UPOUTÁVKA NA LISTOPADOVÉ ČÍSLO

Z listopadového čísla časopisu Hudební rozhledy vybíráme:

  • Rozhovor  s uměleckým vedoucím souboru Musica Florea Markem Štrynclem o interpretaci děl 19. století – zejména tvorby Antonína Dvořáka
  •  Rozhovor s francouzsko-kanadským klavíristou Markem-Andrém Hamelinem, hostem letošního Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného, k jehož hudebním láskám patří mj.  (podobně jako v případě Marka Štryncla) tvůrčí odkaz Antonína Dvořáka.
  • Rozhovor s Jiřím Hudcem, kontrabasistou České filharmonie, který v tomto roce odešel po osmadvaceti letech  z postu vedoucího kontrabasové skupiny.
  • Z rubriky Události ohlédnutí za slavnostním koncertem, uspořádaným u příležitosti 100. výročí Konzervatoře Brno v jejím nově otevřeném a oficiálně se všemi poctami pokřtěném sále
  • Z rubriky Festivaly, koncerty ohlédnutí za  festivaly Dvořákova Praha a Mladá Praha, zahajovacími koncerty Symfonického orchestru hl. města Prahy, Symfonického orchestru Českého rozhlasu, orchestru PKF – Prague Philharmonia, Moravské filharmonie Olomouc, před níž poprvé předstoupil ve funkci jejího nového šéfdirigenta Jakub Klecker, za koncertem v Národním divadle ke 30. výročí svobody, slavnostním koncertem Festivalu Jarmily Novotné či Beethovenovou „Devátou“, uvedenou ke 100. výročí založení Plzeňské filharmonie
  • V rubrice Horizont tentokrát přinášíme postřehy z 56. ročníku Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha, na kterém bylo porotou uděleno celkem sedm cen, z nichž Grand Prix získal britský snímek Umírající labuť o životě primabaleríny Královského baletu v Londýně Zenaidy Yanowské.
  • Z operního žánru, nabídnutého v poslední době na našich scénách, si určitě přečtěte recenzi na premiéru Offenbachových Hoffmannových povídek, uvedených Národním divadlem Brno v hudebním nastudování Ondreje Olose a v režii tandemu SKUTR, ainformace z 26. ročníku Cen Thálie, vyhlašovaných a pořádaných Hereckou asociací. V operní kategorii byli z nominovaných pěvkyň a pěvců vybráni na stupně vítězů Kateřina Kněžíková za titulní roli v Juliettě Bohuslava Martinů na scéně ostravského Národního divadla moravskoslezského a Ondřej Koplík za Dona Ramira v Rossiniho Popelce v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Za celoživotní umělecké mistrovství získala cenu Gabriela Beňačková.
  • Ze zahraničí jsme pro vás připravili recenzi na premiéru Wagnerova Tannhäusera, uvedeného v rámci letošních Bayreuthských slavností. Pod taktovkou v Bayreuthu debutujícího Valerije Gergijeva a v netradiční režii Tobiase Kratzera se hlavní role zhostil vynikající americký tenorista Stephen Gould, roli Alžběty nastudovala norská sopranistka Lise Davidsen, v současnosti považovaná za nástupkyni Kirsten Flagstad, a postavu Venušeruská mezzosopranistka Elena Zhidkova. Svým výkonem ale zaujali i ostatní pěvci, zejména německý barytonista Markus Eiche jako Wolfram von Eschenbach. Pro nás je ale jistě zajímavá i recenze na Dvořákovu Rusalku v Divadle na Vídeňce, kde se vedle hlavní role, ztvárněné švédskou sopranistkou Marii Bengtsson, představil v roli Prince náš Ladislav Elgr
