O Hudebních rozhledech

Časopis Hudební rozhledy je v současnosti nejstarším kontinuálně vydávaným periodikem v České republice. Jeho historie od roku 1948 je zrcadlem, svědkem a v některých obdobích i spolutvůrcem našeho kulturního, hudebního, společenského i politického vývoje a života. Takřka nenahraditelným pramenem se Hudební rozhledy stávají při studiu hudební historie druhé poloviny dvacátého století. 

Pokračování textu O Hudebních rozhledech

Lednová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Pro lednová „nej“ při vyloučení přenosů, která do zážitků a propadáků nezahrnuji, vybírám z relativně skrovné  „databáze“ jediné operní premiéry a čtyř vokálních koncertů.

Státní opera uvedla v historické budově Národního divadla premiéru opery Ernsta Křenka Jonny vyhrává. Z koncertů do lednových „nej“ spadá vystoupení Ailyn Pérez na abonentním koncertě PKF s EmmanuelemVillaumem, písňový recitál Magdaleny Kožené s klavíristkou Mitsuko Uchidou, oslava Mozartových narozenin ve Stavovském divadle pod taktovkou Plácida Dominga a koncert amerického mužského pěveckého sboru Chanticleer.

Zážitek s Chanticleerem, byť ne zcela bezvýhradný

Americký, výlučně mužský vokální soubor Chanticleer vystupoval v Praze tentokrát s programem ke svému čtyřicetiletému jubileu. Turné s názvem Then and There, Here and Now / Tehdy a tam, tady a teď bylo jakousi bilancí nejoblíbenějších skladeb z jejich rozsáhlého repertoáru, který díky sopránovým i altovým kontratenoristům zahrnuje skladby a aranže v plném rozsahu smíšeného sboru.

Chanticleer opět prezentoval své stylové rozkročení od středověké polyfonie po současnost, od klasické hudby po gospely v úpravách pro tento soubor. Gershwinova ukolébavka Sommertime z Porgy a Bess, swingový song Bei mir bist du schön, irský tradicionál, cikánská písnička, gospely nebo spirituály, ale i tři sbory Richarda Strausse a skladby současných skladatelů psané souboru přímo „na míru“ jsou přesně tím typem repertoáru, ve kterém vynikne nejen naprostá intonační dokonalost, mnohotvárná barevnost a dynamika při jednolitosti mužského zvukového základu, ale i decentní humor. V bloku věnovaném vokální polyfonii Chanticleer přece jen v detailech – při srovnání například s mnichovským vokálním kvartetem Stimmwerck nebo britským Hilliard Ensemblem v čase jeho největší slávy – tentokrát v novém, pozměněném obsazení narážel na menší plasticitu prolínání hlasových linií. Celkově ale bylo jejich vystoupení v současném přehlušeném světě osvěžující zvukovou oázou.

Propadák

Nové nastudování Křenkovy opery Jonny vyhrává se mi mezi propadáky nezařazuje snadno a ne zcela jednoznačně. Mělo svá plus: Připomínání titulů z éry Nového německého divadla je pro soubor Státní opery určitě přínosná a zdaleka ještě nevyčerpaná dramaturgická linie. Pro roli „blackfaced“ Jonnyho se v Jiřím Rajnišovi podařilo najít vhodný typ pro Křenkovu evropskou představu o černošském jazzovém muzikantovi. A nouzové rozdělení role pokojské Yvonne mezi Vandu Šípovou, která se kvůli úrazu při zkoušce zhostila se svým temperamentem pouze herecké části, a Steffi Lehmann, zpívající part z portálu, bylo naprosto přijatelné. Ostatní sólisté včetně sboru se však s rolemi nesžili natolik, aby charakteristiky postav krizí zmítaného skladatele Maxe, operní divy Anity nebo elegantního houslového virtuosa měly plnou intenzitu.

