pořádaná s finanční podporou Ministerstva kultury ČR a Nadace Český hudební fond
Program
Pátek 20. listopadu 2020
10.00-10.30 Online příprava
10.30 Zahájení konference
I. Vstupní referáty
předsedající: Jan BAŤA
10.35-11.00 Karel STEINMETZ (Ostrava, Centrum studií regionální hudební kultury PedF OU):
Třicet let České společnosti pro hudební vědu
11.00-11.45 Lubomír TYLLNER (Praha, Etnologický ústav AV ČR): Lidová píseň – věčná
inspirace. Pokus o systematiku vztahů tradiční a umělecké hudby
11.45-12.30 Oskár ELSCHEK (Bratislava): Bude upřesněno
12.30-14.00 Polední přestávka
II. Folklór a folklórní inspirace v hudbě (2)
předsedající: Jarmila GABRIELOVÁ
14.00-14.30 Zuzana JANDOVÁ (Roudnice nad Labem): Balady op. 23 Vítězslava Nováka a
inspirace v moravském folkloru
14.30-15.00 David VONDRÁČEK (Praha, Ústav dějin umění AV ČR): Folklorismus v terezínské
tvorbě Gideona Kleina: Janáček nebo Novák jako vzor?
15.00-15.30 Vladimír FULKA (Bratislava, Ústav hudobnej vedy SAV): Konvergencie madrigalovej
tradície a českého folklóru v madrigaloch Bohuslava Martinů
15.30-16.00 Přestávka
III. Folklór a folklórní inspirace v hudbě (3)
předsedající: Jan BAŤA
16.00-16.30 Yvetta KAJANOVÁ (Bratislava, Katedra muzikologie FFUK): Ľudová a populárna
hudba v 50. rokoch v Československu
16.30-17.00 Aleš OPEKAR (Praha, Ústav dějin umění AV ČR): Ohlasy folkloru v československých
muzikálech
17.00-17.30 Jan VIČAR (Plzeň, Katedra hudební výchovy a kultury PedF ZČU): Plzeňské písničky
Václava Trojana
17.30-18.00 Přestávka
IV. Folklór a folklórní inspirace v hudbě (4)
předsedající: Lubomír TYLLNER
18.00-18.30 Matěj KRATOCHVÍL (Praha, Etnologický ústav AV ČR): Lidová hudba a tanec
v databázích, mapách a multimédiích
18.30-19.00 Jiří HÖHN (Strážnice, Národní ústav lidové kultury): Experimentální stavba hudebních
nástrojů
Sobota 21. listopadu 2020
V. Studentská sekce
předsedající: Jan BAŤA
10.00-10.30 Markéta KRÁLOVÁ (Wien, Institut für Musikwissenschaft UW): Hudební kultura
českokrumlovského minoritského konventu mezi lety 1726-1750
10.30-11.00 Kateřina VIKTOROVÁ (Brno, Ústav hudební vědy FF MU): Pražská recepce
Smetanových oper 1900–1924
11.00-11.30 Jiří ČEVELA (Brno, Ústav hudební vědy FF MU): Klavírní úpravy lidových písní
Hynka Bíma – stav bádání a metodika výzkumu
11.30-13.00 Polední přestávka
VI. Folklór a folklórní inspirace v hudbě (5)
předsedající: Lubomír TYLLNER
13.00-13.30 Michal ŠČEPÁN (Bratislava, Ústav hudobnej vedy SAV): Ľudová hudba ako
inšpiračný zdroj v tvorbe Tadeáša Salvu
13.30-14.00 Petr KALINA (Brno, Ústav hudební vědy FF MU): Mykola Lysenko jako tvůrce
nového paradigmatu sbírání ukrajinské lidové hudby
14.00-14.30 Gabriela KUBÁTOVÁ (Praha, Katedra hudební výchovy PedF UK): Folklorní
inspirace v díle Jiřího Temla
14.30-15.00 Přestávka
VII. Folklór a folklórní inspirace v hudbě (6) / Volné referáty
předsedající: Jan BAŤA
15.00-15.30 Jana MICHÁLKOVÁ SLIMÁČKOVÁ (Brno, Hudební fakulta JAMU): Bedřich
Antonín Wiedermann Variace a fuga na moravskou národní píseň z doby Napoleonovy:
historie – analýza – hodnocení
15.30-16.00 Petr LYKO (Brno, Hudební fakulta JAMU): „Mezinárodní regulativ pro stavbu
varhan“ a jeho dopad na varhanářství 20. století
16.00 Zakončení konference
Abstrakty referátů
Jiří ČEVELA (Brno, Ústav hudební vědy FF MU): Klavírní úpravy lidových písní Hynka Bíma –
stav bádání a metodika výzkumu
Referát se zaměřuje na úpravy lidových písní pro klavír a jednohlas pedagoga, klavíristy, varhaníka a
sběratele lidových písní Hynka Bíma (1874–1958). Téma referátu je zároveň tématem připravované
magisterské diplomové práce s názvem „Klavírní úpravy lidových písní Hynka Bíma“ (hudební věda
FF MU, vedoucí doc. PhDr. Jiří Zahrádka, Ph.D.), kterou autor plánuje odevzdat v jarním semestru
- Záměrem konferenčního příspěvku je tedy informovat o stavu bádání k dané problematice,
obsahu, metodice a cílech magisterské diplomové práce a sdělení o aktuálním stavu výzkumu.
Vladimír FULKA (Bratislava, Ústav hudobnej vedy SAV): Konvergencie madrigalovej tradície a
českého folklóru v madrigaloch Bohuslava Martinů
Bohuslav Martinů bol v Prahe v roku 1922 na koncerte anglického madrigalového súboru English
Madrigal Singers. Neskôr, v roku 1942, v interview pre americké periodikum New York Herald
Tribune, oz načil Martinů anglický renesančný madrigal za jede n z troch základných zdrojov svojej
tvorby. Hlboký zážitok z koncertu anglického súboru inšpiroval Martinů v 30. rokoch ku
kompozíciám českého madrigalu, v troch zbierkach vokálnych zborových madrigalov a štyroch
inštrumentálnych komorných skladieb s označením madrigal. Madrigalom Martinů nebola doteraz v
českej muzikológii, ale ani svetovej muzikológii venovaná patrične širšia pozornosť v analytickej
štúdii. Aj stručné charakteristiky v encyklopédiách a monografiach však už nastoľujú problém
madrigalu u Martinů ako problém konvergencie anglického renesančného madrigalu a moravského
ľudového vokálneho prejavu. Aj Martinů v uvedenom interview povedal, že v anglickom madrigale
spoznal kvality, ktoré mu pripomínali českú ľudovú hudbu. J. Mihule hovorí vo svojej monografii o
originálnom zámere Martinů spojiť madrigalovú techniku voľnej renesančnej polyfónie s ľudovým
viachlasom. H. Halbreich vo svojej nemeckej martinůovskej encyklopédii hovoril o madrigale ako o
voľnej polyfónii ktorá sa vyhýba fúge a imitácii a ktorá hlboko ovplynila tvorbu Martinů. Nastolená
téma referátu Konvergencie madrigalovej tradície a českého folklóru v madrigaloch Bohuslava
Martinů vychádza z pojmu voľnej polyfónie a madrigalovej techniky v analýzach s príkladmi a
nahrávkami z troch madrigalových zbierok, madrigalu Martinů v kontexte madrigalovej historickej
tradície a ľudových prejavov. Témou referátu je madrigal ako jeden zo zdrojov tvorby Bohuslava
Martinů.
Jiří HÖHN (Strážnice, Národní ústav lidové kultury): Experimentální stavba hudebních nástrojů
Od roku 2013 probíhá v rámci odborné činnosti Národního ústavu lidové kultury projekt zaměřený
na dokumentaci stavby hudebních nástrojů užívaných v lidové kultuře na území České republiky.
