Deset hudebních klipů na leden

Následujících šest klipů je věnováno projektu Češi ve Vídni:

Projekt „Češi ve Vídni“ se snaží od roku 2014 objevovat, provádět a nahrávat díla skladatelů narozených v Čechách, ale působících ve Vídni. Jeho hlavním cílem je obnovit vědomí o úloze a významu českých tvůrců osmnáctého století, kteří komponovali ve Vídni a tvořili spolu s Haydnem, Mozartem a Beethovenem důležitou součást evropského hudebního klasicismu a raného romantismu. V rámci projektu se jeho organizátoři snaží vyhledávat doposud nepublikované, nevydané a nenatočené kompozice českých skladatelů žijících ve Vídni v osmnáctém století, jako byli Leopold Koželuh, Pavel Vranický, František Kramář, Jan Křtitel Vaňhal, Václav Pichl, Josef Bárta a další. Projekt spolupracuje s řadou specialistů z České republiky i ze zahraničí (Jaromír Havlík, Daniel Bernhardsson, Alan Badley) a s orchestry jako je Komorní filharmonie Pardubice, Ensemble 18+, Der Wiener Concert-Verein. V rámci projektu byly dosud natočeny pro leadera klasického hudebního průmyslu, společnost Naxos, dva kompaktní disky s kantátovou tvorbou a tři kompaktní disky se symfonickou tvorbou Leopolda Koželuha.

 

1) https://www.youtube.com/watch?v=bkYHg6OfJTA

1) Úvodní propagační klip celého projektu „Češi ve Vídni“ jej představuje vizuální formou  a přináší základní informace spolu s krátkými hudebními ukázkami z natáčení symfonických děl Leopolda Koželuha a jeho duchovní árie. Propagační klip je určen domácí i mezinárodní veřejnosti a v jeho rámci vystupuje sólistka Simona Eisinger z Vídně, Český chlapecký sbor Boni pueri, Komorní filharmonie Pardubice a dirigent a ředitel projektu Marek Štilec.

 

2) https://www.youtube.com/watch?v=WWjfQJB0lZc

2) Nahrávací aktivity začaly natočením první řady symfonií Leopolda Koželuha v roce 2016. Ukázka přináší záznam Symfonie A dur, PosK I:7, Komorní filharmonii Pardubice diriguje Marek Štilec. Katalog Koželuhova díla vypracoval vynikající český muzikolog Milan Poštolka v šedesátých letech dvacátého století.

 

3) https://www.youtube.com/watch?v=EEBhM17dwkQ

3) V lednu 2017 proběhl v rámci sezony FOK koncert cyklu „Češi ve Vídni“. Zazněla na něm Korunovační kantáta Leopolda Koželuha a vzápětí byl pořízen zvukový záznam této skladby, kterou Koželuh napsal pro korunovaci Leopolda II. českým králem v roce 1791. Ukázka je z generální zkoušky na tento koncert.

Pokračování textu Deset hudebních klipů na leden

Na Pražském jaru se utká 103 mladých hobojistů a flétnistů z celého světa

Výsledky poslechového předkola

V květnu se uskuteční již 71. ročník Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, do které se přihlásilo 404 mladých hudebníků ze 49 zemí světa, aby soutěžili v oborech hoboj a flétna. Nyní jsou známy výsledky tzv. předkola. V něm členové přípravné komise, kterou tvoří renomovaní čeští hudebníci, na základě poslechu zaslaných nahrávek vybrali ty, kteří budou pozváni v květnu do Prahy.

„Letos jsme vybrali 48 flétnistů z 215 přihlášených,“ říká flétnista Jiří Válek, člen přípravné komise, která posuzovala nahrávky aspirujících flétnistů. „Přehrávka je anonymní, členové komise neznají jména, nevidí jednotlivé kandidáty. Při takovém množství přihlášených je hodnocení opravdu náročné. Ale právě to, že komise je pětičlenná a každý z jejích členů hodnotí nezávisle, zaručuje, že konečný výsledek bodování je spravedlivý,“ dodává.

