O Hudebních rozhledech

Časopis Hudební rozhledy je v současnosti nejstarším kontinuálně vydávaným periodikem v České republice. Jeho historie od roku 1948 je zrcadlem, svědkem a v některých obdobích i spolutvůrcem našeho kulturního, hudebního, společenského i politického vývoje a života. Takřka nenahraditelným pramenem se Hudební rozhledy stávají při studiu hudební historie druhé poloviny dvacátého století. 

Pokračování textu O Hudebních rozhledech

Svár duše s tělem ve Znojmě

Znojmo, kostel sv. Michala

Helena Havlíková

 

Hudební festival Znojmo je svými operními stagionami už proslulý. Má dlouhou tradici – díky nápadité dramaturgii, úrovni nastudování, ale i atmosféře, která operní zážitek ještě umocňuje – včetně degustace vín. Inscenace v provedení zkušeného orchestru i sboru staré hudby Czech Ensemble Baroque pod vedením Romana Válka vznikají přímo na festivalu a pro festival. Ten je pestrý a bohatý spoustou dalších produkcí včetně požitků gastronomických. Základ stojí na koncertech vážné hudby – letos festival vyvrcholil vystoupením renomovaného souboru Il giardino armonico s programem z jeho nového CD Serpent and Fire / Had a oheň a áriemi dvou královen – egyptské Kleoparty a kartáginské Didony, jejichž osudy se staly oblíbeným námětem barokních oper. Patronem znojemského festivalu zůstává houslista Pavel Šporcl a je sympatické, že festival dává příležitost i začínajícím umělcům – laureátům Letní školy barokní hudby, mladým i těm ještě úplně malým vítězům různých soutěží –, ale také svým rodákům, kteří se už prosadili. Vedle řady dalších produkcí má svou tradici varhanické putování po znojemských kostelech nebo koncert v Uherčickém zámku, v Národním parku Podyjí se koná koncertní piknik. Festivalový program byl letos spojený s ústředním tématem letošního ročníku Svár duše a těla. Téma mu vtisklo scénické uvedení Rappresentatione di Anima et di Corpo / Představení o duši a těle italského skladatele přelomu renesance a baroka Emilia de‘ Cavalieri.

Cavalieri, římský šlechtic, diplomat, mnohostranný hudebník a prý i okouzlující tanečník, o něco mladší současník Claudia Monteverdiho, je čelný představitel toho velkého vzrušujícího hudebního přerodu na přelomu 16. a 17. století, přerodu od renesanční polyfonie s kontrapunktickým proplétáním rovnocenných hlasů k barokní monodii, zde v počáteční podobě recitar cantando, vůdčího melodicky zvlněného textu s nástrojovým doprovodem. Uvedení jeho Anima et Corpo, které věnoval přímo kardinálovi Pietrovi Aldobrandinimu, bylo v Říme v roce 1600 velkou událostí. Dnes patří ke Cavalieriho nejznámějším skladbám, které z dnešní perspektivy stojí na samém počátku vzniku oper a oratoria, žánrů, ve kterých zpěv a hudba začínají vytvářet rozsáhlejší celky nesené příběhem. U Cavalieriho je tím příběhem oblíbená křesťanské alegorie putování Duše a Těla nástrahami světských pokušení, až děsivé scény trápení zavržených duší v Pekle přesvědčí Duši i Tělo o pomíjivosti pozemského života se spásou Božího království.

Festivalová znojemská inscenace se hrála v kostele sv. Michala na vyvýšeném pódiu, pod kterým seděl orchestr s malým obsazením smyčcových nástrojů po jednom, cinky, dulcianem, zobcovými flétnami, theorbami, barokní harfou, pozitivem a bicími. V dlouhé akustice kostela to zvukově úplně stačilo, protože podstatná byla rozmanitost barev. A nejen tu dirigent Roman Válek rozehrál v plné pestrosti. Střídají se sólové monodie, obohacené vytříbenými ozdobami, madrigaly a tance, proměňuje se metrum, modální a dur/mollová tonalita a hlavně výraz. Vůbec není unyle mravokárný, jak bychom od téhle křesťanské alegorie očekávali, ale probleskují i veselé momenty. Tak třeba hned pro poživačné Tělo vymyslel Tomáš Hanzlík, tentokrát jako výtvarník inscenace, kostým s vypracovanými svaly i zadkem a talentovaný barytonista Tadeáš Hoza si v něm počíná až rozverně – v kontrastu s ušlechtilou vznešenou Duší, Markétou Cukrovou v modré říze. Ty dva láká a přesvědčuje spousta dalších alegorických postav – Anděl s jasným sopránem Pavly Radostové, mravokárný Čas s hodinami nad hlavou a zároveň uvážlivý Rádce v podání zvučného basbarytonu Jiřího Miroslava Procházky nebo Světské pokušení, ve kterém potvrdila svůj talent a cit pro starou hudbu Markéta Böhmová. Důležitou součástí této Cavalieriho v podstatě duchovní opery je také sbor – a ten mají pod vedením Terezy Válkové ve Znojmě tradičně výborný.

Vizuálně působila hlavně atmosféra kostela a jeho nasvícení Martinem Seidlem, spíše než režie Ladislavy Košíkové, která variovala čitelnou základní symboliku střetávání alegorických postav v boji o Duši a Tělo, do kterého zapojila i rudé peklo z propadla. Občas oživila inscenaci i vtípky, když odhalení jen vnějškově atraktivního Světského života jako převlečené Smrti vystihla vyfouknutím balónků, které splaskle spadnou na zem. Do děje uvedla diváky dvojice činoherců, Mark Kristian Hochmann a Klára Anna Satinská, kteří coby Adam a Eva předvedli ukousnutím jablka prvotní hřích a byli po celé představení průvodci Duše a Těla.

Letošní festivalová stagiona s Cavalieriho Rappresentatione di Anima et di Corpo byla pozoruhodná hlavně u nás prvním scénickým uvedením tohoto díla, díky kterému mohli diváci zažít, z jakých představ o antickém divadle se na přelomu renesance a baroka vyvinula opera a jakým oslavám holdovali církevní hodnostáři v Římě během Svatého roku 1600. A témata, nad kterými uvažovali tvůrci před více než čtyřmi staletími, byla díky festivalovému nastudování inspirativní i pro současné publikum.

 

Hudební festival Znojmo 2018 – Emilio de’ Cavalieri: Svár duše s tělem. Hudební nastudování Roman Válek, režie Ladislava Košíková, scéna a kostýmy Tomáš Hanzlík, sbormistr Tereza Válková. 12. – 14. 7. 2018, psáno z reprízy 13. 7. 2018, kostel sv. Michala.

