Medaile Artis Bohemiae Amicis pro klarinetistu Jiřího Hlaváče

Klarinetista Jiří Hlaváč převzal dne 17. 10. 2018  u příležitosti svého životního jubilea z rukou ministra kultury Antonína Staňka, Medaili Artis  Bohemiae  Amicis za šíření dobrého jména české kultury v tuzemsku i zahraničí. Na slavnostním koncertu Asociace hudebních umělců a vědců, který  se konal 20. 10. 2018 v Sále Martinů Lichtenštejnského paláce v Praze, převzal  z rukou Petra Nouzovského Cenu AHUV 2017 za dlouholetou činnost v Asociaci hudebních umělců a vědců. 11. 11. potom převzal Cenu Senior Prix za dlouholetou nahrávací činnost.

Úvodní foto: Jiří Hlaváč přebírá na slavnostním koncertě Asociace hudebních umělců a vědců v Sále Martinů z rukou jejího předsedy Petra Nouzovského Cenu AHUV

Ministr Antonín Staněk předal státní cenu a ceny Ministerstva kultury

Na Nové scéně Národního divadla byly 21. 10. slavnostně předány státní cena a ceny Ministerstva kultury. Z rukou ministra Antonína Staňka je převzalo šest mimořádných osobností. ​

Státní cenu za překladatelské dílo, cenu za celoživotní dílo získala paní Helena Stachová. Překladatelské práci se věnuje 50 let a z polštiny do češtiny převedla na dvě stovky titulů; první knihu přeložila v sedmnácti letech.

Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla, za celoživotní dílo, zejména za přínos českému studiovému divadlu, profilaci divadla Studio Ypsilon a rozvoj oboru včetně výchovy mladé generace, získal pan Jan Schmid. Herec, režisér, publicista, textař, prozaik, dramatik, scénárista, výtvarník, ilustrátor, moderátor, divadelní manažer a organizátor, divadelní pedagog. Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby, za celoživotní skladatelskou a redakční činnost a za statečné lidské i odborné postoje v době nesvobody, získal pan Luboš Sluka.

Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění, za celoživotní dílo v oblasti výtvarného umění, především pak za výjimečnou kurátorskou, teoretickou a pedagogickou činnost, jakož i za propagaci českého a slovenského výtvarného umění v mezinárodním kontextu, získali Jana a Jiří Ševčíkovi, „nejvýraznější hybatelé české výtvarné scény od osmdesátých let“.  Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury, za celoživotní dílo v oblasti architektury, získala Ing. arch. Růžena Žertová, „architektka domů i věcí“.

Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize, především za jeho filmy ze šedesátých let a tematicky i mravně kontinuální tvorbu s Jiřím Stránským, získal pan Hynek Bočan.

Dionne Warwick konečně u nás

Praha, Kongresové centrum

Vladimír Říha

 

V pražském Kongresovém centru před plným hledištěm vystoupila 14. 9. jedna z posledních velkých osobností americké pop music, která dosud na našich podiích chyběla – zpěvačka Dionne Warwick. Ti, kdo se obávali, že ve svých 77 letech bude stínem původní Dionne, jež svým z gospelu vycházejícím projevem přinášela do nápaditých témat písní Burta Bacharacha kus afroamerického živlu, neměli pravdu.

Již trochu „babičkovsky“ vypadající dámu nedoprovázela velká kapela, ale pouze pětice výborných muzikantů se synem Davidem Elliotem u bicích. Pozoruhodné je, že Dionne odzpívala celý dvouhodinový program bez přestávky vsedě na vysoké stoličce poblíž piana a jen dvakrát se krátce prošla po pódiu – ovšem při stálém slovním kontaktu s diváky, kterým neváhala uštědřit i napomenutí při použití mobilu během jejího zpěvu. Přitom její zpěv má již více formu šansonového podání než velkého lámání posluchačských srdcí volumenem hlasu. Má stále kvalitní výšky, takže celý „bacharachovský zpěvník“, který přezpívala, potěšil všechny obdivovatele tohoto letos devadesátiletého klasika americké pop music a snad jediného žijícího žáka Bohuslava Martinů.

Dva momenty, které vybočily z trochu usedlého večera, vyzvedněme: duet se synem, již zmíněným zpívajícím bubeníkem Davidem Elliotem při I Say a Little Preyer a závěrečnou pasáž s vnučkou, zpěvačkou Cheyene Elliot. Celkově jsme byli svědky plně profesionálního výkonu sólistky i doprovázející kapely.

