Archiv rubriky: Rozhovory

Radmila Hrdinová

 

Muzikoložka Věra Šustíková je prezidentkou Společnosti Zdeňka Fibicha a přední českou odbornicí na melodram. Před dvaceti lety uvedla v život projekt Oživení českého koncertního melodramu, jehož zásluhou dospělo toto umění ke svému třetímu znovuzrození. Kratší verzi rozhovoru, který s ní vedla Radmila Hrdinová a kterou jsme uveřejnili v tištěné verzi Hudebních rozhledů, zde doplňujeme obsáhlejším povídáním, v němž se dozvíte k tomuto zajímavému tématu další podrobnosti.

 

Kde se zrodil váš zájem o melodram?

Na počátku stál dopis adresovaný Fibichově společnosti z univerzity v americkém Stanfordu s pozváním na konferenci o melodramu na rok 1996. Tehdejší prezident Společnosti, muzikolog Jaroslav Jiránek, mě požádal o příspěvek mapující historii českého melodramu. Příprava znamenala rok intenzivní heuristické práce. Součástí přednášky měly být i živé ukázky. S hudební složkou nebyl problém, protože klavírista Boris Krajný měl v USA ve stejný čas recitál. Ale na herce jsme nedostali finance, takže prof. Jiránek rozhodl, že se přednesu mám ujmout sama, ačkoli jsem s melodramem neměla žádné zkušenosti. Pod jeho vedením jsem nastudovala tři Fibichovy melodramy, a nakonec kromě účasti na konferenci z toho bylo přednáškové a koncertní turné po USA a Kanadě i s účastí amerických herců, pro něž jsme nechali Fibichovy melodramy přeložit do angličtiny. Součástí turné byla i naše prezentace v různých rozhlasových stanicích. Zatímco v USA byl o melodram velký zájem, u nás v té době vládla naprostá pustina. Tehdy jsem se rozhodla věnovat se oživení melodramu tak, abychom mohli zvát zájemce ze zahraničí k nám, a ne naopak. Musela jsem ale složitě vysvětlovat, co to vlastně melodram je, a obhajovat, proč mu věnovat pozornost i finance. Po turné po Los Angeles, Stanfordu, Portlandu, Vancouveru, Montrealu, Torontu a New Yorku se u nás podařilo sjednat jedno jediné vystoupení v Unhošti, a to ještě na bázi osobních kontaktů. O melodram byl totální nezájem.
Pokračování textu Věra Šustíková: Třetí vlna melodramu potřebuje následovníky

Anna Matoušková

Možná že byste ji teď potkali spíše v německém Stuttgartu než kdekoliv jinde v Česku. Tam se totiž věnuje hře na cembalo i varhany a tam také směřovaly její první kroky záhy po Soutěži Nadace Bohuslava Martinů. V soutěži se jí podařilo uspět i přesto, že jí okolnosti předcházejícího roku zrovna moc nepřály. Seznamte se s cembalistkou a varhanicí Marií Zahrádkovou, vítězkou 21. ročníku Soutěže Nadace Bohuslava Martinů v kategorii hry na cembalo.

Pokračování textu Marie Zahrádková: Soutěž Nadace Bohuslava Martinů byla výbornou příležitostí opět nabrat síly

Rafael Brom

Národní muzeum otevřelo v květnu v prostorách v Českého muzea hudby novou výstavu pod názvem Josef Suk. Housle – můj osud. Expozice představila životní dráhu jednoho z nejvýznamnějších houslistů 2. poloviny 20. století, pravnuka Antonína Dvořáka a vnuka skladatele Josefa Suka. K výstavě byl připraven také bohatý doprovodný program, k němuž patřily komentované prohlídky vedené autorkou expozice, muzikoložkou Janou Vojtěškovou. Výstava trvala do 30. září 2016 a posléze byla ještě do 2. 10. prodloužena. K otevření výstavy promluvil generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš, který sdělil: „V Národním muzeu seznamujeme s významnými osobnostmi nejen z oblasti historie a vědy, ale i umění a hudby. Josef Suk patřil k předním osobnostem hudebního světa a velmi mě těší, že otevíráme výstavu, která představí jeho životní kariéru a zároveň ukáže široké spektrum předmětů a rodinných památek, jež získalo České muzeum hudby darem od paní Marie Sukové, manželky slavného houslisty.“ Po zhlédnutí výstavy jsem se domluvil s dr. Vojtěškovou na korespondenčním rozhovoru o této nevšední události.

Pokračování textu Josef Suk. Housle – můj osud