Úvodní foto: Pavla Radostová (Anděl)   Foto c archiv Hudební festival Znojmo

 

Červencová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Zážitky z operních „ne-prázdnin“ bez propadáku

 

V posledních letech u nás s koncem divadelní sezony stálých „kamenných“ divadel operní provoz nekončí. Naopak – součástí letních hudebních festivalů bývají operní inscenace v míře, která v červenci se sedmi produkcemi předstihla i premiérami zahuštěné měsíce uprostřed sezony. Na Smetanově Litomyšli zazněla předpremiéra Smetanovy Libuše v nastudování pražského Národního divadla. Ensemble Damian do programu Olomouckých barokních slavností zařadil čtyři nové letošní produkce – Vivaldiho serenatu La Gloria e Himeneo, volnou rekonstrukci Ariadny Claudia Monteverdiho dokomponovanou Vítem Zouharem a Tomášem Hanzlíkem, z hudebně divadelních produkcí na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou v první polovině 18. století pastorální operu L’Amor non hà legge Antonia Caldary a inscenaci, která propojila dvě serenaty Františka Antonína Míči Bellezza e Decoro a Nel giorno natalizio s jeho dalšími skladbami. Součástí 6. ročníku byla také obnovená premiéra Mozartovy operní prvotiny Apollo et Hyacinthus. Hudební festival Znojmo své letošní téma Svár duše s tělem postavil na scénickém provedení oratoria Emilia de‘ Cavalieri Rappresenatione di anima et di corpo. Hojnost barokních oper ještě rozšířilo barokní pasticcio Muzio Scevola Filippa Amadeiho, Giovanniho Bononciniho a Georga Friedricha Händela, které v novodobé premiéře Musica Florea představila na Letní scéně Hudební a taneční fakulty AMU v Lichtenštejnském paláci. Na úplném konci sezony jsem při reprízách bezprostředně po premiéře „dohonila“ Verdiho Nabucca v nastudování Státní opery.

 

V červenci také začaly Letní slavnosti staré hudby. Z vokálních koncertů 19. ročníku tohoto festivalu jsem stihla dva – program s áriemi z barokních oper francouzské provenience se sopranistkou Véronique Gens a souborem Les Ambassadeurs a z italských oper seria v interpretaci Hanny Herfurtner s uskupením lauten compagney BERLIN.

 

Zážitek s Ariadnou

 

Tomáše Hanzlíka a Víta Zouhara, spolutvůrce stylu soudobých oper v repertoáru Ensemblu Damian, tentokrát zlákala Monteverdiho L’Arianna. Dochované Lamento a libreto Ottavia Rinucciniho dotvořili do podoby celovečerní opery na základě dalších dobových pramenů z archivů po celé Evropě. Výsledná kompozice osciluje mezi vážnými milostnými scénami, které zvrtnou ve zradu a smutek, a odlehčeně až bujaře veselými. Má v sobě hudební napětí původní Monteverdiho hudby a z ní odvozené soudobé podoby s aplikací minimalismu a s akcentem na rytmus a střídání metra.

 

S velmi náročnými Zouharovými a Hanzlíkovými party si všichni sólisté poradili skvěle. Představitelka titulní role Kristýna Vylíčilová se musela navíc adaptovat na změny stylů. Zvládla nejen minimalistické sekvence, ale především její interpretace Lamenta byla za jemného doprovodu teorby a violy da gamby skutečně jímavým nářkem nad ztracenou láskou, bolestnými výčitkami a odhodláním ukončit život.

 

Inscenační složka svým způsobem tentokrát ustoupila do pozadí. Třebaže se během produkce vystřídala na oponě za sólisty projekce stovky antických výtvarných detailů, zatímco k Monteverdiho hudbě v Lamentu se promítaly detaily současného výtvarného umění, sólisté si v barokizujících kostýmech s gesty vycházejícími z barokní konvence vystačili s úzkým proscéniem a prostorem za komorním uskupením s theorbou, varhanním pozitivem a violou da gamba.

 

Vzniklo dílo a inscenace, které překlenuly čtyři staletí vývoje operního žánru a propojily nad antickým mýtem jeho počátky a současný přístup do stmeleného celku, který zajímavě osciluje mezi tragickým a komickým.

Výběrové řízení na místo vedoucího oddělení muzikologie

Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i., vyhlašuje výběrové řízení na místo vedoucího oddělení muzikologie.

Předmětem činnosti bude organizace výzkumu a vlastní výzkum v oblasti muzikologie, tvrba a naplňování koncepce a vedení nově zřízeného oddělení Ústavu dějin uměí AV ČR, v. v. i.

Datum nástupu: 1. ledna 2019

Výše úvazku: 1,0

 

Předpoklady:

-ukončené vysokoškolské vzdělání v doktorském studijním programu v oboru hudební věda (titul Ph.D., nebo jeho ekvivalent, případně vyšší akademický titul)

-vědecká publikační činnost v oboru hudební věda

-předpoklady a motivace k vědecké práci

-morální bezúhonnost, vysoká emoční inteligence, samostatnost, tvořivost, iniciativnost

-organizační schopnosti a předpoklady k týmové práci a vedení pracovního kolektivu

-znalost českého a minimálně jednoho světového jazyku

 

Přihláška do konkurzu musí obsahovat:

-stručný motivační dopis

-doklady o dosaženém vzdělání

-strukturovaný odborný životopis včetně přehledu dosavadní profesní, publikační, pedagogické, přednáškové a jiné obdobné činnosti a údajů o úrovni jazykových znalostí ve všech cizích jazycích, případně o získaných jazykových certifikátech

-návrh střednědobé koncepce výzkumu oddělení muzikologie, která je v souladu s platnou střednědobou koncepcí Ústavu dějin umění AV ČR, v. v. i., popis aktivit (stěžejních projektů) oddělení včetně jeho předpokládané personální struktury a plánované publikační činnosti ve střednědobém výhled, nastínění koncepce řešení většího dlouhodobého syntetického týmového projektu, zásadního pro obor.

 

Všechny tyto dokumenty kromě dokladů o vzdělání musejí být v anglickém jazyce.

Uvedené podklady doručte nejpozději do 14. 9. 2018 do sekretariátu ředitele ústavu:

Husova 4, 110 00, Praha 1.

Písecká legenda Ševčík – hvězda festivalu Pontes

 

