Hudba k siréně

Každou první středu v měsíci probíhá tradiční zkouška sirén. Tento zvuk, který se rozeznívá v pravé poledne, většina lidí už ani nevnímá. S nápadem, jak zkoušku sirén ozvláštnit, přišel Orchestr BERG ve spolupráci s Českým rozhlasem Vltava. Každý měsíc, tak můžeme slyšet jeden ze série minikoncertů Hudba ke zkoušce sirén, které se konají na různých místech a zahrnují skladby soudobých českých skladatelů.

Premiéra série a první koncert byly provedeny ve středu 6. 3. ve Velké aule Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Na koncertě zazněla kompozice skladatele a vysokoškolského pedagoga Miroslava Pudláka. Stejně jako byl tento koncert, budou i další odvysílány v přímém přenosu stanicí Vltava. Ten další zazní 3. 4. a uvedena bude skladba Jana Trojana.

Anděl míří do České filharmonie

Tento rok již po dvacáté osmé udílela Česká hudební akademie Ceny Anděl. Toto ocenění bylo doposud udělováno interpretům především z oblasti populární hudby v několika kategoriích (např. album roku, skupina roku, sólový interpret/interpretka roku, objev roku a v žánrových kategoriích). Letošní ročník předávání těchto cen přinesl novinku, a to udělování cen v kategorii Klasika. Do této kategorie byli nominováni v rámci klasické hudby tito tři interpreti: Česká filharmonie s albem B. Martinů – Wha tMen Live By, Symfonie č. 1, H 289, EpoqueQuartet s albem – Epoque Quartet plays Jan Kučera a Martinů Voices s albem – B. Martinů – Madrigaly. Ocenění si ze slavnostního večera, které v přímém přenosu z Fóra Karlín uvedla Česká televize, odnesla nakonec Česká filharmonie. Ta v loňském roce vydané album nahrávala ještě pod vedením Jiřího Bělohlávka.

Sbor Permoník a jeho triumf v Petrohradu

Martina Juríková: Jedničkou jsme se stali pověstnými!

Milan Bátor

Martina Juríková Foto archiv

Karvinský sbor Permoník v únoru triumfoval na mezinárodní pěvecké soutěži v Petrohradu. K loňskému úspěchu na soutěži v Japonsku tak přidal sbor, který založili legendární manželé Šeinerovi, další prestižní ocenění. Rozhodnutí petrohradské poroty bylo jednomyslné, Permoník navíc překonal bodová hodnocení za celou historii soutěže a stal se absolutním vítězem 6. ročníku World Children and Youth Choral Championship. V rozhovoru se za náročnou soutěží ohlíží sbormistryně Martina Juríková, která má petrohradský zázrak plný jedniček na svědomí.

Martino, na soutěži v Petrohradu vás los třikrát za sebou poslal na pódium jako první. Ta jednička vám už zůstala až do konce festivalu. Tušila jste, že to tak dopadne?

To, že jsme si na soutěži v Petrohradu vylosovali hned třikrát jedničku, neboli že půjdeme soutěžit jako první, je veliká statistická kuriozita. Navíc o tom, že se bude losovat, jsme se dozvěděli úplně náhodou, nikde to nebylo uvedeno. Podle původního rozpisu jsme měli soutěžit čtvrtí. Podle toho byly v Karviné nastaveny budíky, aby nám naši fanoušci drželi pěsti. Když jsme si jedničku vylosovali poprvé v osmifinále, tak mi v hlavě běželo, že to není pro sbor úplně výhodná pozice, porota ještě nemá nastaveny své bodové mantinely a tak dále a tak dále.  Na sobě jsem nedala nic znát a sboru jsem řekla, že věci se dějí tak, jak se mají dít, že je to vlastně pro nás veliká výhoda, protože budeme mít možnost poslechnout si všechny naše soupeře.  Nakonec se ukázalo, že to pro nás zřejmě velká výhoda byla.

Kolik dětí za Permoník do Petrohradu vlastně jelo?

