O Hudebních rozhledech

Časopis Hudební rozhledy je v současnosti nejstarším kontinuálně vydávaným periodikem v České republice. Jeho historie od roku 1948 je zrcadlem, svědkem a v některých obdobích i spolutvůrcem našeho kulturního, hudebního, společenského i politického vývoje a života. Takřka nenahraditelným pramenem se Hudební rozhledy stávají při studiu hudební historie druhé poloviny dvacátého století. 

Pokračování textu O Hudebních rozhledech

Pardubické hudební jaro 2019 zveřejnilo program

Ředitel festivalu Josef Krečmer představil program dalšího ročníku Pardubického hudebního jara: „41. ročník festivalu zahájí 11. března 2019 v Sukově síni Domu hudby v Pardubicích Slavnostním zahajovacím koncertem PKF – Prague Philharmonia s Radkem Baborákem v roli dirigenta a sólisty současně. Na dalších festivalových koncertech v Pardubicích, Chrudimi, Vysokém Mýtě, Heřmanově Městci, Přelouči a v Sezemicích se představí Komorní filharmonie Pardubice, Hradišťan a Katta, operní soubor Divadla F. X. Šaldy Liberec, Český filharmonický sbor Brno, Melody Makers Ondřeje Havelky, Barocco sempre giovane, Cappela Mariana, Musica Bohemica Praha, Pavel Haas Quartet, Prague Cello Quartet, Lobkowicz trio, pěvci Gabriela Beňačková, Simona Šaturová (Slovensko) a Petr Nekoranec, skladatel a houslista Henning Kraggerud (Norsko), klavírista Lukáš Vondráček, varhaníci Emmanuel Arakélian (Francie), Kateřina Chroboková a Michaela Káčerková, Marek Eben – umělecký přednes a další umělci.

V neděli 28. dubna uzavře festival v Sukově síni Domu hudby v Pardubicích Slavnostní závěrečný koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava pod taktovkou peruánského rodáka žijícího a pracujícího ve Švýcarsku, USA a v Německu Christopha Mathiase Muellera“.

Předseda správní rady a 1. náměstek hejtmana Roman Línek přibližuje zaměření 41. ročníku: „Dramaturgie festivalu Pardubické hudební jaro 2019 připomene výročí 100 let hudebního školství v Pardubicích, 50 let činnosti Komorní filharmonie Pardubice, 40. výročí založení Konzervatoře Pardubice a jubilea dvou významných českých hudebních skladatelů – východočeských rodáků: 90 let od narození Petra Ebena a 60 let od úmrtí Bohuslava Martinů“.

Hlavními podporovateli festivalu zůstává Ministerstvo kultury ČR, Pardubický kraj a Statutární město Pardubice. „Vedle dnes zveřejněného generálního partnera, kterým je stavební holding Enteria, jednáme o podpoře i s dalšími našimi tradičními a novými podporovateli. Jejich výčet bude prezentován ve vlastních festivalových materiálech,“ uzavřel Josef Krečmer.

 

Medaile Artis Bohemiae Amicis pro klarinetistu Jiřího Hlaváče

Klarinetista Jiří Hlaváč převzal dne 17. 10. 2018  u příležitosti svého životního jubilea z rukou ministra kultury Antonína Staňka, Medaili Artis  Bohemiae  Amicis za šíření dobrého jména české kultury v tuzemsku i zahraničí. Na slavnostním koncertu Asociace hudebních umělců a vědců, který  se konal 20. 10. 2018 v Sále Martinů Lichtenštejnského paláce v Praze, převzal  z rukou Petra Nouzovského Cenu AHUV 2017 za dlouholetou činnost v Asociaci hudebních umělců a vědců. 11. 11. potom převzal Cenu Senior Prix za dlouholetou nahrávací činnost.

