Symfonie Karla Kohauta předvede 24. listopadu v Brně rakouský ansámbl

Křišťálový sál Staré radnice rozezní vystoupení prestižního rakouského souboru Ars Antiqua Austria a přiblíží posluchačům atmosféru koncertů v salonech vídeňských paláců. Zde se v té nejvyšší společnosti pohyboval Haydnův současník, vídeňský rodák s českými kořeny Karl Kohaut, kterého proslavila virtuosní hra na barokní loutnu. Jeho dosud skryté hudební mistrovství i v jiných sférách odhalí program koncertu složený ze sinfonií pro smyčce, které zkomponoval v 50. letech 18. století. V komorním obsazení, jak se tato hudba prováděla v salonech či na chrámových kůrech, zazní v novodobé premiéře výběr děl unikátně dochovaných ve sbírkách Moravské zemské knihovny. Koncert zazní v neděli 24. listopadu od 17 hodin v Křišťálovém sále Staré radnice Brno. Vedle toho zde bude rovněž představena právě vycházející moderní edice objevených skladeb, která vyšla v Nakladatelství Českého rozhlasu. Na vydání skladeb pracovala muzikoložka Jana Franková, které se podařilo unikátní notové zápisy objevit.

Objevila jste dosud neznámé notové zápisy symfonií à 3 a à 4 Karla Kohauta. Jak se vám podařilo tyto zápisy najít?

Karel Kohout, nebo Karl Kohaut, budeme-li se řídit podobou jména, kterou sám používal, je v současné době znám spíše hráčům na loutnu. Sám byl totiž vynikajícím loutnistou. Jeho tvorba pro tento nástroj představuje technicky velmi náročné skladby a zároveň jedny z posledních, které pro barokní loutnu v 18. století vznikly. Když jsem se tímto hudebnickým rodem blíže zabývala během svého doktorského studia, zaujalo mě, že Karlova zcela nejpočetnější tvorba je věnována jiným nástrojům – smyčcovým ansámblům. Jedná se o tří a čtyřhlasé sinfonie, formálně tedy předchůdce klasicistních symfonií, jak je známe z tvorby Josefa Haydna, či Wolfganga Amadea Mozarta. Abych mohla lépe zhodnotit celkový rozsah Kohautovy tvorby, bylo třeba ji uspořádat do tematického katalogu. I když v době informačních technologií lze nalézt informace o množství hudebních sbírek a starých rukopisů z celého světa pomocí databází a katalogů přístupných on-line, tyto informace stále ještě nepokrývají celou šíři dochovaných pramenů. K nalezení některých z nich tak pomohly zápisy v dobových inventářích sbírek, nepostradatelná pak byla přímá spolupráce se správci jednotlivých fondů. Vždy jsem se setkala s velmi vstřícným přístupem a snahou pomoci v pátrání, i když bylo někdy nutné si na odpověď počkat i několik měsíců. Na základě tohoto pátrání se ukázalo, že Kohautovy sinfonie byly oblíbeným repertoárem v českých zemích, Německu a zejména Rakousku, a to jak v klášterním prostředí, tak na šlechtických dvorech. Jeho hudba se však hrála i ve Francii, kde byla také vydána. Například pro opis jedné ze sinfonií, vytvořený ve Francii, který patřil do sbírek středofrancouzského zámku Seignelay, jsem si ale musela napsat až do kalifornského San Franciska, kde je torzo této sbírky nyní uloženo. Kromě takto dochovaných pramenů jednotlivých děl pátrání odhalilo i několik kolekcí více skladeb, které ukazují na skladatelovu oblibu ve středoevropském prostoru. Jednou z nich je i soubor celkem osmi sinfonií a ouvertur, které patřily do hudební sbírky šlechtického rodu Valdštejnů na zámku Doksy. Tyto opisy se unikátně dochovaly ve fondu Moravské zemské knihovny v Brně.

Karl Kohaut, Sinfonia à 4 in D, titl. strana, MZK, sign. Skř.17-0525.505 Repro ©archiv Moravská zemská knihovna

V čem spočívá jejich unikátnost?

Hudební sbírka Valdštejnů pocházející ze zámku Doksy, která však byla v 18. století zřejmě spjata s jiným valdštejnským sídlem, zámkem v Duchcově, se do dnešní doby nedochovala v úplnosti. Kromě obvyklých ztrát pramenů v průběhu času v souvislosti s obměnou hudebního vkusu, se na jejím současném stavu podepsal i poválečný svoz sbírky do Národního muzea. Zde je nyní uložena největší část dochované sbírky. Některé prameny, k nimž patří právě i většina opisů sinfonií Karla Kohauta, se však dochovaly jen díky sběratelské horlivosti hudebního amatéra dr. Antonína Němce, který si ve 40. letech pořizoval mikrofilmové kopie děl autorů 18. století pro potřeby svého domácího smyčcového kvarteta. O existenci dnes ztracených rukopisů tak víme pouze z jejich mikrofilmových kopií. Po Němcově úmrtí získala rozsáhlý fond mikrofilmů Moravská zemská knihovna v Brně a zde je možné je také studovat. Díky precizní práci muzikologa Vlastimila Tichého byl fond nově zkatalogizován a na mikrofilmech unikátně dochované prameny byly zdigitalizovány a jsou nyní dostupné on-line v katalogu knihovny. Na Němcových mikrofilmech se tak unikátně dochovaly dnes nezvěstné opisy Kohautových sinfonií, které byly oblíbené ve Vídni a šířili je i tamní kopisté. Další prameny těchto děl se nacházejí v rakouských archivech, v jednom případě však představuje mikrofilmová kopie z fondu Moravské zemské knihovny zcela unikátní pramen skladby.