Do Petrohradu jsme vycestovali jako velká skupina: 44 zpěvaček a jeden zpěvák, z toho skoro celá třetina byla dětí-nováčků, kteří s námi nebyli v létě v Tokiu, a kteří s námi cestovali na zkušenou na mezinárodní soutěž úplně poprvé.  V onom osmifinále – 1. kole soutěže – po vylosování se vše seběhlo velmi rychle.  Neměli jsme čas dostat velikou trému, stát za dveřmi a čekat na naše soutěžní vystoupení a slyšet zpoza dveří své soupeře. Rozezpívaní jsme naštěstí byli velmi dobře, protože odpoledne jsme na hotelu měli krásnou zkoušku. Takže správně namotivováni, že jsme jedničky, jsme vběhli na jeviště a v sále Alexandro- něvské lávry jsme předvedli nadprůměrný výkon a svých vymezených 12 minut na jevišti si náležitě užili.

Jak se vám vedlo v dalších kolech?

Po vyhlášení postupů do čtvrtfinále – 2. kola soutěže – jsme opět losovali a jak už jste předznamenal v otázce – opět naše oblíbená jednička – to už nebylo tak těžké, protože nás i další soutěžící porota už slyšela. Výhodou bylo, že jsem mohla vše přesně načasovat a sbor „neuvadal“ někde na chodbách vydán napospas soutěžnímu mumraji a nevelkým prostorům pedagogického lycea, v jehož akusticky krásném sále se odehrávalo čtvrtfinálové soutěžní kolo.

Znovu  jste postoupili a další kolo se konalo opět v jiných prostorách! Bylo to pro vás výhodou?

Po pro nás radostném vyhlášení výsledků s postupem do semifinále – 3. kola soutěže – následovalo opět losování a z 13 sborů nám opět přišla jednička (!), tak to už sbor jásal a tou jedničkou jsme se stali pověstnými! I jednička v semifinále byla  výhodou. Na rozdíl od všech ostatních sborů jsme do nádherného, architektonicky a především akusticky úžasného sálu Academic Capelly měli povoleno nastupovat ze dvou stran. To se nám velmi hodilo pro scénické ztvárnění skladby Šorochi, kterou jsme si pro semifinálové kolo zvolili… 

A opět jste byli úspěšní! Co vás čekalo ve finále?

To, že jsme ve finále nastupovali bez losu jako první, nás trochu zaskočilo.  Pořadatelé totiž zrušili krátkou přestávku, která měla před finále být.  Měli jsme rovnou po zpěvu společných písní zůstat na jevišti. Zachránilo nás to, že jsme měli v rukách složky s notami společných písní, které se zpívaly mezi tím, než porota rozhodla o účastnících finálového kola. Porota nám povolila odložit si složky v zákulisí. Onen krátký odchod z jeviště nám dovolil v krátkosti zpracovat ohromnou radost, euforii sboru z postupu do finále a zároveň drobnou paniku ze zrušené přestávky. Takové to, jak říkám „slovo na cestu“ – sebevědomě se napřímit, svobodně a zhluboka se nadechnout a vydechnout, uvědomit si, komu jdeme zpívat a co chceme posluchačům sdělit… a pak už se sálem Academic  Capelly v Petrohradu neslo, a věřím, že až k nám do dalekých Beskyd, Máchovo jedinečné Hoj, hura, hoj okořeněné neopakovatelnou radostí daného okamžiku… Takže naše čtyři jedničky nám dodaly i tu pátou – získání Grand Prix, tedy ceny nejvyšší.

Srdečně gratuluji Vám, celém sboru a všem strůjcům tak famózního úspěchu!