Opera Jonny spielt auf je svým námětem s oslavou „svobodné“ černošské jazzové hudby velmi úzce spojená se stylovým kvasem doby svého vzniku 20. let minulého století. Aby i dnes fungovala, je třeba najít důvod, čím by měla vyvolat takovou senzaci, jaká katapultovala Jonnyho po lipské premiéře v roce 1927 mezi evropské operní „hity“. A to se při novém nastudování nepodařilo. Třebaže Stefan Lano patří mezi zkušené dirigenty, až při druhém představení začalo pod jeho vedením z orchestru Státní opery probleskovat muzikantství, které vneslo do kontrastů polystylové partitury alespoň trochu švihu.

Ale hlavním důvodem, proč Jonny uvízl mezi propadáky, bylo scénické řešení Davida Drábka. Tento, v opeře fakticky nezkušený režisér, spadl do pasti hudebního timingu tohoto žánru. Z absence hereckého vedení postav ho nemohly zachránit vnějškově naroubované a nefunkční přidané postavy obscénních „rozvadovských“ trpaslíků, lední medvěd, samice sviště, yetti, tanečky protěží nebo ploužení dvojice lyžařů. A vypadalo to, že Drábkovi příběh opery a hudba vlastně překážejí, takže jeho nedůvěra k partituře vlastně jen stvrdila, proč se dnes tato Křenkova opera ze svého někdejšího výsluní propadla do kategorie rarit.

Mimořádný úspěch klarinetistky Anny Paulové

Česká klarinetistka Anna Paulová opět dokazuje, jakým mimořádným hudebním talentem disponuje.

Tato mladá umělkyně získala na soutěži Vienna International Music Competition speciální cenu Golden Medal (High Distinction)!

Hlavním cílem soutěže Vienna International Music Competition je objevovat mladé talenty, kteří disponují jedinečným hudebním nadáním. Umělci všech věkových kategorií tak mají možnost získat jedinečná ocenění, které mohou být zásadní pro rozvoj jejich mezinárodní kariéry.

 

Více informací na:

http://www.agenturajd.cz/umelci/anna-paulova-klarinet/

https://www.viennacompetition.com/

Czech Music Crossroads 2019 otevírají hudebníkům dveře do světa

I letos vyzývá hudební přehlídka a konference Czech Music Crossroads talenty z oblasti world music, folku, jazzu nebo nové akustické hudby k přihlášení svých projektů. Vybraní hudebníci se představí ve dnech 15. – 16. července 2019 veřejnosti a profesionálům z celého světa v industriálních prostorách Dolních Vítkovic. Nebude chybět bohatý konferenční program či mentorská setkání.

Šestý ročník showcaseového festivalu Czech Music Crossroads opět představí v krátkých koncertních setech to nejzajímavější z dění na české, maďarské, slovenské a polské scéně. Organizátoři letos oznamují jako hostující zemi Rakousko.

“Každý rok se snažíme návštěvníkům přinášet nové podněty k zamyšlení a rozvoji, zajímavé osobnosti celosvětové hudební scény. I proto jsme letos ke spolupráci přizvali kolegy z Rakouska. Domníváme se, že pro muzikanty ze sousedních zemí je i přes geografickou blízkost uspění na tamějším trhu nesnadným oříškem. Doufáme, že Czech Music Crossroads přispějí k navázání nových kontaktů či přátelství,” říká ředitelka Czech Music Crossroads Petra Hradilová.

YouTube Aftermovie 2018: https://youtu.be/V5gIQRhUJ6w 

Rádi byste na Czech Music Crossroads vystoupili? Vyplňte do 28. února 2019 přihlašovací formulář ZDE. Z došlých přihlášek vyberou organizátoři tři projekty, jejichž jména ohlásí během měsíce března. Více informací naleznete na www.crossroadsmusic.cz

Role organizátora se opět ujal festival Colours of Ostrava s finanční podporou Ministerstva kultury, Statutárního města Ostravy a ve spolupráci s Moravskoslezským krajem.