Úvodní foto: Jiří Hlaváč přebírá na slavnostním koncertě Asociace hudebních umělců a vědců v Sále Martinů z rukou jejího předsedy Petra Nouzovského Cenu AHUV

Ministr Antonín Staněk předal státní cenu a ceny Ministerstva kultury

Na Nové scéně Národního divadla byly 21. 10. slavnostně předány státní cena a ceny Ministerstva kultury. Z rukou ministra Antonína Staňka je převzalo šest mimořádných osobností. ​

Státní cenu za překladatelské dílo, cenu za celoživotní dílo získala paní Helena Stachová. Překladatelské práci se věnuje 50 let a z polštiny do češtiny převedla na dvě stovky titulů; první knihu přeložila v sedmnácti letech.

Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla, za celoživotní dílo, zejména za přínos českému studiovému divadlu, profilaci divadla Studio Ypsilon a rozvoj oboru včetně výchovy mladé generace, získal pan Jan Schmid. Herec, režisér, publicista, textař, prozaik, dramatik, scénárista, výtvarník, ilustrátor, moderátor, divadelní manažer a organizátor, divadelní pedagog. Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby, za celoživotní skladatelskou a redakční činnost a za statečné lidské i odborné postoje v době nesvobody, získal pan Luboš Sluka.

Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění, za celoživotní dílo v oblasti výtvarného umění, především pak za výjimečnou kurátorskou, teoretickou a pedagogickou činnost, jakož i za propagaci českého a slovenského výtvarného umění v mezinárodním kontextu, získali Jana a Jiří Ševčíkovi, „nejvýraznější hybatelé české výtvarné scény od osmdesátých let“.  Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury, za celoživotní dílo v oblasti architektury, získala Ing. arch. Růžena Žertová, „architektka domů i věcí“.

Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize, především za jeho filmy ze šedesátých let a tematicky i mravně kontinuální tvorbu s Jiřím Stránským, získal pan Hynek Bočan.

Dionne Warwick konečně u nás

Praha, Kongresové centrum

Vladimír Říha

 

V pražském Kongresovém centru před plným hledištěm vystoupila 14. 9. jedna z posledních velkých osobností americké pop music, která dosud na našich podiích chyběla – zpěvačka Dionne Warwick. Ti, kdo se obávali, že ve svých 77 letech bude stínem původní Dionne, jež svým z gospelu vycházejícím projevem přinášela do nápaditých témat písní Burta Bacharacha kus afroamerického živlu, neměli pravdu.

Již trochu „babičkovsky“ vypadající dámu nedoprovázela velká kapela, ale pouze pětice výborných muzikantů se synem Davidem Elliotem u bicích. Pozoruhodné je, že Dionne odzpívala celý dvouhodinový program bez přestávky vsedě na vysoké stoličce poblíž piana a jen dvakrát se krátce prošla po pódiu – ovšem při stálém slovním kontaktu s diváky, kterým neváhala uštědřit i napomenutí při použití mobilu během jejího zpěvu. Přitom její zpěv má již více formu šansonového podání než velkého lámání posluchačských srdcí volumenem hlasu. Má stále kvalitní výšky, takže celý „bacharachovský zpěvník“, který přezpívala, potěšil všechny obdivovatele tohoto letos devadesátiletého klasika americké pop music a snad jediného žijícího žáka Bohuslava Martinů.

Dva momenty, které vybočily z trochu usedlého večera, vyzvedněme: duet se synem, již zmíněným zpívajícím bubeníkem Davidem Elliotem při I Say a Little Preyer a závěrečnou pasáž s vnučkou, zpěvačkou Cheyene Elliot. Celkově jsme byli svědky plně profesionálního výkonu sólistky i doprovázející kapely.

Úvodní foto: Dionne Warwick   Foto c archiv Brother Agency

Koncertní cyklus Karlíček Sequenza

Mariánské Lázně, ZUŠ F. Chopina, Casino

 

Prolog

Marta Ulrychová

Tři mariánskolázeňští rodáci Petr, Josef a Martin Karlíčkovi, nově sdružení ve spolku Karlíček Sequenza, se rozhodli obohatit hudební scénu Mariánských Lázní tematicky různě zaměřenými koncerty, pořady s edukativní náplní i prezentací umělců v novém interdisciplinárním světle. Do tohoto lázeňského města mohou přinést bohaté zkušenosti ze svého zahraničního působení, které zahájili zhruba na přelomu tisíciletí po úspěšném studiu a mnoha uměleckých stážích. Město jim k tomu poskytlo náležitou podporu, včetně koncertních sálů, inspirujících k rozmanitým akcím. Letošní cyklus přinesl v jediném týdnu pět koncertů, v nichž se tito umělci postarali nejen o dramaturgickou náplň, ale i o interpretační zastoupení. V jejich podání si posluchači vyslechli množství sólových a komorních skladeb, vztahujících se nejen ke géniu loci Mariánských Lázní, ale v samostatném koncertu také Leoši Janáčkovi, jehož hudbu bratři Karlíčkové ve světě propagují.