Úvodní foto: Dionne Warwick   Foto c archiv Brother Agency

Koncertní cyklus Karlíček Sequenza

Mariánské Lázně, ZUŠ F. Chopina, Casino

 

Prolog

Marta Ulrychová

Tři mariánskolázeňští rodáci Petr, Josef a Martin Karlíčkovi, nově sdružení ve spolku Karlíček Sequenza, se rozhodli obohatit hudební scénu Mariánských Lázní tematicky různě zaměřenými koncerty, pořady s edukativní náplní i prezentací umělců v novém interdisciplinárním světle. Do tohoto lázeňského města mohou přinést bohaté zkušenosti ze svého zahraničního působení, které zahájili zhruba na přelomu tisíciletí po úspěšném studiu a mnoha uměleckých stážích. Město jim k tomu poskytlo náležitou podporu, včetně koncertních sálů, inspirujících k rozmanitým akcím. Letošní cyklus přinesl v jediném týdnu pět koncertů, v nichž se tito umělci postarali nejen o dramaturgickou náplň, ale i o interpretační zastoupení. V jejich podání si posluchači vyslechli množství sólových a komorních skladeb, vztahujících se nejen ke géniu loci Mariánských Lázní, ale v samostatném koncertu také Leoši Janáčkovi, jehož hudbu bratři Karlíčkové ve světě propagují.

 

Na úvod benefice

Petr Novák

První ročník nového festivalu zahájil (22. 9.) benefiční koncert v sále tamější ZUŠ. Úvodní slovo ředitele školy Petra Čecha představilo trojici bratrů a jejich současná působiště. U Petra je to Holandsko, Josef je v Německu a Martina osud zavál až do Kanady. Ředitel přivítal i bývalé učitele obou bratrů klavíristů – Marii Hurtíkovou a Karla Friesla, který je vedl na plzeňské konzervatoři.

Program koncertu sestával z děl francouzských impresionistů a děl romantiků. Již od úvodní Sonáty pro violoncello a klavír Claudea Debussyho, kdy se violoncellového partu zhostil Josef Karlíček a ke klavíru usedl Martin Karlíček, bylo zřejmé, nakolik mistrovsky každý z bratrů ovládá hru na svůj nástroj. Zatímco cellista zaujal naprostou intonační čistotou své hry a přesvědčivostí výrazu podtrženou hrou zpaměti, Martin s ním v pochopení díla naprosto souzněl, sekundoval mu výjimečnou kultivovaností a zřetelností hry, pregnancí úhozu a dokonalou souhrou. V Poetickém kusu ve formě habanéry Maurice Ravela ke klavíru usedl Petr Karlíček, na violoncello hrál opět zpaměti Josef. Skladbu, kterou můžeme slyšet v provedení na nejrůznější nástroje, interpretovali oba bratři opět v naprostém souznění, s pochopením pro kolébavý rytmus díla a s niternou škálou dynamického rozlišení hry.

Jako posluchač jsem kvitoval záměr uskutečnit koncert bez obligátní pauzy. Bratři se na pódiu neustále střídali, odpočinuli si a posluchači, nevyrušeni přestávkou, si vyslechli virtuózní Uherskou Rapsodii pro violoncello a klavír Davida Poppera. U klavíru zůstal hrát Petr, i v této skladbě Josef pokračoval ve hře zpaměti. Mohl se tak soustředit vedle techniky hry plně na výrazovou složku interpretace. Jeho provedení skladby bylo za Petrova doprovodu strhující a publikum jej ocenilo dlouhotrvajícími nadšenými ovacemi s výkřiky „bravo“.

Závěrem zazněla svita Šest kusů pro klavír na čtyři ruce, op. 11 Sergeje Rachmaninova. Přestože měli oba klavíristé k dispozici jen středně velký nástroj firmy Yamaha, barevná a dynamická škála jejich provedení na tento unifikovaný klavír byla úctyhodná. Technická brilance, střízlivá a vždy čistá pedalizace a zřetelnost úhozu i v kaskádách pasáží byla přirozená. Bratři se vkusně vcítili do všech nálad jednotlivých částí. Výstavba závěrečné části „Sláva“ byla impozantní.