Snahou projektu není pouze zdokumentovat současný způsob výroby, ale formou rekonstrukce
původních postupů také nalézat odpovědi na otázky spojené s konstrukcí a funkčností dochovaných
hudebních nástrojů. První tři běhy projektu byly věnovány strunným nástrojům a v současnosti
probíhající fáze se věnuje jednoduchým aerofonům. Realizace prvních pokusných staveb bude
probíhat v letošním roce koncem října. Cílem příspěvku je představit projekt jako takový a
prezentovat dosud zjištěná fakta. Zároveň také nastínit způsob budoucí prezentace výsledků
výzkumu v rámci připravované nové expozice „Hudební nástroje v lidové kultuře“ jejíž realizace
probíhá za podpory financí EU (projekt IROP) a souvisejících edukačních programů pro laickou
veřejnost.
Zuzana JANDOVÁ (Roudnice nad Labem): Balady op. 23 Vítězslava Nováka a inspirace v
moravském folkloru
Vítězslav Novák napsal v roce 1900 Dvě balady na slova lidové poezie moravské op. 23, Vražedný
milý a Neščasná vojna, jako svůj již druhý opus sborových balad. Moravské lidové texty z dobových
písňových sbírek zhudebnil nejprve ve verzi pro smíšený sbor a čtyřruční klavír, následně je
instrumentoval pro symfonický orchestr. Balady byly velkým repertoárovým přínosem pro hojně se
rozvíjející pěvecké spolky a prosadily se ve sborovém koncertním životě, o čemž svědčí ohlasy v
dobovém tisku. Přes tento velký zájem jejich orchestrální partitura nikdy nevyšla tiskem a je k
dispozici jen v opise. Ani literatura se tomuto tématu konkrétněji příliš nevěnovala, proto stále panují
některé nejasnosti, například ohledně premiér nebo stavu notového materiálu.
Yvetta KAJANOVÁ (Bratislava, Katedra muzikologie FFUK): Ľudová a populárna hudba v 50.
rokoch v Československu
Swing, ako najpopulárnejší štýl v 50. rokoch, bol pod paľbou útokov socialistických ideológov,
ktorý požadovali od zábavnej hudby, aby bola hudbou pre masy. Nútili etablované osobnosti,
leadrov big bandov, aby sa preorientovali na tvorbu poliek, valčíkov a ľudovej hudby pre estrádny
orchester. Leadri orchestrov nesmeli vystupovať pod svojim menom, orchester musel niesť meno
inštitúcie. Orientácia zábavnej hudby na tvorbu v ľudovom štýle nikdy nebola v socialistických
krajinách označená ako revivalizmus k vôli násiliu kultúrnej politiky, hoci vykazovala podobné črty.
Autorka konfrontuje tendencie v Československu s vývojom v iných socialistických krajinách.
Súčasne poukazuje na snahu leadrov Pavla Polanského a Karla Vlacha o odlišný prístup k ľudovej
piesni v podobe citátov a transkripcie v spojení so zakázaným americkým swingom v rokoch 1951-
1952.
Petr KALINA (Brno, Ústav hudební vědy FF MU): Mykola Lysenko jako tvůrce nového
paradigmatu sbírání ukrajinské lidové hudby
Ukrajinský skladatel Mykola Lysenko (1842-1912) vstoupil do dějin ukrajinské artificiální hudby
nejen jako zakladatelská osobnost národnostně orientované ukrajinské hudby, nýbrž též jako
předchůdce vědecky pracujících hudebních folkloristů, který pozvedl na kvalitativně novou úroveň
dosavadní metody zápisu a harmonizace ukrajinského vokálního i instrumentálního folklóru.
Příspěvek představí hlavní zásady, které si Lysenko ve své hudebně-folkloristické činnosti stanovil, a
jež se poté staly do značné míry závazné pro další generace ukrajinských folkloristů.
Markéta KRÁLOVÁ (Zlatá Koruna): Hudební kultura českokrumlovského minoritského konventu
mezi lety 1726-1750
Minoritský klášter v Českém Krumlově vyniká dobře zachovaným archivním fondem uloženým v
SOA Třeboň. Hlavní zdrojem poznatků pro poznání jeho historie je pětidílná latinsky psaná kronika
Liber magistralis vedená od roku 1678 do zrušení kláštera v roce 1950. Časové období výzkumu je
ohraničeno působením výjimečně schopného představeného Hyacinta Sperla (1726-1750), který
zachytil každý mimořádný den života komunity na 500 stránkách zmíněné kroniky. Dalšími důležitý
pramen představuje Rituale stanovující podobu liturgie a jejího hudebního doprovodu a Direktorium
určující postavení muzikantů a vztahy k patronátní rodině. Obraz klášterního života též dokreslují
účty, liturgické dokumenty pro jednotlivé svátky církevního roku a dochovaný zlomek hudební
sbírky. Sperl nepodává svědectví jen o životě uvnitř kláštera, nýbrž i o dění ve městě či na
krumlovském zámku, jenž byl v pojednávané době spravován šlechtickým rodem Schwarzenbergů.
Pro zjištění doplňujících poznatků o slavnostech na zámku byly použity i archiválie (účty,
korespondence) ze SOA Třeboň – pobočka Český Krumlov. Jelikož se Sperl účastnil soukromých i
veřejných šlechtických slavností a podílel se i na duchovních městských festivitách, pořádaných
místní duchovní správou a jezuitským řádem, je možné získat představu o slavnostech v celém
Českém Krumlově. Archiválie též zachycují vztahy uvnitř kláštera, ve kterém sídlili dvě oddělené
komunity, a to bratři minoritů a sester klarisek. Při četných slavnostech konvent navštěvovala
patronátní rodina Schwarzenbergů, přidružené fraternity či velké množství poutníků. Díky
Sperlovým zápisům je možno podrobně rekonstruovat průběh slavností liturgického roku, řádových
festivit či pohřebních obřadů a objasnit funkce a vztahy jejich jednotlivých aktérů.
Matěj KRATOCHVÍL (Praha, Etnologický ústav AV ČR): Lidová hudba a tanec v databázích,
mapách a multimédiích
Součástí snah o archivaci, analýzu a prezentaci lidové hudební a taneční kultury je využívání
dostupných informačních technologií. Etnomuzikologie a etnochoreologie proto již mnoho desetiletí
hledají nejrůznější cesty k jejich efektivnímu zapojení. Tyto technologie přinášejí nové možnosti pro
odborné i laické uživatele, zároveň však každá z nich přináší své problémy a limity. Využití
technologií umožňuje analytické zpracování i snadnou prezentaci zájemcům z celého světa.
Převedení mnoha vrstev informací, jež jsou s hudbou a tancem spojeny do systematické podoby
ovšem přináší nebezpečí zkreslení nebo potlačení toho, co je podstatné. Prezentace ukáže na příkladu
projektu aktuálně řešeného Etnologickým ústavem AV ČR a Národním ústavem lidové kultury,
s jakými problémy je třeba se vyrovnat, chceme-li hudební a taneční folklor napasovat na požadavky
světa informačních systémů.
Gabriela KUBÁTOVÁ (Praha, Katedra hudební výchovy PedF UK): Folklorní inspirace v díle
Jiřího Temla
Přední český skladatel Jiří Teml se 24. června letošního roku dožil významného jubilea a oslavil 85.
narozeniny. Názvy skladeb v jeho rozsáhlém seznamu děl svědčí o oblibě námětů z výtvarného,
literárního a divadelního umění, které jeho tvorbu inspirují stejně jako duchovní témata či folklor.
Právě folklor sehrál velmi významnou úlohu při formování Temlovy osobité hudební řeči a stal se
jejím typickým znakem, jakýmsi logem jeho tvorby. Referát sleduje cestu zpět k pramenům
folklorních inspirací v díle Jiřího Temla, zaměří se na způsob užití folkloru v jeho různých podobách
a na jeho úlohu při formování soudobé české hudby.
Petr LYKO (Brno, Hudební fakulta JAMU): „Mezinárodní regulativ pro stavbu varhan“ a jeho
dopad na varhanářství 20. století
Referát kriticky reflektuje dokument vzešlý z jednání Sekce pro stavbu varhan v rámci Třetího
kongresu Mezinárodní hudební společnosti, konaného ve dnech 25. – 29. května 1909 ve Vídni.