Co pro vás osobně tento nález a práce s notovým zápisem znamená?

Je vždy fascinující nalézt pramen skladby, o jejíž existenci se nevědělo, nebo nebyla známa unikátnost pramene v kontextu dochované tvorby skladatele. Zajímá mě umělecká hodnota skladby, ale také její dobový kontext. V jaké podobě se dochovala a co z toho můžeme vyčíst, například kde a kdy byla opsána a proč se dochovala právě v dané sbírce. Co všechno nám říká o svém autorovi a o jeho dobovém věhlasu. V případě sinfonií Karla Kohauta bylo mým hlavním cílem je přivést znovu na koncertní pódia a dodat jim pozornost, kterou si tato hudba zaslouží.

Mohla byste blíž přiblížit osobnost a tvorbu Karla Kohauta pro laiky v oboru staré hudby?

Za svého života byl Karl Kohaut, jak jsem již říkala, znám zejména jako virtuos na loutnu, svojí hrou učaroval i publiku pařížských salonů, když tam dva roky pobýval jako sekretář Václava Antonína z Kaunitz-Rietbergu v polovině 18. století. Hra na loutnu se v rodině dědila. Jeho tatínek byl také loutnista a pracoval jako hudebník pro knížata ze Schwarzenbergu a později z Esterházy. Pocházel se Sezemic u Pardubic a od roku 1718 žil ve Vídni se svojí manželkou původem snad z Olomouce. Z jejich tří přeživších dětí narozených ve Vídni, jedné dcery a dvou synů, známe blíže osudy obou synů, Karla a Josefa. Josef byl nejmladším dítětem a během své krátké životní dráhy procestoval půlku Evropy. Nejdříve byl hudebníkem na dvoře knížete Radziwiłła v Polsku a Litvě, pak se vydal na studijní cestu do Itálie a nakonec zakotvil v Paříži, kde byl loutnistou v orchestru knížete Contiho. V Paříži také ve svých nedožitých 43 letech zemřel. Vazby na přední šlechtické rody, které měl již jejich otec, zjevně přispěly ke kariéře obou synů. Karl na rozdíl od svého bratra prožil většinu svého života v rodné Vídni, kde dosáhl vysokého postavení v císařské správě. Byl osobním sekretářem knížete z Kaunitz-Rietbergu a považovala si ho i císařská rodina. Patří k mnoha hudebníkům tohoto období, kteří ve svém životě spojovali civilní zaměstnání s hudební činností. Karl Kohaut byl poměrně plodným autorem, můžeme mu přičíst na čtyřicet dva děl, u dalších čtyřiceti sedmi, z nichž se část nedochovala, je jeho autorství sporné. Skládal sinfonie a divertimenta zejména pro smyčce, ale také triové sonáty a partity. V současné době jsou nejhranější jeho skladby pro loutnu – koncerty, tria a kvartety s obligátní loutnou. Neměli bychom zapomenout ani na jeho chrámovou tvorbu, která se hrála v kostelích v českých zemích, Rakousku a Německu. Komponování se nejintenzivněji věnoval ve svém mládí, proto i jeho tvorba stylově spadá do galantního slohu a rodícího se klasicismu poloviny 18. století. Nenajdeme tedy u něj díla vrcholného klasicismu, k nimž dospěl jeho jen o šest let mladší současník Josef Haydn.

Karl Kohaut, Sinfonia à 3 in G, part Vn I, MZK, sign. Skř.17-0525.503 Repro © archiv Moravská zemská knihovna

Proč jste k interpretaci sinfonií vybrala rakouský ansámbl Ars Antiqua Austria? Jak jste s nimi navázala spolupráci?

Karl Kohaut se narodil ve Vídni a skoro celý svůj život v ní prožil, bylo tedy logické vybrat pro obnovenou premiéru jeho děl právě rakouský ansámbl. Ars Antiqua Austria patří k renomovaným souborům na poli interpretace staré hudby, k jejich specializaci navíc patří právě tvorba autorů habsburské monarchie v 17. a 18. století. V roce 2015 vydali sadu nahrávek autorů spjatých s jednotlivými zeměmi rakouského soustátí. Pravidelně rozšiřují svůj repertoár o málo známé autory a spolupracují na obnovených premiérách děl. Již v roce 2009 vydali CD věnované právě Karlu Kohautovi, kde je i zcela první nahrávka jeho Symfonie f moll. V návaznosti na jejich zájem o Kohautovu tvorbu jsem se s nimi také sama spojila a požádala je o přípravu obnovené premiéry jeho sinfonií pro tři a čtyři hlasy, kterým věnuji kritickou edici.

Koncert se odehraje 24. listopadu v Brně na Staré radnici. Bude možné vystoupení slyšet ještě v nějaké repríze?

Koncert, na němž tato díla zazní poprvé po více než 250 letech, bude nahrávat brněnské Radio Proglas a připravujeme komponovaný pořad, v němž bude rovněž možné skladby slyšet.

Kde je nyní možné se k notovému zápisu symfonií Karla Kohauta dostat, pokud by je někdo další chtěl interpretovat?

Současně s uspořádáním koncertního provedení jsem připravila kritickou edici celkem šesti sinfonií, dvou tříhlasých a čtyř čtyřhlasých, která v těchto dnech vychází v nakladatelství Českého rozhlasu. Tento repertoár se tak dostane snadno do rukou nových interpretů a věřím, že si najde své příznivce a to nejen u profesionálních ansámblů, ale také u studentských souborů a orchestrů.

Co vše obnášelo vydání kritické edice ve spolupráci s Vydavatelstvím a nakladatelstvím ČRo?

Pro přípravu kritické edice jsem zvolila soubor skladeb, které reprezentativním způsobem dokumentují tuto část Kohautovy tvorby. Nejedná se tedy o autorem zamýšlený ucelený soubor děl, ale o výběr z jeho tvorby. Všechny skladby však přece jen mají jednoho společného jmenovatele a tím je vazba na hudební sbírku šlechtického rodu Valdštejnů. Minimálně jeden z pramenů u každé z vybraných skladeb byl původně její součástí. Mým cílem bylo vytvořit kritickou edici na základě všech dochovaných pramenů, která interpretům nejen poskytne detailní informace o jednotlivých pramenech děl, ale také jim přinese hudební zápis srozumitelný pro současného hráče a možnost variantních řešení pro zvídavé interprety. Tvorba Karla Kohauta se dochovala převážně v rukopisné podobě a to jako samostatné party, uložené v mnohdy těžko přístupných archivech a knihovnách po celém světě. Vytvoření kritické edice tak bylo logickým krokem k zpřístupnění tohoto repertoáru v kvalitní podobě. Zaměstnanci Vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu mi při přípravě edice, která spadá do ediční řady Thesaurus Antiquae Musicae 33, poskytli vynikající technické zázemí a spolupráce probíhala na profesionální úrovni a zároveň v přátelském duchu, čehož si velice cením.

Ars Antiqua Austria s díly Karla Kohauta vystoupí 24. listopadu od 17 hodin v Křišťálovém sále Staré radnice Brno.

Vstupenky žádejte u TIC Brno.

Komplet orchestrálního díla Vítězslava Nováka

Komplet orchestrálního díla Vítězslava Nováka a postupně i Josefa Bohuslava Foerstra začíná v těchto dnech v Olomouci natáčet  dirigent Marek Štilec. Vedle společnosti Naxos, která zajišťuje celosvětovou distribuci, se na tomto projektu podílí i Kamenice nad Lipou, kde se Vítězslav Novák narodil. Spolu s Moravskou filharmonií Olomouc bude skladby Vítězslava Nováka a Josefa Bohuslava Foerstra natáčet v dalších letech i Janáčkova filharmonie Ostrava. Plán obou projektů počítá s dokončením v roce 2026/27 a vedle kompletu Fibichova orchestrálního díla dokončeného letos v lednu v Ostravě a projektu „Češi ve Vídni“, který pokračuje natáčením symfonií Pavla Vranického, se jedná o nejrozsáhlejší projekty tohoto typu.

Celá série začíná natočením Novákovy Jihočeské suity a symfonické básně Toman a lesní panna.

Státní opera bude otevřena za dva a půl měsíce!

Pouhých 75 dní nás dělí od otevření státní opery po její generální rekonstrukci, která proběhla v rekordním čase tří let. „Když otevřete dveře Opery, je to, jako byste vstoupili do jiného světa nebo do nádherného kostela. Je to místo, kde najdete naprosto odlišnou atmosféru, krásu, tradici,“ říká umělecký ředitel opery národního divadla a státní opery per boye Hansen. Znovuotevření jedné z nejkrásnějších divadelních budov v evropě bude hlavním úkolem v jeho nové funkci.

Státní opera prošla naposledy komplexnější opravou v 70. letech minulého století. Historická budova dostane nové jevištní technologie včetně unikátní točny. Ve druhém podzemním podlaží vzniká moderní zkušebna s vynikající akustikou, renovovány byly zkušebny, baletní, orchestrální i sborový sál a zázemí umělců. Provozní část budovy získává nový vzhled, byla osazena její skleněná fasáda. Na rekonstrukci budovy se podílelo mnoho restaurátorů, kteří vyčistili monumentální nástěnné malby Eduarda Veitha na stropě auditoria i vzácné fresky. V hledišti budou instalována nová křesla, do kterých diváci poprvé usednou na začátku příštího roku, inovací budou čtecí zařízení s variabilní možností titulků.

„Předání stavby Národnímu divadlu je naplánováno na 15. prosince 2019. Financování generální rekonstrukce Státní opery je zajištěno z programu Péče o národní kulturní poklad. Během prvního pololetí budeme zkušebním provozem testovat nové jevištní technologie i dispozice rekonstruovaných prostor,“ uvedl ředitel Národního divadla prof. MgA. Jan Burian.

Rekonstrukce Státní opery…   Foto © archiv Národní divadlo

Milníky generální rekonstrukce představí výstava v provozní budově Národního divadla na náměstí Václava Havla. Otevřena bude každý všední den od 14 do 18 h až do 15. listopadu 2019.

Státní opera se divákům znovu otevře v neděli 5. ledna 2020, po 3 letech rekonstrukce a přesně 132 let od jejího prvního otevření, velkolepým večerem s podtitulem „státní opera v proměnách času (1888–2018)“. Slavnostní koncert v režii renomované režisérky alice nellis nás provede po slavné historii čtyř zdejších operních souborů. Koncepci večera připravili dramaturgové Jitka Slavíková a Ondřej Hučín. Vybrané operní árie, ansámbly a předehry symbolizují klíčové momenty nejen historie budovy dnešní Státní opery – světové či české premiéry, mimořádné inscenace, slavné pěvecké, dirigentské a režisérské osobnosti, hostování významných zahraničních operních divadel, ale českých dějin vůbec. Průvodního slova se ujme dramatik pavel kohout. Pod taktovkou hudebního ředitele Státní opery karla-Heinze steffense se představí významní sólisté Opery ND a čeští i zahraniční hosté například lise davidsen, pavel Černoch, eva urbanová či kateřina kněžíková. Vystoupí spolu s Orchestrem a Sborem Státní opery. V průběhu večera zazní Janáček, Smetana, Puccini nebo předehra Wagnerových Mistrů pěvců norimberských a mnoho dalších. Slavnostní večer bude přenášet v přímém přenosu Česká televize, ze záznamu pak ZDF a další evropské televizní stanice.

Rekonstrukce Státní opery…   Foto © archiv Národní divadlo

Soubor Státní opery odehrál svou poslední premiéru mimo domovskou scénu v říjnu. Ve Stavovském divadle představil dvouaktovou operou Lolita současného ruského skladatele Rodiona Ščedrina.

V první polovině roku (3. dubna 2020) uvede již ve Státní opeře inscenaci opery král roger Karola Szymanowského, nejvýznamnější osobnosti polské hudby první poloviny 20. století. V současné inscenaci bude režisér mariusz Treliński na sofistikované fascinující scéně slovenského scénografa Borise Kudličky vyprávět příběh krále, který na cestě za poznáním čelí vnitřnímu boji mezi rozumem, pořádkem či křesťanstvím a instinktem, chaosem či hedonistickým životním stylem. Uvedeme v koprodukci s Národní operou ve Varšavě a Královskou operou ve Stockholmu.

Balet národního divadla uvede v nově zrekonstruované budově spící krasavici Petra Iljiče Čajkovského v choreografii slavné brazilské primabaleríny a choreografky Marcii Haydée. České premiéra se uskuteční 21. května 2020 za doprovodu Orchestru Státní opery. Diváci dále zhlédnou z baletního repertoáru tituly Marná opatrnost a Timeless.

Další premiérou souboru Státní opery budou mistři pěvci norimberští skladatele Richarda Wagnera. Tato opera zazněla u příležitosti slavnostního zahájení provozu v tehdy Novém německém divadle (Neues deutsches Theater) 5. ledna 1888. Jedná se o zásadní titul v historii Státní opery, navíc Richard Wagner byl v prvních dvaceti letech po otevření budovy jedním z nejhranějších autorů. „Mistři“ jsou jednou z nejnáročnějších oper, co do délky (4,5 hodiny), tak i co do požadavků na sbory.

Do Státní opery se po jejím otevření vrátí v novém obsazení oblíbená inscenace z loňského roku Fidelio, dále například kritiky oceňovaná inscenace Jiřího Heřmana Madama Butterfly, Aida či Nabucco. Toscu uvedeme v obnoveném nastudování inscenace z roku 1999.

„Dramaturgie Státní opery musí mít kořeny ve své historii. Již od svého založení v roce 1888 hrála významnou roli v evropském operním životě, absorbuje, ale také vytváří nejdůležitější umělecké impulzy té doby, vždy v dialogu s jinými evropskými operními domy, kde hostuje mnoho předních světových umělců té doby,“ říká per boye Hansen a dodává: „Pro mě je velkou inspirací skladatel Alexander Zemlinsky. V letech 1911 až 1927 byl hudebním ředitelem Státní opery, tehdy ještě Nového německého domu. Zemlinsky byl velmi inovativní experimentátor a Státní opera pod jeho vedením dosáhla vysoké mezinárodní úrovně.“

Úvahy uměleckého ředitele Opery o repertoáru jsou ambiciózní a široké. Chce uvádět velké romantické opery 19. století, s jádrem repertoáru Verdiho, Wagnera a Pucciniho. Zařazovat bude pozdní romantické a expresionistické impulsy z první poloviny 20. století – skladatelé jako Richard Strauss, Korngold, Schreker, Zemlinsky a Hindemith. Dále klasické moderní opery 20. a 21. století a opery živých skladatelů včetně nových skladeb. Neopomene ani operu ze všech období, která má potenciál oslovit nové publikum: rodiny, mladé, ty, kteří z jakéhokoli důvodu ještě nebyli v opeře.

Práce na nové oponě     Foto © archiv Národní divadlo

PKF – Prague Philharmonia představí v pěti koncertech mladou generaci skladatelů Visegrádské čtyřky. Přijede Agata Zubel, Mikołaj Laskowski nebo Marcin Stańczyk

#mimoradu, tag, který výstižně charakterizuje dramaturgii letošního ročníku cyklu experimentální hudby PKF — Prague Philharmonia s názvem Krása dneška, který startuje 5. listopadu v Experimentálním prostoru NoD a v této sezoně je tematicky spjat s 30. výročím sametové revoluce a státy Visegrádské čtyřky. V pěti večerech se představí přední skladatelské osobnosti „generace svobody“ z Polska, Maďarska, Slovenska a České republiky. „Letošní dramaturgii jsme se snažili koncipovat jako sérii zážitků, kde v popředí stojí touha interagovat s hudbou samotnou. Na diváky čeká poslech ticha, prostorové koncepty vnímání hudby, meditace, řízená aktivace smyslů, improvizace nebo ukázky radioartu. Obsahově směřujeme jednotlivé koncerty k tématům souvisejícím s odkazem sametové revoluce – svobodě slova, svobodě času, místa, formy. Řada autorů přijede své skladby do Prahy osobně interpretovat, mezi nimi skvělá autorka a vokalistka Agata Zubel, Mikołaj Laskowski či Miroslav Tóth, jenž pro cyklus připravuje světovou premiéru. Orchestr povedou ve dvou večerech vynikající specialisté na oblast soudobé hudby – dirigenti Pavel Šnajdr a Marián Lejava. Společně budeme hledat odpověď na otázku, jak palčivý je dnes problém vnější i vnitřní svobody v zemích, kde ještě před jednou generací sloužilo umění k výchově socialistického člověka,“ komentuje cyklus jeho letošní dramaturg, muzikolog Viktor Pantůček. „Projekt je určen všem, kteří chtějí zažít něco skutečně mimořádného, jsou zvědaví, mají důvěru v sebe sama a rádi překračují stín mainstreamového zážitku. Všem, kteří se nebojí postavit #mimoradu,“ dodává.