Úvodní foto: Permoník v Petrohradu… Foto archiv

Upoutávka na březnové číslo

Z březnového čísla časopisu Hudební rozhledy vybíráme:

  • Rozhovor  s nejmladším zástupcem slavné dirigentské rodiny Järviů, Kristjanem Järvim, který letos přijede podruhé po deseti letech na Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, aby jej zahájil provedením děl významných skladatelů první poloviny 20. století, Janáčka, Prokofjeva a Rachmaninova.
  • Z rubriky Události ohlédnutí za dvanáctým ročníkem soutěže Talent Prahy 5, konané každoročně pro žáky základních uměleckých škol  pod záštitou téže městské části a korunované  koncertem laureátů ve velkém sále Národního domu na Smíchově; ve druhé části dvojstrany soutěž v rozhovoru s Ludvíkem Kašpárkem přiblíží jeden ze zakladatelů soutěže, radní pro kulturu městské části Praha 5, Lukáš Herold.
  • Z rubriky Festivaly, koncerty souhrnnou recenzi na festival České doteky hudby a jednotlivé recenze na koncerty Mozartovy narozeniny opět s Plácidem Domingem, Galavečer Classic Prague Awards 2018, vystoupení Manfreda Honecka s Českou filharmonií, nazvané Smrt v hudbě a písmě, či Ivana Kusnjera a jeho žáků,  provedení kantáty Augustina Šenkýře Dies Numini et Principi nebo večer Pavla Trojana v kostele sv. Vavřince
  • V rubrice Horizont v tomto čísle přinášíme  recenzi na již osmý ročník Festivalu filmové hudby (Film Music Prague), který letos připravil dvě novinky: zahájení posunul z dubna na počátek února  a  programovou nabídku rozšířil o  jeden koncert nefilmové hudby od filmových skladatelů, který přehlídku ve velkém stylu zakončil.
  • Z operního žánru, nabídnutého v poslední době na našich scénách, si určitě přečtěte recenzi na představení Jonny spielt auf (Jonny vyhrává) Ernsta Křenka, dílo, které se do Prahy vrátilo po dvaadevadesáti letech,  ohlédnutí za Beethovenovým Fideliem, nastudovaným stejně jako Jonny Orchestrem a Sborem Státní opery, Verdiho Donem Carlosem, jehož premiéru uvedlo v Janáčkově divadle  Národní divadlo Brno, či za baletním projektem s názvem Re-start 2019, v němž na Nové scéně spojily své síly Pražský komorní balet a Balet Praha Junior;  za pozornost jistě stojí i tři hodnocení přenosů z newyorské MET – Marnie Nika Muhlyho s vynikající Isabel Leonard v titulní roli, La traviaty Giuseppa VerdihoDianou Damrau a Juanem Diego Flórezem a Adriany Lecouvreur, kterou zkomponoval Francesco Cilea a hudebně ji nastudoval Gianandrea Noseda, režie se ujal Sir David McVicar a v hlavních rolích se představili Anna Netrebko (Adriana Lecouvreur) a Piotr Beczała (Maurizio).
  • Ze zahraničí jsme v březnové upoutávce vybrali hodnocení salcburského festivalu Mozartwoche 2019, poprvé uskutečněného pod vedením nového intendanta Rolanda Villazóna, provedení opery Euryanthe Carla Marii von Webera, jejíhož hudebního nastudování se v Divadle Na Vídeňce ujal Constantin Trinks (který např.  v pražském Národním divadle nastudoval Wagnerova Lohengrina) a režie Christof Loy, či novinky s názvem Die Weiden (Vrby), nastudované Ingem Metzmacherem a vytvořené podle hororu Algernona Blackwooda na objednávku Vídeňské státní opery  skladatelem Johannesem Mariou Staudem a libretistou Durnem Grünbeinem.
  • Z rubriky Studie, komentáře si nenechte ujít:
  • zavedené seriály: Celuloidová hudba – nově o  českém (a československém) hudebním dokumentu – ve třetím díle věnovaném vynikající české dokumentaristce Olze Sommerové a jejích třech dokumentech – Červená, Magický hlas rebelky (o Martě Kubišové) a Legenda Suchý,  Z historie a současnosti muzikálu – tentokrát o několika významných únorových výročích jako např. pětasedmdesátinách anglického filmového režiséra Sira Alana Parkera, pětadvacátém výročí premiéry muzikálu Pěna dní v Divadle ABC či pátém výročí úmrtí tanečníka a choreografa Richarda Hese
  • nové seriály: Portréty velkých dirigentů od 19. století po současnost, které pokračují informacemi o Gustavu Mahlerovi, jehož si sice spojujeme spíše s komponováním,  ale který se dirigování věnoval po celý svůj profesionální život,  Mozaika nejslavnějších operních režisérů, v níž se v březnovém čísle setkáme s dalším slavným německým režisérem, tentokrát Hansem Neuenfelsem, jehož inscenace patří k těm nejkontroverznějším,  Zapomenuté operní skvosty, v nichž se  autor věnuje další operní raritě – tentokrát opeře Vestálka italského skladatele Gaspara Luigiho Pacifika Spontiniho, který v jednom rozhovoru s Richardem Wagnerem prohlásil, že „po Vestálce nebyla napsána jediná nota, která by nebyla ukradena z jeho partitury“, Století bez mezníků,  jehož třetí díl je věnován Andrému Jolivetovi, v dějinách francouzské hudby 20. století vždy tomu „druhému“ po Messiaenovi, a jazzu věnovaný seriál s názvem Proudy a protiproudy jazzových meandrů, jenž pokračuje Kapitolou o polském jazzu a našem příhraničí. Březnové číslo Hudebních rozhledů však také nabídne první část ze čtyřdílného cyklu, věnovanému Soubornému vydání díla Bohuslava Martinů s podtitulem Více než jen opravené noty.
  • V rubrice Knihy a notoviny  tentokrát přinášíme informaci o dvou mimořádně cenných hudebně historických a hudebně teoretických příspěvcích české muzikologie – Jan Blahoslav: Musica 1569Jan Ámos Komenský: Kancyonál 1659, znovu vydaných pod pečlivou redakcí Petra Daňka a Jiřího K. Kroupy.
  • Rubriku Svět hudebních nástrojů tento rok věnujeme klavírům a seriálu Klavírnictví na rozcestí. Ve třetím díle autor pokračuje v chronologii jejich výroby od roku 1939 do první poloviny 50. let.
  • A v rubrice Revue hudebních nosičů jsme se tentokrát vrátili opět k opeře – a to k Novým operním nahrávkám na CD, po kterých na dalších stranách jako  v každém čísle následují  recenze na některá nově vydaná CD.