  • Z rubriky Studie, komentáře si nenechte ujít:
  • zavedené seriály: Celuloidová hudba  – v tomto roce o  českém (a československém) hudebním dokumentu – v jedenáctém díle věnovaném dokumentárnímu snímku Romana Vávry Když já tak rád diriguju o Jiřím Bělohlávkovi, Z historie a současnosti muzikálu – kde tentokrát najdete několik bloků zajímavostí z muzikálového Londýna na přelomu léta a podzimu
  • nové seriály: Portréty velkých dirigentů od 19. století po současnost, kde se tentokrát dozvíme celou řadu informací o jednom z nejvýznamnějších mahlerovských dirigentů současnosti (a také skvělém klavíristovi, skladateli, popularizátorovi a organizátorovi), Michaelu Tilsonovi Thomasovi, Mozaika nejslavnějších operních režisérů, v níž  se autorka textu, Helena Havlíková, v listopadovém čísle zaměřila na ohromující režijní projekty katalánské divadelní skupiny La Fura dels Baus, Zapomenuté operní skvosty, kde se tentokrát Robert Rytina věnuje opeře Velký Gatsby mimo jiné i Pulitzerovou cenou ověnčeného Johna Harbisona, Století bez mezníků s poutavým textem o jednom z nejvýznamnějších japonských skladatelů, jehož známe pod jménem Tóru Takemicu a který při návštěvě Japonska v roce 1959 zaujal i samotného Igora Stravinského, a jazzu věnovaný seriál s názvemProudy a protiproudy jazzových meandrů, jenž pokračuje dílem, který vztahem jazzu a slova zahajuje téma Jazz mezi slovem a obrazem.
  • samostatné studie: V listopadovém čísle otevíráme vícedílný cyklus nazvaný Fenomén Janáček, v němž se dotkneme řady témat spojených nejen se skladatelovým životem, ale zejména s jeho originální tvorbou. Po úvodním – životopisném dílu se tak budou jednotlivé okruhy věnovat například Janáčkovi a folkloru, jeho kompozičnímu slohu, literární tvorbě, vztahu k Rusku, skladatelovým ženám či jeho opusům, zachyceným na nejrůznějších nahrávkách. Zbyněk Brabec však nevynechá ani témata, v nichž se vydáme po Janáčkových stopách, janáčkovské literatuře či uvádění jeho operní tvorby na našich a zahraničních scénách…
  • V rubrice Knihy a notoviny se tentokrát dočtete recenzi na knihu Jiřího Hlaváče – Josef Suk – pokus o portrét (a hudební přikázání), vydanou v loňském roce Akademií múzických umění v Praze.
  • Rubriku Svět hudebních nástrojů vyplňuje cyklus, věnovaný klavíru a nazvaný Klavírnictví na rozcestí. Jedenáctý  díl autor nazval Nový kontinent aneb pokusy o redesign piana a doplnil jej velice zajímavými fotografiemi těchto leckdy až futuristicky vyhlížejících nástrojů.
  • A v rubrice Revue hudebních nosičů tentokrát  nabízíme  Nové operní nahrávky na DVD, po kterých na dalších stranách jako  v každém čísle následují  recenze na některá nově vydaná CD.

