reputaci pro svou orchestrální virtuozitu. Nejslavnější koncertní sály přivítaly ASSO v Německu, Velké Británii, Francii, Rusku, Belgii, Číně, Nizozemsku, Itálii, Libanonu, Dubaji a dalších zemích. Ročně odehraje orchestr na pět desítek koncertů. Koncerty byly vysílány Medici.tv, Euronews a Classic.fm.

ASSO spolupracuje s řadou významných umělců, cílem je propojit činnost arménských a mezinárodních hudebníků a skladatelů a symbolicky tak spojit východní tradici se západní. Z konkrétních jmen lze zmínit kupříkladu Vladimira Spivakova, Vadima Repina či Maxima Vengerova.

Právě poslední jmenovaný bude klíčovou postavou Evropského turné 2020. Maxim Vengerov předvede krásu a sílu své techniky v nejpopulárnějších skladbách houslového repertoáru – zazní Bruchův Houslový koncert č. 1 g moll a Ravelův Cikán (Tzigane). Posluchači se mohou těšit také v jeho podání na Barcarolu pro housle a orchestr od současného americko-maltského skladatele Alexeye Shora. Publikum jistě ocení i uvedení Symfonie č. 2 „Osud člověka“ od Johna Ter-Tadevosyana v evropské premiéře. Dílo pojednává o vzestupech a pádech života, o jedinečné lidské schopnosti vydržet rány osudu a bojovat tváří v tvář s jeho nepřízní ve snaze o lepší budoucnost. Vstupenky v pokladnách Rudolfina nebo na ticketstream.cz.

Více na www.eufsc.eu, www.armsymphony.am

Zuzana Růžičková: Sto zázraků. Z koncentračního tábora na mezinárodní koncertní pódia

Financial Times zvolil paměti Zuzany Růžičkové, zpracované Wendy Holdenovou, do svého výběru nejlepších knih roku 2019. Kniha je v současné době na trhu již i v české, slovenské, německé a portugalské verzi, brzy vyjde italsky a v dalších jazycích.

Objednat si ji můžete v nakladatelství Euromedia – https://www.euromedia.cz/sto-zazraku/kniha/9744/

Klavírista Ivo Kahánek a dirigent Jakub Hrůša s Bamberskými symfoniky získali ve Velké Británii prestižní ocenění pro českou hudbu!

Ve středu 27. listopadu 2019 vyšlo vánoční číslo BBC Music Magazine, nejprodávanějšího světového časopisu se zaměřením na klasickou hudbu. Nahrávka klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů v interpretaci klavíristy Iva Kahánka a Bamberských symfoniků s jejich šéfdirigentem Jakubem Hrůšou získala nejvyšší ocenění „Nahrávka měsíce“ (Recording of the Month). Oceněnou nahrávku v říjnu vydal SUPRAPHON na CD i v digitálních formátech.

Dva české koncerty v mistrovském provedení– tak zní upoutávka k nadšené recenzi Johna Allisona, jež o české hudbě a jejích interpretech hovoří v superlativech. „Nemohu této nahrávce vyslovit větší pochvalu, než když řeknu, že se nad ní vznáší duch Rudolfa Firkušného.“ K nahrávce Dvořákova Klavírního koncertu g moll, op. 33 recenzent v BBC Music Magazine poznamenal: „Nesmírná pečlivost, s jakou Kahánek věnuje pozornost dynamickým znaménkům, dává vznik jasně strukturovanému provedení, které se vyznačuje výjimečným citem.“A v následujícím textu ještě umocňuje: „Kahánek spolu s orchestrem vykouzlili čarokrásnou pomalou větu.“ Ke Klavírnímu koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů britský publicista uvedl: „Díky tomu, jak Kahánek zvládl úchvatnou zvukovost tohoto díla, se vše poskládá v jeden souvislý celek.“

Ivo Kahánek na recenzi bezprostředně reagoval: „Získat ocenění ,nahrávka měsíce’ v celosvětové konkurenci v tak prestižním odborném časopise, jakým je BBC Music Magazine, je samozřejmě velkou ctí. Ještě víc mne však těší fakt, že je to obrovský kompliment celé české hudbě, jejíž některá díla jsou občas neprávem podceňována. Rád bych tedy poděkoval Johnu Allisonovi za pochopení našich záměrů, Supraphonu za podporu a péči a zejména Jakubovi Hrůšovi a Bamberským symfonikům za to, že dali nahrávce celé své srdce…“ Dirigent Jakub Hrůša k tomu poznamenal: „Spolupráce s Ivem Kahánkem v sobě vždy spojuje nejvyšší myslitelnou profesionalitu a lidskou vřelost – a obojí je, myslím, založeno mimo jiné na jeho umělecké pokoře. Jsem šťastný, že naše upřímné a zanícené úsilí společně se stejně cítícími Bamberskými symfoniky v maximálně míře ,posloužit‘ géniům české hudby Dvořákovi a Martinů se teď setkává s takovým oceněním. Je to především pocta těmto skvělým skladatelům. Byli jsme v každém taktu samozřejmě zcela sami sebou, ale naše práce měla hlavně oslavit mimořádnou krásu těch děl. V tomhle jsme s Ivošem zajedno – snažíme se být služebníky litery i ducha hraných skladeb, v každém detailu i v celkovém vyznění. Těším se na další setkání s ním – a s Martinů a Dvořákem!“

BBC Music Magazine je jeden z nejprodávanějších a z nejuznávanějších světových časopisů o klasické hudbě. Vychází ve Velké Británii a každé číslo obsahuje nejnovější zprávy z celého světa, rozhovory s mezinárodně uznávanými umělci. Recenze BBC Music Magazine pokrývají vždy více než 100 nových klasických nahrávek, DVD a knih o klasické hudbě, z nichž všechny jsou napsány pečlivě vybranými odborníky. Každý měsíc příznivci klasické hudby netrpělivě očekávají, kterou z obrovské světové produkce nahrávek recenzenti BBC Music Magazine vyberou jako „Choice“ v jednotlivých kategoriích (orchestrální, komorní atd.) a která se dočká nejvyššího doporučení a oceněníjako „Recording of the Month“.

Album: https://lnk.to/IvoKahanekABambergerSymphonikerDvorakMartinuPR

TEASER: https://youtu.be/RASQYkjKjLA