 

http://crossroadsmusic.cz/czech

https://www.facebook.com/czech.music.crossroads

SoundCzech nabízí programy finanční podpory hudebníků a hudebních profesionálů na rok 2019

Proexportní kancelář SoundCzech, založená Institutem umění – Divadelním ústavem roku 2017, se zaměřuje na podporu současné konkurenceschopné hudby vzniklé na území České republiky v nejširším žánrovém záběru (world music, rock-pop, elektronická hudba, hip-hop, jazz, alternativní hudba, další podžánry a fúze aj.).

I letos nabízí hudebníkům a hudebním profesionálům (manažerům, agentům, klubovým a festivalovým dramaturgům, promotérům, novinářům atp.) možnosti finanční podpory aktivit v rámci čtyř programů:

SoundCzech – Connect: Výběrové řízení na podporu výměnných vystoupení jednoho českého a jednoho zahraničního hudebního umělce či hudební skupiny.

SoundCzech – Skills: Výběrové řízení na podporu vzdělávacích aktivit.

SoundCzech – OnRoad: Výběrová řízení na podporu evropských turné, zahraničních koncertů a turné po Německu a Polsku uskutečněných v roce 2019.

SoundCzech – Links: Podpora účasti českých hudebníků a hudebních profesionálů na zahraničních showcase festivalech a konferencích jako Enea Spring Break (PL), Sharpe (SK), Jazzahead (DE), Waves Vienna (AT), MaMa Convention (FR), Berlin Experience (DE) a Reeperbahn (DE). Podpora pořádání hudebních veletrhů, konferencí a showcase festivalů.

Uzávěrky všech aktuálních výzev jsou 28. února 2019. Více informací naleznete na www.soundczech.cz/cs/vyzvy

Žádosti posuzuje Dramaturgická rada SoundCzech, složená z hudebních profesionálů aktivních na českém hudebním trhu – Marie Čtveráčková, Petr Dorůžka, Petra Ludvíková, Michal Pařízek, Dušan Svíba, Přemysl Štěpánek, Michal Thomes, David Urban a Stanislav Zima.

Česká proexportní kancelář SoundCzech v roce 2018 podpořila v rámci programu SoundCzech – OnRoad 18 českých kapel na zahraničních koncertních vystoupeních či turné, 12 výměnných koncertních projektů v programu SoundCzech – Connect, dále účast 12 českých hudebních projektů a 88 hudebních profesionálů na zahraničních showcase festivalech a konferencích. Finanční podporu získaly díky programu SoundCzech – Skills také 4 vzdělávací projekty. SoundCzech uspořádal během roku 2018 čtyři, většinou vícedenní workshopy v Praze a Brně.

Zuzanu Růžičkovou připomíná nová pamětní deska v rodné Plzni

 

Na budově konzervatoře v Kopeckého sadech v Plzni je od 14. ledna 2019 nová pamětní deska. Připomíná cembalistku a pedagožku Zuzanu Růžičkovou, která právě na této škole po návratu z koncentračního tábora v letech 1945 až 1947 studovala. Desku vytvořil klatovský sochař Václav Fiala, je z černého leštěného kamene, na kterém je cembalová klaviatura, jméno, životní data a roky, ve kterých na konzervatoři studovala. Odhalena byla 14. 1., v den jejích nedožitých 92. narozenin. Zuzana Růžičková přežila koncentrační tábory Terezín, Osvětim-Březinka a Bergen- Belsen. Už v Terezíně se seznámila s vězněnými hudebníky, mimo jiné s operním pěvcem Karlem Bermanem nebo Gideonem Kleinem, který ji tam učil hudební harmonii. Po válce vystudovala v Plzni hru na klavír a pokračovala na pražské AMU, kde ke klavíru přidala i cembalo. V roce 1956 zvítězila na mezinárodní cembalové soutěži v Mnichově, pak studovala v Paříži u švýcarské profesorky Marguerite Roesgen-Championové. Byla známá hlavně jako výborná interpretka díla Johanna Sebastina Bacha, dodnes jako jediná natočila jeho kompletní cembalové dílo. Na svém kontě měla přes 35 dlouhohrajících desek. Její dlouholetá celosvětová koncertní aktivita ji přinesla i lichotivou přezdívku „první dáma cembala“. V prosinci 1952 se vdala za hudebního skladatele Viktora Kalabise. Kromě koncertní činnosti vedla mistrovské kurzy v Praze, Curychu, Stuttgartu, Londýně, Bostonu a jinde. Byla sólistkou České filharmonie, koncertovala po Evropě, USA, Kanadě, Austrálii i Japonsku a pravidelně hostovala na předních mezinárodních hudebních festivalech. Dlouhou řadu let působila též jako aktivní členka Rady ČSKH. Zuzana Růžičková zemřela 27. září 2017.