 

Na úvod benefice

Petr Novák

První ročník nového festivalu zahájil (22. 9.) benefiční koncert v sále tamější ZUŠ. Úvodní slovo ředitele školy Petra Čecha představilo trojici bratrů a jejich současná působiště. U Petra je to Holandsko, Josef je v Německu a Martina osud zavál až do Kanady. Ředitel přivítal i bývalé učitele obou bratrů klavíristů – Marii Hurtíkovou a Karla Friesla, který je vedl na plzeňské konzervatoři.

Program koncertu sestával z děl francouzských impresionistů a děl romantiků. Již od úvodní Sonáty pro violoncello a klavír Claudea Debussyho, kdy se violoncellového partu zhostil Josef Karlíček a ke klavíru usedl Martin Karlíček, bylo zřejmé, nakolik mistrovsky každý z bratrů ovládá hru na svůj nástroj. Zatímco cellista zaujal naprostou intonační čistotou své hry a přesvědčivostí výrazu podtrženou hrou zpaměti, Martin s ním v pochopení díla naprosto souzněl, sekundoval mu výjimečnou kultivovaností a zřetelností hry, pregnancí úhozu a dokonalou souhrou. V Poetickém kusu ve formě habanéry Maurice Ravela ke klavíru usedl Petr Karlíček, na violoncello hrál opět zpaměti Josef. Skladbu, kterou můžeme slyšet v provedení na nejrůznější nástroje, interpretovali oba bratři opět v naprostém souznění, s pochopením pro kolébavý rytmus díla a s niternou škálou dynamického rozlišení hry.

Jako posluchač jsem kvitoval záměr uskutečnit koncert bez obligátní pauzy. Bratři se na pódiu neustále střídali, odpočinuli si a posluchači, nevyrušeni přestávkou, si vyslechli virtuózní Uherskou Rapsodii pro violoncello a klavír Davida Poppera. U klavíru zůstal hrát Petr, i v této skladbě Josef pokračoval ve hře zpaměti. Mohl se tak soustředit vedle techniky hry plně na výrazovou složku interpretace. Jeho provedení skladby bylo za Petrova doprovodu strhující a publikum jej ocenilo dlouhotrvajícími nadšenými ovacemi s výkřiky „bravo“.

Závěrem zazněla svita Šest kusů pro klavír na čtyři ruce, op. 11 Sergeje Rachmaninova. Přestože měli oba klavíristé k dispozici jen středně velký nástroj firmy Yamaha, barevná a dynamická škála jejich provedení na tento unifikovaný klavír byla úctyhodná. Technická brilance, střízlivá a vždy čistá pedalizace a zřetelnost úhozu i v kaskádách pasáží byla přirozená. Bratři se vkusně vcítili do všech nálad jednotlivých částí. Výstavba závěrečné části „Sláva“ byla impozantní.

Bratři se museli publiku odvděčit dvěma přídavky. Labuť Camilla Saint-Saënse přednesli v úpravě pro čtyřruční klavír a violoncello namísto originální verze pro dva klavíry a violoncello zařazené do jeho cyklu Karneval zvířat. Zatímco Martin hrál obligátní šestnáctiny, Petr jej elegantně obíhal při přizvukování rozložených akordů a basových tónů. Interpreti se s publikem rozloučili vkusnou Barkarolou skladatele F.??? Péru, která vyzněla jako pozvání na jeden z dalších koncertů s názvem „Benátky, kolébka Evropské hudby“ v Městském muzeu v Mariánských Lázních.