V předkole hobojové soutěže komise vybírala ze 190 nahrávek z celého světa. „Úroveň byla různá, posuzování nelehké,“ říká hobojista Vladislav Borovka. „Nakonec se nám podařilo vybrat 55 účastníků z přibližně dvaceti různých zemí a všichni se již těšíme na květnový hobojový svátek, jak soutěž Pražského jara vnímáme.“

Při poslechu nahrávek je hodnocena nejenom technická úroveň hráčů, jejich tónová kultura či intonace, ale především celková muzikálnost – tedy pojetí, volba temp a podobně. „A to jsou hráčské vlastnosti, které je možné ohodnotit velmi brzy, i během krátkého vybraného úseku skladby,“ podotýká Jiří Válek. Hráčská úroveň letošních kandidátů je opět vysoká, více se samozřejmě ukáže v samotné květnové soutěži. „V posledních letech, a to není jen můj názor, převažuje na soutěžích u většiny mladých flétnistů technická vyspělost, někdy až dech beroucí, nad schopností přirozeného muzicírování, frázování, přednesu kantilény i přizpůsobení interpretace různým slohovým obdobím,“ posteskl si flétnista Válek. Program soutěže je proto sestaven tak, aby mladí hudebníci mohli prokázat skutečnou šíři svých talentů. Pro jednotlivá kola musejí nastudovat repertoár od baroka až po současnou skladbu napsanou přímo pro soutěž Pražského jara. Flétnisté ve finálovém kole vedle sólového koncertu za doprovodu orchestru povinně zahrají Rejchův dechový kvartet, který sami nastudují s Bennewitzovým kvartetem. Vedle vlastních hráčských kvalit tak prokáží schopnost přenést vlastní hudební vizi na své spoluhráče, tedy disciplína naprosto zásadní pro hru v komorních uskupeních.

Soutěž se odehraje mezi 7. a 14. květnem 2019, finálová kola za doprovodu PKF – Prague Philharmonia a Komorního orchestru Pražských symfoniků se uskuteční ve Dvořákově síni Rudolfina. Všechna kola jsou otevřena veřejnosti a vstupenky na ně jsou již v prodeji.

Kompletní výsledky předkola naleznete na tomto linku:

https://festival.cz/soutez/prubeh-souteze/postupujici-do-i-kola/

Vyšla e-kniha Mezinárodní management v hudebním sektoru, čtvrtá elektronická publikace, kterou Institut umění – Divadelní ústav v roce 2018 vydal

V prosinci 2018 vyšla publikace Mezinárodní management v hudebním sektoru autorů Lenky Dohnalové, Gabriely Boháčové a Jiřího Štilce. Publikace je výsledkem výzkumné práce Institutu umění. Její vznik je motivován nejen návazností na předchozí výzkumná témata Institutu umění, ale i potřebami zpracování tématu pro oborové vzdělávání a praxi. Zabývá se terminologií, trendy, produkty, procesy a smluvními zvyklostmi v tomto segmentu sektoru. Závěrečná kapitola je věnována českému prostředí a jeho specifiku.

Obsah publikace Mezinárodní management v hudebním sektoru je strukturován od obecného ke konkrétnímu. Nejprve jsou popsány základní termíny a progresivní trendy v mezinárodním managementu, poté jsou analyzována specifika mezinárodního hudebního managementu – definovány pracovní pozice, jejich vztahy. Následují konkrétní poučení o smluvních náležitostech. Odborné oborové detaily z oblasti ekonomiky, práva, personalistiky apod., k nimž lze nalézt speciální rozsáhlou literaturu, jsou řešeny formou odkazů. Závěrečná kapitola shrnuje specifika českých zemí. V příloze čtenář nalezne praktické vzory smluv a seznam anotované literatury. Přínosem publikace je, že autorský tým – editorka a autorka PhDr. Lenka Dohnalová, PhD., Prof. PhDr. Jiří Štilec, CSc. a Mgr. Gabriela Boháčová, zúročují nejen své vzdělanostní know-how, ale i své praktické zkušenosti z managementu a produkce jak v nahrávacím průmyslu, tak provozu živého umění. „Tým zpracoval téma tvůrčím způsobem a dal tím vzniknout první publikaci v českém jazyce, která integruje klíčové principy fungování globálního hudebního trhu s mnoha postřehy a reáliemi z českého prostředí,“ okomentovala ve své recenzi doc. ing. MgA. Lucie Pešl Šilerová, Ph.D.