Tomáškova a Novákova hudební Skuteč

Ve Skutči, menším východočeském městě, se aktuálně připravuje v pořadí již 17. ročník festivalu klasické hudby i spřízněných žánrů – Tomáškova a Novákova hudební Skuteč. Pořadatelem festivalu je město Skuteč, které tak navázalo na rozsáhlé hudební tradice města. V minulosti zde v oblasti kultury probíhaly pravidelné koncertní řady, které však postupně vymizely: například Skutečské hudební večery (od r. 1952), Novákova Skuteč (od r. 1956), Skutečské hudební jaro (od r. 1986) či Novákovské hudební dny (pravděpodobně od r. 1909).

Současný festival vedle Vítězslava Nováka připomíná i odkaz hudebního skladatele Václava Jana Tomáška.

V prvních ročnících se program omezoval pouze na přehlídku dětských pěveckých sborů a několik málo koncertů poloprofesionální úrovně. Postupem času se rozšiřoval jak počtem koncertů, tak i délkou svého trvání, která se ustálila na osmi týdnech (cca od poloviny března do poloviny května). Tomáškova a Novákova hudební Skuteč se stala festivalem nadregionálního až celostátního významu, výrazného dramaturgického zaměření a vysoké umělecké úrovně.

Nadcházející 17. ročník se uskuteční od 22. 3. do 17. 5. 2020. Slavnostního zahájení se ujme Moravská filharmonie Olomouc se svým novým šéfdirigentem Jakub Kleckrem a houslistou Jiřím Vodičkou. V městském muzeu se představí Guitar Arte Trio s hudbou španělských autorů. Příznivce operety pořadatelé uspokojí titulem Járy Beneše – Na tý louce zelený v provedení Moravského divadla Olomouc, které na festivalu uvede ještě nestárnoucí muzikál Starci na chmelu. Do Hrochova Týnce (kam se festival nově rozšiřuje) zavítá slovenské vokální okteto Danubius Octet Singers s herečkou Božidarou Turzonovovou v pořadu věnovaném Emě Destinové. Severočeské divadlo Ústí nad Labem představí nové provedení baletu Louskáček a Slezské divadlo Opava do Skutče přiveze operu Prodaná nevěsta.

Část programu je situována i do kostelů. V poutním chrámu v Luži vystoupí hobojista Vilém Veverka s Ultimate W Bandem a evangelický kostel v Proseči přivítá Irenu Budweiserovou. Skutečský kostel naplní barokní hudba v podání Petra Hostinského (varhany), Pavla Herzoga (trubka) a Heleny Hozové (zpěv) a v kostele v Chrasti vystoupí s pásmem duchovních písní pěvecké sbory Slavoj Chrudim a Rubeš Skuteč. Pravidelnou součástí programu je i soutěžní přehlídka dětských a mládežnických pěveckých sborů O Cenu Vítězslava Nováka. K nejoblíbenějším tradičně patří velké crossoverové projekty, které pořadatelé uvádí v prostoru zimního stadionu Skuteč.

Pro rok 2020 je připraven společný koncert Filharmonie Hradec Králové a zpěvačky Dashi, s dirigentem Martinem Kumžákem a jako druhý projekt RockSymphony Filharmonie Bohuslava Martinů Zlína s dirigentem Viktorem Kozánkem, v němž jako sólisté vystoupí Marta Jandová a Václav Noid Bárta. Ukončení 17. ročníku proběhne v režii slavného vokálního kvarteta 4TET.

Festival Tomáškova a Novákova hudební Skuteč navštíví každoročně kolem čtyř tisíc lidí z blízkého i vzdáleného okolí. Řadí se mezi nejvýznamnější kulturně společenské akce Pardubického kraje.    Podrobnosti k programu i organizaci festivalu najdou zájemci na webu hudebni.skutec.cz

Hobojista Vilém Veverka   Foto archiv

Dosud neznámé simfonie Karla Kohauta zazní v Brně

Křišťálový sál staré radnice rozezní na svém mimořádném vystoupení prestižní rakouský soubor Ars Antiqua Austria a přiblíží posluchačům atmosféru koncertů v salonech vídeňských paláců. Zde se v té nejvyšší společnosti pohyboval Haydnův současník, vídeňský rodák s českými kořeny Karl Kohaut, kterého proslavila virtuosní hra na barokní loutnu. Jeho dosud skryté hudební mistrovství i v jiných sférách odhalí program koncertu složený ze sinfonií pro smyčce, které složil v 50. letech 18. století. V komorním obsazení, jak se tato hudba prováděla v prostorách salonů či na chrámových kůrech, zazní v novodobé premiéře výběr děl unikátně dochovaných ve sbírkách Moravské zemské knihovny. Na koncertě bude rovněž představena právě vycházející moderní edice objevených skladeb, která vyšla v Nakladatelství Českého rozhlasu.

Koncert zazní 24. listopadu od 17 hodin v Křišťálovém sále Staré radnice Brno.

Vstupenky žádejte u TIC Brno.

Gunar Letzbor, umělecký vedoucí souboru Ars Antiqua Austria    Foto © Georg Thum
 

Ocenění Pro bono mundi pro Ivana Klánského

Via Musica ad beatum z.s. dne 19. října 2019 v Dolních Břežanech udělil ocenění Pro bono mundi světově renomovanému klavíristovi prof. Ivanu Klánskému při příležitosti koncertu, který byl věnován významnému životnímu jubileu tohoto umělce a na kterém vystoupil se svým synem Lukášem Klánským. Tento koncert se konal v rámci cyklu „Setkávání s klasickou hudbou v Dolních Břežanech“ ( www.adbeatum.cz ). Ocenění Pro bono mundi (Pro dobro světa) bylo prof. I. Klánskému uděleno za mimořádný mezinárodní přínos v oblasti klavírní interpretace, pedagogiky a za celoživotní zachovávání etických a morálních principů. Prof. I. Klánský, který se stal historicky prvním držitelem tohoto ocenění jej převzal z rukou Předsedy výboru MgA. Ondřeje Lébra a Místopředsedkyně výboru Bc. Jany Lébrové. Laudatio z pera Taťány Klánské přednesla Jana Lébrová. Pro bono mundi je nejvyšší ocenění, které Via musica ad beatum z.s. uděluje.