https://photos.app.goo.gl/Szwz5WFqyxVwk4YU6

Pozvánka na koncert – Ildar Abdrazakov a Marina Šaguč

 

Ildar Abdrazakov, kterého italští kritici za hlavní roli v opeře Attila označili za nejlepšího operního basistu světa, se 3. března 2019 sejde na pódiu Dvořákovy síně pražského Rudolfina se sopranistkou Marinou Šaguč.

Společné vystoupení těchto dvou fenomenálních umělců přinese milovníkům vážné hudby unikátní zážitek. Za doprovodu PKF – Prague Philharmonia zazpívají skladby Verdiho, Rossiniho, Mozarta, Rachmaninova a Rimského-Korsakova.

České publikum není pro Abdrazakova neznámé. „Již několikrát jsem vystupoval v Česku, konkrétně v Praze. Musím říct, že to je překrásné město a má neuvěřitelně krásné koncertní sály. Zdejší publikum je skvělé, vyzná se ve vážné hudbě a dokáže ji ocenit. Pro takové publikum velmi rád zpívám,“ uvádí Abdrazakov.

Ildar Abdrazakov má za sebou slavnostní zahájení sezony v italském operním domě La Scala, operní Mekce, které přilákalo velkou pozornost lidí z diametrálně odlišných oblastí: odborníků, milovníků vážné hudby i aktivistů. Premiéra moderního nastudování Verdiho opery Attila, na kterou stály lístky až 3000 eur, vyvolala kontroverzi kvůli použití živých koní a údajné urážce náboženství. Nicméně to nic nezměnilo na přijetí představení u kritiků, které bylo velmi pozitivní.