 

A na závěr galakoncert

Mariánské Lázně, Casino

Marta Ulrychová

V závěrečném galakoncertu 28. 9. si trojice sólistů zopakovala svá příležitostná vystoupení se Západočeským symfonickým orchestrem, s nímž začala spolupracovat již v době svých studií.

V první půli večera jsme v podání klavíristy Martina a orchestru řízeného Martinem Peschikem vyslechli Klavírní koncert č. 2 Camilla Saint-Saënse g moll, op. 22. Umělec se ho zhostil s brilantní virtuozitou, nadhledem i smyslem pro stylová odstínění tohoto díla, v němž skladatel přechází od reminiscencí na předcházející stylová období až k hravým tanečním rytmům. Druhý violoncellový koncert e moll, op. 24 pražského rodáka Davida Poppera neslyšíme na našich pódiích často. V kompozici spíše eklektického charakteru, prozrazující vlivy velkých osobností konce 19. století, se skvěle uplatnil Josefův zpěvný tón a neomylná intonace v náročných rychlých pasážích. Koncert a potažmo i celý koncertní cyklus zakončil velkoryse koncipovaný Čajkovského Koncert č. 1 b moll. Petr Karlíček ho interpretoval s potřebným smyslem pro grandiozitu tohoto díla, ale i s potřebným technickým vybavením virtuózních pasáží a klidem zpěvných částí druhé věty. Bouřlivý aplaus byly důstojným zakončením této mimořádné a z hlediska interpretů jedinečné akce, na niž mohou být Mariánskolázeňští v celostátním kontextu právem hrdi.

 

Česko-německý kulturní dialog

MHF LÍPA MUSICA,

Markéta Jůzová

Na území Libereckého kraje, Ústeckého kraje a v saském pohraničí v úctyhodných osmnácti lokalitách probíhal letos 17. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, který byl završen 9. 11. 2018 v České Lípě epilogem s účastí nejvýraznějších žáků ZUŠ Česká Lípa pod názvem „Má to smysl!“. Kreativní projekt umělecky garantoval Radek Baborák.

V rámci festivalové přehlídky, která začínala tradičním prologem 24. 8. ve městě Oybin s Clarinet Factory a posléze byla zahájena 17. 9. mezzosopranistkou Magdalenou Koženou a Collegiem 1704 v Jablonci nad Nisou koncertem pro Liberecký kraj, se uskutečnilo třiadvacet kulturních akcí. Hlavní část festivalu vyvrcholila závěrečným koncertem 28. 10. U příležitosti oslav stého výročí založení republiky se konal slavnostní večer v Novém Boru, kde hráli klavírista Lukáš Vondráček a Pavel Haas Quartet. Na přehlídce vystoupili z dalších interpretů např. hornista Přemysl Vojta s Haydn Ensemble, klavíristka Jitka Čechová, hráčka na theremin Carolina Eyck, trumpetisté Vilém a Walter Hofbauerovi, varhaníci Vladimír Roubal a Tomáš Thon, Concerto Aventino, Sdružení hlubokých žesťů České filharmonie, vokální soubor Sjaella, Spirituál kvintet a Srbský národní soubor.

Festival realizoval recipročně 26. 10. v sále Srbského národního souboru v Budyšíně koncert našich hudebníků v čele s Radkem Baborákem a jeho tělesem Pražští komorní sólisté. Po dohodě s vedením přehlídky společně připravili program „Bach – Beethoven – Baborák.“ Egoisticky laděný tematický název koncertu, na kterém zazněla jen hudba J. S. Bacha, Edvarda Griega a Ludwiga van Beethovena, před konáním nevyprodal malý sál. Snaha přitáhnout publikum ke jménu světoznámého hornisty, který skladby tentokrát hudebně nastudoval z pozice dirigenta, se ukázala být nepříliš atraktivní pro zájemce z veřejnosti. Jeho dirigentské renomé v zahraničí není zatím silné a soubor Pražští komorní sólisté má pod jeho vedením ještě krátkou dobu své existence.