Ocenění Pro bono mundi  Foto © Jana Pertáková

Prof. Ivan Klánský
Bolzano, Barcelona, Lipsko, Varšava, Neapol, Forth Worth, Santander… to jsou místa konání nejvýznamnějších mezinárodních klavírních soutěží, na nichž v letech 1967- 1976 zvítězil či získal titul laureáta Ivan Klánský, v té době posluchač Pražské konzervatoře a později HAMU ve třídě prof. Valentiny Kameníkové a prof. Františka Raucha.
Ivan Klánský (*1948 ) patří pro svůj mimořádný talent a pozoruhodné interpretační umění k předním představitelům současného českého i zahraničního koncertního života. Vynikajících úspěchů na světových koncertních pódiích dosáhnul jako sólista i jako člen světově známého komorního souboru Guarneri trio Prague. Koncertuje v Evropě, v Japonsku, Austrálii i Jižní Americe. Jako sólista České filharmonie hostoval často na koncertech v Německu, Anglii, Španělsku, Japonsku a USA. Dá se tedy říci, že ho poznalo jako vynikajícího interpreta – sólistu i komorního hráče obecenstvo v koncertních síních čtyř světadílů. Jeho repertoár obsahuje téměř všechna stěžejní díla světové klavírní literatury. Díky své účasti ve finále prestižní chopinovské soutěži ve Varšavě bývá označován za chopinistu, a je pravda, že k hudbě tohoto romantického génia má Ivan Klánský velmi blízko. Proto před dvěma lety vzniklo CD s Ivanovými nejoblíbenějšími díly F. Chopina, ale samozřejmě má na repertoáru hudbu i jiných významných skladatelů. Nahrál například kompletní klavírní dílo B. Smetany a L. Janáčka, na jeho recitálech nechybí Bach, Mozart, Beethoven…
Ivan Klánský zasedá v porotách klavírních soutěží a s velkými úspěchy pedagogicky působí na katedře klávesových nástrojů na pražské HAMU, kde v současně zastává funkci děkana.

Ivan Klánský přebírá ocenění od Jany Lébrové  Foto © Jana Pertáková

Laudatio:

Životopis Ivana Klánského si můžeme přečíst na programech jeho koncertů, víme, kde všude hraje a hrál, jaké soutěže vyhrál a jaké výborné žáky vychoval. Co nového tedy můžeme teď, v této slavnostní chvíli, o něm říci?

Všechny lidské osudy se vytvářejí tím, s kým se setkáme, kde se v dané chvíli nacházíme a čemu případně unikneme. Jaro roku 1945, osvobozená Budapešť. Jozef Klein přežil válku, přežil holocaust, mnohokrát jako zázrakem unikl smrti. Přemýšlel, jak žít dál. Kde, aby mu každé místo nepřipomínalo rodinu a přátele, kteří zůstali v osvětimském pekle…Nechtěl se vrátit na Slovensko, kde prožil dětství. Jít do neznámé Palestiny, daleké Ameriky? Najednou se mu před očima mihla vzpomínka z dětství, z ještě šťastných dob, kdy jednoho slunečného dne jel s rodiči do Paříže. Z okna vlaku tenkrát hleděl okouzlen na Pražský hrad, Vltavu a její mosty…Tato prchavá vzpomínka prý rozhodla. Z Jozefa Kleina se stal Josef Klánský, student práv. A za tři roky, v květnu 1948, přišel na svět Ivan Klánský. Dítě s neobyčejným hudebním nadáním, a k tomu nesmírně chytré, citlivé a všestranné. Ivan už od dětství ohromoval svou hudební pamětí, pohotovostí, schopností hrát z listu, i svými prvními skladbami. V deseti letech napsal svou první učebnici hudební teorie. Hrál i šachy, později se stal nadšeným řidičem a jezdil i rallye. Byl o něm natočen dokumentární film s názvem Kolik hodin má den. Lidé byli fascinováni tím, co vše se dá stihnout – a k tomu tak profesionálně a kvalitně.