Písek, Divadlo Fráni Šrámka

Rafael Brom

Oldřich Vlček a starostka města Písek, Mgr. Eva Vanžurová Foto c Rafael Brom

Dvoudenní hudební festival v Písku s titulem Pontes – festival klasické hudby, proběhl letos poprvé v době od 22. do 24. 6. s jedním vloženým volným dnem. Název Pontes, který vyjadřuje propojenost věcí a lidí, má za sebou dlouhou historii, žel s několika přestávkami, a v Písku se mu dostalo nové krve. Ústředním tématem hudebního dění festivalu se stal odkaz legendárního světově proslulého učitele houslí profesora Otakara Ševčíka, jehož život a dílo notně povzbuzuje naši národní hrdost. To samozřejmě dobře vědí zejména houslisté, nicméně jakoby ve smyslu rčení „všecka sláva polní tráva“ bledne povědomí o jeho velikosti a důstojenství a v dnešním hektickém životním běhu snad ani doma v Písku o jeho geniální etudy leckdo ani smyčcem nezavadí. Ideový guru festivalu, houslový virtuos a dirigent Oldřich Vlček, o této neblahé lidské vlastnosti ví své a protože mimo jiné na Ševčíkových sešitech umělecky vyrůstal, rozhodl se věnovat své zkušenosti a síly oživení Mistrova génia. Pro nově založený festival jednak spojil umělecké síly Píseckého komorního orchestru a ansámblu Virtuosi di Praga a představil tak nové těleso pod názvem Ševčík Chamber Orchestra a poté naplnil program uměleckými silami domácími i hostujícími. Ústřední reprezentativní koncert festivalu se konal v pátek 22. 6. od 19.30 hodin v Divadle Fráni Šrámka. Slavnostní zahájení, které moderoval sám Oldřich Vlček, uvedl projev starostky města Písku Mgr. Evy Vanžurové, dále byla na programu studie o Otakaru Ševčíkovi, kterou připravil a uvedl Mgr. Jan Kotalík, vedoucí Oddělení společenských věd Prácheňského muzea. Přednáška byla sice delší než zde položený úvod, byla ale zajímavá hojnými detaily, které byly nepochybně pro mnohé, a přiznávám i pro , opravdu nové. Vedle toho uvedl magistr Kotalík nejen důležité, ale také zajímavé peripetie společenského a politického života Mistrovy doby. Hudební program večera byl Vlčkovým dramaturgickým trumfem. V přehlídce šesti houslových sólistů vystoupili Miroslav Ambroš v čele, dále Martina Bačová, Táňa Vejvodová, Olga Šroubková, Pavla Tesařová a Oldřich Vlček a přednesli pestrou hudební nadílku. Uvedl ji Koncert d moll pro housle a orchestr Felixe MendelssohnaBartholdyho, přičemž první větu díla hrál Ambrož, druhou a třetí Bačová, samozřejmě v atraktivní proměně. Ambrož výrazně akcentoval, kontroval snivou lyrikou a zdatnou technikou, Bačová s vizáží víly našla jistotu ve flažoletech nebeských výšek a čarodějně brilantních technických pasážích. Orchestr obě spojená tělesa pravidelně vede sám Vlček byl profesionálně jistý. Následující program byl zpestřen teatrálním skečem Vlček kontra Vejvodová, jež předala své housle dirigentovi a zazpívala scény Hajej můj andílku a Letěla bělounká holubička“ z opery Hubička Bedřicha Smetany. Přirozeně, s citem, pěstěným hlasem ačkoli školení v oboru nepřiznala. Oldřich Vlček pak rozuzlil událost historkou o mladičké houslistce, která profesoru Ševčíkovi raději uloženou etudu zazpívala, místo aby ji zahrála byla to slečna Kittlová, pozdější Ema Destinnová. Vejvodová poté samozřejmě na housle hrála – přednesla civilně, bez přehnaných emocí, Meditaci z opery Thaïs Julesa Masseneta. Následující čas na pódiu patřil Pavle Tesařové, která si získala publikum výrazově skvěle vycizelovaným přednesem Koncertu a moll Josefa Slavíka. Poté čistě a omamně přednesla Šroubková Sonátu e moll pro sólové housle Eugena Ysaÿe. Duo Ambroš housle a Vlček viola seznámilo publikum s klenotem komorní hry Passacagliou Johanna Halvorsena podle předlohy Georga Friedricha Händela. Jedním slovem mistrovsky. Následovalo legendární Moto perpetuo Niccola Paganiniho unisono všemi účinkujícími a závěrečná skladba programu, neodolatelně provedený Kánon Johanna Pachelbela. A jako další programově atraktivní proměna zazněl přídavek zjazzovaná první věta z Dvojkoncertu Antonia Vivaldiho. Festival Pontes Písek pokračoval třemi akcemi v neděli 24. června. V půl jedenácté proběhl pietní akt u hrobu Otakara Ševčíka v Pietním parku s proslovem Oldřicha Vlčka a s položením věnce z rukou starostky města Mgr. Evy Vanžurové. V 11 hodin bylo tamtéž zahájeno dopolední Matiné v Koncertní síni Trojice. Účinkovaly hudební děti Jana Meisla, osmiletá houslistka Christine a jedenáctiletá violoncellistka Petra, které zaujaly přirozeností a zběhlostí v ovládání nástroje, přičemž starší z nich byla interpretačně zkušená a jistá a na svůj věk vyzrálá. Dále hrála violistka Nicol Hernández Zamora z Kostariky – zvláště úvodní část z Hebrejské suity Ernesta Blocha přednesla pěkným klidným tónem se střízlivou, pohybově vkusnou mimikou a suitu účinkujících uzavíral varhaník Jiří Emmer. Zazněly úryvky ze skladeb Antonia Vivaldiho, Josepha Haydna, Maxe Regera a Ernesta Blocha. Petra se zaskvěla v provedení famózní skladbičky Labuť Karnevalu zvířat Camilla Saint-Saënse a udivila v technicky bravurním provedení dílka Let čmeláka Nikolaje Rimského–Korsakova. Jiří Emmer přednesl, mimo jiné, své skvělé variace na legendární skladbičku Otakara Ševčíka Holka modrooká a uzavřel koncert krátkým pochodem Trumpet Voluntary Jeremiaha Clarka, známého též pod názvem Pochod kralevice dánského. Festival Pontes Písek 2018 uzavřel odpolední „promenádní“ koncert u Pavilonu v Palackého sadech. Vystoupil pěvecký sbor Zvonky ZUŠ Otakara Ševčíka pod vedením Milady Klátilové a festival korunoval koncert Cimbálové muziky Milana Broučka, který doslova přilákal kolemjdoucí k zastavení a mnohé i ke spoluúčasti na produkci, zvláště, když zazněly neodolatelně populární moravské lidové písně. Tento dramaturgicky šťastný tah uvedl hudební festival Pontes do povědomí nejširší veřejnosti, která tak rozhojnila posluchačskou obec ctitelů klasiky.

Suita sólistek (zleva Martina Bačová, Olga Šroubková, Táňa Vejvodová a Pavla Tesařová) a Miroslav Ambroš Foto c Rafael Brom

K záznamu o festivalovém dění připojuji ještě dvě otázky položené starostce města Písku paní Mgr. Evě Vanžurové.

Jaké místo zaujímá festival klasické hudby v programu hudebních akcí  města?

Klasická hudba nemá široký okruh posluchačů jako jiné hudební žánry. Přesto na koncertech vážné hudby v Písku zjišťuji zvyšující se počet návštěvníků, a to i ze strany mladých. To je pro mě velmi důležité zjištění. Jsem přesvědčena, že na tom má lví podíl Písecký komorní orchestr pod vedením právě pana Vlčka. V Písku byl vždy věnován prostor i pro milovníky tohoto žánru a věřím, že tomu tak zůstane i nadále.

Jméno Otakara Ševčíka je silným a nosným mottem festivalu, jaká je historie piety kulturní obce či města k jeho odkazu?