Komorní koncert v Bautzen se však odehrával v příjemné atmosféře. V působivém provedení zazněl Bachův Braniborský koncert č. 3 G Dur, BWV 1048, z tvorby E. Griega dílo Z časů Holbergových, suita op. 40 a na závěr od L. van Beethovena Smyčcový kvintet C Dur, op. 29. V orchestru je řada výborných hráčů, chtějí-li se ovšem v komorním tělese progresivněji profilovat a obstát v silné mezinárodní konkurenci, pak by se určitě měli vydat směrem k lepší kompaktnosti zvuku. Griegova skladba vyzněla večer nejefektněji, precizně a mimořádně citlivě v detailech provedení na vysoké interpretační úrovni.

Na koncerty do Německa vypravuje festival ze severních Čech autobus pro zájemce. I když organizace zájezdů funguje profesionálně, posluchači z navštívené lokality v zahraničí z časových důvodů stihnou jen koncert. Širší kontext konání hudebního večera, aby si vytvořili větší společenské povědomí a mohli si alespoň na dvě hodiny prohlédnout zahraniční město či danou lokalitu, už jim festival, bohužel, neumožní.

Nutno dodat, že festival avizoval opět v době před koncertem i na svých webových stránkách návštěvnický průzkum s dotazníkem, který si kladl za cíl co nejkvalitněji poskytovat uspokojení kulturních potřeb a přání návštěvníků koncertů MHF Lípa Musica, přičemž odměnou za vyplnění byl program zdarma a čestná vstupenka na koncerty „Bach – Beethoven – Baborák“ nebo hudební akci s Radkem Baborákem „Má to smysl!“

Dlouhodobý dramaturgický akcent zaměřený na prohloubení česko-německého kulturního dialogu a prezentaci vybraných interpretů z České republiky i ze zahraničí se daří vedení festivalu progresivně budovat, zvyšovat jeho úroveň i renomé.

 

Martin Prokeš Foto c Šimon Pikouš

Jak vnímá současné postavení Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica jeho ředitel Martin Prokeš? „Lípu Musiku vnímám jako kulturní událost severních Čech a sousedního Saska, která je již nesmazatelně s tímto regionem spjata. Z tohoto hlediska si za svou historii vydobyla výsadní postavení a je nositelem vysokých kulturních, duchovních a společenských hodnot. Je to zároveň závazek nadále pokračovat v úsilí znovu kultivovat náš region, který potřebuje investice podobného ražení, protože byl dlouhá léta upozaďován a zašlapáván. Totalitní režim se negativně projevil ve všech kapitolách lidského bytí a kultura není výjimkou. Z pohledu vnímání festivalu optikou celé naší země je Lípa Musica hrdým nositelem a zprostředkovatelem klasické hudby na severní části mapy České republiky a přispívá tak ke kulturnímu česko-německému dialogu.“

 

A v čem spatřuje festivalovou progresi na úrovni česko-německé přehlídky? „Progrese našeho festivalu v česko-německém dialogu je myslím patrná již z toho hlediska, že můžeme hovořit o dlouhodobé snaze kultivovat sousedské vztahy na obou stranách pomyslné hranice právě formou setkání a hudebního dialogu. Hovoříme již o sedmileté tradici, kdy přivážíme špičkové české interprety a umění do Německa, a naopak našemu českému publiku nabízíme interpretační a skladatelské umění německých hudebníků a autorů. Koncerty již dávnou nejsou jen hudebními zastaveními, ale jsou bez jakékoliv nadsázky také krásným společenským setkáváním Čechů a Němců, vzájemně jsou vypravovány autobusy a koncerty se stávají skutečným společensko-kulturním svátkem, který je navíc propojován s životy a aktivitami měst, náboženských obcí a cílových zájmových skupin. Vznikl tak přirozený progres v česko-německé kultuře, který vychází logicky z kořenů, jež nás vzájemně v bývalých Sudetech propojují. Je to dlouhá cesta, mnohdy trnitá, o to však cennější,“ upřesňuje ředitel Martin Prokeš s upřímným zájmem o zlepšení kulturních aktivit a utužení vzájemnosti na území poblíž českých a německých hranic.