Ivan Klánský s oceněním  Foto © Jana Pertáková

V sedmnácti letech zahájil sérii svých soutěžních úspěchů, jak se můžeme dočíst v jeho životopise. Bolzano, Barcelona, Lipsko, Neapol, Santander, Varšava, Forth Worth. Ale jak těžké bylo tenkrát na soutěže vyjíždět, to dnešní generace mladých už těžko pochopí. Člověk se nemohl jen tak sebrat a odjet soutěžit. Musel absolvovat jakousi přehrávku a pak úředníci rozhodovali o tom, zda bude vyslán. Tak Ivana na zkoušku do Bolzana na jeho první zahraniční soutěž vyslali, prý se slovy, aby přivezl cenu, jinak ho už nikam nevyšlou. I přivezl cenu první, a proto následovala další soutěž, opět přivezl cenu….a tak to šlo po několik let. Kdo zná Ivana osobně, ví, že vše dělá naplno, nic neošidí, disponuje obrovskou vnitřní silou a neuvěřitelnou schopností koncentrace.

U takto hudebně fenomenálně obdařených lidí bývá předpoklad, že talent mají v genech. V Ivanově případě to rozhodně tak není. Těžko říct, kde se tento talent vzal. On je ve své rodině široko daleko jediným takto úspěšným hudebníkem. Jsou věci nebem a zemí… Své hudební geny a talent Ivan předal všem svým dětem. A je krásné, že právě s nimi má společnou hudební řeč, že s nimi dokáže spolupracovat a učit je. Má v sobě celoživotní pokoru k životu i k hudbě, a naprosto potvrzuje známý
fakt, že ti, kteří toho umí nejvíc a kteří jsou ve svém oboru výborní, nemají potřebu si to dokazovat. Jeho otec vepsal do knihy, kterou nazval Přežil jsem Hitlera, věnování: Toto vyprávění věnuji svým dětem a jejich dětem, aby věděli, jak málo scházelo i k jejich nebytí… Možná proto je Ivan Klánský takový, jaký je.

Ivan Klánský v rozhovoru se synem, rovněž klavíristou Lukášem Klánským  Foto ©Jana Pertáková

Úmrtí Františka Pišingera


V noci 19. 10. 2019 zemřel profesor Pražské konzervatoře a zakládající člen Dvořákova kvarteta, violoncellista František Pišinger.

František Pišinger se narodil v roce 1931. Své dětství prožil v Trhových Svinech. Studoval na Pražské konzervatoři v letech 1948 až 1954. Během studií založil s violistou Jaroslavem Ruisem smyčcové kvarteto, jehož členové se vyznačovali tím, že hráli veškerý repertoár zpaměti. Kvarteto mělo první koncert 9. ledna 1952 v Sukově síni pražského Rudolfina, tehdy ještě jako Kohlmanovo kvarteto. V následujícím období získal soubor souhlas od potomků Antonína Dvořáka i Společnosti Antonína Dvořáka, nést jméno Dvořákovo kvarteto. Pod tímto názvem soubor vystoupil poprvé 11. května 1953.

František Pišinger byl roku 1954 přijat na pražskou Akademii múzických umění, ale brzy na to byl ze studií vyloučen pro svůj třídní původ. V rámci vojenské služby byl zařazen do strážního oddílu na Slovensku. Členové Společnosti A. Dvořáka se zasadili, aby byl Pišinger převelen k „normálnímu útvaru“ do Prahy, což se povedlo a umožnilo tak jeho působení v Armádním uměleckém souboru. Po skončení vojenské služby působil Pišinger 22 let v Moravské filharmonii Olomouc.

Dvořákovo kvarteto mělo po dobu jedenácti let zákaz cestovat do ciziny, což se promítlo mimo jiné i do rušení účasti v řadě mezinárodních soutěžích v Lucernu, Liege, Budapešti a jinde. Existence souboru byla mezi léty 1956 až 1957 zajištěna přičleněním kvarteta k Armádnímu uměleckému souboru, poté bylo kvarteto komorním sdružením Moravské filharmonie v Olomouci až do roku 1989, kdy teprve začalo působit samostatně.