I když je Otakar Ševčík horažďovickým rodákem, dlouhá léta v Písku působil a proslavil se zde výukou vlastní houslové techniky na houslové škole. Tato houslová škola přilákala svého času do Písku řadu zahraničních studentů. Z toho důvodu se našemu městu říkávalo mekka houslistů. Spoustu informací o píseckém pedagogovi se návštěvník dozví v Písku v Prácheňském muzeu. Jméno Otakara Ševčíka nese od roku 2001 i místní Základní umělecká škola, jejímž zřizovatelem je Jihočeský kraj. Město Písek každoročně finančně podporuje konání mezinárodních letních kurzů pro mladé houslisty. Od roku 2015 mají tyto kurzy v názvu jméno tohoto významného houslového pedagoga. Letos se konal tedy již 31. ročník Mezinárodního letního kurzu prof. Otakara Ševčíka pro mladé houslisty. Kurzů se mohou účastnit děti od předškolního věku (s doprovodem rodičů), učitelé i studenti konzervatoře. Všeobecně známý český houslista Pavel Šporcl zmapoval v televizním dokumentárním filmu s názvem České houslové legendy historii hry na housle v českých zemích. Šestidílný cyklus, na jehož vzniku se sponzorsky podílelo i město Písek, se vysílal v televizi letos na jaře a jeden celý díl byl věnován právě Otakaru Ševčíkovi (viz: www.ceskatelevize.cz/porady/…ceske-houslove-legendy-otakar-sevcik).

Když na jaře tohoto roku představil Oldřich Vlček vedení města nápad pořádat v Písku festival klasické hudby na počest Otakara Ševčíka s názvem PONTES, byly ze strany města včetně městské kulturní organizace  Centrum kultury města Písek učiněny všechny kroky k tomu, aby se v poměrně krátké době avizovaný festival uskutečnil. Koncerty na počest geniálního učitele ve hře na housle se konaly 22. a 24. června. Dojemný byl rovněž nedělní pietní akt u Ševčíkova hrobu. Věřím, že i do budoucna se městu Písek podaří významnou osobnost Otakara Ševčíka při podobných akcích podporovat.

Upoutávka na srpnové číslo

Ze srpnového čísla časopisu Hudební rozhledy vybíráme:

  • Rozhovor s houslistou Miroslavem Vilímcem – ohlédnutí za jeho dosavadní kariérou, přítomnost i vize do budoucnosti
  • Rozhovor se slovenskou sopranistkou Slávkou Zámečníkovou, v současnosti studentkou Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně a zároveň členkou Operního studia Berlínské státní opery pod vedením Daniela Barenboima, která se nedávno dvakrát představila v Praze: na festivalu Pražské jaro v Mahlerově Čtvrté symfonii a v červnu v Massenetově Wertherovi v roli Sophie.
  • Rozhovor s Dagmar Peckovou o Hudebním festivalu Zlatá Pecka, jehož leitmotivem bude letos opereta Jacquese Offenbacha Krásná Helena.
  • Rozhovor se sopranistkou Martinou Jankovou, která v září již podruhé vystoupí na Festivalu Jarmily Novotné v Litni.
  • Z rubriky Události ohlédnutí za Mezinárodním hudebním festivalem Leoše Janáčka (s jeho od letošního roku  rozšířenou působností do místa, kde se skladatel narodil – tedy na Hukvaldy), který se nesl podobně jako Pražské jaro nejen ve znamení 100. výročí vzniku republiky, ale také vzpomněl 90. výročí Janáčkova úmrtí.
  • Z rubriky Festivaly, koncerty recenze na další letní festivaly – Smetanovu Litomyšl, která v tomto roce pořádala svůj jubilejní, již 60. ročník, MFKH Kutná Hora 2018 jako pokaždé s velice neotřelým programem, mimo jiné realizovaným i klavíristou Lukášem Vondráčkem, festival duchovní hudby Forfest Czech Republic, v němž byl jeden z koncertů věnován výhradně dílům skladatelek, či na Brněnský varhanní festival, kde opět vystoupila i nestárnoucí Alena Veselá, – a dále na jednotlivá vystoupení, mezi nimiž nechyběl např. večer souboru Harmonia Praga v čele s uměleckým vedoucím  Miroslavem Vilímcem, Petra Nekorance a dalších pěveckých talentů nebo Ivo Kahánek Kateřinou Paškovou. Rovněž se ale můžete v této rubrice dočíst vše o letošním ročníku Mezinárodní interpretační soutěže Beethovenův Hradec, který se tentokrát nesl ve znamení violoncell.
  • V rubrice Horizont v tomto čísle  přinášíme ohlédnutí za festivalem Prague Proms, a sice za jeho dvěma koncerty, jež symbolizovala jména Monica Mancini a Chick Corea.
  • Z operního žánru, nabídnutého v poslední době na našich scénách, si určitě nenechte ujít recenze na souborem Státní opery nastudovanou Verdiho slavnou operu Nabucco, v níž svěřilo pražské Národní divadlo režii, scénografii a světelný design Josému Curovi, zapomenutou operu Otakara Zicha, nazvanou Vina a nastudovanou s klavírním doprovodem Jiřího Hrubého a Jitky Houfové v úpravě kanadského muzikologa dr. Briana Lockeho jako doplněk konference Divadlo jako syntéza umění: Otakar Zich v kontextu moderní vědy a dnešní potenciál jeho konceptů, či na novou inscenaci Janáčkových Příhod lišky Bystroušky, kterou v režii Jany Andělové-Pletichové a v nastudování dirigenta Marka Šedivého, Barbory Řeřichové jako Bystroušky a Alžběty Vomáčkové jako Zlatohřbítka nabídlo operním fanouškům Slezské divadlo Opava. Kdo má rád balet – i ten si tentokrát přijde na své, a sice ve zhodnoceních dvou inscenací Královského baletu v Londýně, Massenetovy Manon a Čajkovského Labutího jezera, v obou s hvězdným Vadimem Muntagirovem.
  • Ze zahraničí jsme v srpnovém čísle vybrali hodnocení  premiéry Rossiniho Italky v Alžíru, jejíž hlavní roli v rámci Salcburského svatodušního festivalu nastudovala Cecilia Bartoli, režie se ujalo osvědčené duo Moshe Leiser a Patrice Caurier a dirigentské taktovky se ujal Jean-Christophe Spinosi, dále Saint-Saënsovy opery  Samson a Dalila, které s Elinou Garančou a Robertem Alagnou nabídla Vídeňská státní opera, nebo Purcellova Krále Artuše ve švýcarském Grand Théâtre de Genève, které momentálně, tedy v době rekonstrukce, hraje v rozlehlém dřevěném divadle, provizorně postaveném na kopečku nad historickým centrem Ženevy.
  • Z rubriky Studie, komentáře si nenechte ujít:

zavedené seriály: Nejvýznamnější zahraniční festivaly, kde se   můžete v tomto čísle seznámit s dalšími, tentokrát třemi operními festivaly v Německu s názvy Festival Retz, Schlossfestspiele Langenlois a Festival Styriarte Graz, Portréty velkých klavíristů 20. a 21. století – s portrétem dalšího skvělého klavíristy, devětatřicetiletého Kirilla Gersteina, pocházejícího z Voroněži, který si troufne stejně jako např.  jeho krajan Daniil Trifonov zahrát během jednoho vystoupení všech dvanáct Lisztových Transcendentálních etud,    Z historie a současnosti muzikálu – tentokrát s podtitulem O prázdninách muzikál žije i vzpomíná, v němž je text rozdělen do dvanácti témat jako např. Muzikálové Kočky osiřely, Londýnským hitům spadne poslední opona, Překvapení amerických cen Tony, Billy Eliot – senzace plzeňské sezony ad., Muzikantské fugy – se zajímavostmi z životních peripetií  a „útěků“ jednoho z nejslavnějších královských capellmusicis Jiřího Čarta, houslisty, flétnisty a skladatele, jehož příjmení se objevuje nejméně ve dvaceti osmi variantách, a Celuloidová hudba  s názvem  Český lev mimo Česko, kde se dočtete o převážně francouzském snímku Edith Piaf a o filmu Tobruk, kde byli autory hudby íránská zpěvačka a skladatelka Sussan Deyhim a americký skladatel Richard Horowitz.

nové seriály: Žánrové obrázky z dějepisu českého jazzu s podtitulem Hudba ztracená, zapomínaná, připomínaná, kdy   osmý  díl má ryze prázdninový podtitul S kytarou na jazzovém vandru a mimo jiné přináší řadu informací o Miroslavu Kefurtovi, Antonínu Julinovi, Viktoru Klingerovi a Jiřím Jirmalovi,  a Sto let s Leonardem Bernsteinem,  tentokrát se vše říkajícím názvem Happy Birthday, Lenny!

 

  • V rubrice Knihy a notoviny se v tomto čísle dočtete o korespondenci mezi Bohuslavem    Martinů a Miloslavem Burešem, uspořádané pod názvem Milý příteli Bureši / Dear Friend Bureš. Dopisy Bohuslava Martinů Miloslavu Burešovi Vítem Zouharem a Gabrielou Coufalovou.
  • V rubrice Svět hudebních nástrojů se v cyklu Z našich houslařských ateliérů – Od dílny k dílně. Návrat k cyklu pohledů do světa houslařského řemesla – setkáme – tentokrát ale pouze prostřednictvím vyprávění jeho žáka Jiřího Pátka – s mistrem houslařem Arpádem Šivákem, který vloni v září, bohužel, teprve ve svých šedesáti letech zemřel.
  • A v rubrice Revue hudebních nosičů se v srpnovém čísle Hudebních rozhledů díky Zbyňku Brabcovi seznámíme s dalšími novinkami operních nahrávek na CD, a můžeme si přečíst i recenze na některá nově vydaná CD.

Další mezinárodní úspěch basbarytonisty Adama Plachetky! Tentokrát na gramofonovém poli!

V první polovině letošního července vydala slavná a prestižní světová gramofonová firma Deutsche Grammophon novou nahrávku Mozartovy opery La Clemenzo di Tito (Velkorysost Titova) s jedním z nejúspěšnějších světových tenoristů současnosti, Rolandem Villazónem (46), v titulní roli římského císaře Tita Vespasiana. Chamber Orchestra Of Europe dirigoval kanadský dirigent a klavírista Yannick Nézet-Séguin a nahrávka vznikla loni na dvou koncertech v největší německé operní a koncertní síni (2.500 diváků) Festspielhaus v Baden-Badenu. Zdobí ji skutečně prvotřídní mezinárodní obsazení, kterému vedle Villazóna dominují americká lyrická koloraturní mezzosopranistka Joyce DiDonato, lotyšská sopranistka Marina Rebeka, švýcarská sopranistka Regula Mühlemann, irská mezzosopranistka Tara Erraught a český basbarytonista Adam Plachetka (33).Ten se zhostil druhé hlavní mužské role – pretoriánského prefekta Publia.

Nejde o první Plachetkovou spolupráci s Villazónem, který se stále více prezentuje i jako operní režisér, a s Nézet-Séguinem. V roce 2012 se potkali při nahrávání další ze slavných Mozartových oper Così fan tutte (Takové jsou všechny), kterou začátkem následujícího roku vydal opět label Deustche Grammophon. U této gramofonové firmy vyšlo v roce 2014 i Villazónovo 2 CD Mozart: Arias (Special Limited Edition), na které zařadil i dva duety s Adamem Plachetkou z Così van tutte. Ve stejném roce pak byl Plachetka i hostem Villazónovy německé televizní show Die Stars im Morgen, ve které zazářil s mozartovskou árií Rivolgete a lui lo sguardo. A potvrdil tak opět, že je jedním z nejlepších mozartovských pěvců své generace. „Spolupráce s Rolandem mě baví, protože je na koncertech a především pak na jevišti spontánní a dobrý herecký partner. I každý projekt s Yannickem a Chambre Orchestra Of Europe, kteří všichni patří ke špičkám ve svém oboru, je radost. Je skvělé, že v tomhle složení vzniká nový mozartovský cyklus Deutsche Grammophon a mě těší, že mohu být jeho součástí“, komentuje spolupráci s velkými světovými hvězdami v zahraničí stále žádanější a úspěšnější Plachetka.

Letošní léto má pak Adam Plachetka opět ve znamení Wolfganga Amadea Mozarta. Na jednom z nejprestižnějších festivalů vážné hudby v rakouském Salcburku si od 27. července do 30. srpna zazpívá sedmkrát roli ptáčníka Papagena v Mozartově opeře Kouzelná flétna. Přímým přenosem ze Salcburku odvysílá tuto operu, ve které se objeví i slavný herec Klaus Maria Brandauer v roli dědečka, rakouská televize ORF Hörfunk a ve dnech 4. a 5. srpna pak rakouská televize ORF 2 a německá televize ZDF.„Na festival v Salcburgu jsem se dostal téměř na začátku své kariéry. Tady jsem čerpal uměleckou inspiraci a navazoval kontakty pro další umělecké působení. Návraty sem jsou proto pro mě sentimentální záležitostí. Mám pocit, že se dostávám do věku, kdy bych si mohl pomalu dopřávat letní prázdniny, ale zdejší festival má čestnou výjimku, neboť v prostředí hor a jezer se člověk cítí tak trochu jako na dovolené, i když pracuje“, svěřuje se se svými pocity Adam Plachetka.

Za Adamem Plachetkou už začátkem července do Salcburku přijela jeho manželka, operní sopranistka Kateřina Kněžíková (36), s jejich dcerami Adélkou (4) a Barborkou, která se jim narodila letos začátkem června.

Adam Plachetka hostem německé TV show Rolanda Villazóna Stars im Morgen (9.11.2014) –https://www.youtube.com/watch?v=JeLhYH7nbsE

Červnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Základ pro červnová „nej“ zážitků a propadáků je za celou dobu trvání této rubriky od ledna 2016 rekordní. Především zásluhou festivalů.