Úvodní foto: Pražští komorní sólisté s dirigentem Radkem Baborákem v Budyšíně  Foto c Lukáš Marhoul

Nový kompaktní disk společnosti ArcoDiva představili interpreti a skladatelé

Zleva Tomáš Honěk, Lucia Fulka Kopsová, Markéta Foukalová, Lucie Silkenová Foto archiv

Nový kompaktní disk společnosti ArcoDiva představili interpreti a skladatelé 30. 10. v Atriu. Účinkuje na něm Duo Teres (Lucia Fulka Kopsová – housle, Tomáš Honěk – kytara), Lucie Silkenová a Markéta Foukalová – zpěv a jako host Jaromír Meduna. Duo Teres požádalo několik českých a slovenských skladatelů, aby napsali pro uvedené obsazení hudbu na verše Williama Shakespeara. Mezi autory jsou Zdeněk Merta, Matěj Benko, Juraj Filas, Lukáš Hurník, Martin Brunner, Štěpánka Balcarová, Jiří Chvojka a Ondřej Kukal.

Pražské jaro 2019

Mezi 12. květnem a 4. červnem se uskuteční 74. ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. „V Praze se setkají největší osobnosti klasické hudby – opravdové legendy i mladé talenty. Každá z nich přinese jedinečný pohled na fascinující bohatství tohoto umění,“ říká ředitel festivalu Roman Bělor. „Posláním Pražského jara je přinášet koncerty, které aspirují na to stát se událostmi sezóny. Věřím, že nadcházející ročník jich nabízí celou řadu.“

Zahraniční zahájení, avšak s českými kořeny

Samotné zahájení festivalu vzbuzuje velká očekávání – Smetanovu Mou vlast zahrají Bamberští symfonikové pod taktovkou svého šéfdirigenta Jakuba Hrůši. Orchestr je pro tuto příležitost zajímavý i svým zrodem. Vznikl v roce 1946 z odsunutých Němců, hráčů Pražské německé filharmonie, a navzdory vyostřené poválečné situaci se k českým kořenům vždy hlásil a hlásí i dodnes. „Je úžasné, že tradice tohoto orchestru, který se tehdy podílel tak velkolepou měrou na slávě pražského kulturního života, se podařilo zachovat a přetavit do nového tělesa v Bamberku, patřícího dnes mezi nejlepší orchestry střední Evropy,“ říká Jakub Hrůša. „Jeho hostování na zahájení Pražského jara je pro mě tedy nejen hudebně, ale vlastně i z hlediska historie velmi krásnou symbolickou návštěvou původního domova – a pod mým vedením svým způsobem dvojnásob zajímavým. Za sebe mohu říci, že společně s ,mými´ muzikanty dnes již po nahrávání a několikanásobném uvádění cyklu v Bamberku i jinde považujeme Smetanovu hudbu za vlastní a zcela autenticky dýcháme její hudební vzduch – ostatně podobně samozřejmý byl Smetanův vztah ke staleté německé hudební kultuře. Reprezentujeme tak střední Evropu způsobem, o kterém věřím, že má větší smysl než úzkoprsé lpění na výlučnosti kulturních výdobytků omezovaných politickými hranicemi. Má vlast je samozřejmě velmi a významně česká, ale její působivost tkví v hlubších a širších kořenech,“ doplňuje Jakub Hrůša.

Slavné zahraniční orchestry

„Málokterý orchestr dokáže tak dokonale snoubit vnitřní vášeň s perfektní souhrou vypracovanou do nejmenších detailů jako Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia – Roma,“ říká Bělor. Se svým šéfdirigentem sirem Antoniem Pappanem na festivalu vystoupí 17. května.

U newyorského Orpheus Chamber Orchestra se niternost charakteristická pro komorní ansámbly snoubí se sytostí velkých orchestrů. Na Pražské jaro se s nimi vrací i znamenitý klavírista Jan Lisiecki. Jejich koncert se odehraje 21. května v Rudolfinu.

Španělským temperamentem v orchestrální hudbě nás strhne Orquestra de Cadaqués. S dirigentem Jaime Martínem a hvězdnou houslistkou Leticií Moreno 30. května zahrají jedinečný program s hudbou, se kterou se české publikum téměř nemá možnost setkat – z per největších španělských a ibero-amerických skladatelů Albénize, Piazzolly, Fally a Arriaga.