Pokračování textu Pozvánka na koncert – Ildar Abdrazakov a Marina Šaguč

Anna Hostomská: Opera – průvodce operní tvorbou

Zbyněk Brabec

Přiznám se, že ke knize Anny Hostomské, resp. k jejímu 7. vydání z roku 1965, mám niterný vztah. Tato kniha mně podala první a zásadní informace o operách, se kterými jsem se seznamoval jednak v inscenacích opery Národního divadla v Praze, jednak z gramofonových nahrávek (v té době velice ve výběru omezených) a v neposlední řadě z rozhlasového vysílání, které jsem pravidelně sledoval.  Chtěl-li se posluchač něco dozvědět o opeře, musel sáhnout k opernímu průvodci. Anna Hostomská nebyla zdaleka první, kdo u nás takového průvodce operní tvorbou napsala, nicméně s operou a její popularizací měla jako dlouholetá redaktorka Československého rozhlasu velké zkušenosti (škoda, že v aktuálním vysílacím schématu stanice Vltava ČR pořad z operních árií, jaký léta měla Anna Hostomská nebo později Elena Dušková či Ivan Ruml, nenašel k velké lítosti mnoha posluchačů místo). Osobně jsem ji poznal jako starší dámu, která ani ve vyšším věku nepřestávala mít o operu zájem a která doslova operou žila. Ostatně i někteří operní pěvci Národního divadla, např. Libuše Domanínská, na ni vzpomínají jako na kultivovanou a nesmírně sečtělou dámu. Bylo tedy jen otázkou času, kdy Anna Hostomská knihu o opeře napíše. Stalo se tak v roce 1955, kdy vyšlo první vydání jejího životního díla. Spolu s ní se na něm autorsky podílel její choť Mirko Očadlík, Lubomír Dorůžka, Emil Ludvík a Jarmila Brožovská. Kniha byla záhy rozebrána, a tak hned následujícího roku vyšla ve svém 2. vydání. Její obliba trvá dodnes, proto byla neustále znovu vydávána a více či méně redakčně upravována. Ostatně náš trh od té doby nepřinesl nic, coby Hostomské konkurovalo. Pouze Ladislav Šíp vydal v roce 1983 v Supraphonu knihu Česká opera a její tvůrci a v roce 1996 Mladá fronta v českém překladu Velkou encyklopedii opery několika německých autorů doplněnou o některé české opery a další údaje pro českého čtenáře (překladatele libreta do češtiny, premiéry v českých zemích). Nicméně dílo Anny Hostomské se neustále jevilo jako životaschopné a vycházelo v dalších vydáních. Ještě za účasti své hlavní autorky došlo k prvnímu výraznějšímu přepracování pro jeho 8. vydání v roce 1993, na kterém se redakčně podíleli další autoři, zejména Helena Havlíková, Václav Nosek a Ivan Ruml. V jejich redakci pak kniha vyšla ještě dvakrát, naposledy v roce 1999. Nejnovější vydání z roku 2018 jakoby na tuto verzi rezignovalo. Nový tým autorů, již bez dohledu Anny Hostomské, která zemřela v roce 1995, se k posledním vydáním postavil zády, vrátil do své verze řadu obsahů oper, která tato vydání vypustila, a s novým okruhem autorů dílo významně přepracoval a rozšířil do dosud nejrozsáhlejší podoby. Pod novým vydáním jsou podepsáni jako odborní poradci Rudolf Rouček, mj. autor rozsáhlé předmluvy, a Mojmír Sobotka. Vedle původních textů Anny Hostomské se na práci podílelo dalších 21 autorů, včetně převzatých textů od jejích původních spolupracovníků, např. Lubomíra Dorůžky nebo Jarmily Brožovské. Nechápu, proč z vydání byly zcela odstraněny texty Heleny Havlíkové nebo Ivana Rumla, když ne všechny autory posledního vydání lze označit za operní odborníky. Oba „odstranění“ autoři navíc napsali své statě ještě pod Annou Hostomskou.

Pokračování textu Anna Hostomská: Opera – průvodce operní tvorbou

Musica Orbis 2019: mladé talenty z celého světa opět v Praze!

 

Mezinárodní koncertní cyklus Musica Orbis představí v Praze již posedmé prestižní mládežnické orchestry z celého světa, letos z Japonska, USA, Velké Británie, České republiky a ze Slovenska. Zazní jak skladby předních světových autorů, tak japonská hudba i díla českých a slovenských soudobých skladatelů. Dramaturgie tak bude také dozvukem oslav 100. výročí založení Československa. Především však je cyklus plejádou mladých talentů napříč kontinenty v předních pražských koncertních sálech.

Letošní sedmý ročník zahájí v březnu hned dva japonské orchestry z Kyota. Doshisha University Orchestra (4. 3. 2019, Smetanova síň Obecního domu) patří mezi nejprestižnější mládežnické orchestry v Japonsku. První koncert tohoto tělesa se uskutečnil v roce 1925, do České republiky zavítá již potřetí. Z Japonska přiletí také Kyoto New Festival Orchestra (29. 3., Smetanova síň Obecního domu), který mimo jiné provede skladbu japonského autora Yoichi Togawy komponovanou přímo pro tento orchestr. Jejich pražský koncert nebude mít pouze kulturní rozměr, orchestr jej věnuje obnově škod po posledním zemětřesení v Japonsku.