PKF – Prague Philharmonia tímto cyklem originálně reflektuje 30. výročí listopadových událostí roku 1989. „Koncerty se budou opět konat ve velmi neformální atmosféře a my doufáme, že mezi jinými osloví rovněž mladé posluchače, protože skladatelé, kteří do Prahy přijedou nebo které prezentujeme, jsou v podstatě jejich generačními vrstevníky,“ dodává ředitel PKF Radim Otépka. Projekt doprovodí na sociálních sítích také série anket na téma svoboda, cenzura nebo životní prostor se zástupci mladé, polistopadové generace.

Slovo dramaturga, anotace ke koncertům: https://www.pkf.cz/img/documents/1/7/652.pdf

Fotografie ke stažení: https://www.uschovna.cz/zasilka/RVTANPELGW9J5NI8-97I/

Jednotlivé koncerty

S1 Hlaváč. Horváth. Szmytka. Demoč
út 5. 11. 2019 od 19:30
Experimentální prostor NoD
Detail: https://www.pkf.cz/361-hlavac-horvath-szmytka-democ/

S2 Laskowski. Skupina. Mirvis. Bolcsó
út 14. 1. 2020 od 19:30
Experimentální prostor Nod
Detail: https://www.pkf.cz/362-laskowski-skupina-mirvis-bolcso/

S3 Zubel. Szigetvári. Hejl. Tóth
út 17. 3. 2020 od 19:30
Galerie Národní technické knihovny
Detail: https://www.pkf.cz/363-zubel-szigetvari-hejl-toth/

S4 Zlámal. Gryllus. Stańczyk
út 26. 5. 2020 od 19:30
Kasárna Karlín
Detail: https://www.pkf.cz/364-zlamal-gryllus-stanczyk/

S5 Ideální projekt pro V4
út 23. 6. 2020 od 19:30
Experimentální prostor NoD
Detail: https://www.pkf.cz/365-idealni-projekt-pro-v4/

www.pkf.cz

Ocenění Jana Králíka

ČESKÁ HUDEBNÍ RADA udělila letos své ocenění RNDr. Janu Králíkovi, CSc. za jeho dlouholetou úspěšnou popularizaci zejména operní hudby mezi nejmladší generací.

Cena mu byla předána na zahájení festivalu Mladá Smetanova Litomyšl 20. 9. 2019 a to z rukou místopředsedy České hudební rady Jaroslava Raušera a tajemnice rady Lenky Dohnalové. Toto čestné ocenění je publikováno v síti Mezinárodní a Evropské hudební rady a je doprovázeno dílem významného českého grafika a hudebníka Karla Demla.

RNDr. Jan Králík, CSc.    Foto archiv



RNDr. Jan Králík, CSc. je renesanční osobností.  Vzděláním matematik (MFF UK – pravděpodobnost a statistika)  a lingvista (FFUK –  obecná jazykověda) dlouhodobě pracující v Ústavu pro jazyk český AVČR v oboru matematické lingvistiky.  Překladatel (v r. 1980 oceněný nakladatelstvím Mladá Fronta za překlad  A. Rényiho Dialogů o matematice), hudební publicista (spolupráce s Českým rozhlasem,  Českou televizí, Supraphonem, Divadelním ústavem, tiskem (je např. dlouhodobým přispěvatelem  časopisu Hudební rozhledy) a popularizátor klasické hudby, zejména ve spolupráci s Hudební mládeží ČR, kde působil v letech 1992–95 i jako její předseda.

Je rovněž spoluautorem Českého akademického korpusu a Retrográdního slovníku současné češtiny, spoluzakladatel Skupiny pro počítačový fond češtiny, Ústavu českého národního korpusu FF UK a International Quantitative Linguistics Association (IQLA při universitě v Trevíru) a mj. i kronikář obce Lázně Toušeň.

Působil v řadě funkcí v oboru matematiky i hudby, od r. 1989 je také členem výboru Českého spolku pro komorní hudbu, je spoluzakladatelem Klubu Emy Destinnové a členem čestného předsednictva Nadace E. Destinnové v Londýně (od r. 1998). Za přípravu vydání The Complete Destinn (Mnichov-Hamburg, 1995) získal Cenu německé gramofonové kritiky, připravil k vydání DVD Jarmila Novotná (Supraphon 2003), koncipoval vydání kompletů z díla L. van Beethovena, G. Verdiho, R. Wagnera, A. Dvořáka, B. Smetany, E. Destinnové. To všechno a mnohem víc je RNDr. Jan Králík, CSc, který se ale ještě více než 40 let poutavě a velmi erudovaně věnuje popularizaci klasické hudby zejména mezi mladými lidmi.

Během čtyř desítek let přivedl svým působením do obce koncertního a operního publika tisíce poučených a nadšených mladých lidí. Do srdcí účastníků akcí Hudební mládeže se zapsal během svých pravidelných přednášek na festivalech, seminářích a na Letních ateliérech v Třeboni, kde přinášel frekventantům nejen atraktivní přístupy k vnímání klasické hudby a zvláště opery, ale také kultivující pohledy na svět kolem nás. A právě za to mu patří poděkování i hudební obce prostřednictvím České hudební rady.