Pokračování textu Pražské jaro 2019

Hugenoti se vítězně vrátili do Paříže

Paříž, Opéra Bastille

Milan Pospíšil

 

V Paříži dosáhli Hugenoti 1118 představení roku 1936. Od té doby se zde emblematické dílo francouzské velké opery neobjevilo. Giacomo Meyerbeer, jemuž Paříž vděčí za svou prestiž jako „hlavní město světa“ 19. století i v oblasti opery, byl odtud na dlouhá desítiletí vypovězen. Moc na tom nezměnil ani ojedinělý pokus o Roberta ďábla v roce 1985. Poté, co zásluhou mezinárodní spolupráce muzikologů začaly práce na nových kritických edicích Meyerbeera, jež od počátku našeho století umožnily jeho dlouho očekávanou renesanci, se k svému mistrovi přihlásila konečně i Paříž.

Režisér Andreas Kriegenburg přistoupil k Hugenotům s vědomím, že představuje naprosté většině obecenstva neznámou operu. Proto ji neinscenuje s nutkáním vymyslet nějaké zcela nové akce nemající oporu ani v libretu ani v hudbě, jen aby zaujal publikum a kritiku údajně otrávené notoricky známým a nudným dějem něčím pokud možno provokativně nečekaným. Téma vražedného nepřátelství fanatických náboženství usurpujících pro sebe toho jedině pravého Boha, který podle nich žádá vyhlazení těch, kteří věří v toho nesprávného, je ovšem nadčasové a přesahuje konkrétní historické pozadí Bartolomějské noci z roku 1572 tak nápadně, že není třeba žádné násilné aktualizace, aby opera rezonovala i s problémy dneška. V divadelním programu zmíněný přesun děje ze 16. století ne snad do přítomnosti, ale dokonce do budoucnosti a do určitého roku 2063 (?!), nebyl (patrně naštěstí) vůbec nijak patrný. Sólisté a sbory byli kostýmováni do neurčité doby s prvky módy od 16. a 19. století až k současnosti (Tanja Hofman). Úplně bílá, jen občas světly  kolorovaná scéna (Harald B. Thor) měla podle režiséra poskytnout neutrální pozadí, na němž by byly v jakémsi „obnažení“ jasně čitelné vztahy a konflikty mezi výrazně barevně odlišenými individuálními i sborovými aktéry. Elementární symbolická barevnost (např. katolíci v různých odstínech červené a hnědé, protestanti v šedi a černi) rozhodně napomáhala v orientaci a rozlišování sólistů a sborů v masových scénách. Proti tomu samotné režijní vedení pozůstávalo někdy z pouhého aranžování a zejména „opatrná“ davová střetnutí by někdy působila až komicky, nebýt ovšem mohutného dramatického účinu zaručovaného hudbou.

Pokračování textu Hugenoti se vítězně vrátili do Paříže

Říjnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Pro říjnová „nej“ vybírám ze šesti operních inscenací a dvou koncertů s vokálním programem. Byly uvedeny hned dvě Smetanovy Prodané nevěsty – dnes nejběžněji hraná čtvrtá verze v Jihočeském divadle České Budějovice a první verze v opavském Slezském divadle. Ostravská opera premiérovala Janáčkův Osud a v Holandské národní opeře v Amsterdamu uvedli jeho Jenůfu. V Ústí nad Labem jsem až v říjnu viděla únorovou premiéru Mozartovy Kouzelné flétny. A ve Foru Karlín představila Státní opera hudebně-filmový projekt Fascinace Wagnerem.

 

Z koncertů patří do říjnového výběru koncert svornosti k poctě našich předků a ke 100. výročí Československa, na kterém Collegium 1704 uvedlo Te Deum Jeana-Baptisty Lullyho a Salcburskou mši Heinricha Ignaze Franze Bibera. V rámci 5. ročníku mezinárodního festivalu věnovaného Janu Dismasovi Zelenkovi uvedl Ensemble Inégal ve spolupráci s Drážďanským komorním sborem v české premiéře jeho mši Sancti Spiritus ZWV 4 a také jeho Lauretánské litanie ZWV 151.

Pokračování textu Říjnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové