V těchto dnech probíhá v Pardubicích natáčení hudby k baletu Pavla Vranického Das Waldmädchen.
Komorní filharmonii Pardubice diriguje Marek Štilec, nahrávka pro společnost Naxos je součástí projektu Češi ve Vídni, který od roku 2014 mapuje tvorbu v Čechách a na Moravě narozených autorů působících v osmnáctém století ve Vídni.
Balet Pavla Vranického (1756–1808) Das Wadmädchen (Lesní žínka nebo Lesní dívka) patří k nejúspěšnějším dílům svého autora, který se narodil v Nové Říši a svoji hudební dráhu spojil s Vídní. Premiéru mělo dílo 23. září 1796 ve vídeňském Kärntnerthortheateru. Autorem choreografie byl Giuseppe Traffieri. Velkou oblibu a kvalitu díla dokumentuje velký počet repríz v následujících letech – 130. Balet byl o dva roky později 28. května 1798 uveden i v Praze v Nostickém divadle (choreografie Giacomo Brunetti), později i v Karlových Varech, Teplicích a na dalších místech v Evropě. Rozšířenost a popularitu díla dokumentují i četné opisy a úpravy, které se nacházejí v archivech a sbírkách celé Evropy, mimo jiné i v Českém muzeu hudby v Praze. V roce 1813 byl představení přítomen i Carl Maria von Weber, kterého libreto baletu inspirovalo k napsání opery Das Waldmädchen (později ji skladatel přepracoval jako operu Silvana v zásadě se stejným příběhem). Balet a hudbu k němu však musel znát již před rokem 1800, protože operu napsal už ve svých 14 letech. Vranického balet Das Waldmädchen byl později v roce 1816 upraven skladatelem Josefem Kinským. Jak uvádí autorka obsažné diplomové práce na pražské HAMU o baletu Pavla Vranického Eva Stratilová Urválková, jedná se o skladatele, jehož jméno bylo Joseph Kinky narozený 1790 v Olomouci, ale který se psal jako Joseph Kinsky, nejedná se tedy o příslušníka známého šlechtického rodu! Tato pozdější verze byla určena dětskému baletu a Kinsky zde upravil a dokomponoval některá čísla. Nahrávka pro společnost Naxos se díky badatelskému úsilí švédského odborníka Daniela Bernhardssona vrací k autentické Vranického variantě.
Některé části baletu žily v dobovém hudebním provozu zcela samostatně, zejména Ruský tanec. Autorem užité melodie není však Pavel Vranický sám, ale houslista a skladatel Ivan Mane Jarnović. Teprve Vranického balet však přispěl k popularitě této melodie ve Vídni a na tuto melodii pak napsal Ludwig van Beethoven nebo i Václav Jan Tomášek klavírní variace.
Příběh je podle dobového tisku inspirován skutečnými nálezy „divokých“ dětí nalezených v Litvě, v lesích blízko Hannoveru a v provincii Champagne. Tito jedinci vyrostli v divoké přírodě a většinou ztratili schopnost komunikovat lidskou řečí a jejich adaptace a socializace byla pak velmi obtížná.
Libreto Vranického baletu však přináší daleko milosrdnější příběh a lesní dívka Azémia se komunikovat naučí a nakonec se zjistí, že se jedná o ztracenou princeznu, kterou si v závěru příběhu a celého baletu vezme za ženu princ Lovinsky. lc