Citáty J. Králíka:

„Největší umění přichází tam, kde si řeknu: Už dál (tam) nepůjdu, zůstanu tady.“
 „Jev je magický, když dopředu nevíme, jak na nás bude působit.“
„Okolnosti znamenají pro vnímání neobyčejně mnoho.“

„Sílu a energii to má, jestliže ten, kdo vytváří tu věc, té dané věci věří.“

HUDEBNÍ MLÁDEŽ

Na ocenění nominoval RNDR. Jana Králíka, CSc. spolek Hudební mládež ČR, člen mezinárodní sítě Jeunesses Musicales International, člen České hudební rady. V České republice se pokusil o její založení  v  r. 1948 dirigent Václav Talich, ale její činnost byla povolena až v r. 1971, v r. 2003 byla obnovena spolupráce s mezinárodní sítí.  Spolek organizuje především Festival Mladá Smetanova Litomyšl.

ČESKÁ HUDEBNÍ RADA

ČHR je nevládní střechovou organizací, která aktuálně sdružuje na padesát kolektivních členů, mezi nimi i Asociací (orchestrů, festivalů, hudebních umělců a vědců, neprofesionálních orchestrů, sborů, výrobců hudebních nástrojů, agentur), pedagogických pracovišť, médií, spolků, OSA. Je českým střediskem Mezinárodní hudební rady UNESCO a členem Evropské hudební rady.  Jejím posláním je přispět k optimalizaci fungování sektoru na české i evropské úrovni, propojovat lidi a projekty, prostředkovat potřebné know-how nejen svým členům a oceňovat nápadité tvůrčí osobnosti a projekty. Ocenění uděluje od r. 1994. Sekretariát ČHR je součástí Institutu umění-Divadelního ústavu. Více na www.chr-cmc.org

Seznam již udělených cen od r. 1994 https://www.chr-cmc.org/cs/prizes_CHR

Česká filharmonie v listopadu

na mimořádném koncertě 7. listopadu, nazvaném Premiérový večer, představí americký dirigent Keith Lockhart všechny tři vítězné kompozice vzešlé z druhého ročníku skladatelské soutěže České filharmonie. Na programu tedy budou Písně Vrbovýho proutku Jany Vöröšové, Neha Adriána Demoče a Crossings Matouše Hejla.

Letošní abonentní řadu K otevře 10. listopadu koncert Josefa Špačka a Komorního orchestru České filharmonie, na němž se představí Čtvero ročních období ve dvojí podobě. V první polovině zazní původní verze Antonia Vivaldiho, v té druhé pak Čtyři roční období v Buenos Aires krále argentinského tanga Astora Piazzolly, která pro sólové housle a smyčcový orchestr s vložením citací z Vivaldiho upravil ukrajinský skladatel Leonid Děsjatnikov.

Třicáté výročí událostí, které vedly k pádu totalit ve střední a východní Evropě, si Česká filharmonie ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů připomene 16. listopadu koncertem ke Dni studentstva, na němž pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka zazní Meditace na staročeský chorál Sv. Václave Josefa Suka, třetí a čtvrtá věta z Beethovenovy Osudové, předehra Můj Domov Antonína Dvořáka a Sinfonietta Leoše Janáčka. Své projevy na něm pronesou bývalý německý prezident Joachim Gauck a bývalý premiér české vlády a předseda Senátu Petr Pithart. Moderuje David Mareček.

Cyklus koncertů Čtyři kroky do nového světa pokračuje 26. listopadu představením předehry Egmont Ludwiga van Beethovena, která se stala neoficiální hymnou maďarského povstání v roce 1956, a ikonické passacaglie pro velký orchestr Mystérium času od zásadního českého skladatele 20. století Miloslava Kabeláče, kterou Česká filharmonie pod taktovkou Karla Ančerla premiérovala v listopadu 1957. Českou studentskou filharmonii řídí dirigent Marko Ivanović, moderuje Petr Kadlec.

Čajkovského projekt po vydání boxu se sedmi CD, úspěšném hostování na Dvořákově Praze a právě končícím japonském turné uzavřou rezidence České filharmonie s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem ve vídeňském Musikvereinu (18.–20. listopadu)a pařížské Philharmonii (22.–24. listopadu). Rezidence sestávají ze tří koncertů. Na prvním zazní symfonie Manfred a První klavírní koncert s Kirillem Gersteinem, na druhém Pátá symfonie, Serenáda pro smyčce a Variace na rokokové téma s Gautierem Capuçonem a na třetím Šestá symfonie a Houslový koncert s Renauldem Capuçonem.

