Marta Ulrychová
V pořadí třetí, ale zároveň i poslední nedělní matiné letošní sezony pořádané sne 3. dubna plzeňským divadlem J. K. Tyla patřilo harfenistce Daně Suchanové a koncertnímu mistrovi operního ansámblu Martinu Kosovi. Jako všechna předešlá setkání přátel komorní hudby se odehrálo ve foyeru Vendelína Budila, reprezentativním prostoru plzeňského Velkého divadla. V programové skladbě výrazně převažovali francouzští autoři, vedle nichž se však uplatnily i skladby Bohuslava Martinů z pařížského období. Jedinou výjimku představilo zařazení skladby španělského houslového virtuóza a skladatele Pabla Sarasateho. I on je však jako někdejší absolvent pařížské konzervatoře spojen s francouzským prostředím.
V úvodu zazněla v brilantním podání sólistky operního orchestru Étude de concert „Au matin“ z pera profesora harfové hry na pařížské konzervatoři Marcela Tourniera, náladová skladba vystavěná na působivé dynamické gradaci. Další sólovou skladbou v průběhu koncertu byl Valse
č. 1 , op. 83 skladatele a významného pařížského nakladatele Augusta Duranda. Rychlý valčík francouzského typu vyzněl v podání interpretky s očekávanou lehkostí a technickou jistotou.
Nic ze svého kouzla neztratily poměrně často interpretovaný Valse romantique Clauda Debussyho či Sicilienne, op. 78 Gabriela Faurého, kompozice, v nichž harfa převzala původní klavírní part. Jen zřídka lze na koncertech slyšet skladby Pabla Sarasateho. Jeho Fantazie na témata Bizetovy Carmen rozhodně patří – vzhledem k popularitě této opery – k posluchačsky nejvděčnějším, pro interprety však k technicky nejnáročnějším. Potěšit posluchače tedy může jen houslista vybavený dokonalou technikou. Jedním z nich je i Martin Kos, který svůj part, v němž Sarasate uplatnil všechny finesy houslové hry, přednesl v doprovodu Suchanové s neomylnou bravurou. Houslista si přitom nelibuje ve zbytečných pohybových efektech, jimiž mnozí interpreti zdůrazňují náročnost svého partu. Totéž platí o pro závěrečnou Fantazii pro housle a harfu, op. 12, kterou další z francouzských autorů Camille Saint-Saëns určil právě houslím a harfě. Jako jedna z mála skladeb zazněla ve svém originálním obsazení, party obou nástrojů se v ní tudíž uplatnily jako zcela rovnocenné. Arpeggiové efekty, změna temp, dynamické zvraty, zvlněná agogika i efektní závěr byly názornou ukázkou dokonalé souhry obou hráčů. V sousedství virtuózně pojatých kompozic zazněla v Arabeskách Bohuslava Martinů (č. 2, 3, 4. a 5), původně určených houslím a klavíru, česká melodika. I když tyto drobné skladby vznikly v době skladatelova pařížského období, Martinů v nich netratil návaznost na své kořeny. Zejména tempově a rytmicky zklidněná Arabeska
č. 5 dala vyniknout houslistově kultivovanému zpěvnému tónu.
Hráčka na harfu a koncertní mistr se jako sólisté výrazně uplatňují nejen na koncertním pódiu, ale také v operních a baletních představeních. Oba plzeňské soubory jak operní, tak baletní, tak mají v Daně Suchanové a Martinu Kosovi výraznou oporu.