Bratři se museli publiku odvděčit dvěma přídavky. Labuť Camilla Saint-Saënse přednesli v úpravě pro čtyřruční klavír a violoncello namísto originální verze pro dva klavíry a violoncello zařazené do jeho cyklu Karneval zvířat. Zatímco Martin hrál obligátní šestnáctiny, Petr jej elegantně obíhal při přizvukování rozložených akordů a basových tónů. Interpreti se s publikem rozloučili vkusnou Barkarolou skladatele F.??? Péru, která vyzněla jako pozvání na jeden z dalších koncertů s názvem „Benátky, kolébka Evropské hudby“ v Městském muzeu v Mariánských Lázních.

 

A na závěr galakoncert

Mariánské Lázně, Casino

Marta Ulrychová

V závěrečném galakoncertu 28. 9. si trojice sólistů zopakovala svá příležitostná vystoupení se Západočeským symfonickým orchestrem, s nímž začala spolupracovat již v době svých studií.

V první půli večera jsme v podání klavíristy Martina a orchestru řízeného Martinem Peschikem vyslechli Klavírní koncert č. 2 Camilla Saint-Saënse g moll, op. 22. Umělec se ho zhostil s brilantní virtuozitou, nadhledem i smyslem pro stylová odstínění tohoto díla, v němž skladatel přechází od reminiscencí na předcházející stylová období až k hravým tanečním rytmům. Druhý violoncellový koncert e moll, op. 24 pražského rodáka Davida Poppera neslyšíme na našich pódiích často. V kompozici spíše eklektického charakteru, prozrazující vlivy velkých osobností konce 19. století, se skvěle uplatnil Josefův zpěvný tón a neomylná intonace v náročných rychlých pasážích. Koncert a potažmo i celý koncertní cyklus zakončil velkoryse koncipovaný Čajkovského Koncert č. 1 b moll. Petr Karlíček ho interpretoval s potřebným smyslem pro grandiozitu tohoto díla, ale i s potřebným technickým vybavením virtuózních pasáží a klidem zpěvných částí druhé věty. Bouřlivý aplaus byly důstojným zakončením této mimořádné a z hlediska interpretů jedinečné akce, na niž mohou být Mariánskolázeňští v celostátním kontextu právem hrdi.

 

Nový kompaktní disk společnosti ArcoDiva představili interpreti a skladatelé

Zleva Tomáš Honěk, Lucia Fulka Kopsová, Markéta Foukalová, Lucie Silkenová Foto archiv

Nový kompaktní disk společnosti ArcoDiva představili interpreti a skladatelé 30. 10. v Atriu. Účinkuje na něm Duo Teres (Lucia Fulka Kopsová – housle, Tomáš Honěk – kytara), Lucie Silkenová a Markéta Foukalová – zpěv a jako host Jaromír Meduna. Duo Teres požádalo několik českých a slovenských skladatelů, aby napsali pro uvedené obsazení hudbu na verše Williama Shakespeara. Mezi autory jsou Zdeněk Merta, Matěj Benko, Juraj Filas, Lukáš Hurník, Martin Brunner, Štěpánka Balcarová, Jiří Chvojka a Ondřej Kukal.

Pražské jaro 2019

Mezi 12. květnem a 4. červnem se uskuteční 74. ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. „V Praze se setkají největší osobnosti klasické hudby – opravdové legendy i mladé talenty. Každá z nich přinese jedinečný pohled na fascinující bohatství tohoto umění,“ říká ředitel festivalu Roman Bělor. „Posláním Pražského jara je přinášet koncerty, které aspirují na to stát se událostmi sezóny. Věřím, že nadcházející ročník jich nabízí celou řadu.“