UPOUTÁVKA NA LISTOPADOVÉ ČÍSLO

Z listopadového čísla časopisu Hudební rozhledy vybíráme:

  • Rozhovor  s uměleckým vedoucím souboru Musica Florea Markem Štrynclem o interpretaci děl 19. století – zejména tvorby Antonína Dvořáka
  •  Rozhovor s francouzsko-kanadským klavíristou Markem-Andrém Hamelinem, hostem letošního Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného, k jehož hudebním láskám patří mj.  (podobně jako v případě Marka Štryncla) tvůrčí odkaz Antonína Dvořáka.
  • Rozhovor s Jiřím Hudcem, kontrabasistou České filharmonie, který v tomto roce odešel po osmadvaceti letech  z postu vedoucího kontrabasové skupiny.
  • Z rubriky Události ohlédnutí za slavnostním koncertem, uspořádaným u příležitosti 100. výročí Konzervatoře Brno v jejím nově otevřeném a oficiálně se všemi poctami pokřtěném sále
  • Z rubriky Festivaly, koncerty ohlédnutí za  festivaly Dvořákova Praha a Mladá Praha, zahajovacími koncerty Symfonického orchestru hl. města Prahy, Symfonického orchestru Českého rozhlasu, orchestru PKF – Prague Philharmonia, Moravské filharmonie Olomouc, před níž poprvé předstoupil ve funkci jejího nového šéfdirigenta Jakub Klecker, za koncertem v Národním divadle ke 30. výročí svobody, slavnostním koncertem Festivalu Jarmily Novotné či Beethovenovou „Devátou“, uvedenou ke 100. výročí založení Plzeňské filharmonie
  • V rubrice Horizont tentokrát přinášíme postřehy z 56. ročníku Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha, na kterém bylo porotou uděleno celkem sedm cen, z nichž Grand Prix získal britský snímek Umírající labuť o životě primabaleríny Královského baletu v Londýně Zenaidy Yanowské.
  • Z operního žánru, nabídnutého v poslední době na našich scénách, si určitě přečtěte recenzi na premiéru Offenbachových Hoffmannových povídek, uvedených Národním divadlem Brno v hudebním nastudování Ondreje Olose a v režii tandemu SKUTR, ainformace z 26. ročníku Cen Thálie, vyhlašovaných a pořádaných Hereckou asociací. V operní kategorii byli z nominovaných pěvkyň a pěvců vybráni na stupně vítězů Kateřina Kněžíková za titulní roli v Juliettě Bohuslava Martinů na scéně ostravského Národního divadla moravskoslezského a Ondřej Koplík za Dona Ramira v Rossiniho Popelce v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Za celoživotní umělecké mistrovství získala cenu Gabriela Beňačková.
  • Ze zahraničí jsme pro vás připravili recenzi na premiéru Wagnerova Tannhäusera, uvedeného v rámci letošních Bayreuthských slavností. Pod taktovkou v Bayreuthu debutujícího Valerije Gergijeva a v netradiční režii Tobiase Kratzera se hlavní role zhostil vynikající americký tenorista Stephen Gould, roli Alžběty nastudovala norská sopranistka Lise Davidsen, v současnosti považovaná za nástupkyni Kirsten Flagstad, a postavu Venušeruská mezzosopranistka Elena Zhidkova. Svým výkonem ale zaujali i ostatní pěvci, zejména německý barytonista Markus Eiche jako Wolfram von Eschenbach. Pro nás je ale jistě zajímavá i recenze na Dvořákovu Rusalku v Divadle na Vídeňce, kde se vedle hlavní role, ztvárněné švédskou sopranistkou Marii Bengtsson, představil v roli Prince náš Ladislav Elgr
  • Z rubriky Studie, komentáře si nenechte ujít:
  • zavedené seriály: Celuloidová hudba  – v tomto roce o  českém (a československém) hudebním dokumentu – v jedenáctém díle věnovaném dokumentárnímu snímku Romana Vávry Když já tak rád diriguju o Jiřím Bělohlávkovi, Z historie a současnosti muzikálu – kde tentokrát najdete několik bloků zajímavostí z muzikálového Londýna na přelomu léta a podzimu
  • nové seriály: Portréty velkých dirigentů od 19. století po současnost, kde se tentokrát dozvíme celou řadu informací o jednom z nejvýznamnějších mahlerovských dirigentů současnosti (a také skvělém klavíristovi, skladateli, popularizátorovi a organizátorovi), Michaelu Tilsonovi Thomasovi, Mozaika nejslavnějších operních režisérů, v níž  se autorka textu, Helena Havlíková, v listopadovém čísle zaměřila na ohromující režijní projekty katalánské divadelní skupiny La Fura dels Baus, Zapomenuté operní skvosty, kde se tentokrát Robert Rytina věnuje opeře Velký Gatsby mimo jiné i Pulitzerovou cenou ověnčeného Johna Harbisona, Století bez mezníků s poutavým textem o jednom z nejvýznamnějších japonských skladatelů, jehož známe pod jménem Tóru Takemicu a který při návštěvě Japonska v roce 1959 zaujal i samotného Igora Stravinského, a jazzu věnovaný seriál s názvemProudy a protiproudy jazzových meandrů, jenž pokračuje dílem, který vztahem jazzu a slova zahajuje téma Jazz mezi slovem a obrazem.
  • samostatné studie: V listopadovém čísle otevíráme vícedílný cyklus nazvaný Fenomén Janáček, v němž se dotkneme řady témat spojených nejen se skladatelovým životem, ale zejména s jeho originální tvorbou. Po úvodním – životopisném dílu se tak budou jednotlivé okruhy věnovat například Janáčkovi a folkloru, jeho kompozičnímu slohu, literární tvorbě, vztahu k Rusku, skladatelovým ženám či jeho opusům, zachyceným na nejrůznějších nahrávkách. Zbyněk Brabec však nevynechá ani témata, v nichž se vydáme po Janáčkových stopách, janáčkovské literatuře či uvádění jeho operní tvorby na našich a zahraničních scénách…
  • V rubrice Knihy a notoviny se tentokrát dočtete recenzi na knihu Jiřího Hlaváče – Josef Suk – pokus o portrét (a hudební přikázání), vydanou v loňském roce Akademií múzických umění v Praze.
  • Rubriku Svět hudebních nástrojů vyplňuje cyklus, věnovaný klavíru a nazvaný Klavírnictví na rozcestí. Jedenáctý  díl autor nazval Nový kontinent aneb pokusy o redesign piana a doplnil jej velice zajímavými fotografiemi těchto leckdy až futuristicky vyhlížejících nástrojů.
  • A v rubrice Revue hudebních nosičů tentokrát  nabízíme  Nové operní nahrávky na DVD, po kterých na dalších stranách jako  v každém čísle následují  recenze na některá nově vydaná CD.