Jedná se o jeden z klíčových pramenů pro pochopení vývoje varhanářského paradigmatu 20. století,
tj. zejména fenoménu reformního Varhanního hnutí. Cílem této analýzy je začlenění podnětů Alberta
Schweitzera (tlumočených primárně v díle Deutsche und Franzözische Orgelbaukunst und
Orgelkunst, ale oficiálně kodifikovaných právě v rámci regulativu) do kontextu následného vývoje
stavby varhan v Evropě – z hlediska základních estetických ideálů a koncepčních přístupů
dotýkajících se jak zvukové, tak i konstrukční stránky nástrojů.
Karol MEDŇANSKÝ (Prešov): Folklórne vplyvy v sláčikových kvartetách Mikuláša Moyzesa
Mikuláš Moyzes (1872 – 1944) patrí k významným skladateľom starej generácie slovenských
skladateľom. Ťažisko jeho tvorby predstavujú kompozície, ktoré vznikli počas jeho pôsobenia v
Prešove od roku 1908 až do jeho smrti v roku 1944. Predovšetkým po jeho návrate z Maďarska na
Slovensko v roku 1906 znamená zvýšený záujem o hudobný folklór. Prejavuje sa výraznou mierou
predovšetkým v jeho štyroch sláčikových kvartetách – D dur, a mol, fis mol a G dur – ktoré vznikli v
rokoch 1916 – 1943. Prekonal v nich zaujímavý vývoj v práci s folklórom od jeho citácií až po
vlastné komponovanie tém nesúcich folklórne znaky. Vplyvy folklóru sa však prejavujú aj v ich
formových štruktúrach. Moyzesove sláčikové kvartetá predstavujú významný prínos do vývoja
slovenskej komornej hudby, žiaľ nie príliš preferovanej.
Jana MICHÁLKOVÁ SLIMÁČKOVÁ (Brno, Hudební fakulta JAMU): Bedřich Antonín
Wiedermann Variace a fuga na moravskou národní píseň z doby Napoleonovy: historie – analýza –
hodnocení
Variace na světské lidové nápěvy se objevují ve varhanní tvorbě zahraniční a české málo. Jedním z
příkladů jsou Variace a fuga na moravskou národní píseň z doby Napoleonovy od Bedřicha Antonína
Wiedermanna. Skladba pochází z roku 1937, je dochována ve Wiedermannově pozůstalosti v
Českém muzeu hudby v Praze (Pnm LD 3). Tato rozsáhlá, zhruba pětadvacetiminutová skladba má
za téma píseň Pod Slavkovem, pod tú horú, kterou František Sušil uvedl ve sbírce Moravské národní
písně (1859) pod č. 174 a která pojednává o slavné bitvě z Wiedermannova rodného kraje (Slavkov,
u něhož se roku 1805 uskutečnila, je od Ivanovic na Hané vzdálen přibližně 25 km). Po tématu
následuje třináct variací (i s Wiedermannovým oblíbeným pastorale) a pak monumentální dvojitá
fuga, která v samotném závěru cituje v pedálu Marseillaisu. Tato skladba byla přirovnána hráčskými
nároky s Duprého Variations sur un Noël op. 20 (1922). Ovšem označit Wiedermanna za „českého
Duprého“ je možné jen generačně, Dupré byl Wiedermannův vrstevník, byl o tři roky mladší
(narozen 1886). Vyrůstal však ve zcela odlišné historické situaci, odlišné varhanní tradici a hlavně
do nesrovnatelných nástrojových možností.
Aleš OPEKAR (Praha, Ústav dějin umění AV ČR): Ohlasy folkloru v československých muzikálech
Příspěvek se zaměří na různorodá uchopení folkloru ve vybraných českých hudebních filmech a
divadelních inscenacích. V úvodní části porovnáme proměny pohledu na folklor mezi 30. a 50. lety v
hudebních filmech Zem spieva (1933), Zítra se bude tančit všude (1952) a Rodná zem (1953).
