Alexander Bürgermeister
Chlapecký sbor Bruncvík, foto Dana Bellany
Chlapecký sbor Bruncvík, který letos slaví již patnáct let od svého založení, připravuje na 21. října výroční koncert v kostele svatých Šimona a Judy v Praze. K půlkulatým narozeninám už dostal jeden výjimečný dárek v podobě účinkování v představení souboru Geisslers Hofcomoedianten Římská Lukrécie. (V době uzávěrky tohoto čísla právě probíhá festival Antická Štvanice a chlapci každý večer nastupují na scénu s profesionálními herci a hudebníky.)
Bruncvík vznikl na jaře roku 2006 v Praze, u jeho zrodu stála a sbor vede sbormistryně Lenka Mensa Pištěcká. Jméno legendárního rytíře vystihuje ideje a poslání sboru, kde rozhodně nejde pouze o zpěv. Bruncvík se snaží umožnit komplexní hudební rozvoj co nejširší skupině chlapců ve věku od 4 do 20 let, chce je inspirovat a motivovat, probouzet v nich radost a tvořivost. V dnešní době je zvláště důležité snižovat negativní dopady života ve velkoměstě, zvedat děti od elektronických lákadel, ve společenství dalších chlapců a mladých mužů je rozezpívat a pomoci jim najít sama sebe.
Bruncvíci na letním táboře v Mikulovicích u Jeseníku, foto archiv sboru
Za dobu své existence sbor uskutečnil desítky tematických koncertních projektů (např. africký, romský, anglický, židovský, moravský, španělský), při kterých se chlapci seznamují nejen s hudbou určitého období nebo kultury, ale prostřednictvím her také s širšími souvislostmi daného tématu. Kromě večerních koncertů pořádá Bruncvík k jednotlivým projektům výchovné koncerty pro školy, kde se děti snaží probouzet nadšení pro zpěv i ve svých vrstevnících. Sbor sídlí v Praze 1 a pravidelně se zapojuje do místního spolkového života. Účastní se Malostranského masopustu, spolkových dnů, rozsvěcení vánočního stromu na Kampě i dalších akcí.
V květnu příštího roku bude Bruncvík pořádat již čtvrté setkání chlapeckých sborů
Přípravky Bruncvíku Benjamínci a Lvi, foto Karel Šuster
Slavíci v zahradě na pražské Kampě. Na chlapce i návštěvníky festivalu čeká den plný mužného zápolení, her, hudebních i výtvarných dílen, který vyvrcholí velkým koncertem.
Bruncvíkem od jeho založení prošly stovky chlapců a spolupracovala s ním celá řada osobností z různých oblastí hudebního světa. Jaký mají vztah ke sboru a čím je setkání s Bruncvíky obohatilo?
Ptali jsme se sbormistryně, spolupracovníků sboru, bývalých i současných členů a dalších příznivců tohoto neotřelého společenství.
Lenka Mensa Pištěcká, sbormistryně a zakladatelka sboru
Na počátku byla má touha nechat zaznít naplno neopakovatelnou krásu chlapeckého sopránu, dát klukům prostor a zbavit je strachu „z chyby“, ukázat jim jejich obrovskou sílu a naučit je používat ji… Neboť nádherné tóny jejich rozverné a všehoschopné duše jsou neopakovatelné…někdy to není jednoduché, hoši pracují až „načisto”, ale koncert vždy překoná veškerá očekávání. Bruncvík je má velká radost, byť i trochu starost, ale především asi naprostá závislost…:-) A tak volám: MUŽI, zpívejte, je to zdravé!
Martin Rudovský, spoluzakladatel sboru, dramaturg Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK
Bruncvík je pro mne:
Vzpomínka na knížete Žibřida.
A tedy Jantarovou horu. A vůbec celou legendu…
Rozezpívaný rytíř u Karlova mostu.
Plná přátelství spojená hudbou.
Jazz, folk, chorál, lidovky, polyfonie, etno, vlastně všechno, co jsme zpívali a prožili.
Hledání zkušebny a její nacházení. Konečně! Na Poříčí – Bruncvík křičí.
