• Skip to main content
  • Skip to secondary menu
  • Skip to primary sidebar
  • Skip to secondary sidebar
Hudební rozhledy

Hudební rozhledy

Časopis pro hudební kuturu

  • Úvodní stránka
  • O nás
  • Redakce
  • Výběr z tištěné verze
  • Partneři
  • Facebook

Vilém Veverka o Koncertu pro hoboj Pavla Vranického

29.12.2021 by redakce Hudební rozhledy

               „Myslím, že je to skutečně velký objev…“

V této době vychází nová nahrávka Vranického skladeb pro hoboj ve spolupráci s Wranitzky Kapelle, elitním orchestrem zaměřeným na hudbu osmnáctého století, jaké to je oživit dílo autora po více než 200 letech?

Oživit, navíc po 200 letech, hudbu ve své době globálně úspěšného autora je samozřejmě vzrušující proces, stejně tak je to svého druhu privilegium. Pořizujete historicky první – celosvětově – nahrávku skladeb, tedy smíte být tím prvním interpretem, který předkládá posluchači něco, co nikdy předtím nemohl slyšet. Z těch a jiných důvodů je to pak především zavazující, na základě tohoto alba budou všichni ostatní posuzovat kvalitu hudby jako takové a to nejen co do interpretace, ale také s ohledem na historický kontext.

Překvapilo Vás něco na těchto skladbách?

Přiznám se, že jsem neměl velká očekávání, ovšem právě Koncert pro hoboj a orchestr se ukázal být skutečně záležitostí světového významu, skladba snese snad i přímé srovnání s koncerty W. A. Mozarta. Stejně tak ani Divertimenta, respektive Koncertantní symfonie pro flétnu, hoboj a orchestr nejsou žádnou, ve své době onou typickou „spotřební“ hudbou. Mohl jsem se skutečně maximálně realizovat, oživit cosi co asi prostě čekalo na mě, takto jsem věc vnímal, takto jsem k hudbě, respektive nastudování přistupoval.

Foto C Jiří Skupien

Jak jste se připravoval na skladby, které ležely tak dlouhou dobu v archivech

Připravoval jsem se relativně standardně, to znamená, že ve finále velmi intenzivně. Dívám se na to i tak, že stojíte jako člověk před relativně velkým orchestrem, tedy nechcete nikoho, ani nahrávací tým jakkoliv zdržovat. Mám rád styl „one shot only“, je-li to možné. Interpret musí během tohoto typu nahrávání být připraven a schopen realizovat text s maximální mírou „rizika“, zároveň však konzistentně co do perfekce. S tímto vědomím se tak nějak mentálně na podobně atraktivní práci připravujete, byt’ to možná zní trochu abstraktně.

Wranitzky Kapelle vpředu zleva Marek Štilec, Sylvie Schelingerová, Filip Dvořák a Vilém Veverka, Foto C Antonín Bína

Natáčeli jste v Nové Říši, v premonstrátském klášteru, kde Pavel Vranický získal základy svého hudebního vzdělání, jak na Vás toto prostředí působilo a ovlivnilo nějak atmosféru při natáčení?

Foto C archiv

Atmosféra prostoru je velmi autentická, klášter, celý objekt, má specifickou „patinu“, dnes bychom „stylově“ řekli „příběh“. Podstatná však byla akustika, která dovolila neskutečně modelovat zvuk k ideálnímu obrazu. Nahrávání bylo intenzivní, až tak, že jsem skrze nasazení ve prospěch hudby nevnímal ani čas, ani únavu. Ale právě tak to mám rád, dostanete se takřka do stavu, kdy se oprostíte od všeho vnějšího a ideálně pak můžete tvořit takřka bez ohledu na fyzická omezení. Byli jsme svým způsobem v „klausuře“, tedy odloučeni od každodenního shonu, to byl další významný fakt, který věci velmi prospěl.

Foto C Archiv Daniel Bernhardsson

Jaké místo podle Vás má Vranického Koncert pro hoboj v kontextu další koncertantní tvorby pro tento nástroj osmnáctého století?

Myslím, že je to skutečně velký objev, protože zde najednou máme, vedle Mozarta, Kramáře či Haydna další velký klasicistní koncert pro hoboj a orchestr. Wranitzky si zaslouží hrát, určitě budeme usilovat o to, aby právě Koncert pro hoboj zdomácněl nejen na českých pódiích. A třeba právě v konfrontaci s Mozartem…

Foto C Antonín Bína

V současné době se možná trochu proměňuje koncept samostatně působícího umělce virtuóza, patříte k těm, kteří jdou skutečně vlastní originální cestou, co Vás k tomu vede?

V současné době se proměňují potřeby a priority společnosti jako celku – obecná banalizace a bezobsažnost jako jeden z narativů dneška -, tím to tak nějak celé začíná. A s tím logicky souvisí i další (ne)potřeba živé hudby. Publikum, které dříve chtělo zažít, mnohdy i něco hlubšího se dnes chce více či méně bavit. Někdy si říkám, že udělám nefalšovaný „stand-up“ koncert, kdy v rovině happeningu nezahraji „ani notu“, i to by byl nakonec výkon, byt’ trochu jiné kategorie. Je to paradox svého druhu. Současný svět determinuje online prostor a to do té míry, kdy s nadsázkou konstatuji, že být tento stav před dvaceti lety, tak snad ani nedostuduji. Člověk je neustále něčím atakován, tím pádem ztrácíte koncentraci. No a právě hudba koncentraci vyžaduje více než jakékoliv jiné umění. Na toto téma bychom mohli udělat celý jeden rozhovor. Odpověd’ je tedy ta, že jednak mám jako člověk – muzikant potřebu vývoje, snad ze strachu, abych neustrnul, stejně tak je to právě ona proměna společnosti, kterou je třeba nějak zachytit, lépe však se na tom – v pozitivním slova smyslu (na té změně) – podílet. To je úkol, který si uvědomuji, tak to dnes vnímám.