Zahraniční zahájení, avšak s českými kořeny

Samotné zahájení festivalu vzbuzuje velká očekávání – Smetanovu Mou vlast zahrají Bamberští symfonikové pod taktovkou svého šéfdirigenta Jakuba Hrůši. Orchestr je pro tuto příležitost zajímavý i svým zrodem. Vznikl v roce 1946 z odsunutých Němců, hráčů Pražské německé filharmonie, a navzdory vyostřené poválečné situaci se k českým kořenům vždy hlásil a hlásí i dodnes. „Je úžasné, že tradice tohoto orchestru, který se tehdy podílel tak velkolepou měrou na slávě pražského kulturního života, se podařilo zachovat a přetavit do nového tělesa v Bamberku, patřícího dnes mezi nejlepší orchestry střední Evropy,“ říká Jakub Hrůša. „Jeho hostování na zahájení Pražského jara je pro mě tedy nejen hudebně, ale vlastně i z hlediska historie velmi krásnou symbolickou návštěvou původního domova – a pod mým vedením svým způsobem dvojnásob zajímavým. Za sebe mohu říci, že společně s ,mými´ muzikanty dnes již po nahrávání a několikanásobném uvádění cyklu v Bamberku i jinde považujeme Smetanovu hudbu za vlastní a zcela autenticky dýcháme její hudební vzduch – ostatně podobně samozřejmý byl Smetanův vztah ke staleté německé hudební kultuře. Reprezentujeme tak střední Evropu způsobem, o kterém věřím, že má větší smysl než úzkoprsé lpění na výlučnosti kulturních výdobytků omezovaných politickými hranicemi. Má vlast je samozřejmě velmi a významně česká, ale její působivost tkví v hlubších a širších kořenech,“ doplňuje Jakub Hrůša.

Slavné zahraniční orchestry

„Málokterý orchestr dokáže tak dokonale snoubit vnitřní vášeň s perfektní souhrou vypracovanou do nejmenších detailů jako Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia – Roma,“ říká Bělor. Se svým šéfdirigentem sirem Antoniem Pappanem na festivalu vystoupí 17. května.

U newyorského Orpheus Chamber Orchestra se niternost charakteristická pro komorní ansámbly snoubí se sytostí velkých orchestrů. Na Pražské jaro se s nimi vrací i znamenitý klavírista Jan Lisiecki. Jejich koncert se odehraje 21. května v Rudolfinu.

Španělským temperamentem v orchestrální hudbě nás strhne Orquestra de Cadaqués. S dirigentem Jaime Martínem a hvězdnou houslistkou Leticií Moreno 30. května zahrají jedinečný program s hudbou, se kterou se české publikum téměř nemá možnost setkat – z per největších španělských a ibero-amerických skladatelů Albénize, Piazzolly, Fally a Arriaga.

Pokračování textu Pražské jaro 2019

Hugenoti se vítězně vrátili do Paříže

Paříž, Opéra Bastille

Milan Pospíšil

 

V Paříži dosáhli Hugenoti 1118 představení roku 1936. Od té doby se zde emblematické dílo francouzské velké opery neobjevilo. Giacomo Meyerbeer, jemuž Paříž vděčí za svou prestiž jako „hlavní město světa“ 19. století i v oblasti opery, byl odtud na dlouhá desítiletí vypovězen. Moc na tom nezměnil ani ojedinělý pokus o Roberta ďábla v roce 1985. Poté, co zásluhou mezinárodní spolupráce muzikologů začaly práce na nových kritických edicích Meyerbeera, jež od počátku našeho století umožnily jeho dlouho očekávanou renesanci, se k svému mistrovi přihlásila konečně i Paříž.

Režisér Andreas Kriegenburg přistoupil k Hugenotům s vědomím, že představuje naprosté většině obecenstva neznámou operu. Proto ji neinscenuje s nutkáním vymyslet nějaké zcela nové akce nemající oporu ani v libretu ani v hudbě, jen aby zaujal publikum a kritiku údajně otrávené notoricky známým a nudným dějem něčím pokud možno provokativně nečekaným. Téma vražedného nepřátelství fanatických náboženství usurpujících pro sebe toho jedině pravého Boha, který podle nich žádá vyhlazení těch, kteří věří v toho nesprávného, je ovšem nadčasové a přesahuje konkrétní historické pozadí Bartolomějské noci z roku 1572 tak nápadně, že není třeba žádné násilné aktualizace, aby opera rezonovala i s problémy dneška. V divadelním programu zmíněný přesun děje ze 16. století ne snad do přítomnosti, ale dokonce do budoucnosti a do určitého roku 2063 (?!), nebyl (patrně naštěstí) vůbec nijak patrný. Sólisté a sbory byli kostýmováni do neurčité doby s prvky módy od 16. a 19. století až k současnosti (Tanja Hofman). Úplně bílá, jen občas světly  kolorovaná scéna (Harald B. Thor) měla podle režiséra poskytnout neutrální pozadí, na němž by byly v jakémsi „obnažení“ jasně čitelné vztahy a konflikty mezi výrazně barevně odlišenými individuálními i sborovými aktéry. Elementární symbolická barevnost (např. katolíci v různých odstínech červené a hnědé, protestanti v šedi a černi) rozhodně napomáhala v orientaci a rozlišování sólistů a sborů v masových scénách. Proti tomu samotné režijní vedení pozůstávalo někdy z pouhého aranžování a zejména „opatrná“ davová střetnutí by někdy působila až komicky, nebýt ovšem mohutného dramatického účinu zaručovaného hudbou.