První výjezd Dvořákova kvarteta byl povolen roku 1962. Jednalo se o zahajovací koncert Wagnerova festivalu v Bayreuthu a vystoupení mělo mimořádný úspěch, který odstartoval sérii pozvání do řady zemí Evropy, Ameriky i Asie. Členové Dvořákova kvarteta dokonce dostali nabídku pedagogické činnosti na univerzitě v Torontu, tu však nikdo z nich nevyužil.

Za pětačtyřicet let svého působení vystoupilo kvarteto na bezmála třech tisících koncertech a natáčelo pro vydavatele Supraphon, Panton či Columbia, nebo rozhlasové stanice v Praze, Mnichově, Hamburku, Berlíně, Stuttgartu, Štrasburku, Lublani, Linci, Budapešti či Stockholmu.

František Pišinger byl významným pedagogem na Pražské konzervatoři, na které učil od roku 1973. Jeho třídou violoncella i komorní hudby prošla řada vynikajících hudebníků, kteří se později stali vyhledávanými sólisty i koncertními mistry předních českých orchestrů. Namátkou zmiňme Kryštofa Leciána, Petra Šporcla, Miloše Jahodu, Davida Rejchrta, Zuzanu Dostálovou, Víta Petráška, Marcelu Pěruškovou, Evu Brönner, Hanu Rytinovou, Hanu Baborákovou, Petra Malíška, Štěpána Filípka, Tomáše Hostičku a další.

Pišinger byl nositelem Ceny města Olomouc, roku 2001 získal cenu Senior Prix od výboru Nadace Život umělce, v roce 2017 se stal Čestným občanem MČ Praha 9 a v roce 2011 byla jeho jménem pojmenována Základní umělecká škola v Trhových Svinech.

U Františka Pišingera studoval i violoncellista Petr Nouzovský, který na pana profesora vzpomíná slovy:

„Když jsem ve druhém ročníku studia na Pražské konzervatoři ve třídě pana profesora Františka Pišingera poblouzněn Jiřím Bártou seznal, že chci přejít do třídy mladého sólisty, objevil se přede mnou učebnicový příklad mužství, síly osobnosti a svrchované noblesy.

Po nepřijetí žádosti o přeřazení do Bártovy třídy z důvodu mé nezralosti zašel pan profesor Pišinger za tehdejším ředitelem školy Věroslavem Neumannem, aby mu oznámil, že jsem zralý tak akorát a že se zaručuje za správnost kladného vyřízení mé žádosti. V bezprostřední chvíli po této návštěvě bylo žádosti vyhověno. Takhle jedná chlap. Teď už to vím.

Když jsem na pohřbu prof. Josefa Chuchra říkal panu profesoru Pišingerovi svou obavu o to, že s jejich generací odejdou opravdoví muži, charakter a následování hodné chování ,staré škol‘, s jeho typickým úsměvem mě, otcovsky hladě mou tvář, vyvedl z omylu, utvrzuje, že tomu tak není. 

Profesor Pišinger byl člověk nedávající najevo svou velikost. Byl milující hudebník, estetik, pedagog, který nás nenásilnou formou naučil poslouchat krásné, nadčasové nahrávky a vysvětlil nám proč. Tím nás naučil milovat hudbu.

Člověk, který pro nás mladé violoncellisty udělal víc, než si uměl představit. Učil totiž proto, že hudbu a učení miloval.“

František Pišinger  Foto archiv

Křest CD České houslové skladby

Houslistka Jitka Nováková vystoupila 8. 10. společně s Liborem a Miroslavem Vilímcovými (housle, klavír) na koncertě v sále zámku ve Vinařicích u Mladé Boleslavi. Zazněly skladby G. Ph. Telemanna, J. M. Leclaira, A. Dvořáka, N. Paganiniho, P. de Sarasateho a D. Šostakoviče pro různá obsazení rodinného tria. Koncerty se zde staly již několikaletou tradicí, oživující mladoboleslavskou hudební nabídku.  Pořádá je podnik Laureta Auto a. s., jejíž zástupci při této příležitosti též pokřtili CD  s názvem České houslové skladby s nahrávkami Jitky Novákové, vydanými Společností Jana Kubelíka. Na fotografii zleva RNDr. Eva Lhoťanová a předseda představenstva Jaroslav Jelínek, Jitka Nováková a předseda Společnosti Jana Kubelíka, Miroslav Vilímec.

