Pražské jaro 2018

Letošní, již 73. ročník MHF Pražské jaro, jehož hlavním tématem byla oslava výročí české státnosti, publiku opět nabídl pestrou ochutnávku celkem 60 koncertů, z nichž si určitě každý vybral podle svého vkusu.

Rudolfinum Foto c Zdeněk Chrapek

Jako vždy byla největší pozornost festivalových návštěvníků soustředěna především na slavnostní zahájení s Mou vlastí, jejíhož provedení se tentokrát ujala Česká filharmonie v čele s Tomášem Netopilem. Ovšem k dominantám koncertní přehlídky patřily i večery se zahraničními symfonickými tělesy, z nichž bych upozornila především na skvělé výkony orchestrů Royal Concertgebouw Orchestra Amsterdam, Varšavské filharmonie, Tonhalle Zürich, kde za zvláštní pozornost určitě stojí vynikající výkon Leifa Oveho Andsnese v Brittenově Klavírním koncertu, op. 13, či Budapešťského festivalového orchestru, jehož podání Mahlerovy Druhé symfonie „Vzkříšení“ pod vedením Ivána Fischera a se sólistkami Christianou Karg a Elisabethou Kulman patřilo bezesporu k těm vůbec největším festivalovým zážitkům. Abych však nezapomněla kromě jmenované České filharmonie na další české orchestry, tak velmi zajímavou dramaturgii měly zejména oba koncerty Pražských symfoniků, z nichž na Koncertě k výročí založení státu Izrael (kde původně ohlášeného Leonarda Slatkina zastoupil jeho asistent Tomáš Brauner) nechyběla Schönbergova málokdy uváděná kantáta Ten, který přežil Varšavu či Bernsteinova Symfonie č. 3 „Kadiš“ a ve druhém večeru kantáta podle Vergilia Jana Nováka – Dido, i oba koncerty Rozhlasových symfoniků, na nichž zazněla např. Kabeláčova Symfonie č. 6 nebo Dvořákovo nádherné dílo Svatební košile. PKF – Prague Philharmonia zase měla možnost – kromě samostatného programu, tedy Beethovenových děl Coriolan a Symfonie Es dur „Eroika“ – v Mozartově Houslovém koncertu č. 5 A dur doprovodit loňskou vítězku MHS Pražské jaro Olgu Šroubkovou.

Na své si ale přišli i příznivci hudby starších období, jejíž špičkové interpretace se jim dostalo např. od souborů Monteverdi Choir & English Baroque Soloists v čele se Sirem Johnem Eliotem Gardinerem, který si připravil ryze bachovský program, či Accademia Bizantina s uměleckým vedoucím Ottaviem Dantonem a díly Vivaldiho, Albinoniho, Marcella, Piattiho a Galuppiho. Samostatnou pozornost si pak zaslouží zcela unikátní projekt Jordiho Savalla s názvem Město dvou mírů: Historie města Jeruzalém, kde společně účinkovali židovští, křesťanští a muslimští hudebníci z Izraele, Palestiny, Řecka, Sýrie, Arménie, Turecka, Anglie, Francie, Španělska, Itálie a Belgie.

Pokračování textu Pražské jaro 2018

Upoutávka na červnové číslo

Z červnového čísla časopisu Hudební rozhledy vybíráme:

  • Rozhovor s letošním jubilantem Ivanem Klánským – ohlédnutí za minulostí, přítomnost i další plány do  budoucna
  • Rozhovor s houslistkou Janine Jansen, která měla vystoupit pod taktovkou Jakuba Hrůši na červnových koncertech s Českou filharmonií, ale kvůli onemocnění je musela zrušit. Další vystoupení má naplánováno na září – a to v rámci festivalu Dvořákova Praha, tak snad už jej bude moci umělkyně zrealizovat.
  • Rozhovor s Manfredem Honeckem, který byl nedávno organizací The International Classical Music Award oceněn titulem Umělec roku a jenž by se měl během následujících sedmi měsíců opět dvakrát představit v Praze: v září se Staatskapelle Dresden na Dvořákově Praze a v lednu příštího roku na abonentním koncertě České filharmonie.
  • Rozhovor s dirigentem Oliverem Dohnányim o inscenaci Řeckých pašijí Bohuslava Martinů v Jekatěrinburgu
  • Z rubriky Události ohlédnutí za zdařilým chopinovským recitálem Ivana Klánského ve Dvořákově síni, pořádaného k umělcovu významného životnímu jubileu
  • Z rubriky Festivaly, koncerty recenze na festival Přehlídka koncertního umění a na vystoupení Pražských symfoniků, Kühnova smíšeného sboru a trojice sólistů, kteří pro posluchače připravili Orffovo populární dílo Carmina Burana, Karity Mattily, v jejímž podání za doprovodu PKF – Prague Philharmonia řízené britským dirigentem Paulem McCreeshem zazněla Beethovenova koncertní árie Ah! Perfido, Pražského filharmonického sboru, který ve skvěle dramaturgicky sestaveném koncertu představil kromě jiného díla lotyšského skladatele Péterise Vaskse a amerického komponisty Erika  Whitacra, vokálního souboru Cappella Mariana, která 10. výročí svého působení oslavila poctou franko-vlámské polyfonii, či francouzského klavíristy Patricka Hemmerlého, jenž v Praze představil „báseň v tónech o pěti větách“ s názvem Pan od Vítězslava Nováka. Slyšet u nás toto dílo je velice vzácné, naposledy jej  tu hrál na počátku 80. let Ivan Klánský…

Pokračování textu Upoutávka na červnové číslo