Pokračování textu Hugenoti se vítězně vrátili do Paříže

Česká filharmonie převzala Cenu Antonína Dvořáka ve Washingtonu

Praha (30. 10. 2018) – V pondělí večer ve Washingtonu převzal generální ředitel České filharmonie David Mareček a šéfdirigent Semjon Byčkov z rukou ministra kultury ČR Antonína Staňka a filantropa Karla Komárka Cenu Antonína Dvořáka za mnohaletý přínos české kultuře. Stalo se tak na půdě významné kulturní instituce Kennedy Center, kde první český orchestr provedl koncert k oslavě 100. výročí založení Československa.

 

O ocenění jednohlasně rozhodla Rada akademiků složená z předních osobností českého uměleckého života. Tradiční křišťálové violoncello z dílny české sklárny Moser bylo tak předáno orchestru, který je již od svého historicky prvního koncertu spjat se jménem Antonína Dvořáka a v průběhu let se stal nejen českým, ale i světovým orchestrem. „Získání této ceny je pro nás velká čest a velmi si toho vážíme, protože před námi ji získali takové hudební osobnosti jako Yo-Yo Ma, Ivan Moravec, nebo Jiří Bělohlávek. Jsme také rádi, že nám byla předána tady ve Washingtonu, protože ji považujeme za mezinárodně důležité ocenění,“ řekl David Mareček, generální ředitel České filharmonie.

Na fotografii zleva generální ředitel České filharmonie David Mareček, šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie Semjon Byčkov, filantrop Karel Komárek a ministr kultury ČR Antonín Staněk Foto c archiv Česká filharmonie

„Je mi ctí předat Cenu Antonína Dvořáka na tomto místě právě České filharmonii,“ uvedl filantrop Karel Komárek, který dlouhodobě podporuje českou klasickou hudbu a jmenovitě odkaz Antonína Dvořáka. „USA je místo, kde Dvořák složil svoje nejlepší díla. A jejich genialita je založena na skladatelově odvážném a inspirativním přístupu k tvorbě. Dvořák se nebál kombinovat tradiční slovanské melodie s jazzem, či afroamerickými motivy. Tento přístup je vlastní nadaným, ale hlavně vnitřně silným osobnostem a na jejich odkaz dnes v Kennedy centru právě vzpomínáme,“ uvedl Komárek. Ten spolu s manželkou Štěpánkou v současné době předsedá mezinárodnímu kulturnímu výboru Kennedyho centra, na jehož pódiu dnes Česká filharmonie vystoupila.

 

Prestižní ocenění každoročně uděluje Akademie klasické hudby osobnostem a od letošního roku nově i uměleckým kolektivům, které se svým celoživotním dílem nebo mimořádným uměleckým počinem výrazně přispěli k propagaci a popularizaci české klasické hudby v zahraničí. V předchozích ročnících byli oceněni Richard Novák, Ivan Klánský, Yo-Yo Ma, Jiří Bělohlávek, Josef Suk, Ivan Moravec, Jiří Kout, Ludmila Dvořáková nebo Jiří Kylián.

Pokračování textu Česká filharmonie převzala Cenu Antonína Dvořáka ve Washingtonu

Upoutávka na listopadové číslo

Z listopadového čísla časopisu Hudební rozhledy vybíráme:

  • Rozhovor s novým vítězem slavné Van Cliburnovy soutěže, Jihokorejcem Yekwonem Sunwoo, který s jedním z nejuznávanějších asijských těles KBS Symphony Orchestra zahájí trochu netradičně letošní Klavírní festival Rudolfa Firkušného – a to provedením Klavírního koncertu č. 3 Sergeje Rachmaninova.
  • Rozhovor s Ivo Kahánkem nejen o nové edici Dvořákova Klavírního koncertu, ale rovněž o dalších četných aktivitách tohoto našeho předního klavíristy
  • Z rubriky Události ohlédnutí za mimořádným koncertem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, na kterém Pražští symfonikové doprovodili historický němý film z roku 1930 Svatý Václav, k němuž hudbu zkomponovali Oskar Nedbal a Jaroslav Křička. Novodobé provedení tohoto nesporně zajímavého projektu podnítilo objevení jejich partitury, kterou s orchestrem nastudoval Jan Kučera.
  • Z rubriky Festivaly, koncerty recenze na festivaly Dvořákova Praha 2018 a Svatováclavský hudební festival a z jednotlivých koncertů např. na zahajovací koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu, s nímž za spolupráce izraelské sopranistky Chen Reiss nastudoval někdejší žák Leonarda Bernsteina, John Axelrod, jeho Chichesterské žalmy a Mahlerovu Symfonii č. 4 G dur, na vystoupení Simony Šaturové a brazilského tenoristy Atally Ayana, kteří s Rozhlasovými symfoniky, řízenými americko-irským dirigentem Robertem Tuohym  zazpívali ukázky z děl Verdiho, Berlioze, Gounoda, Masseneta, von Flotowa a Donizettiho, či na  vystoupení sólistů, jejichž kariéra je teprve na počátku a kteří se za doprovodu Orchestru Národního divadla, v jehož čele stanul kanadský dirigent Thomas Le Duc-Moreau, představili ve Dvořákově síni na závěrečném koncertě 27. ročníku Mezinárodního festivalu Mladá Praha.
  • V rubrice Horizont přinášíme v tomto  čísle  ohlédnutí za Mezinárodním televizním festivalem Zlatá Praha, který se letos konal po pětapadesáté a v němž cenu Grand Prix získal německý dokument o americkém dirigentovi a skladateli Leonardu Bernsteinovi, nazvaný Leonard Bernstein – rozpolcený génius.
  • Z operního žánru, nabídnutého v poslední době na našich scénách, si určitě přečtěte souhrnnou recenzi na Smetanovu Libuši, pro jejíž uvedení se tentokrát rozhodly hned tři naše soubory, které tím tak uctily sté výročí české státnosti: Národní divadla v Praze, Brně a Severočeské divadlo v Ústí nad Labem. Postavu Libuše v jednotlivých nastudováních zpívaly na premiérách Dana Burešová, jejímž partnerem byl v roli Přemysla Adam Plachetka, Lucie Hájková s Přemyslem Jiřího Hájka a Eva Urbanová, které jako Přemysl stanul po boku Richard Haan.
  • Ze zahraničí jsme v říjnové upoutávce vybrali hodnocení Slavnostních her v Salcburku, z nichž přinášíme recenze nejen na scénické uvedení oper Korunovace Poppey Claudia Monteverdiho a Bakchantky Hanse Wernera Henzeho, ale i na koncertní uvedení Procesu Gottfrieda von Einem, kterého se v jediném představení ujal někdejší skladatelův žák HK Gruber, a Lovců perel George Bizeta, v nichž roli Zurgy nastudoval Plácido Domingo. Vedle oper však přinášíme hodnocení rovněž  tří koncertů orchestrálních.   Jednoho vystoupení Vídeňských filharmoniků pod taktovkou neuvěřitelného, již jednadevadesátiletého  Herberta Blomstedta, s nímž orchestr provedl čtvrté symfonie Jeana Sibelia a Antona Brucknera, a dvou večerů s Londýnskými  symfoniky, tentokrát řízenými  jejich novým šéfdirigentem, Simonem Rattlem. Na program prvního koncertu zařadili díla Leonarda Bernsteina, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka,  druhý večer uvedl Mahlerovu „Devátou“.
  • Z rubriky Studie, komentáře si nenechte ujít:
  • zavedené seriály: Nejvýznamnější zahraniční festivaly, kde se můžete v tomto čísle seznámit s historií nejproslulejšího operního  festivalu, který je věnován výhradně dílu Richarda Wagnera – tedy s Bayreuthskými slavnostmi,   Portréty velkých klavíristů 20. a 21. století – s portrétem skvělého, byť dnes opomíjeného klavíristy, narozeného v Charkově, Alexandra Silotiho, který byl žákem Ference Liszta a naopak učitelem Sergeje Rachmaninova,  Z historie a současnosti muzikálu – tentokrát s názvem Současnost inspirovaná minulostí, kde se dočtete např. o jubileích Yvetty Blanarovičové a Olivie Newton-John,  o legendárních Kočkách, které se roztančily po ostravských střechách či o Pretty Woman v muzikálové verzi,  Muzikantské fugy – se zajímavostmi z životních peripetií  a „útěků“ předchůdce vídeňského klasicismu Floriana Leopolda Gassmanna,  Celuloidová hudba  o  Českých  lvech za hudbu, opět putujících do ciziny – tentokrát do Polska za hudbu Antoniho Komasy- Łazarkiewicze k filmu Hořící keř a  do Německa za hudbu Johannesa Repky k německo-českému snímku Schmitke.