V roce 2018 vydal IDU mimo této ještě další tři elektronické publikace. Dvě studie v edici Český tanec v datech se věnovaly postupně Současnému tanci (č. 3, autorka Jana Návratová) a Novému cirkusu a nonverbálnímu divadlu (č. 4, autoři Veronika Štefanová. Alexej Byček), publikace Potenciál módního sektoru ČR: Módní design – stav a potřeby (Zuzana Mandic, Viola Fetisové, Nora Jelínek) přináší ucelený popis současné infrastruktury, výzev a návrhů na využití potenciálu současné české módy.

Publikace Mezinárodní management v hudebním sektoru vyšla v rámci institucionální podpory výzkumu IDU Ministerstvem kultury ČR v letech 2017-18. Publikaci ke stažení najdete zde, veškeré elektronické publikace také na internetovém knihkupectví prospero.divadlo.cz.

CLARA19 – 200. let výročí narození Clary Schumann, geniální virtuosky z Lipska

V roce 2019 si připomínáme 200 let od narození Clary Schumman, která dodnes platí za jednu z největších hudebních hvězd 19. století a je nejslavnější hudebnicí pocházející z Lipska. Město Lipsko bude toto výročí slavit celý rok v rámci projektu CLARA19.

 

Clara Schumann strávila prvních 25 let svého života v Lipsku. V devíti letech uspořádala svůj první koncert v koncertní hale Gewandhaus. Později jako renomovaná klavíristka slavila úspěchy např. v Paříži, Berlíně, Vídni a Petrohradu a její koncertní kariéra trvala více jak 60 let.  V roce 1840 se provdala za Roberta Schumanna, se kterým se navzájem podporovali ve svých hudebních kariérách.

Patronkou projektu CLARA 19 je vicestarostka města pro kulturu Dr. Skadi Jennicke: „Dvousté výročí narození Clary Schumann je vrcholnou událostí v řetězci různých výročí v hudebním městě Lipsku. Clara Schumann dobyla  koncertní pódia celé Evropy a dnes je díky své nevídané kariéře příkladem výjimečné emancipace.“

Gregor Nowak, ředitel muzea Schumann-Haus Leipzig, má na starosti umělecké vedení slavnostního roku: „Koncertní hala Gewandhaus zu Leipzig, Lipský balet, Schumannův dům, Mendelssohnův dům, Lipský knižní veletrh a další instituce a spolky garantují v rámci Evropy jedinečný a bohatý jubilejní rok CLARA 19. Jsme nadšeni dosavadním ohlasem!“

Projekt CLARA 19 byl slavnostně zahájen 26. ledna 2019 na Vysoké škole hudební a divadelní „Felixe Mendelssohna-Bartholdyho“ v Lipsku. Největší událostí roku bude festival Schumann-Festwochen (Schumannovy týdny) konající se od 12. do 29. září 2019.

Pokračování textu CLARA19 – 200. let výročí narození Clary Schumann, geniální virtuosky z Lipska

Mladý klavír 2018

Praha, Pražská konzervatoř

Eva Doušová

Třináctka je pro někoho číslem nešťastným, ale pro Mladý klavír 2018 (1. 12.) byla třináctka naopak číslem velice šťastným. Na 13. ročník mezinárodní soutěžní přehlídky laureátů klavírních soutěží, která je každoročně pořádána Pražskou konzervatoří, jmenovitě vedoucím klavírního oddělení Milanem Langerem, se sjelo šestnáct účastníků z celé Evropy. Celý den bylo možno v sále Pražské konzervatoře slyšet výkony, které byly na velmi vysoké interpretační úrovni, a posluchači mohli porovnat pianistické výkony mladých klavíristů z Německa, Polska, Ukrajiny, Ruska, Slovenska a České republiky.

V rámci Mladého klavíru jsou hodnoceny výkony mladých klavíristů ve věkovém rozpětí od 12 do 18 let. V této věkové kategorii mohou být výkony mladých pianistů velmi různorodé. Zdálo by se, že mladší účastníci mohou být v určité nevýhodě, jenomže letošní ročník ukázal vysokou vybavenost všech soutěžících jak po stránce technické, tak po stránce výrazové. Prožitek a radost ze hry byl patrný u všech mladých klavíristů a výběr skladeb poukazoval na vytříbenost pianistického umění mladých adeptů klavírní hry a jejich pedagogů.