PETROF s vámi už 155 let

Společnost PETROF, spol. s r.o. se za dobu svého působení stala největším výrobcem v Evropě ve výrobě akustických klavírů a pianin. Letošní rok tomu je 155 let od doby, kdy Antonín Petrof postavil svůj první klavír a společnost letošní rok slaví 155. výročí. PETROF se stále pyšní ruční prací, pečlivým výběrem materiálů a nezaměnitelným romantickým zvukem, který nástrojům PETROF zůstává. K letošnímu jubileu společnost vyrobila 3 nové nástroje a s hrdostí pokračuje v poctivém řemeslu a rodinné tradici.

 

První nástroj k výročí PETROF představuje pianino Tiger Wood. Tento nástroj s charakteristickou dýhou z tygřího dřeva je určen milovníkům ryzího a moderního designu. Toto tvrdé dřevo, ceněné pro svou krásnou kresbu a strukturu, připomíná plameny ohně.

Více o pianinu Tiger Wood >>

Dalším pianinem k výročí 155 let je Walnut Root. Ořešák, tradiční strom našich zeměpisných šířek, čerpá svou sílu z hlubokých kořenů, díky kterým může přetrvat po celá století. Podobně jsme se i my navrátili k našim kořenům a k povaze našich předků, kteří ořešákové dřevo používali s velkou oblibou. Jediný pohled na krásnou kresbu této dýhy vás přenese zpět do jejich časů. Právě hra na toto pianino je tím nejlepším způsobem, jak uctít památku našich předků.

Více o pianinu Walnut Root >>

Klavír Stingray, jediný klavír, postavený pro zvláštní příležitost 155. výročí založení firmy PETROF. Dominantou tohoto piana je specifická dekorace jeho neobyčejně tvarovaných nohou, které jsou vykládané kousky obarvené rejnočí kůže. Kůže rejnoka vám ochromí všechny smysly. Je neuvěřitelně tvrdá a odolná, zároveň se však vyznačuje překvapivou jemností. Její vzhled připomíná malé korálky, které jako by jeden vedle druhého vyskládala sama příroda. Každý rejnok má jedinečnou hřbetní ploutev ve tvaru diamantu – stejně tak unikátní jsou i otisky prstů mistra, který zodpovídal za výrobu tohoto nástroje.

