Světová premiéra filmu The Beatles – Eight Days a Week / Osm dní v týdnu zachycující koncertní období slavné liverpoolské kapely v letech 1962–1966 se uskuteční v Londýně 15. září 2016, ve stejný večer proběhne její první slavnostní uvedení v pražském kině Lucerna.
K dokumentárnímu zpracování přistoupil proslulý oscarový režisér Ron Howard, tvůrce velkolepých hollywoodských snímků, např. Apollo 13 a Šifra Mistra Leonarda. Film se pokusil natočit z perspektivy členů kapely a snímek obohatil exkluzivními rozhovory a mnoha nezveřejněnými záběry.
Paul McCartney, Ringo Starr a milovníci hudby The Beatles si na sklonku letošního léta připomněli nostalgické 50. výročí, kdy legendární kapela na vrcholu své existenční slávy zahrála svůj poslední oficiální koncert 29. srpna 1966 pod širým nebem v parku Candlestick v San Francisku.
Jak je známo z jejich historie, vrhli se v nadcházejícím období ve studiu Abbey Road ještě více do natáčení LP (A Collection Of Beatles´Oldies, Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band, Magical Mystery Tour, The Beatles – White Album, Yellow Submarine) a 2 EP (Magical Mystery Tour), které byly vydány ve Velké Británii nebo i v USA. V letech 1966–1970 se zrodily z jejich úzké studiové spolupráce nové úspěšné singly, např. Strawberry Fields Forever, Penny Lane, All You Need Is Love, Hello. Goodbye, Lady Madonna, Across The Universe a Hey Jude, které strhávají posluchače dodnes svou hudbou.
Ve druhé polovině šedesátých let 20. století rovněž vznikly filmy, především Magical Mystery Tour a Yellow Submarine, navazující na dřívější snímky A Hard Day´s Night a Help! Až téměř za dva a půl roku od koncertu v San Francisku se uskutečnilo poslední živé vystoupení The Beatles 30. ledna 1969 na střeše budovy společnosti Apple. Než se definitivně rozpadli v roce 1970, vydali výjimečné singly Get Back, Something / Come Together a mimořádná LP Abbey Road, Hey Jude a Let It Be.
ONE ON ONE TOUR
Když sir Paul McCartney zahájil v Praze dva dny před svými čtyřiasedmdesátými narozeninami 16. června 2016 koncert „One On One Tour“ v O2 areně, otevřel večer energicky písní z filmu A Hard Day´s Night. Hala se 17 000 posluchači, která byla podle pořadatelů vyprodána za pár hodin, s příchodem slavného Brouka bouřlivě aplaudovala lidmi napříč generacemi. Po dobu trvání koncertu dvě a tři čtvrtě hodiny provázeli posluchači mimořádného multiinstrumentalistu a skladatele vystupujícího v naší metropoli s jeho skvělou doprovodnou skupinou nejen potleskem, ale při zpěvu písní z repertoáru kapely The Beatles i se zpěvem a neutuchajícími ovacemi.
Paul McCartney zpíval i s přídavky osmatřicet písní ze všech období své závratné kariéry, při nichž střídal nástroje strunné a klávesové. Mnohé z nich složil sám nebo se svým zesnulým spoluhráčem Johnem Lennonem. Představil i slavnou píseň Something z kompoziční tvorby George Harrisona, kterou složil jeho kamarád až po rozpadu The Beatles.
V Praze měl McCartney po boku svou dlouholetou doprovodnou kapelou. Velkou koncertní a multimediální show s ním na pódiu krásně rozehráli všichni hráči – klávesista Paul Wickens, bubeník Abe Laboriel ml., kytarista Rusty Anderson a baskytarista Brian Ray. Koncert si McCartney sám se šarmem moderoval. Hovořil stručně a výstižně česky nebo anglicky. Jeho čeština zněla sympaticky, srdečně a vtipně s britským přízvukem. Lidem popřál, ať si užijí večer a řadu písní věnoval svým blízkým, mezi které zařadil své manželky, zesnulou Lindu (Maybe I´m Amazed), Nancy (Valentine), bývalé členy The Beatles George Harrisona (Something) a Johna Lennona (Here Today) s jejich manažerem Georgem Martinem (Love Me Do). V písni Let Me Roll It připomněl kytarovým sólem Fox Lady Jimmiho Hendrixe. Po celou dobu koncertu působil McCartney přirozeně, uvolněně a na svůj věk neuvěřitelně energicky. Jeho projev byl snímán současně na velkoplošné obrazovky. Po fyzické stránce a jeho pohybu po pódiu by mu lidé během písní mohli někdy tipovat i padesát let. Svou mimikou, úsměvem a pohupováním hlavy při hraní a zpěvu občas připomínal okouzlujícího kluka z doby existence The Beatles. Hlasově přirozeně nebyl tak perfektní a intonačně vždy čistý jak na studiových nahrávkách, ale jeho podmanivost a síla interpretace proslulých písní byla obrovská.