Hříběcí, Hbity, Hlahol, aneb místa, kde jsme byli, zpívali a žili.
Den a noc, odvaha a tep srdce, aneb noční i denní bojovky.
Honza, Lukáš, Petr, Klára, Marta…Lenka! Prostě duše a těla Bruncvíku, neboť bez nich by nic nebylo.
Granty, projekty, vize, plány – dohánění Evropy, která je chlapeckými sbory vyztužená. U nás ještě stavíme.
Dohánění vlaků a tramvají, aneb málokdy jsme vyrazili na soustředění v klidu – ale kdo by stál o klid, že?
Andělé na kůru, slavíci v zahradě!
Toť Bruncvík, tedy život v hudbě, s hudbou, skrze hudbu…
Adéla Tlachačová, bývalá vedoucí přípravek Bruncvíka, dnes produkční a lektorka Ekocentra DOTEK
Když se řekne Bruncvík, je to pro mě:
…banda, radost ze zpěvu, hudba v těle, klučičí biodiverzita, tepající organismus, přírodní živel.
…táboráky s kytarou, noční bojovky, vymýšlení nad ránem, granty za minutu dvanáct.
Bruncvík vleze pod kůži, jde na dřeň, někdy až do morku kosti…:-) Bruncvík je život se vším všudy a rozhodně ve všem naplno! Jsem vděčná, že byl i mojí součástí.
Marta Ebenová, bývalá vedoucí přípravek Bruncvíka a lektorka hudební nauky, dnes lektorka hudebních kroužků v DDM Praha 6–Suchdol
Bruncvík pro mě znamená živé společenství kluků a mužů, kteří na svém příkladu ukazují, že zpěv není jen volnočasovou aktivitou “navíc”, ale reálnou cestou k radosti, zdravému sebevědomí, (nejen uměleckému) cítění a životu v kruhu blízkých přátel. Jejich přístup k hudbě pro mě byl vždy velkou inspirací.
Monika Resslerová, bývalá lektorka hudební nauky a flétny v Bruncvíku, flétnistka a učitelka ZŠ
Bruncvík mi dal především příležitost přesvědčit se, jak kreativní můžou kluci být, když k tomu dostanou důvěru a prostor. A nemyslím tím jen zpěv, ale i vymýšlení scének, her a básní i jakousi všeobecnou každodenní hravost.
Jan Lebeda, bývalý člen Bruncvíku, dnes student FHS UK, programový redaktor České televize a člen Kühnova smíšeného sboru
Bruncvík mi dal lásku k muzice na celý život, v neposlední řadě pak empatii, porozumění a pochopení pro druhé. Zdravé sebevědomí v tom, že když opravdu chci, mohu zvládnout jakoukoli výzvu, před kterou stojím. Myslím, že se mohu považovat téměř za zakládajícího člena. V Bruncvíku jsem byl skoro od samého začátku a prožil jsem s ním přes 12 let svého života. Zažil jsem zkoušky u Lenky doma, kdy jsme ještě žádnou zkušebnu neměli. Hrdinná parta ani ne deseti kluků. Pak jsme se stěhovali do Zpěváckého spolku Hlahol ve Vojtěšské ulici už ve větším počtu. V Hlaholu jsem zpíval své první sólo o vánočním koncertu. Po pár letech se podařilo získat s podporou Prahy 1 naši současnou zkušebnu. Píšu naši, protože já osobně budu Bruncvíkem na celý život.
Michael Verner, bývalý člen Bruncvíku, dnes elektrotechnik v PRE a člen sboru kostela sv. Tomáše na Malé Straně
Bruncvík pro mě znamená spoustu přátel a skvělých zážitků. Naučil jsem se, jak pořádně používat svůj dar a neustále ho rozvíjet. Bruncvík byl pro mnoho let stálou aktivitou, která mě bavila a přinášela radost nejen mně. Byly spousty těžkých chvil, jak s Lenkou, tak i s námi, ale určitě to stálo za to. Jsem moc rád, že jsem byl jeho součástí.