Více o klavíru Stingray >>

Veřejnost se může těšit na Den otevřených dveří, který se bude konat 7. 9. 2019. Návštěvníci tak mohou zažít unikátní atmosféru manufaktury, kde na vlastní oči uvidí, jak vznikají nástroje v rukou šikovných zaměstnanců, jež dělají radost tisícům spokojených zákazníků po celém světě. Součástí prohlídky bude i návštěva Muzea PETROF, kde se nachází ty nejzajímavější exponáty z historie. Exkurze bude završena v budově nového kulturního centra PETROF Gallery, které získalo titul Stavba roku Královéhradeckého kraje.

Pro více informací navštivte www.petrof.cz

S čistým štítem a s prastarým erbem

Pozoruhodné osudy příslušníků šlechtického rodu Haužviců z Biskupic, kteří jako vlastenci neohnuli páteř a nesklopili hlavu ani v nejtěžších chvílích

Šlechtic František Xaver Haužvic – muž obletovaný múzami, významný kapelník, dirigent, skladatel, sbormistr a pozounista

Vladimír Šavrda

 

Múzy ho milovaly a on byl po celý svůj bohatý život jejich věrným služebníkem. Řeč je o šlechtici Františkovi Xaveru Haužvicovi, který vstoupil do hudebních dějin jako vynikající kapelník, dirigent, skladatel, sbormistr, pozounista voják i diplomat.

Repro archiv

Jako všichni ostatní z jeho rodu navíc proslul vřelou láskou k rodné vlasti. „Miluj zem svou jako vlastní matku,“ tak by se nechala vyložit jedna z životních zásad moravské linie šlechtického rodu Haužviců z Biskupicz, jenž od poloviny 17. století přesídlila ze zámku Linhartovy ve Slezsku na panství Brandýském nedaleko Prahy. Byl příslušníkem rodu prastarého, vznešeného a veskrze čestného, mezi jehož rodová mota historicky patří „Morálka a Právo“ a „Život zasvětit pravdě“.

Malému Františkovi předurčily úžasnou muzikantskou kariéru sudičky, které položily do vyřezávané kolébky 19. listopadu 1841 v Brandýse nad Labem zlatý houslový klíč. Tehdy vstříc hluboké noci zazněl dětský pláč, oznamující, že na svět přišla další velká osobnost své doby, s modrou krví v žilách. Roztomilý drobeček také ihned okusil hřejivé objetí a polibky šťastných rodičů – chudého šlechtice, avšak významného měšťana Brandýského, jenž ovládal v kraji trh s rybí komoditou, zároveň však také významně hudebně nadaného kapelníka Františka a jeho manželky Alžběty.

Malý František byl předurčen k mimořádným činům. Želbohu většina jeho sourozenců zemřela ještě v útlém věku. Vedle pěti dětských úmrtí uprostřed rodiny dosáhly dospělosti jen sestry Barbora a Rosálie, které byly provdány do vážených a vlivných rodin.

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, jak říká staré přísloví. A tak rodinu váženého měšťana Františka Haužvice překvapila v březnu 1845 a v lednu 1846 „stoletá voda“, která zasáhla objekty statné a nákladné rybárny. Voda vyplenila nejen jejich sádky s rybami, což znamenalo citelnou ekonomickou ztrátu pro ty, kdo se touto komoditou živili, ale zničila i řadu historických dokumentů, které rodina vlastnila po staletí. Problematice rybářství se Haugwitzové z Biskupic po vzoru svého rodového patrona svatého Jakuba Staršího (rybář) věnovali částečně již v minulosti, k významnějšímu rozvoji v tomto směru došlo však až v letech následujících po finančním úpadku rodiny roku 1665.  Naštěstí vedle hořkých období existovala také řada šťastných událostí. Mezi ně patřily i okázalé slavnosti ostrostřelců na Svatojánském ostrůvku nedaleko Brandýsa, kde se každoročně konaly soutěže o ceny za přítomnosti kapely. A možná právě její repertoár zažehl v malém Františkovi jiskřičku, která později přeskočila v ohromný vlastenecko-umělecký plamen.