Během celodenního klání jsem měla své favority a s potěšením jsem při závěrečném vyhlášení výsledků zjistila, že porota hodnotila všechny účastníky podobným způsobem. Předsedou poroty byl profesor Avedis Kouyoumdjianuniverzity ve Vídni, dalšími členy odborné poroty byli pianisté Petr Jiříkovský, Ivo Kahánek, Milan Langer a Jan Simon.

Porota udělila šest titulů laureáta Mladého klavíru a tři z těchto šesti laureátů byli naši mladí pianisté z pražských uměleckých škol Veronika Jaklová, která zaujala svou muzikalitou, Filip Martinka, který má velký cit pro barevnost nástroje, a Eliška Vlčková, která své pianistické dovednosti nejvíce projevila v Humoresce G dur S. Rachmaninova.

Polka Maria Moliszewska zaujala svou velkou vyzrálostí projevu, zejména v nelehké kompozici F. Mendelssohna Variations serieuses, op. 54. Po tomto velmi výrazném projevu se publiku představila Ukrajinka Anna Nebaba, která zazářila svou brilantní hrou. Tato třináctiletá klavíristka má schopnost posluchače provést skladbami na nesmírně vysoké kultivované zvukové úrovni, a zaujme excelentností svého projevu. Dalo by se říct, že tato dívka „malovala zvukem“ skladby Scarlattiho, Chopina i Albenize.

Sophia Lewerenz Foto archiv

Nejmladší laureátkou Mladého klavíru 2018 se stala teprve dvanáctiletá Sophia Lewerenz z Brém. Její muzikální projev je něco tak přirozeného, jako je ona sama. V bohatém repertoáru Scarlatti, Haydn, Chopin a Takács se snoubila její „nakažlivá“ muzikálnost spolu s vynikajícími pianistickými dovednostmi a přesvědčivostí hudebního projevu tak silně, že jste měli v sále pocit, že hra na klavír je tou nejjednodušší věcí na světě…

Úvodní foto: Anna Nebaba  Foto archiv

Svár teorie s praxí?

Praha, Lichtenštejnský palác

Ivana Bažantová Jandová

 

Již po patnácté se svou skladatelskou tvorbou koncertně představili pedagogové Hudební teorie a Oddělení hudebně teoretických disciplín HAMU (28. 11. 2018). Koncertní provedení jejich vesměs nově složených skladeb podpořil výhradně Magistrát hl. města Prahy.

Úvod koncertu patřil mládí – student bakalářského stupně hudební teorie Václav Špíral nechal rozeznít Les Rituelles pro housle a bicí nástroje. Poněkud nevýrazné houslistce Kateřině Matoušové sekundoval Tadeáš Pilný. Kontrastní části ve stylizaci a výrazu doplnil i reprodukovaný ptačí zpěv, celek působil velmi sympaticky. Miroslav Pudlák, znalý mnoha rovin soudobé hudby, prezentoval skladbu Sommeil pro akordeon. V interpretaci Jiřího Lukeše jsme vyslechli velice koncízní alegorii lidského dechu ve sledu stálých nádechů a výdechů v sofistikovaném proudu s proměnami výběru tónů a harmonií, vzrušivosti a klidu podle fází spánku. Oproti této „monotematické“ hudbě se postavila Sonata pro violoncello a klavír č. 1 Jiřího Bezděka, kde se ve dvou vážných a citově exponovaných větách zpracovává pestřejší materiál v rozmanitých kontrastech výšky, barvy, nálady, tempa i v interpretačních prostředcích až po závěrečnou katarzi. Violoncellového partu se ujal Petr Nouzovský vedle spolehlivé Michaely Augustinové, studentky klavíru a skladby. Jan Vičar rád komponuje pro různé typy vokálního projevu. V premiéře skladby De astris somniamus jsme se ocitli v jiných rovinách snění. Vazba na evokaci hvězd, jejich existenci, poslání a víru v jejich moc se stala ústředním tématem tří částí na latinské texty (včetně v současnosti v latině tvořícího Lubora Kysučana). Cyklus přednesl soubor Morgenstern Ensemble (Terezie Švarcová – soprán, Jana Jarkovská – flétna, Marie Wiesnerová – cembalo) adekvátním způsobem a barevností ve výrazu a dikci každé věty s náročnějším vokálním partem. Ve druhé půli koncertu se představili dva etnomuzikologové a multiinstrumentalisté. Tomáš Reindl s velkým potěšením zahrál na tabla svou skladbu Elastic Phrases (česká premiéra). Proměny několika bazálních rytmů neustále aktivovaly posluchače ve snaze objevit okamžiky proměny a vzájemné vazby. Jinou dimenzi vnímání hudby vnesl Vlastislav Matoušek, jenž spojil dvě své skladby Aleatorika 4 Shakuhachi a Tredecimchordon 4 Koto. Jedinečnou kompoziční verzi zajistily hody kostkou, aby bylo stanoveno pořadí daných paternů. Na koto hrála Anna Fliegerová Romanovská, autor na shakuhachi. Mezi tyto dílem „mimoevropské“ celky byla vklíněna Sonáta pro klavír Lukáše Matouška ve skvělé interpretaci Aleny Grešlové. Byly to čtyři nádherné zvukové obrazy hrané s viditelnou osobní angažovaností a prožitkem.