Třetí koncert cyklu bude patřit hned dvěma orchestrům současně, Denver Young Artists Orchestra, který je nositelem prestižního ocenění The American Prize za provádění amerických děl, a Smyčcovému orchestru Pražské konzervatoře (11. 6., Dvořákova síň Rudolfina). Oba orchestry vystoupí samostatně, ale posluchači se mohou těšit na společné provedení skladeb autorů propojujících oba národy: A. Dvořáka a G. Gershwina. Studenty z Pražské konzervatoře bude dirigovat Chuhei Iwasaki, mladý dirigent japonského původu, který se představil již s většinou předních českých orchestrů a v roce 2018 debutoval na MHF Pražské jaro.

Čtvrtý večer cyklu uvede americký orchestr New England Conservatory Youth Philharmonic Orchestra (20. 6., Dvořákova síň Rudolfina), který tvoří vybraní studenti této prestižní konzervatoře v Bostonu. Orchestr se do Prahy vrací po sedmi letech s náročnou dramaturgií. Pod taktovkou Davida Loebela zazní Mahlerova symfonická báseň Totenfeier a Pátá symfonie D. Šostakoviče.

I následující koncert cyklu bude patřit americkým interpretům, tentokrát souboru Marin Symphony Youth Orchestra z Kalifornie, kte vystoupí 23. 6. v kostele sv. Šimona a Judy.

Předposlední koncert cyklu v sobě ponese dozvuky oslav 100. výročí založení Československa.

Pokračování textu Musica Orbis 2019: mladé talenty z celého světa opět v Praze!

Deset hudebních klipů na leden

Následujících šest klipů je věnováno projektu Češi ve Vídni:

Projekt „Češi ve Vídni“ se snaží od roku 2014 objevovat, provádět a nahrávat díla skladatelů narozených v Čechách, ale působících ve Vídni. Jeho hlavním cílem je obnovit vědomí o úloze a významu českých tvůrců osmnáctého století, kteří komponovali ve Vídni a tvořili spolu s Haydnem, Mozartem a Beethovenem důležitou součást evropského hudebního klasicismu a raného romantismu. V rámci projektu se jeho organizátoři snaží vyhledávat doposud nepublikované, nevydané a nenatočené kompozice českých skladatelů žijících ve Vídni v osmnáctém století, jako byli Leopold Koželuh, Pavel Vranický, František Kramář, Jan Křtitel Vaňhal, Václav Pichl, Josef Bárta a další. Projekt spolupracuje s řadou specialistů z České republiky i ze zahraničí (Jaromír Havlík, Daniel Bernhardsson, Alan Badley) a s orchestry jako je Komorní filharmonie Pardubice, Ensemble 18+, Der Wiener Concert-Verein. V rámci projektu byly dosud natočeny pro leadera klasického hudebního průmyslu, společnost Naxos, dva kompaktní disky s kantátovou tvorbou a tři kompaktní disky se symfonickou tvorbou Leopolda Koželuha.

 

1) https://www.youtube.com/watch?v=bkYHg6OfJTA

1) Úvodní propagační klip celého projektu „Češi ve Vídni“ jej představuje vizuální formou  a přináší základní informace spolu s krátkými hudebními ukázkami z natáčení symfonických děl Leopolda Koželuha a jeho duchovní árie. Propagační klip je určen domácí i mezinárodní veřejnosti a v jeho rámci vystupuje sólistka Simona Eisinger z Vídně, Český chlapecký sbor Boni pueri, Komorní filharmonie Pardubice a dirigent a ředitel projektu Marek Štilec.

 

2) https://www.youtube.com/watch?v=WWjfQJB0lZc

2) Nahrávací aktivity začaly natočením první řady symfonií Leopolda Koželuha v roce 2016. Ukázka přináší záznam Symfonie A dur, PosK I:7, Komorní filharmonii Pardubice diriguje Marek Štilec. Katalog Koželuhova díla vypracoval vynikající český muzikolog Milan Poštolka v šedesátých letech dvacátého století.