Pokračování textu S čistým štítem a s prastarým erbem

V soutěži Bohuslava Martinů budou soutěžit klavíristé a komorní soubory

Praha, 13. února 2019 – Na konci listopadu se uskuteční 24. ročník Soutěže Nadace Bohuslava Martinů, ve kterém budou v tomto roce soutěžit hudebníci do 28 let v oborech klavír a komorní soubory (duo až sexteto bez klavíru). Na vítěze čeká například vystoupení v rámci abonentního koncertu Českého spolku pro komorní hudbu nebo nahrávka Českého rozhlasu z koncertu laureátů. Mladí umělci mohou podávat přihlášky do konce dubna.

„Každoročně se naše veřejnost setkává s osobnostmi, které svoji kariéru zahajují v rámci této soutěže a záhy se stávají významnými osobnostmi našeho koncertního života,“ říká hlavní garant soutěže a ředitel Nadace Bohuslava Martinů prof. Jiří Hlaváč. Garanty jednotlivých soutěžních oborů jsou tradičně významní umělci a pedagogové. Pro obor klavír je to Ivo Kahánek, uměleckým garantem pro komorní soubory bez klavíru bude violoncellista Michal Kaňka.

Soutěž Bohuslava Martinů pomáhá upozorňovat na mladé talenty už od roku 1996. Mezi úspěšné laureáty minulých ročníků patří například umělci Roman Patočka, Václav Petr, Ivo Kahánek, Tomáš Jamník, Olga Šroubková, Kristýna Znamenáčková nebo Anna Paulová.

Koncert laureátů soutěže a slavnostní předání cen se koná 1. prosince 2019 v Sále Martinů a je programovou součástí festivalu Dny Bohuslava Martinů. Tento koncert bude také nahrávat Český rozhlas. Kromě finančních cen mají vítězové soutěže nárok na vystoupení na festivalu Dny Bohuslava Martinů 2020 a v rámci abonentních koncertů Českého spolku pro komorní hudbu při České filharmonii v další sezóně.

Více informací naleznete na www.martinu.cz.

Absolutním vítězem mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga 2019 se stal patnáctiletý klavírista Jan Čmejla.

Patnáctiletý klavírista Jan Čmejla se stal absolutním vítězem 53. ročníku mezinárodní rozhlasové soutěže pro mladé hudebníky Concertino Praga pořádané Českým rozhlasem. Mladý talentovaný student Pražské konzervatoře má za sebou debut s Filharmonií Brno, se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a na jaře se představí publiku v USA.

 

Ve dnech 8. a 9. února 2019 se konala mezinárodní rozhlasová soutěž Concertino Praga, které se úspěšně zúčastnil patnáctiletý klavírista Jan Čmejla, který obstál v silné mezinárodní konkurenci a získal titul absolutního vítěze 53. ročníku soutěže. Rozhodla o tom mezinárodní odborná porota ve složení: Doris Blaich (producentka německého veřejného rozhlasu SWR2), Michael Frischenschlager (housle, Rakousko), Holger Hettinger (vedoucí hudby v Deutschlandfunk Kultur v Berlíně), Lydie Härtelová (harfa), Lukáš Klánský (klavír), Tomáš Strašil (violoncello) a Marek Valášek (sbormistr a dirigent). Porota hodnotila 31 nahrávek z 12 zemí.

Úspěch v této soutěži rozhodně nepatří k prvním oceněním tohoto nadějného mladého klavíristy. Jan Čmejla je laureátem řady mezinárodních soutěží, mezi nimiž jmenujme např. Chopin for the Youngest (2015), Mezinárodní Novákova klavírní soutěž (2015), Mladý klavír Pražské konzervatoře (2015), Mezinárodní klavírní soutěž Petera Toperczera Košice (2017), Beethovenovy Teplice (2018), Mezinárodní soutěž Virtuosi per musica di pianoforte (2018) aj. Je také držitelem prestižního ocenění Zlatý oříšek (2013) udělovaného nejtalentovanějším dětem České republiky a ocenění Kern Foundation Prize vynikající ruské pianistky Olgy Kern.