Jádrem příspěvku je analýza zbojnické tematiky v československých muzikálech 70. a 80. let (s
přesahy do doby pozdější) a porovnání jednotlivých přístupů zpracování včetně míry a charakteru
vlivu lidových písní: Zbojníci a žandáři (1972), Janosik czyli Na szkle malowane (1976), Malované
na skle aneb Jánošík (1977), Nikola Šuhaj loupežník (1975), Koločava (2001), Balada pro banditu
(1975, film 1979), Ondraszek – Pan Lysej Góry (2005).
Karel STEINMETZ (Ostrava, Centrum studií regionální hudební kultury PedF OU): 30 let České
společnosti pro hudební vědu
Česká společnost pro hudební vědu byla založena před 30 lety nejprve jako jedna z 19 součástí v
roce 1990 vzniklé Asociace hudebních umělců a vědců. Členskou základnu ČSHV v jejím prvním
období tvořili mnozí bývalí členové Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, ovšem záhy
společnost posílili mnozí významní čeští muzikologové, kteří dříve stáli mimo oficiální organizaci
SČSKU. V roce 2000 se však ČSHV odloučila od AHUV a stala se samostatným občanským
sdružením. Mezi nejvýznamnější aktivity ČSHV patřilo od roku 1993 pravidelné pořádání
mezinárodních výročních muzikologických konferencí (pak od roku 2000 studentských vědeckých
soutěží), ale také ediční činnost (např. vydávání publikací jako Kdo je kdo v současné české
muzikologii nebo Miscellanea z výročních konferencí a od roku 2012 také časopisu Muzikologické
fórum).
Michal ŠČEPÁN (Bratislava, Ústav hudobnej vedy SAV): Ľudová hudba ako inšpiračný zdroj v
tvorbe Tadeáša Salvu
Hudobný skladateľ Tadeáš Salva (1937–1995) je slovenskou muzikológiou považovaný za jedného z
najoriginálnejších domácich skladateľov 2. polovice 20. storočia. Jeho výsostne individuálny
kompozičný prejav výrazne formovala inšpirácia ľudovou hudbou. Predstaviteľ generácie slovenskej
hudobnej avantgardy pochádzal z rurálneho prostredia, pričom v rodnej obci Lúčky na Liptove
pravidelne počas svojho detstva a dospievania prichádzal do kontaktu s autentickým folklórnym
prejavom. Inšpirácia ľudovou hudbou sa však Salvovej tvorbe neprejavila okamžite. Popri hudbe 2.
viedenskej školy sa počas svojho štúdia v Poľsku nadchol kompozičnými výdobytkami tunajších
skladateľov. Sonorizmus a riadená aleatorika boli hlavnými kompozičnými prostriedkami, ktoré
uplatňoval vo svojich duchovne ladených dielach. S nástupom normalizácie a kvôli stupňujúcej sa
animozite voči religiozite v umení sa Salva preorientoval na nový inšpiračný zdroj, ktorý dobre
poznal zo svojej mladosti. Cez baladu postupne prešiel aj k ďalším piesňovým žánrom tradičnej
ľudovej hudby. Na základebytostného kontaktu a tiež hlbšieho štúdia vo svojej vokálnej a
inštrumentálnej tvorbe dômyselne extrahoval charakteristické melodické, rytmické a harmonické
znaky slovenského hudobného folklóru v syntéze s už spomínanými avantgardnými technikami.
Pôvodné ľudové piesne Salva spracoval taktiež jedinečným elektroakustickým spôsobom. V rámci
problematiky zaoberajúcej sa vplyvmi ľudovej hudby v tvorbe Tadeáša Salvu vychádzame pri
klasifikácii diel z Bartókovej systematikypoužitia ľudovej piesne v hudbe. Ide o tri stupne:
citáciu,štylizáciu až po posledný stupeň zžitie sa sľudovou piesňou a jej podvedomé pretavenie do
kompozičného jazyka. V každej z uvedených kategórii Salva vytvoril kompozície, z ktorých viaceré
možno považovať za medzníky jeho tvorby.
Jan VIČAR (Plzeň, Katedra hudební výchovy a kultury PedF ZČU): Plzeňské písničky Václava
Trojana
Jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů inspirujících se českým hudebním folklorem byl
Václav Trojan. Referát vyznačí linii jeho celoživotní folklorní tvorby a podrobněji pojedná o jeho
méně známých Plzeňských písničkách.