Mladě i citlivě zahraný Janáček a Dvořák

Praha, Pražská konzervatoř

Radmila Hrdinová

 

Po dva večery 14. a 15. 11. hrál Symfonický orchestr Pražské konzervatoře v Koncertním sále své domovské školy pod taktovkou Miriam Němcové. Na koncertu, který byl součástí festivalu Kultura v srdci Prahy, uvedl program z díla Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bedřicha Smetany, jenž lze vztáhnout k aktuálním oslavám stého výročí založení Československé republiky.

Úvodní Slovanský tanec č. 1 C dur (Furiant) byl dobře zvoleným číslem na zahřátí, ale už provedení Talichovy orchestrální suity z Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky dalo jasně najevo kvality studentského tělesa. Od prvních taktů dýchalo souzněním s proměnlivou náladou suity a citlivým uchopením Janáčkovy impresionistické partitury, orchestr zněl vyrovnaně s dobře zvládnutými nároky v sólech i nástrojových skupinách. Před přestávkou zazněla ještě Česká píseň Bedřicha Smetany, jejíž provedení ale strádalo nepříliš energickým výkonem početně i zvukově nevyrovnaného Smíšeného pěveckého sboru Pražské konzervatoře.

Druhá polovina patřila cele Dvořákově Symfonii č. 9 „Z Nového světa“, v níž se mladý orchestr předvedl v plném lesku – s krásným zvukem, až na zanedbatelná zaváhání i precizními hráčskými výkony a především nenapodobitelným výrazem, který svědčí o emocionálním zaujetí, muzikantské spontaneitě, radosti ze hry i pocitu sounáležitosti jednotlivých hráčů s orchestrálním celkem i dílem. Miriam Němcová dokáže tyto kvality výborně využít a zakomponovat do dobře vystavěné symfonické architektury. Zážitkem bylo především v pomalém tempu nádherně zahrané Largo i energický vstup do závěrečné věty s výrazovou gradací až do posledních tónů. Bouřlivý aplaus odměnil po právu výjimečný zážitek.

Skvělá hostující Poznaňská filharmonie

Praha,Obecní dům

Vladimír Říha

 

Není náhodou, že obě sousední země Česko a Polsko slaví 100 let existence prakticky ve stejných dnech – my v říjnu a Poláci v listopadu (11. 11., kdy v roce 1918 vznikl novodobý polský stát). Vznik obou států souvisí s koncem 1. světové války, k čemuž u nás ještě díky 17. listopadu přibývají oslavy výročí roku 1989, takže, bohužel, i pro velké letošní oslavy listopadu téměř v obecném nadšení zanikly i dva polské koncerty v Praze, v nichž hostující polské soubory slavily 100 let Polska.

