Marta Ulrychová
Poslední dva koncerty abonentní řady sezóny 2021/22 Západočeského symfonického orchestru v Mariánských Lázních (27. května, 3. června) nabídly v tamějším Casinu nejen pestrý repertoár, ale především i excelentní výkony renomovaných interpretů. O sólistovi prvého symfonického koncertu Petru Nouzovském se nedá psát jinak než v superlativech. Ze svého širokého repertoáru si náš přední violoncellista vybral technicky náročný Koncert pro violoncello a orchestr C dur, op. 4 rokycanského rodáka Antonína Krafta. Nouzovský ho přednesl s technickou bravurou hráče, který zbytečně nesází na vnější efekty, ale díla dostojí nejen technicky a stylově, ale i krásou ušlechtilého tónu svého nástroje. Příjmení Kraft se na plakátě objevilo dvakrát, jednak v souvislosti se skladbou, jednak ve spojení s Nikol Kraft, jednou ze šestnácti finalistek celosvětové soutěže žen za dirigentským pultem. Také tato dirigentka prokázala, že žena řídící symfonický orchestr se svým výkonem může rovnat mužským protějškům. Pod její taktovkou zazněla kromě koncertu jejího předka předehra k opeře Josefa Haydna Život na měsíci Beethovenova Symfonie č. 2, D dur, op. 36. Orchestr ji sehrál v domácím obsazení na velmi dobré úrovni. Dramaturgie koncertu nebyla náhodným výběrem, ale poukázala na dílo dvou hudebních velikánů, s nimiž Krafta – coby uznávaného virtuóza a skladatele – pojilo nezištné přátelství.
O týden později se orchestr s abonenty letošní sezóny rozloučil pod taktovkou svého šéfdirigenta Radka Baboráka, a to kompozicemi, představujícími různé fáze romantismu. Symfonii č. 8, h moll „Nedokončenou“ Franze Schuberta jsem si vyslechla s potěšením jako dílo geniálního Vídeňana, jemuž Baborák propůjčil lehkost a radost z muzicírování. Dalším mimořádným zážitkem byl Lisztův Koncert pro klavír a orchestr č. 1, Es dur v podání dalšího z našich současných předních sólistů Miroslava Sekery. Technická jistota, dokonalá souhra s orchestrem, procítěný přednes, ale i nelíčená skromnost, to jsou devizy, jež charakterizují jednoho z našich předních klavíristů, který se Lisztovu dílu věnuje soustavně i ve svých nahrávkách. Dlouho aplaudující publikum Sekera navíc odměnil Lisztovou rozměrnou Fantazií na téma Verdiho Rigoletta, k niž velkého představitele novoromantismu inspiroval kvartet Bella figlia dell´amore. Druhá část koncertu připravila posluchačům stran dramaturgie jisté překvapení. Po dlouhých letech zazněla v Mariánských Lázních v symfonickém provedení hudba Gustava Mahlera, konkrétně 1. věta ze Symfonie č. 2, žijící svůj samostatný život pod názvem „Totenfeier“. Šéfdirigent Radek Baborák neváhal posílit domácí orchestr a přizvat k její interpretaci další umělce. Mahlerova hudba se zaskvěla v exkluzivním zastoupení dechové sekce, k níž se bohužel ne zcela podařilo vytvořit potřebný zvukový pandán v smyčcích. I takto však Mahlerova hudba vytvořila nejen důstojnou tečku za letošní sezónou, ale stala se i příslibem sezóny následující, pro níž má mariánskolázeňský orchestr již připravenou dramaturgicky zajímavou nabídku. Za zmínku stojí vkusně vybavené programy, přinášející v dvojjazyčné mutaci (česky a německy) základní informace o jednotlivých kompozicích, interpretech, ale i aktualizované obsazení orchestru.