Kateřina VIKTOROVÁ (Brno, Ústav hudební vědy FF MU): Pražská recepce Smetanových oper
1900–1924
Téma předkládaného referátu je příspěvkem k dějinám hudební recepce. Referát je abstraktem mé
disertační práce na FF MU, obor hudební věda. Cílem mé práce je zachytit a podrobně pojednat
charakteristické rysy recepce operního díla Bedřicha Smetany prováděného v Praze v první čtvrtině - století. Prvním zvoleným mezním datem se uzavírá jedna etapa Národního divadla v Praze.
Ředitele F. A. Šuberta vystřídal Gustav Schmoranz. Na post šéfa opery ve stejném roce nastoupil
Karel Kovařovic. Po Kovařovicově úmrtí v roce 1920 uměleckou úroveň operního souboru
Národního divadla dále určoval šéf opery Otakar Ostrčil. I když rokem 1924 Ostrčilovo období v
Národním divadle zdaleka nekončí, byl v té době otisk jeho uměleckého vedení již zcela zřejmý. Do
roku 1924 v Národním divadle realizoval všechny Smetanovy opery a tyto inscenace se hrály po celé
období jeho šéfování. Do pražské recepce Smetanových oper ve sledovaném období výrazně přispěla
i další dvě divadla. Mezi ně patřila Ostrčilem tehdy vedená zpěvohra Městského divadla na
Královských Vinohradech, která v tomto roce uvedla inscenace Prodané nevěsty a Hubičky. Hubička
byla také prvním Smetanovým dílem uvedeným v roce 1924 na scéně Nového německého divadla.
Obě data, která od sebe dělí bezmála čtvrtstoletí, jsou mezníky smysluplně ohraničující sledované
období nejen v historii Národního divadla – období dvou výrazných osobností, Karla Kovařovice a
Otakara Ostrčila, znamenající začátek nové etapy v provozování Smetanova díla zejména směrem k
respektování původní podoby jednotlivých děl. Od doby prvních uvedení i v období, jež sleduje
tento referát, se operní dílo Bedřicha Smetany těšilo zájmu recenzentů i hudebních historiků, takže
recepční materiál k předmětu mého bádání je rozsáhlý. Dnes slouží tyto prameny jako doklad
postupného včleňování Smetanova díla do českého hudebního kánonu a vyrovnávání se s jeho
odkazem a z hlediska dějin recepce představují zajímavý proces.
David VONDRÁČEK (Praha, Ústav dějin umění AV ČR): Folklorismus v terezínské tvorbě Gideona
Kleina: Janáček nebo Novák jako vzor?
Úpravy lidových písní různých regionů pro sborový zpěv Gideona Kleina z terezínských let se dosud
objevovaly pouze okrajově v systematickém výzkumu. Ovšem již Milan Kuna poznamenal, že Klein
zde rozvíjel kompoziční techniky, které později uplatňoval v mnohem známějším smyčcovém triu. V
interpretacích české hudební vědy se do značné míry rozcházely názory na původ těchto Kleinových
technik: zda se více zakládají na vzoru Leoše Janáčka (Milan Slavický), nebo naopak Vítězslava
Nováka (Lubomír Peduzzi). Na základě nedávných badatelských poznatků jak o Janáčkovi (Kerstin
Lücker, Michael Reudenbach), tak i o Novákovi (Miloš Schnierer, Lenka Křupková) je možné, tyto
teze znovu přezkoumat. Předběžně lze konstatovat, že Klein využil nejrůznější zdroje, z nichž čerpal
svou inspiraci, přičemž mu však nešlo tolik o dokonalé napodobování, ale spíše o překonávání resp.
vzdalování se od svých vzorů. Míru vzdálenosti lze využít jako jakési pomyslné měřítko pro určení
stupně originality, vyžadované dobovou estetikou. Příspěvek se zaměří na demonstraci způsobů,
jimiž Gideon Klein v kompoziční činnosti usiloval o originalitu a prokázání, že toto úsilí tvoří takřka
jedinou konstantu jeho tvorby.