nové seriály: Žánrové obrázky z dějepisu českého jazzu s podtitulem Hudba ztracená, zapomínaná, připomínaná, jejichž jedenáctý díl autor pojmenoval Starý dobrý cirkus a pojednává v něm mj. o free jazzu u nás, a Sto let s Leonardem Bernsteinem  s částí nazvanou Můra v plameni, v níž je hlavním tématem muzikál  1600 Pennsylvania Avenue.

  • V rubrice Knihy a notoviny si v tomto čísle můžete přečíst hodnocení dosud poslední knihy Vladimíra Kouřila Kámen a mouka. Povídky ztichlého rock´n´rollu z pera Jana Blümla.
  • V rubrice Svět hudebních nástrojů se nejprve můžete seznámit s informacemi k výročí založení Kruhu umělců houslařů, jehož autorem je  předseda KUH  mistr houslař Karel Vávra,   a poté se  v cyklu Z našich houslařských ateliérů – Od dílny k dílně. Návrat k cyklu pohledů do světa houslařského řemesla – setkáme  s houslařem  Jiřím Hodinou.
  • A v rubrice Revue hudebních nosičů se v listopadovém čísle Hudebních rozhledů díky Zbyňku Brabcovi dočtete o  dalších novinkách v oblasti operních nahrávek –tentokrát na CD, a můžete si přečíst i recenze na některá nově vydaná CD.

Proběhne 3. ročník Konference pro varhany

Konference pro varhany nabídne přednášky a diskuse varhaníků a specialistů na stavbu a historii varhan. Po každé přednášce následují diskuse přednášejících se studenty.

Třetí ročník Konference pro varhany se uskuteční ve středu 31. října 2018 od 10:00 do 16:00 v Galerii Lichtenštejnského paláce HAMU v Praze, Malostranské náměstí 13, Praha 1. Pořádá Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze ve spolupráci se spolkem PROVARHANY, jehož cílem je ochrana a propagace historických a cenných varhan.

Dopolední blok zahájí Pavel Černý, koncertní varhaník a pedagog HAMU a JAMU, s přednáškou Předpoklady úspěšného varhanního projektu. Tato přednáška se snaží podat základní návody na základě vypozorovaných jevů u různých dokončených či aktuálních projektů stavby, opravy nebo restaurování varhan.

Doktorand z Univerzity Hradec Králové Jan Lorenc si připravil přednášku s názvem Kontexty varhanního vzdělávání ve vybraných evropských zemích. Příspěvek si klade za cíl analyzovat vzdělávací přístupy ve hře na varhany ve Francii, Německu a ČR. Dobré příklady ze zahraničí se mohou stát vítanou inspirací pro domácí prostředí.

Profesor Jan Hora, bývalý pedagog Pražské konzervatoře a HAMU, se zaměří na Pražskou varhanickou školu jako významné středisko vzdělávání budoucích skladatelů, sbormistrů a varhaníků v 19. století.

Odpolední blok uvede Waclaw Golonka, pedagog Hudební akademie v Krakově, který přiblíží zvukovou koncepci varhan a další souvislosti tvorby významného avšak méně uváděného německého autora S. Karg-Elerta. Po této přednášce následuje panelová diskuse na téma Způsoby restaurování historických varhan s důrazem na volbu ladění. Zúčastní se Petr Koukal z Národního památkového ústavu, Adam Viktora z Konzervatoře v Plzni, Jaroslav Tůma z HAMU a další hosté.

Vstup na konferenci je volný na základě rezervace, nejpozději však do 28. 10. na mail: info@provarhany.cz