Koncert vítězů Concertino Praga se uskuteční ve Dvořákově síni pražského Rudolfina v neděli 9. června 2019. Na koncert naváže tradiční Jihočeský festival Concertino Praga konaný od 10. do 16. června, v rámci něhož laureáti vystoupí v Českém Krumlově, Třeboni, Jindřichově Hradci a Bechyni. Kromě zmiňovaných koncertů v České republice se Jan Čmejla představí se svým recitálovým programem na koncertním vystoupení v New Yorku a Washingtonu v březnu 2019.

Bohuslav Matoušek slaví sedmdesátiny souborným dílem Bohuslava Martinů

Bohuslav Matoušek s novým kompletem děl pro koncertantní housle a orchestr Bohuslava Martinů Foto archiv

Významný český houslista Bohuslav Matoušek si k letošním 70. narozeninám připravil originální dárek. U londýnského vydavatelství Hyperion Records mu v těchto dnech vychází komplet čtyř CD se souborným dílem pro koncertantní housle a orchestr z pera českého skladatele Bohuslava Martinů. Nahrávky vznikly za doprovodu České filharmonie a pod taktovku dirigenta Christophera Hogwooda. 

V koncertní galerii pražské HAMU 6. 2.  houslista Bohuslav Matoušek pokřtil svůj výjimečný komplet nahrávek Bohuslava Martinů. Role kmotrů se ujali herec Josef Somr, houslista, skladatel a kapelník Hradišťanu Jiří Pavlica, violoncellista Jiří Bárta a klarinetista, saxofonista, skladatel, básník, pedagog a publicista prof. Jiří Hlaváč.

V rámci tiskové konference a křtu dále promluvil režisér nahrávky Zdeněk Zahradník, ředitel Institutu Bohuslava Martinů Aleš Březina, Matouškův žák, houslista Jakub Junek a prezident Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov Jaromír Boháč.

Akci pořádal Mezinárodní hudební festival Český Krumlov, jehož je Bohuslav Matoušek stálým hostem a na letošním ročníku festivalu vystoupí u příležitosti oslavy svých 70. narozenin. Koncert se koná 6. 8. v Maškarním sále českokrumlovského zámku a kromě Bohuslava Matouška zahrají i jeho hosté, japonská houslistka Hiroko Takahashi a houslista Patrik Sedlář, za doprovodu souboru Ensemble 18+.

Bohuslav Martinů: Nahrávka kompletního díla pro koncertantní housle s orchestrem

Historie tohoto výjimečného projektu, jehož protagonistou, interpretem i producentem se stal český houslista Bohuslav Matoušek, začíná v letech 2002–2005. První CD ze série vydal Supraphon v roce 2002 a nahrávka získala již tehdy cenu  Harmonie jako nejlepší česká nahrávka roku. Později se celého kompletu ujalo jedno z největších světových vydavatelství Hyperion Records v Londýně, které jej v průběhu let 2007 a 2008 vydalo jako čtyři jednotlivá CD. Všechna čtyři CD byla hodnocena světovými kritiky v superlativech a získala mnoho významných mezinárodních ohlasů (např. Gramphone Choice), více například viz:

http://www.hyperion-records.co.uk/dc.asp?dc=D_CDA67672&vw=dcwww.bohuslavmatousek.cz

Z vydaných CD se prodalo po celém světě již přes 19.000 kusů, což je u desky s klasickou hudbou číslo nebývalé. Hyperion vydává 1. února 2019 u příležitosti oslav 60. výročí úmrtí Bohuslava Martinů a letošního životního jubilea Bohuslava Matouška celý komplet znovu jako uzavřený celek čtyř CD

v jednom obalu, což je pro nahraný komplet a jeho mezinárodní význam výrazné zhodnocení.