Foto C Antonín Bína


Letošní brzy končící rok 2021 Vám přinesl řadu zajímavých a různorodých projektů, jak dokážete působit v tak rozdílných oblastech?

Zde se nabízí naopak poměrně jednoduchá otázka, kromě hudby a fotografie nedělám de facto vůbec nic. Ano, dělat dnes hudbu je disciplína velmi komplexní. Muzikant dnes, jaké role vlastně musí ovládat? Být schopen dělat manažerská rozhodnutí, být schopen oslovovat další subjekty a partnery, stejně tak pak oslovovat publikum. Být schopen s publikem komunikovat, prinášet stále nové a nové podněty, myšlenky, tedy i faktické projekty. A při tom všem se navíc nikdy nespokojit. Mě hudba zaměstnává de facto od rána do večera či noci. Možná bych mohl být trochu efektivnější, ale toto je aktuální stav.


Na Vysočinu Vás mimo jiné často vedou kroky i na Festival Hudba tisíců-Mahler Jihlava, jste s tímto festivalem zajímavě spojen, co Vás k tomu vede?

Mahlerovský festival je tím festivalem, který z důvodu historického – má rodina ze strany otce pochází z Jihlavy – považuji za jakýsi „Návrat“. Bez Jihlavy, kde byl můj pradědeček, JUDr. Rudolf Veverka prvním neněmeckým starostou, bych to dnes přeci nebyl já. Je to pro mě znovu výsada, že zde takřka po 100 letech, byt’ v jiné rovině, mohu navazovat na cosi, co tvořili moji předkové.


Co chystáte v dalších letech a jak vidíte budoucnost hudebního života a hudebního průmyslu v oblasti klasické hudby?

Je to jedna další zajímavá otázka, která by mohla být leitmotivem celého jednoho rozhovoru. Dalo by si říci, že hudba, o které zde diskutujeme je minimálně částečně na rozcestí. „Budoucnost hudebního průmyslu v oblasti klasické hudby“, to zní jako název seminární práce studenta marketingu (?), nebo kdybychom název trochu zabalili, pak by to mohla být ještě brilantní esej Milana Kundery: „Můj Janáček 2, aneb obecný nezájem jako nesymetricky vyduté zrcadlo instantní doby“. Jsou momenty, kdy jsem velmi skeptický. Přiznejme si, že aktuální situace a opatření, o jejichž významu by se dalo jistě polemizovat, dostávají náš obor prostě minimálně na kolena. Setkávám se, už bez ohledu na současnou situaci, tu a tam také s tou reakcí, že klasickou hudbu „již neděláme, protože na to už nikdo nechodí“. To je ona proměna! Proměna, na kterou jsme zatím nezareagovali, nebo nezareagovali adekvátně. Myslím, že inspiraci by člověk – interpret i pořadatel – měl hledat jinde, v jiných oborech, kde se prostě mnohdy snaží více. A co já chystám? Je to dlouhodobě svého druhu jakási „transformace“ mě samotného, mého uvažování a konání. Kladu si kritické otázky, neboť jsem došel kamsi, kdy se obávám, že bych mohl sám sebe již jen „recyklovat“ a toho bych se rád vyvaroval. Uvažuji o mnohém, o novém jevištním útvaru na půdorysu koncertu, o jiném než klasickém žánru, snad i v kombinaci s hudbou elektronickou. Letos jsem se podílel jako interpret či producent na čtyřech albech, je to takový můj osobní „Grand Slam“ – Wranitzkého album je poslední letošní díl. Také na tomto poli uvažuji o dalších zajímavých kapitolách. Do budoucna uvažuji rovněž o vydání vlastní fotografické knihy z mých cest do Arktidy.

Prožíváme období nějaké hlubší proměny klasické hudby – v oblasti organizace financování a estetiky?

Právě řada projektů, které mám záměr realizovat, at’ už jde o koncerty nebo nové nahrávky, je často odvislá právě od financování. Ideálem je pak v zásadě např. album, které bude samofinancovatelné. Je to však v našich podmínkách možné? Pokud ne, pak proč? Zajímá to, co dělám, tento obor, alespoň jedno procento populace? To jedno procento, které řekněme poslouchá mé nahrávky, či chodí na koncerty by de facto možná stačilo. Ale je tomu tak? Jinými slovy, nesouvisí tento fakt právě s onou proměnou klasické hudby? Odpovídám více v otázkách a nakonec se sám ptám, co uděláme my všichni pro znovunalezení jakési elementární rovnováhy v oblasti klasické hudby? Někdy mám pak pocit, aniž bych chtěl generalizovat, že právě systém dotací deformuje – částečně – „trh s hudbou“, ve smyslu, že to pak už tak nějak stačí, protože to „nějak dopadne“. Dělám-li koncert či nahrávku bez dotací, pak mě to logicky tlačí k jinému výkonu, pak zkrátka poznávám podstatu fungování oboru, který zde diskutujeme. Domnívám se, že by si to měl každý vyzkoušet, ideálně ještě během studia, či těsně po studiu. Veškerý romantický nimbus by byl okamžitě pryč… 

Kategorie:Aktuality, Rozhovory

Primary Sidebar

Secondary Sidebar

Rubriky

  • Aktuality
  • Festivaly a koncerty
  • Jubilea
  • Opera
  • Pozvánky
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Různé
  • Upoutávky
  • Vzpomínky
  • Zážitky a propadáky měsíce

Archivy

  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016

Copyright © 2023 · Magazine Pro on Genesis Framework · WordPress · Log in