 

Dvěma vokálními koncerty s Modrovousem Bély Bartóka a kantátou Eugena Suchoně Žalm zeme podkarpatskej v červnu končilo Pražské jaro. Součástí mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj byla Showcase, na které se mezi mladými českými umělci prezentovaly i pěvecké naděje.

S novou přehlídkou soudobého hudebního divadla Opera Nova přišlo pražské Národní divadlo. Inscenace ze současného repertoáru opery Národního divadla obohatila hostování: slovenský soubor Cluster Ensemble Bratislava přijel s Changing Parts Philipa Glasse, Slovenský filharmonický sbor prezentoval Apollooperu Marka Piačeka, Miroslav Tóth se představil se svým souborem Musica falsa et fica operou Záhada tyče, Brno Contemporary Orchestra připomněla opery Josefa Berga Eufrides před branami Tymén a Provizorní předvedení opery Johanes doktor Faust a brněnské Národní divadlo přivezlo svou letošní premiéru Pravidel slušného v moderní společnosti Michala Nejtka. Hostitel, pražské Národní divadlo, na přehlídce derniérovalo Šostakovičova Oranga a Antiformalistický jarmark a zařadilo obě dvě soudobé opery, které má ještě na repertoáru – Dona Hrabala Miloše O. Štědroně a Sternenhocha Ivana Achera. Ve formě filmového záznamu bylo možné shlédnout ještě Žádného člověka Jiřího Kadeřábka.

Závěr června patřil už počtvrté Novým operním dnům Ostrava NODO, letos s šesti produkcemi – ve světových premiérách byly uvedeny tři opery: Přijď království Tvé Aloise Háby, A Woman Such as Myself / Žena jako já Daniela Lo a The Mute Canary /Němý kanár Rudolfa Komorouse. České premiéry zde měly Sciarrinovi Luci mie tradici / Oči mé zrádné, Macle Julia Eastmana a Song Books / Zpěvníky Johna Cage.

Do toho probíhala Smetanova Litomyšl, výroční 60., která kromě inscenací převzatých z divadel a několika vokálních koncertů si pro svoji barokní linii na zámku v Nových Hradech tentokrát zvolila operu Antonia Caldary L’Amor non hà legge / Láska nezná hranic v nastudování olomouckého souboru Ensemble Damian. Začal také Festival komorní hudby Český Krumlov se svou pověstnou barokní nocí, jejíž součástí je i operní představení v zámeckém barokním divadle, tentokrát Das Neusonntagskind / Nové nedělňátko Wenzela Müllera v provedení souboru Capella Regia.

Na červen si také naše stálá divadla naplánovala závěrečné premiéry letošní sezony. V Plzni sáhli uvedením Monteverdiho Orfea do počátků historie opery, pražské Národní divadlo nastudovalo Massenetova Werthera. Z dalších premiér jsem zatím v červnu neviděla olomouckou inscenaci Donizettiho Dona Pasquala a novou produkci Verdiho Nabucca v nastudování Státní opery.

A k tomu všemu se konaly dva pěvecké recitály – samostatný velký koncert v Rudolfinu, byť pouze s klavírem, měl náš tenorový talent Petr Nekoranec a Rolando Villazón, tentokrát alias Dr. Rollo coby vyslanec neziskové organizace s mezinárodní působností RED NOSES Clowndoctors International, jejíž součástí je i Zdravotní klaun v ČR, vystoupil ve Španělském sálu na benefičním galakoncertě pro tuto organizaci.

 

Zážitek s šestinotóny

Konkurence na NEJ zážitek byla tentokrát velká i vzhledem k obtížné souměřitelnosti tak odlišných produkcí, u kterých hrálo roli i místo uvedení (krumlovské barokní divadlo, přírodní amfiteátr na zámku v Nových Hradech, Staré koupelny Dolu Hlubina, piazetta pražského Národního divadla). Z užšího výběru s Modrovousovým hradem a Záhadou tyče pro měl bylo tím top zážitkem Přijď království Tvé Aloise Háby na New Opera Days Ostrava. Jsem si vědoma, že interpretace i poslech šestinotónů vyžadují dlouhodobější trénink. Přes „domácí“ přípravu umělců, jakkoli uvyklých na nejrůznější notové zápisy a styly, pouhých pět zkoušek, třebas intenzivních, ke zcela perfektnímu provedení vést  nemohlo. Je ovšem otázka, zda je vůbec v lidských silách tuto partituru zcela dokonale provést a kolik diváků / posluchačů to dokáže poznat. V tomto případě mnohem podstatnější než lpění na detailech bylo, že inscenace umožnila dílo poznat jinak než z partitury, kterou Národní divadlo moravskoslezské muselo pro provedení zpracovat (a potřebovalo i pomoc IT techniků pro úpravu softwaru na zápis not), že se podařilo z Českého muzea hudby zapůjčit autentické Hábovo šestinotónové harmonium a že díky Českému rozhlasu vznikne nahrávka.

Oceňuji kuráž, se kterou se festival do prvního provedení této Hábovy opery 76 let po jejím dokončení pustil. Obdivuji dirigenta Bruna Ferrandise, s jakým přehledem dílo, obtížné i svým atematickým kompozičním stylem, řídil ve zvládnuté celkové struktuře, výrazových kontrastech i vyváženosti početně obsazeného orchestru vůči sboru i sólistům, kteří zpívali v nejrůznějších výškách jeviště v akusticky ne zcela příhodném prostoru Divadla Jiřího Myrona. S uznáním hodnotím výkon Miroslava Beinhauera na šestinotónové harmonium, chválím výkony sboru Canticum Ostrava pod vedením Jurije Galatenka i sedmnácti sólistů, ze kterých zde alespoň uvedu Vojtěcha Šamberu, Michaelu Šrůmovou, Kamilu Mazalovou, Marka Olbrzymka nebo Josefa Škarku.

Hábova opera Přijď království Tvé je ovšem neobvyklá i svým námětem, jak napovídá rovněž podtitul Nezaměstnaní. Hába v ní, veden vlastním hluboce zakořeněným světonázorem, zkombinoval kritiku sociální nespravedlnosti v kapitalismu vykořisťovaných dělníků, kterým stroje berou práci, s antroposofickou vizí osvobozeného člověka a uspořádání lidské společnosti. Zatímco ve své předchozí opeře Nová země tento ideál Hába přes všechny kontroverze spatřoval ve vládě sovětů, zde až překvapivě použil v závěru zcizovací princip. Po obrazech dělnických bouří, hledání společných východisek dělníků s intelektuály, ziskuchtivého ředitele továrny a alegorického rozhovoru Krista s Luciferem a Arimanem jako symboly zla v křesťanském a perském náboženství, se na scéně objeví Autor. Neví si rady se zakončením díla. Když všichni postupně odmítnou smrt hlady, kolektivní sebevraždu, vyrabování obchodů, výhru v loterii nebo vyslání do země Sovětů, vystoupí Písmák s vizí Krista v člověku a jeho Království na zemi. Sbor dělníků ji nadšeně přijme.