Na program zařadil třiadvacet písní z repertoáru The Beatles. Senzačně střídal akustickou i elektrickou kytaru, svou typickou„houslovou“ baskytaru a Harrisonovu písni Something ozvláštnil i hrou na ukulele. Z nejstarších songů vybral pro turné In Spite of All the Danger, jenž hrál s Georgem Harrisonem a Johnem Lennonem ještě ve skupině The Quarrymen na sklonku padesátých let 20. století. Dav posluchačů strhl k nadšení písněmi The Beatles z šedesátých let. Ze sedmdesátých let ohromil posluchače bondovkou Live and Let Die z kolekce skladeb jeho bývalé kapely Wings, v níž hrál se svou ženou Lindou. Ze své sólové dráhy zvolil songy New, Save Us, Queenie Eye z alba New nebo nejnovější píseň Four Five Seconds, známou ze studiové nahrávky s Rihannou a raperem Kanyem Westem. Večer měl neuvěřitelnou gradaci. Jednak z pohledu řazení koncertního repertoáru, proměn atmosféry a díky skvělým interpretacím písní, čerpajících v případě hudby z kolekce The Beatles ze známých aranžmá. Velký výkon předvedl McCartney i za klávesovými nástroji, především při hře za koncertním křídlem. Na druhé straně k velkoleposti show přispěl vizuální soulad poetiky songů, rytmu a harmonie hudby s velkoplošnou video projekcí ohlížející se nejen za historií, ale reflektující i současnost světa v dynamických proměnlivých obrazech.
Standardní součástí McCartneyho letošního turné, které se uzavře 15. října 2016 ve Spojených státech amerických, je jeho vstřícné gesto vůči momentální žádosti lidí z publika. Většinou si návštěvníci jeho koncertu prostřednictvím transparentu přáli jeho podpis nebo si s ním zahrát na kytaru. Zpravidla ke konci koncertu vyzve vybrané posluchače na pódium, kde jim před zraky všech vyhoví. V Praze si mladý pár z Francie přál, aby je oddal. Scénickým i národnostně motivovaným gestem bylo v závěru před přídavky jeho pobíhání s kolegy hudebníky držících v rukou českou, britskou a duhovou vlajku, přičemž třetí z nich symbolicky znamenala vzpomínku na červnovou tragédii v Orlandu na Floridě v USA.
Před sérií přídavků zahrál a zazpíval proslulou píseň Hey Jude, k níž se přidal celý dav v O2 areně a Paul McCartney si posluchače česky a anglicky sám korigoval a gesty vzýval ke zpívání nejdříve muže, pak jen ženy a všechny lidi dohromady. Jeho vedení mělo i hudební gradaci od níže posazených hlasů po vyšší až po vrcholné zakončení s jeho klavírním preludováním a společným zpěvem. Mimochodem i jeho výkřiky ve výškách měly hudební logiku v rámci celku znění skladby. Celovečerní laserová koncepce s finálními ohňostrojovými efekty byla do detailů promyšlená. Koncert, komentář i interpretace songů okořenil Paul McCartney vřelým britským humorem. Velkolepý program ocenili posluchači bouřlivými ovacemi ve stoje, často s potleskem rukou nad hlavou, jako kdyby mu mnozí děkovali nejen za pražský koncert, ale i za existenci alba The Beatles a jeho obrovský přínos populární hudbě.
OD POPU KE KLASICE
Je zajímavé poslechnout si názory šestadvacetiletého Brouka z roku 1968 v rozhovoru pro BBC.