Jiřina Marešová, varhanice (a hráčka na vše klávesové), pedagožka PedF UK a HAMU, pravidelná spolupracovnice Bruncvíku
Na Bruncvíku se mi líbí svobodný rozvoj dětské osobnosti, přirozené hudební vedení a tvořivost, která prostupuje sborovými projekty. To vše doprovázejí radost a neutuchající nadšení.
Anežka Heinzlová, houslistka, primáška cimbálové muziky, středoškolská učitelka
Spolupráce s Bruncvíky i jejich energickou vedoucí je pro mne velmi milou a dynamickou zkušeností. Obdivuji, do jak barvitého repertoáru se nebojí vrhnout, jejich zpívání je radost poslouchat i pozorovat. Jsou to hoši s povahou rytíře, dračí duší, hoši s otevřeným srdcem.
Petr Hašek, režisér a umělecký šéf souboru Geisslers Hofcomoedianten a umělecký ředitel Malého divadla Jihočeského divadla v Českých Budějovicích
Když jsem připravoval inscenaci opery Římská Lukrécie, věděl jsem od začátku, že tam chci chlapecký pěvecký sbor. A jsem strašně rád, že jsem dospěl k Bruncvíkům a k jejich energičnosti, protože to je přesně to, co jsem chtěl. Aby to nebyly statické, i když velmi dobře vycvičené chlapecké sopránky, ale aby v sobě měli život. Mají tam toho hodně na práci (zpěv i spoustu různé akce), ale zároveň neztratili tu svoji klukovskost nebo jak to říct – prostě svůj drive. Jsou ze začátku sešněrovaní do chóru jakoby barokních andělíčků a to sešněrování se postupně rozpadá, až úplně zdivočejí. To nevím, jestli by mi nějaký takový ten „vydrilovaný“ sbor, co zpívá dlouhé koncerty náročných barokních skladeb, zvládl. A myslím, že je to i velmi baví a že si to užívají. Mají výraz a to je skvělé. Kromě toho mají ohromnou vytrvalost a vlastně nás hodně překvapilo, jak jsou otevření našim vizím.
Kateřina Andršová, etnomuzikoložka, pedagožka PdF Univerzity Hradec Králové
Chlapeckému sboru Bruncvík nesmírně fandím, protože dává chlapcům prostor všeobecně se rozvíjet. Kromě hudebních prožitků mají možnost zažívat tolik potřebný pocit zdravého sebevědomí, úspěšnosti a uplatnění se při týmové spolupráci. Vysoké efektivity je dosaženo díky velice kvalitnímu hlasovému vedení chlapců, díky spolupráci s odborníky z oblasti speciální pedagogiky, psychologie a také s interprety a hudebními tělesy zvučných jmen, kteří se s pěveckým sborem Bruncvík připravují na pravidelná společná vystoupení. Takto komplexní přístup je naprosto unikátní a zcela v souladu se současnými výchovnými trendy. Nadšení, obětavost a profesionální přístup pedagogů sboru jsou zárukou, že činnost pěveckého sboru Bruncvík má smysl.
Jindra Polák, frontman skupiny Jelen
Když jsem chodil k Lence Pištěcké na hodiny zpěvu, kladla mi na srdce, že hlas je to opravdové okno do duše. Když slyším Bruncvíky, vždycky si na to vzpomenu. Někdy za těmi jejich okny svítí slunce, jindy prší a občas jimi proletí míč, ale sklo je vždycky čisté a venku, za prvním kopcem, čeká dobrodružství a radost ze života.
A co říkají dnešní členové sboru?
Bruncvík je především výborná parta a vlastně druhá rodina, protože si tam vždycky můžeme popovídat s kamarády. Užijeme si spolu hodně zábavy a legrace, děláme zajímavé projekty a dozvídáme se hodně věcí. V Bruncvíku se učíme zpívat beze strachu, že uděláme chybu, a proto se nestydíme zpívat před cizími lidmi.
——–
Popřejme tedy Bruncvíku a všem jeho lidem mnoho dalších let s radostí ze zpěvu, vzájemného setkávání, dobrodružných výprav nejen za hudbou, ale především za rytířskými ctnostmi, které by měly zdobit každého opravdového muže.