Foto archiv

Akademie Versailles

Centrum historických umění Collegium Marianum ve spolupráci s Centrem barokní hudby ve Versailles, Pražskou konzervatoří a Francouzským institutem v Praze vás zvou na mistrovské interpretační kurzy francouzské barokní hudby Akademie Versailles, které se konají ve dnech 18. – 23. února 2020.

DNY BOHUSLAVA MARTINŮ PŘEDVEDOU ŽÁNROVOU PESTROST SKLADATELOVA DÍLA

25. ročník hudebního festivalu Dny Bohuslava Martinů pořádaný ve dnech 24. 11. – 17. 12. nabídne dvanáct koncertů vynikajících českých i zahraničních interpretů. Festival pořádaný Nadací Bohuslava Martinů si klade za cíl pečovat o odkaz významného českého skladatele a letos připomíná 60 let od jeho úmrtí. V programu se představí sólisté mezinárodního renomé, jako houslista Josef Špaček ve spolupráci s americkou klavíristkou Pallavi Mahidhara, sopranistka Marie Fajtová, hobojista Vladislav Borovka, houslista Leoš Čepický, klarinetista Jan Mach, nebo klavírista Martin Kasík. Koncerty komorní hudby představí České noneto, Trio Bergerettes, či Trio Incendio, výherce loňské Soutěže Nadace Bohuslava Martinů, která jako integrální součást festivalu probíhá i letos. Posluchači se také mohou těšit na symfonickou tvorbu na koncertech Symfonického orchestru Českého rozhlasu, Janáčkovy filharmonie Ostrava, Filharmonického komorního orchestru a Hudby Hradní stráže.
O odkaz Bohuslava Martinů festival pečuje i udělením Pamětních medailí za šíření skladatelova díla dirigentu Liboru Peškovi a opernímu režisérovi Václavu Věžníkovi. Prof. Věžník na Martinů vzpomíná: „Instinkt ho vedl správným směrem k fantazii, pravdivosti a především k humoru. Patřil k těm geniům hudebního nebe, kteří svoji velikost a dramatičnost potvrzovali také svojí tvorbou veseloherní, jejíž nápaditost a vynalézavost je základem divadelního projevu.“
Humor, nápaditost a vynalézavost hudby Bohuslava Martinů mohou posluchači zažít i na koncertech letošního festivalu, např. při Kuchyňské revue, ve které skladatel roztančil kuchyňské náčiní, či skladbě Half-Time, inspirované fotbalovým zápasem, která zazní v podání Hudby Hradní stráže na zahajovacím koncertu 24. listopadu. Dílo Martinů ovšem představí dramaturgie festivalu i z jiných hledisek. Lidové inspiraci bude věnován koncert 14. prosince, na kterém zazní mj. výběr z písňové tvorby v podání Marie Fajtové. V kontextu české skladatelské školy se Martinů představí 5. prosince v podání Českého noneta, které zahraje také skladby Iši Krejčího a Jana Nováka. Dalším českým skladatelem v programu je Viktor Kalabis, kterému bude věnován koncert 12. prosince. Iniciátorkou večera je klarinetistka Jana Černohouzová, která spolu s klavíristou Danielem Wiesnerem rozezní Kalabisovu Sonátu pro klarinet a klavír.
Význam tvorby Bohuslava Martinů je celosvětový a ve společnosti dalších světoznámých skladatelů se představí na několika koncertech. Lahůdkou bude česko-americký večer 11. prosince, který je koncipován jako recitál houslisty Josefa Špačka a americké klavíristky Pallavi Mahidhara, kde také zazní např. skladba George Gershwina. Akademičtí komorní sólisté zahrají 6. prosince hravou Pavoučí hostinu Alberta Roussela, u kterého Martinů studoval v Paříži po výjezdu z vlasti ve třicátých letech. Orchestr také doprovodí Vladislava Borovku v Koncertu pro hoboj a malý orchestr, který český rodák napsal též ve Francii. V kontextu velikánů světové
hudby, Josepha Haydna a Sergeje Prokofjeva, zahraje našeho skladatele Trio Bergerettes 4. prosince.
Komorní hudba zazní 7. prosince i mimo Prahu, v Rabasově galerii v Rakovníku. Představí se vítězní laureáti loňské Soutěže Nadace Bohuslava Martinů, Trio Incendio a houslistka Eva Zrostlíková Schäferová. Kdo se stane letošním laureátem mohou posluchači zjistit na koncertu vítězů 1. prosince. V tomto roce soutěží klavíristé a komorní soubory bez klavíru. Vítězní hudebníci zahrají svůj soutěžní repertoár v Sále Martinů Lichtenštejnského paláce, kde se ostatně odehraje i většina festivalových koncertů.
Výjimku tvoří koncert 2. prosince ve Dvořákově síni Rudolfina pořádaný ve spolupráci s Českým spolkem pro komorní hudbu, na kterém zahraje Filharmonický komorní orchestr a klarinetista Jan Mach. Na stejném místě 16. prosince provede Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Martin Kasík a Tibor Adamský působivý Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, který Martinů dokončil za války. Mimo to zazní díla Antonia Vivaldiho a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Dny Bohuslava Martinů zakončí koncert 17. prosince pořádaný k výročí třiceti let demokracie a patnácti let členství ČR v EU ve spolupráci s festivalem České doteky hudby. Violoncellista Václav Petr se ujme sólového partu druhého violoncellového koncertu Bohuslava Martinů, mezzosopranistka Eva Garajová přednese Cigánské melodie Antonína Dvořáka. Janáčkova filharmonie Ostrava pod vedením Zsolta Hamara rozezní rapsodie Ference Liszta a Antonína Dvořáka.
Na koncertech Festivalu Dny Bohuslava Martinů 2019 vzpomeneme osobnosti, které byly s životem a hudbou Bohuslava Martinů úzce propojeny – Charlotte Martinů, Eliška Nováková, Emil Leichner, Josef Koutecký a Viktor Kalabis.
Celý program festivalu najdete na http://www.martinu.cz/festival