Nahrávku si můžete poslechnout na webu společnosti Hyperion Records, viz: https://www.hyperion-records.co.uk/dc.asp?dc=D_CDS44611/4

Souborné nahrávky v podání Bohuslava Matouška                                                                                                                                                                            Již v letech 1972–74 natočil Bohuslav Matoušek svůj původní a dodnes unikátní komplet všech šesti Haydnových houslových koncertů s PKO a Liborem Hlaváčkem. Dodnes nikdo ve světě toto dílo nenatočil a nezkompletoval (vydal Supraphon jako 3 LP, později tři z těchto koncertů jako CD). Se Stamicovým kvartetem nahrál Matoušek unikátní, ve světě první digitální komplet kvartetů a kvintetů A. Dvořáka (Bayer Records Label, cena Diapason d’Or) a komplet kvartetů B. Martinů (Bayer Records Label, cena Grand Prix du Disque de l’Académie Charles Cros). Společně s Petrem Adamcem natočil Matoušek ve světě dodnes jediný komplet díla A. Dvořáka pro housle a klavír. Znovu ve spolupráci s klavíristou Petrem Adamcem Matoušek nahrál i díla B. Martinů pro housle a klavír (4 CD vydané Supraphonem ve dvojboxu), tato nahrávka získala světové ocenění Midem Classical Awards v kategorii komorní hudba. Zatím posledním je nyní vydaný komplet B. Martinů pro koncertantní housle a violu s Českou filharmonií a Christopherem Hogwoodem (vydal Hyperion, 4 samostatná CD 2003–2005, dnes již jako BOX 2019, jednotlivá CD byla oceňována v průběhu vydávání, např. Gramophone Choice).

Bohuslav Matoušek je významným představitelem současného českého houslového umění, který na sebe upozornil již v dětství četnými vítězstvími v mnoha národních soutěžích. V letech 1967–1972 studoval na pražské Akademii múzických umění ve třídách J. Pekelského a V. Snítila a ve Švýcarsku u W. Schneiderhana a N. Milsteina. V roce 1977–1980 byl pozván jako sólista a koncertní mistr do Japonska k tokijskému Yomiuri Nippon Symphony Orchestra, kde pod taktovkou významných světových dirigentů (Celibidache, Masur, Mehta, Bernstein a další) provedl řadu houslových koncertů. Po návratu z Japonska začal v roce 1980 vedle sólistické činnosti působit také jako primárius Stamicova kvartetaOd roku 1995, po odchodu ze Stamicova kvarteta, se Bohuslav Matoušek věnuje především sólové koncertní činnosti, jeho rozsáhlý repertoár zahrnuje skladby od raného baroka až po díla současných skladatelů. V komorní hře nadále působí hlavně se svým stálým partnerem, pianistou Petrem Adamcem. Jeho dalším významným působením v tomto směru je i umělecké vedení Okteta českých filharmoniků. Je držitelem prestižní světové ceny „Cannes Classical Awards“ 2001 za soubornou nahrávku díla B. Martinů pro housle a klavír. Jako jeden z mála umělců je také držitelem stříbrné medaile Nadace Bohuslava Martinů za mimořádné zásluhy o dílo tohoto skladatele. Jeho nahrávka souborného díla B. Martinů pro koncertantní housle (violu) s Českou filharmonií a světově uznávaným dirigentem Christopherem Hogwoodem (4 CD) vyšla u významné světové firmy Hyperion v Londýně a získala mnohá zahraniční i domácí ocenění. Matoušek působí také jako pedagog na pražské HAMU.

Mimořádný úspěch klarinetistky Anny Paulové

Česká klarinetistka Anna Paulová opět dokazuje, jakým mimořádným hudebním talentem disponuje.

Tato mladá umělkyně získala na soutěži Vienna International Music Competition speciální cenu Golden Medal (High Distinction)!

Hlavním cílem soutěže Vienna International Music Competition je objevovat mladé talenty, kteří disponují jedinečným hudebním nadáním. Umělci všech věkových kategorií tak mají možnost získat jedinečná ocenění, které mohou být zásadní pro rozvoj jejich mezinárodní kariéry.

 

Více informací na:

http://www.agenturajd.cz/umelci/anna-paulova-klarinet/

https://www.viennacompetition.com/