Třebaže této opeře bývá jaksi a priori vyčítána nedramatičnost a utopický naivismus, režisér Jiří Nekvasil s výtvarníkem Davidem Bazikou zprostředkovali Hábův apel po spravedlivějším světě s výstižnou symbolikou třístupňové pyramidy: rudá základna je určena pro dělníky, stříbrné patro pro „kapitalismus“, ještě vyšší žluté pro trojici náboženských postav a pyramidu na špici završuje kříž. A také s pomocí kostýmů Marty Roszkopfové a střídmých, nicméně přesných hereckých charakteristik se podařilo vystihnout udřené dělníky odhodlané ke vzpouře, egoistického ředitele až po písmáckého věrozvěsta.

Výsledný dojem byl velmi intenzivní. Hudba nezněla „falešně“, jakoby si hráči nedokázali správně naladit. Po chvíli, když si posluchač na rozšířený zvukový „svět“ zvykl, zněl se zvláštní dráždivostí dobrodružného poznávání neznámých hudebních souzvuků a barev, umocněný i proudem „osvobozené“ hudby a inscenačním vyjádřením obsahu opery, která rozhodně není tak utopicky naivní, jak bývala bez znalosti skutečného znění nálepkována.

 

Propadák s Josefem Bergem

Význam vkladu interpretů na vyznění současné opery se ukázala na přehlídce Opera Nova v produkci Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra uvedla na piazettě před Novou scénou a v jejím foyeru dvě dadaistické hříčky dnes už klasika české avantgardní hudby Josefa Berga – demystifikaci hrdinské opery Eufrides před branami Tymén a Provizorní předvedení opery Johanes doktor Faust. Málo vynalézavá režie a především chatrnost nastudování dokázala „pohřbít“ i tak okouzlující provokativní hravost a ironickou svéráznost těchto Bergových oper.

Mezinárodní výroční konference 2018

Česká společnost pro hudební vědu, z. s. ve spolupráci s Národním muzeem – Českým muzeem hudby a s finanční podporou Ministerstva kultury ČR a Nadace Český hudební fond pořádá Mezinárodní výroční konferenci 2018 ve dnech 9. – 10. listopadu 2018, České muzeum hudby, Karmelitská 2, Praha 1, Malá Strana.

 

Předsednictvo České společnosti pro hudební vědu zve muzikologickou obec k účasti na letošní výroční konferenci ČSHV. Uvítáme návrhy referátů, které budou vycházet z tematického okruhu Rok 1918 jako mezník ve vývoji hudební kultury střední Evropy.

 

Rok 2018 se nese ve znamení velmi významného výročí – sta let od vzniku samostatného Československa. Organizátoři si však uvědomují, že rok 1918 znamenal zásadní zlom nejen ve vývoji českých zemí, ale i celého středoevropského regionu. Proto bylo rozhodnuto rámcové téma zformulovat v podobě Rok 1918 jako mezník ve vývoji hudební kultury střední Evropy. Umožní to nahlížet na toto významné jubileum prizmatem hudební historie v mnohem širší geografické a chronologické perspektivě. Účastníci se budou snažit společně hledat odpovědi na otázky, jakým způsobem se lišil charakter hudební kultury českých zemí a střední Evropy před a po roce 1918 nebo jakou roli v této proměně hrála 1. světová válka a její důsledky, a zda lze stopy těchto proměn dosud sledovat v současném hudebním životě.

 

Délka předneseného referátu nesmí přesáhnout 15 minut (5 normostran textu). Organizátoři si vyhrazují právo výběru z navržených konferenčních příspěvků. Přednesené příspěvky budou moci být publikovány v recenzovaném periodiku České společnosti pro hudební vědu Muzikologické fórum, a to v původním nebo i rozšířeném rozsahu, včetně obrazových příloh.

 

Přihlášku, prosíme, vyplňte a odešlete pouze prostřednictvím on-line formuláře.

Uzávěrka přihlášek: 10. září 2018.

 

Za předsednictvo ČSHV

Mgr. Jan Baťa, Ph.D.

 

Univerzita Karlova v Praze

Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy

nám. Jana Palacha 2

CZ-116 38 PRAHA 1




tel.: +420 221 619 431

fax: +420 221 619 386

e-mail: jan.bata@ff.cuni.cz

URL: http://musicology.ff.cuni.cz/profil-bata.htmhttp://www.bibemus.org/musicarudolphina/

Andrea Bocelli na světovém turné

JUBILEJNÍ OSLAVY JEHO MIMOŘÁDNÉ KARIÉRY

Markéta Jůzová

Slavný italský tenorista Andrea Bocelli si připomíná na letošním světovém turné svou výjimečnou hudební dráhu, během které se mu podařilo přitáhnout k pěveckému umění masy diváků z různých sfér společenského spektra. Bocelli je držitelem mnoha prestižních ocenění. Na podzim oslaví své šedesáté narozeniny. Na hollywoodském chodníku slávy má vlastní hvězdu, získal několikrát ceny ECHO Klassik, Classical BRIT Award, World Music Awards v různých kategoriích, na ceny Grammy a Emmy byl víckrát nominován. Slavnostně mu byl udělen Duarteho, Sánchezův a Mellův řád za zásluhy.

Do Prahy zavítal Andrea Bocelli na koncert 12. května 2018, který v pražské O2 areně opět po třech letech vyprodal. Mimochodem jeho hudební večer probíhal ve stejné době, kdy byl ve Smetanově síni Obecního domu slavnostně zahájen 73. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Proslulý pěvec pozval do naší metropole i dvě zahraniční sopranistky. V operních áriích si získala posluchače Maria Aleida Rodriguez a v muzikálových písních nadchla publikum Christine Allada. Žánrově pestrý program reflektující dvacet let pěvcovy mimořádné hudební dráhy zpestřil oslnivým výkonem flétnista Andrea Griminelli. Příjemnou atmosféru vytvořil na koncertě Český národní symfonický orchestr a Český národní smíšený sbor. Večer v přátelském souznění řídil italský dirigent Marcello Rota.

Bocelliho uplynulé dvacetileté tvůrčí období je charakteristické velmi progresivní tendencí osobnostního rozvoje umělce. Jeho současné hudební ohlédnutí za oslnivou kariérou záměrně dramaturgicky zahrnuje árie z Leoncavallovy opery La Bohème, ve které v roce 1998 debutoval v roli Rodolfa a poprvé ji zpíval v Teatro Comunale v Cagliari na Sicílii. V Praze se posluchači mohli ponořit do líbezných melodií Non parlate così, Musetta uditemi – Testa adorata – O soave fanciulla. Veristická tvorba Ruggiera Leoncavalla otevřela Bocellimu operní svět, věhlas mu vyneslo v roce 2000 jeho osmé album nazvané Verdi. Ve své kariéře pěvec úzce spolupracoval na nahrávkách operní hudby s dirigentskou elitou, mezi které dosud patřili např. Yves Abel, Marco Armiliato, Fabio Luisi, Lorin Maazel, Zubin Mehta, Myung-Whun Chung. Hudba Verdiho vrcholných oper Nabucco, Rigoletto, Il trovatore a La traviata rámovala první koncertní část pražského večera. Ve vyprodané hale sílila atmosféra nadšení, těsně před přestávkou ocenili mnozí návštěvníci výkon umělce ovacemi ve stoje.