Nejdříve 15. 11. v Rudolfinu uvedl jazzový World Orchestra Grzecha Piotrowského jazzovou Symfonii STU, v níž vystoupilo 50 hudebníků různých národností. Hlavní událostí bylo ale teprve následující den hostování ve Smetanově síni souboru Poznaňské filharmonie s dirigentem Lukaszem Borowiczem a sólistkami Korejkou Bomsori Kim (housle) a Ruskou Julianou Avdějevovou (klavír). Koncert byl také poděkováním za zářijový koncert Pražských symfoniků FOK v Poznani, a protože Poláky vedl v Praze právě Lukasz Borowicz, známý z dlouholeté práce v FOK i v jiných českých orchestrech, možno říci, že jsme viděli téměř „domácího“ umělce. Ten navíc připravil (tak jako naši v září českou klasiku) ryze národní polský program složený z klasiky i moderny. Klasiku zastupovali Karol Kurpiňski, Henryk Wieniawski a Fryderyk Chopin, modernu Krzysztof Penderecki, jenž je v poslední době u nás častým hostem.

A můžeme konstatovat, že se Borowiczovi i polským hostům večer mimořádně povedl. Národní prvky v Kurpiňskéhopředehře k opeře Hrad Czorsztyn i v obou sólových koncertech – Chopinově Klavírním koncertu č. 1 e moll, op. 11 a Wieniawského Houslovém koncertu č. 2 d moll, op. 22 – vystihl orchestr i obě světové sólistky Bonsori Kim i Juliana Avdějeva mistrně a jejich virtuozita s brilantní technikou přinesly publiku v dobře zaplněném sále velký zážitek. A Pendereckého původně filmová hudba ze snímku Rukopis nalezený v Zaragoze v úpravě zvané Tři kusy ve starém slohu (což je třídílná suita pro smyčcový orchestr) byla překvapením pro mnohé svou klasickou uměřeností. Pochvalme ale hlavně výkon orchestru, jenž nelze označit jinak než za mimořádný. Dal dokonce zapomenout i na výkon Varšavské filharmonie na posledním Pražském jaru a potvrdil, že Poznaňská filharmonie patří dnes v Polsku ke špičkovým tělesům skvělou souhrou, hráčskou jistotou všech skupin a stylovou čistotou. Byl to skutečně slavnostní koncert se vším, co k tomu náleží. Poznaňské hosty uvidíme u nás vždy rádi i mimo slavnostní příležitosti.

ČNSO slavil 25 let

Praha, Obecní dům

Vladimír Říha

 

Koncert Českého národního symfonického orchestru (ČNSO) ve zcela zaplněné Smetanově síni pražského Obecního domu 1. 11. byl výjimečný díky dvěma skutečnostem. Orchestr slavil totiž 25 let od svého založení, což byla hlavní příčina, a k tomuto výročí si pozval tři dirigenty, kteří symbolizovali i úspěšnou minulost orchestru. Zároveň byl koncert zahajovacím večerem 26. sezony. ČNSO je známý velkým podílem filmové hudby a jazzu na jejich repertoáru a spoluprací se světovými hvězdami obou oborů.

Za asistence kamer České televize, která večer zaznamenávala, byl prvním dirigentem současný šéf orchestru Libor Pešek, který ale v této sezoně ohlásil po 11 letech ve funkci ukončení činnosti. IV. věta z Beethovenovy symfonie č. 5 c moll, op. 67 „Osudová“ tak byla jednou z jeho posledních prací s ČNSO a měla v sobě velkou dávku citovosti z obou stran – dirigenta i orchestru. Ravelovo Bolero hrané bez dirigenta mělo připomenout již zemřelého zakladatele orchestru Zdeňka Košlera a přes počáteční malou nevyváženost dopadlo uspokojivě.

Vrchol programu se dostavil až po přestávce, když orchestr představil svou silnou stránku: filmovou hudbu a jazz. Nejdříve Ital Marcello Rota řídil část s hudbou svého příbuzného Nina Roty z Felliniho filmů, po něm Američan Vince Mendoza se soustředil na jazzovou klasiku Dukea Elllingtona a Elvina Jonese. Mendoza si pozval i tři trumpetové sólisty (dva Američany Randyho Breckera a Bobbyho Shewa a našeho Jana Hasenöhrla), kteří připomněli koncert i nahrávku Trumpet Summit z roku 2012. Shewova skladba Nadalin jako přídavek sólistů i orchestru ukončila jubilejní večer sezony, ve které chystá ČNSO opět několik zájezdů s hudbou Ennia Morriconeho a dalších velikánů filmové hudby.