Tomáškova a Novákova hudební Skuteč

Ve Skutči, menším východočeském městě, se aktuálně připravuje v pořadí již 17. ročník festivalu klasické hudby i spřízněných žánrů – Tomáškova a Novákova hudební Skuteč. Pořadatelem festivalu je město Skuteč, které tak navázalo na rozsáhlé hudební tradice města. V minulosti zde v oblasti kultury probíhaly pravidelné koncertní řady, které však postupně vymizely: například Skutečské hudební večery (od r. 1952), Novákova Skuteč (od r. 1956), Skutečské hudební jaro (od r. 1986) či Novákovské hudební dny (pravděpodobně od r. 1909).

Současný festival vedle Vítězslava Nováka připomíná i odkaz hudebního skladatele Václava Jana Tomáška.

V prvních ročnících se program omezoval pouze na přehlídku dětských pěveckých sborů a několik málo koncertů poloprofesionální úrovně. Postupem času se rozšiřoval jak počtem koncertů, tak i délkou svého trvání, která se ustálila na osmi týdnech (cca od poloviny března do poloviny května). Tomáškova a Novákova hudební Skuteč se stala festivalem nadregionálního až celostátního významu, výrazného dramaturgického zaměření a vysoké umělecké úrovně.

Nadcházející 17. ročník se uskuteční od 22. 3. do 17. 5. 2020. Slavnostního zahájení se ujme Moravská filharmonie Olomouc se svým novým šéfdirigentem Jakub Kleckrem a houslistou Jiřím Vodičkou. V městském muzeu se představí Guitar Arte Trio s hudbou španělských autorů. Příznivce operety pořadatelé uspokojí titulem Járy Beneše – Na tý louce zelený v provedení Moravského divadla Olomouc, které na festivalu uvede ještě nestárnoucí muzikál Starci na chmelu. Do Hrochova Týnce (kam se festival nově rozšiřuje) zavítá slovenské vokální okteto Danubius Octet Singers s herečkou Božidarou Turzonovovou v pořadu věnovaném Emě Destinové. Severočeské divadlo Ústí nad Labem představí nové provedení baletu Louskáček a Slezské divadlo Opava do Skutče přiveze operu Prodaná nevěsta.

Část programu je situována i do kostelů. V poutním chrámu v Luži vystoupí hobojista Vilém Veverka s Ultimate W Bandem a evangelický kostel v Proseči přivítá Irenu Budweiserovou. Skutečský kostel naplní barokní hudba v podání Petra Hostinského (varhany), Pavla Herzoga (trubka) a Heleny Hozové (zpěv) a v kostele v Chrasti vystoupí s pásmem duchovních písní pěvecké sbory Slavoj Chrudim a Rubeš Skuteč. Pravidelnou součástí programu je i soutěžní přehlídka dětských a mládežnických pěveckých sborů O Cenu Vítězslava Nováka. K nejoblíbenějším tradičně patří velké crossoverové projekty, které pořadatelé uvádí v prostoru zimního stadionu Skuteč.

Pro rok 2020 je připraven společný koncert Filharmonie Hradec Králové a zpěvačky Dashi, s dirigentem Martinem Kumžákem a jako druhý projekt RockSymphony Filharmonie Bohuslava Martinů Zlína s dirigentem Viktorem Kozánkem, v němž jako sólisté vystoupí Marta Jandová a Václav Noid Bárta. Ukončení 17. ročníku proběhne v režii slavného vokálního kvarteta 4TET.

Festival Tomáškova a Novákova hudební Skuteč navštíví každoročně kolem čtyř tisíc lidí z blízkého i vzdáleného okolí. Řadí se mezi nejvýznamnější kulturně společenské akce Pardubického kraje.    Podrobnosti k programu i organizaci festivalu najdou zájemci na webu hudebni.skutec.cz

Hobojista Vilém Veverka   Foto archiv

Dosud neznámé simfonie Karla Kohauta zazní v Brně

Křišťálový sál staré radnice rozezní na svém mimořádném vystoupení prestižní rakouský soubor Ars Antiqua Austria a přiblíží posluchačům atmosféru koncertů v salonech vídeňských paláců. Zde se v té nejvyšší společnosti pohyboval Haydnův současník, vídeňský rodák s českými kořeny Karl Kohaut, kterého proslavila virtuosní hra na barokní loutnu. Jeho dosud skryté hudební mistrovství i v jiných sférách odhalí program koncertu složený ze sinfonií pro smyčce, které složil v 50. letech 18. století. V komorním obsazení, jak se tato hudba prováděla v prostorách salonů či na chrámových kůrech, zazní v novodobé premiéře výběr děl unikátně dochovaných ve sbírkách Moravské zemské knihovny. Na koncertě bude rovněž představena právě vycházející moderní edice objevených skladeb, která vyšla v Nakladatelství Českého rozhlasu.

Koncert zazní 24. listopadu od 17 hodin v Křišťálovém sále Staré radnice Brno.

Vstupenky žádejte u TIC Brno.

Gunar Letzbor, umělecký vedoucí souboru Ars Antiqua Austria    Foto © Georg Thum