Pěvecký sbor Kopřivnice navázal spolupráci se sbormistrem Jiřím Najvarem a zve nové zpěvačky a zpěváky do svých řad

Pěvecký sbor Kopřivnice – sbor s bohatou historií, jehož čestnými členy byli např. Antonín Tučapský a Leoš Janáček, je mezigenerační sbor, který koncipuje celoroční koncertní činnost v regionech okolních měst lašských Beskyd. Repertoár tvoří skladby starých mistrů až po novodobé moderní žánry. Nově se ujímá pomyslné sborové taktovky mladý hudební skladatel a sbormistr Jiří Najvar, který se po 15 letech vrátil do svého rodného kraje. Sbor do svých řad zve nadšené zpěvačky a zpěváky, kteří mají chuť zpívat v amatérském prostředí s profesionálním nasazením každé úterý od 19:00 do 21:30 hod. ve zkušebně Katolického domu v Kopřivnici a pravidelně se účastnit koncertních a jiných zajímavých sborových aktivit. Zájemci mohou přijít kdykoliv na zkoušku, nebo oslovit sbormistra na tel: +420 721 213 734, mail: info@jirinajvar.com, nebo předsedkyni sboru Marcelu Šumberovou na tel: +420 736 639 398, mail: MSumberova@seznam.cz.

               Hudební skladatel a sbormistr Jiří Najvar stanul jako umělecký vedoucí, dirigent, či sbormistr před předními sborovými tělesy jako např.: Český filharmonický sbor Brno (zakladatel Petr Fiala), Mužský sbor moravských učitelů (PSMU – zakladatel Ferdinand Vach), ženský sbor Ferdinanda Vacha, Vox Iuvenalis (zakladatel Jan Ocetek), Ostravský dětský sbor, a další. Spolupracoval také s orchestry  Moravská filharmonie Olomouc, Pražská komorní filharmonie, Filharmonie Brno, Chordata Brno, Komorní orchestr Kopřivnice, ať už jako dirigent nebo skladatel. Kompozici vystudoval u Milana Báchorka (Janáčkova konzervatoř Ostrava) a Dana Dlouhého (JAMU Brno). Sbormistrovství absolvoval u prof. Lubomíra Mátla a prof. Blanky Juhaňákové. Orchestrálnímu dirigování se věnoval u Jakuba Kleckera na JAMU a Johanesse Wildnera na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Jako skladatel má mimo jiné na kontě několik premiér vlastních oper a ocenění OSA – nejúspěšnější mladý autor vážné hudby za rok 2017.