Úvodní foto: Zleva Randy Brecker, Bobby Shew a Jan Hasenöhrl   Foto c archiv Český národní symfonický orchestr

České kulturní slavnosti po osmnácté

Krátké ohlédnutí

Jan Páleníček

 

České kulturní slavnosti – významný cyklus festivalů konaný na území celé České republiky, se v tomto roce těší již z osmnáctileté své existence. Festivaly jsou pořádány Českou kulturou, z.s. (předsedou sdružení a festivalovým dramaturgem je violoncellista Jan Páleníček), ve spolupráci s jednotlivými městy v místech jejich konání. České kulturní slavnosti (Tanvaldské hudební jaro, Bystřické zámecké slavnosti, Vivat varhany Slavonice, Malostranské komorní slavnosti, Mladé pódium) jsou každoročně zaštítěny Ministerstvem kultury ČR a jsou držiteli ceny České hudební rady. Jednotlivé festivaly každoročně nabízejí publiku výběr z řad předních českých i zahraničních interpretů, a ne jinak tomu bylo i letos. Za všechny vystupující umělce jmenujme klavíristku Annu Miernik (Polsko), která vystoupila spolu s komorním orchestrem Harmonia Praga, varhaníka Pavla Svobodu, Stamicovo kvarteto a violoncellistu Václava Petra. Festivalový cyklus vyvrcholil festivalem Malostranské komorní slanosti, u kterého se zastavme podrobněji.

Malostranské komorní slavnosti jsou pořádány Kanceláří Senátu ve spolupráci s Českou kulturou, z. s., a jsou zaštítěny Výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu ČR. Za dobu své existence Malostranské komorní slavnosti pevně zakotvily v srdcích hudbymilovné veřejnosti a staly se tak nedílnou součástí pražského podzimního hudebního života. Festival již po šestnácté nabídl pražskému publiku lákavou dramaturgii z řad renomovaných českých i zahraničních interpretů. Ojedinělou atmosféru zcela zaplněných koncertů nadšeným publikem rámuje unikátní prostor Valdštejnského paláce, v jehož Hlavním (dříve Rytířském) sále se festival každoročně koná. Letošní ročník zahájila mezzosopranistka Eva Garajová ve spolupráci s klavíristkou Jitkou Čechovou. Večer byl věnován poctě Emě Destinnové a nesl se v duchu naprosté interpretační komorní symbiózy obou protagonistek večera, což přineslo posluchačům nevšední umělecký zážitek. Dalším festivalovým koncertem jako pocta původnímu legendárnímu Českému triu bylo vystoupení Smetanova tria, které utvrdilo pražské publikum, že v osobě nového houslisty Radima Kresty soubor získal přesvědčivou interpretační posilu, a není tak divu, že koncert Smetanova tria ve složení Čechová, Kresta, Páleníček opět přinesl ojedinělou hudební kreaci, která si vyžádala nadšeným publikem řadu přídavků. Italské klavírní duo Marco Schiavo a Sergio Marchegiani jsme slyšeli v Praze již podruhé a je zřejmé, proč tomu tak bylo. Jejich výkon opět zazářil a byl odměněn posluchači ovacemi vestoje.  Jejich koncert byl tentokrát věnován slavnému českému klavíristovi Janu Heřmanovi. Ozdobou festivalu bylo i vystoupení violoncellisty Petra Nouzovského spolu s klavíristou Miroslavem Sekerou. Koncert byl věnován legendě violoncella Ladislavu Zelenkovi a nenechal nikoho na pochybách, že oba umělci patří dnes k české interpretační špičce. Hosty předposledního koncertu byli italská klavíristka Eloisa Cascio, houslista Miroslav Vilímec a komorní orchestr Harmonia Praga pod taktovkou Štefana Britvíka. Koncert byl důstojnou tečkou za koncerty, konanými v Hlavním sále Valdštejnského paláce. Závěr festivalu patřil varhanici Markétě Schley Reindlové, která svým velkolepým výkonem nadchla publikum ve zcela zaplněném kostele Panny Marie Vítězné (U Jezulátka), a uzavřela tak České kulturní slavnosti 2018.