Úvahy Paula McCartneyho o populární a klasické hudbě
https://www.youtube.com/watch?v=RQ3civvL1CU
Ke kompozicím vážné hudby se rozhodl McCartney v době, kdy byl světovou hudební hvězdou. U příležitosti 150. výročí založení Královského liverpoolského filharmonického orchestru byl vyzván ke vzniku klasického díla. Na rozdíl od mnohých začínajících skladatelů vážné hudby, kteří nejdříve skládají opusy malého rozsahu, stvořil velkolepé Liverpoolské oratorium. Rozsáhlou prvotinu popové hvězdy instrumentoval americký skladatel a dirigent Carl Davis a uvedl ve světové premiéře 28. června 1991 v Liverpoolské anglikánské katedrále.
Paul McCartney o Liverpoolském oratoriu
https://www.youtube.com/watch?v=99ND2qLTHZs
V době McCartneyho koncertu v Praze připomínala česká média z autorových skladeb vážné hudby především Liverpoolské oratorium, které zaznělo 14. května 1993 v Katedrále sv. Víta na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro v rámci cyklu Evropské katedrální koncerty. Zmiňováno bylo rovněž, že dílo bylo hudebními kritiky přijato rozporuplně. Dobový tisk tehdy přinášel zprávy související s hodnocením, že se prý jedná o banální melodie a řada kritiků zmínila, že Paul McCartney neumí číst noty. Na druhé straně jiní uznali, že je geniální melodik. Instrumentace díla je velký zásah do jakékoliv skladatelovy tvorby, takže pohled na jeho první velké dílo vážné hudby je nutné vnímat rezervovaně.
McCartneyho zamyšlení nad vážnou hudbou a komponováním
https://www.youtube.com/watch?v=ZzxoTCNnMSs
Velký úspěch v prestižních síních světa, Královské Albert Hall v Londýně a Carnegie Hall v New Yorku, sklidila v roce 1997 jeho symfonická báseň Standing Stone / Stojící kámen. Velkolepé meditativní dílo disponuje silnou niternou hloubkou, po harmonické stránce je více prokomponované a bohatší v kompoziční kreativitě prolínání motivů a upřednostnění instrumentálních sól. Symfonické básni dominují prosté a úžasně zpěvné melodie.
Detailní přístup skladatele komponujícího pomocí keyboardu a počítačového softwaru
Ukázka proměny melodie violoncellového sóla
https://www.youtube.com/watch?v=aNauNWi6drQ&list=RDZzxoTCNnMSs&index=2
Cesty zrodu kompozic jsou různé. Současnost s vyspělou technologií nabízí mnoho možností komponování. Za dva roky si celý hudební svět připomene 100. výročí narození geniálního amerického skladatele, dirigenta, klavíristy, pedagoga a popularizátora hudby Leonarda Bernsteina, který již v šedesátých letech předvídal, že se skladatelé vážné soudobé hudby vrátí po dlouhé etapě opět k tonalitě a a melodičnosti.
Když Paul McCartney přijel do Prahy letos se svým turné, řada médií již nezmiňovala jeho další a velmi úspěšné skladby vážné hudby, ani balet Ocean Kingdom. Na svém nejnovějším turné opět a očekávaně strhl posluchače krásou melodií proslulých písní z dob existence The Beatles. Jeho významným přínosem i pro vážnou hudbu je opět vklad působivé nádherné melodičnosti ve velkých soudobých skladbách.
Skladatel jimi dokázal obohatit jak velkolepou kompozici komorní a orchestrální hudby Working Classical / Práci klasickou (1999) inspirovanou svým životem a kompozičními vlivy vážné i filmové hudby, tak pietní a meditativní oratorium Ecce Cor Meum / Pohleď do mého srdce (2006) a balet Ocean´s Kingdom / Oceánské království.
Paul McCartneyho pohled na kompozici Ecce Cor Meum
https://www.youtube.com/watch?v=_cgbJHMVAsA
McCartney v rozhovoru o baletním díle Ocean´s Kingdom
http://www.bbc.com/news/entertainment-arts-15033981
Sir Paul McCartney obdržel v roce 2010 Gershwinovu cenu z rukou amerického prezidenta Baracka Obamy. Jeho skladby vážné hudby nelze vůbec podceňovat, jejich životaschopnost dramaturgickou a repertoárovou prokáže čas, ale určitě jsou významným obohacením moderní soudobé tvorby zahrnující orchestrální i vokální složku. McCartneyho pozdější velká díla vážné hudby právem patří na nejprestižnější pódia světa.