 

3) https://www.youtube.com/watch?v=EEBhM17dwkQ

3) V lednu 2017 proběhl v rámci sezony FOK koncert cyklu „Češi ve Vídni“. Zazněla na něm Korunovační kantáta Leopolda Koželuha a vzápětí byl pořízen zvukový záznam této skladby, kterou Koželuh napsal pro korunovaci Leopolda II. českým králem v roce 1791. Ukázka je z generální zkoušky na tento koncert.

Pokračování textu Deset hudebních klipů na leden

Na Pražském jaru se utká 103 mladých hobojistů a flétnistů z celého světa

Výsledky poslechového předkola

V květnu se uskuteční již 71. ročník Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, do které se přihlásilo 404 mladých hudebníků ze 49 zemí světa, aby soutěžili v oborech hoboj a flétna. Nyní jsou známy výsledky tzv. předkola. V něm členové přípravné komise, kterou tvoří renomovaní čeští hudebníci, na základě poslechu zaslaných nahrávek vybrali ty, kteří budou pozváni v květnu do Prahy.

„Letos jsme vybrali 48 flétnistů z 215 přihlášených,“ říká flétnista Jiří Válek, člen přípravné komise, která posuzovala nahrávky aspirujících flétnistů. „Přehrávka je anonymní, členové komise neznají jména, nevidí jednotlivé kandidáty. Při takovém množství přihlášených je hodnocení opravdu náročné. Ale právě to, že komise je pětičlenná a každý z jejích členů hodnotí nezávisle, zaručuje, že konečný výsledek bodování je spravedlivý,“ dodává.

V předkole hobojové soutěže komise vybírala ze 190 nahrávek z celého světa. „Úroveň byla různá, posuzování nelehké,“ říká hobojista Vladislav Borovka. „Nakonec se nám podařilo vybrat 55 účastníků z přibližně dvaceti různých zemí a všichni se již těšíme na květnový hobojový svátek, jak soutěž Pražského jara vnímáme.“

Při poslechu nahrávek je hodnocena nejenom technická úroveň hráčů, jejich tónová kultura či intonace, ale především celková muzikálnost – tedy pojetí, volba temp a podobně. „A to jsou hráčské vlastnosti, které je možné ohodnotit velmi brzy, i během krátkého vybraného úseku skladby,“ podotýká Jiří Válek. Hráčská úroveň letošních kandidátů je opět vysoká, více se samozřejmě ukáže v samotné květnové soutěži. „V posledních letech, a to není jen můj názor, převažuje na soutěžích u většiny mladých flétnistů technická vyspělost, někdy až dech beroucí, nad schopností přirozeného muzicírování, frázování, přednesu kantilény i přizpůsobení interpretace různým slohovým obdobím,“ posteskl si flétnista Válek. Program soutěže je proto sestaven tak, aby mladí hudebníci mohli prokázat skutečnou šíři svých talentů. Pro jednotlivá kola musejí nastudovat repertoár od baroka až po současnou skladbu napsanou přímo pro soutěž Pražského jara. Flétnisté ve finálovém kole vedle sólového koncertu za doprovodu orchestru povinně zahrají Rejchův dechový kvartet, který sami nastudují s Bennewitzovým kvartetem. Vedle vlastních hráčských kvalit tak prokáží schopnost přenést vlastní hudební vizi na své spoluhráče, tedy disciplína naprosto zásadní pro hru v komorních uskupeních.

Soutěž se odehraje mezi 7. a 14. květnem 2019, finálová kola za doprovodu PKF – Prague Philharmonia a Komorního orchestru Pražských symfoniků se uskuteční ve Dvořákově síni Rudolfina. Všechna kola jsou otevřena veřejnosti a vstupenky na ně jsou již v prodeji.

Kompletní výsledky předkola naleznete na tomto linku:

https://festival.cz/soutez/prubeh-souteze/postupujici-do-i-kola/