Praha, Riegrovy sady
Julius Hůlek
Letošní rok poskytl skvělou příležitost, jak uctít dvojí jubileum Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791) – 260 let od jeho narození a 225 let od úmrtí. Obliba skladeb W. A. Mozarta byla u nás už v době jeho života přímo kultovní, a to nejen v českých zemích, ale především v Praze, ke které měl Mozart umělecky blíž než k Vídni, kde žil. Zejména Mozartovy operní melodie se ve své době šířily rychlostí blesku, mj. díky rozmanitým úpravám, též pro soubory dechových nástrojů, zvané dechové harmonie a zněly tak při slavnostech ve šlechtických zámcích, zahradách a parcích. Charakteristicky český přínos je o to významnější, že autory dobových úprav vybraných Mozartových oper byli znamenití hráči na dechové nástroje pocházející z Čech, členové pověstné schwarzenberské kapely, Jan Vent a Josef Triebensee, kteří patřili k Mozartovým přátelům.
Tuto praxi nyní v příkladné retrospektivě připomíná především komorní soubor Harmonia Mozartiana Pragensis, který se Mozartovi i odkazu jeho českých současníků soustavně věnuje za vedení fagotisty Luboše Faita. Kromě jiného má ve svém repertoáru nádherně znějící dobové úpravy nejznámějších Mozartových oper vedle oper dalších klasicistních skladatelů, kterým věnuje soustavnou a cílevědomou a pozornost. Mezi našimi komorními tělesy mu proto v tomto ohledu bezpochyby náleží zasloužené prvenství.
Soubor HMP k oslavě letošních mozartovských výročí přispěl vskutku originálně a stylově – připravil cyklus Hudba šlechtických zahrad realizovaný v rámci dlouhodobého projektu souboru Hudba nejen pro seniory během podzimu 2016 v podobě sobotních matiné v Riegrových sadech (27. 8., 3. 9., 10. 9., 1. 10., 15. 10.). Faktem zůstává, že tak došlo k historicky prvnímu soubornému provedení dobových instrumentálních úprav Mozartových nejslavnějších oper v Čechách, které by jinak nezaslouženě „odpočívaly“ v klidu archivu. Postupně tak zazněly melodie z Dona Giovanniho, Così fan tutte, Kouzelné flétny a opery Titus psané přímo pro pražskou císařskou korunovaci. Úspěšná snaha souboru HMP na oživení úprav Mozartových oper je badatelsky důkladně podložená a vyznačuje se odpovědným a zdařilým interpretačním ztvárněním. Ke cti kolektivu ještě budiž řečeno, že na svých koncertech pravidelně uvádí díla novodobých i současných českých skladatelů, v mnoha případech jako premiéry, v nastudování a pod taktovkou uměleckého vedoucího, dirigenta Richarda Heina. Takto během pojednávaného cyklu postupně zazněly Etudy pro dechový oktet Ilji Hurníka jako překvapivě autentická úprava původně klavírních instruktivních kusů, dále přímo souboru věnovaná Včelí svatba Michala Macourka, s obdobnou dedikací a k letošnímu jubileu Jaroslavem Pelikánem psané Dórické tance k poctě Karla IV. místo dvojice klarinetů využívající zobcové flétny a nakonec svrchovaně originální a interpretačně nároční Podivní pištci, op. 72 Viktora Kalabise. Hned zkraje tu byla ještě proslovena přednáška známého botanika a propagátora Václava Větvičky o budování a vývoji šlechtických zahrad a parků s překvapivou analogií ke struktuře, rytmu, barvě a zdobnosti hudební kompozice – věru nápadité a poučné orámování celého cyklu.