Pokračování textu Andrea Bocelli na světovém turné

Upoutávka na červencové číslo

Z červencového čísla časopisu Hudební rozhledy vybíráme:

  • Rozhovor s hvězdou letošního MHF Český Krumlov, sopranistkou s českými kořeny Sondrou Radvanovsky, která zde vystoupí po boku neméně slavného polského tenoristy Piotra Beczały.
  • Z rubriky Události ohlédnutí za triumfálním návratem Donizettiho Dona Pasquala v režii Václava Věžníka a v hudebním nastudování Tomáše Hanáka do Moravského divadla Olomouc
  • Z rubriky Pražské jaro 2018 recenze na koncerty s Českou filharmonií, která se vedle Mé vlasti, uvedené na zahájení festivalu pod taktovkou Tomáše Netopila, představila např. v koncertním provedení Bartókova Modrovousova hradu, kde se taktovky chopil David Robertson a sólových partů Petra Lang (s níž jsme v květnovém čísle uveřejnili rozhovor) a Matthias Goerne, s Royal Concertgebouw Orchestra a Danielem Gattim, s nimiž se ve skvělé formě představil klavírista Daniil Trifonov, s Tonhalle-Orchestre Zürich a dalším klavíristou, který předvedl výkon, na nějž se nezapomíná – Leifem Ovem Andsnesem, který se pod taktovkou Lionela Bringuiera skvěle zhostil partu Brittenova Klavírního koncertu, či s Budapešťským festivalovým orchestrem, jenž v čele se svým šéfdirigentem Ivánem Fischerem skvostně nastudoval Mahlerovo „Vzkříšení“. Neméně inspirativní ale byla i celá řada dalších koncertů včetně debutu dirigenta Chuheie Iwasakiho, bachovského večeru Sira Johna Eliota Gardinera či zcela výjimečného projektu Jordiho Savalla, nazvaného Jerusalem. Na své si přišli i milovníci současné hudby (Neue Vocalsolisten Stuttgart, Klangforum Wien) či hudby komorní (Quintette Moragučs, Martinů Voices, akordeonový recitál Markéty Laštovičkové, koncert klavírního kvarteta s primáriem Julianem Rachlinem, rezidenčním umělcem letošního ročníku festivalu, či bachovský večer s varhaníkem Pavlem Svobodou ad.). Povedl se i závěr, pojatý jako oslava 100. výročí vzniku Československa, na němž vystoupila Slovenská filharmonie s  Jamesem Juddem, Slovenským filharmonickým sborem a tenoristou Janem Vacíkem, který se ujal sólového partu v kantátě Eugena Suchoně Žalm zeme podkarpatskej.
  • V rubrice Mimo lesk festivalu pak chceme upozornit na Loučení s Andreasem Sebastianem Weiserem, který 23. 5. naposledy v roli šéfdirigenta dirigoval Filharmonii Hradec Králové, u níž na tomto postu působil od roku 2012.
  • V rubrice Horizont tentokrát přinášíme ohlédnutí za již tradiční jarní mezinárodní přehlídkou jazzových kapel, stylů a slavných jmen nazvanou Jazzfest Brno 2018, ze které jsme vybrali vystoupení klavíristy Kennyho Barrona v Besedním domě a big bandu Christiana McBridea v Sono Centru.
  • Z oper, realizovaných na našich scénách, bychom rádi upozornili na úspěšnou třetí část operního triptychu s názvem Vepřové schizma Jana Zástěry a Martina Budka, uvedenou ve dvou premiérách v Rokokovém zámku v Teplicích a v Letním sále kláštera v Oseku a na Mozartovo slavné dílo Cosě fan tutte, uvedené v brněnském Mahenově divadle a nastudované Jakubem Kleckerem a Robertem Kružíkem v režii Anny Petrželkové.
  • Ze zahraničí jsme tentokrát vybrali hodnocení opery Parsifal, uvedené v Saské Kamenici v hudebním nastudování Guilerma Garcíi Calva a v režii Johna Dewa, v níž vystoupili dva čeští pěvci: Kateřina Hebelková v roli Kundry a Martin Bárta jako čaroděj Klingsor.
  • Z rubriky Studie, komentáře si nenechte ujít:nové seriály: Žánrové obrázky z dějepisu českého jazzu s podtitulem Hudba ztracená, zapomínaná, připomínaná, kdy  sedmý díl má podtitul Jazzové sanatorium normalizačních let a mimo jiné přináší řadu informací o – po Karlovi Velebném –druhém z „otců“ českého moderního jazzu Luďkovi Hulanovi, a Sto let s Leonardem Bernsteinem, kde tentokrát autor vzpomene na Pražská jara v letech 1946, 1947 a 1990, kdy „Lenny“ na tomto festivalu vystoupil, a na letošní rok 2018, v němž na velkého umělce u příležitosti stého výročí jeho narození vzpomnělo Pražské jaro dvěma koncerty.
  • zavedené seriály: Nejvýznamnější zahraniční festivaly, kde se   můžete v tomto čísle seznámit s dalšími dvěma operními festivaly v Německu s názvy Immling Festival a Opernbühne Bad Aibling, Portréty velkých klavíristů 20. a 21. století – s portrétem dalšího skvělého klavíristy Borise Berezovského, jehož jsme mohli v roce 2009 slyšet v rámci festivalu Dvořákova Praha,   Z historie a současnosti muzikálu – tentokrát s podtitulem Ozvěny minulosti stále aktuální, kde jsou dva ze šesti tematických bloků věnovány červnovým jubilantům Danielu Hůlkovi a Jasonu Donovanovi, kteří shodně 1. června oslavili padesátiny, Muzikantské fugy – se zajímavostmi z životních peripetií a „útěků“ Gottfrieda Heinricha Stölzela, sečtělého skladatele, básníka a teoretika, a Celuloidová hudba s názvem Znovu Godár a znovu Muchow.
  • V rubrice Knihy a notoviny se tentokrát můžete těšit na třetí pokračování Novinek ze zahraniční muzikologické literatury, kde si jistě najdete titul, který vás natolik zaujme, že ho budete chtít získat do své knihovny.
  • V rubrice Svět hudebních nástrojů se v cyklu Z našich houslařských ateliérů – Od dílny k dílně. Návrat k cyklu pohledů do světa houslařského řemesla – setkáme s mistrem houslařem Vladimírem Čechem.
  • A v rubrice Revue hudebních nosičů se v červencovém čísle Hudebních rozhledů díky Zbyňku Brabcovi seznámíme s dalšími novinkami operních nahrávek na DVD, a můžeme si přečíst i recenze na některá nově vydaná CD.