Jana Součková
„V tom podzimu tak kouzelně mi bylo, barevné lesy vešly v duši mou…” Louis Fürnberg
Jubilejní 20. ročník MHF Mahler Jihlava – Hudba tisíců vyvrcholil říjnovými koncerty, které sice časově přesáhly tradiční jarně-letní termín festivalu orámovaný daty úmrtí a narození Gustava Mahlera, ale i tento podzimní epilog nabídl mimořádné projekty a těšil se zájmu posluchačů. Všechny koncerty se uskutečnily v gotickém sále jihlavské radnice: 7. října recitál harfistky Barbory Plaché s akcentem díla harfového virtuóza baroka, Jana Křtitele Krumpholze, 14. října literárně hudební večer berlínského písničkáře Franka Viehwega věnovaný zapomenutému básníku Louisi Fürnbergovi, a 21. 10. závěrečný koncert přizvaného rezidenčního orchestru Academia Allegro při partnerském dolnorakouském festivalu Allegro Vivo. Mimořádný vzpomínkový pořad na jihlavského rodáka Louise Fürnberga přibližujeme v této reflexi:
„Když přichází podzim – Herbsteskommen” – tak byl titulován komponovaný pořad u příležitosti 112. výročí narození dnes již téměř zapomenutého jihlavského rodáka, Louise Fürnberga (1909–1957). Fürnberg byl spisovatelem, básníkem i překladatelem známým v Německu, bohužel ale ne ve svém rodném městě, dokonce ani ve své zemi. Název pořadu inspirovaný ročním obdobím coby symbolu pozdní životní cesty volně vyplynul z myšlenky známého německého písničkáře Franka Viehwega, který se již v minulosti básnickou tvorbou Fürnberga zaobíral. Téma podzimu patřilo mezi oblíbené Fürnbergovy náměty a propojení s baladickou hudbou Franka Viehwega bylo nasnadě.
Viehweg velmi zdařile přebásnil výběr z Fürnbergova rozsáhlého poetického odkazu a ve spolupráci s básníkovou dcerou, pražskou rodačkou a profesorkou germanistiky, Alenou Fürnberg, připravil unikátní dramaturgii, jejíž podstatou bylo představit Louise Fürnberga především jako básníka a významného zprostředkovatele česko-německo-židovské kultury. Jako host pro přednes básní a vzpomínkových textů byl přizván známý pražský herec Martin Preiss. Na dramaturgii pořadu a překladových textech se významně podílel i jihlavský patriot Mojmír Kolář z Iglauer Regionalkulturverband, jenž úvodem společně s ředitelem festivalu Jiřím Štilcem akcentoval Fürnbergův vztah k rodné zemi, ze které byl básník nucen odejít, a jenž po celý svůj život mimo vlast nacházel útěchu v umění.
Vzpomínkovým českým textem na svého otce otevřela večer profesorka Alena Fürnberg, na kterou vstupní baladou Když přichází podzim navázal zpěvem Frank Viehweg. Během večera zaznělo celkem sedmnáct zhudebněných Fürnbergových textů a představeny byly i dva Viehwegem velmi vydařeně zhudebněné Fürnbergovy překlady do němčiny, a to Vítězslava Nezvala (Sbohem a šáteček) a J. V. Sládka (Nic nepřeji si víc). O samotném Fürnbergovi se posluchači dozvěděli nejen z osobních vzpomínek dcery Aleny, ale i z Viehwegova textu, který v češtině přednesl Martin Preiss.
Frank Viehweg je v nejlepším slova smyslu zpívajícím básníkem a písničkářským bardem, jenž koncipoval výběr zhudebněných Fürnbergových básní jako podzimní pouť jeho poetikou. V ní se nezapře česká lyričnost, a především velmi intenzivní celoživotní vztah k českému prostředí. Alena Fürnberg s patrným vnitřním pohnutím přednesla mimo jiné otcovy básně Čechy či Láska k české zemi, které střídal zpěv a komorní kytarové aranže Franka Viehwega znějící gotickým sálem. Jeho písničkářství bylo příjemně naléhavé, ale ne sentimentálně nadsazené. Viehweg potvrdil i svoje bohaté lingvistické zkušenosti s překlady a převody textů mnoha zahraničních písní a básní do němčiny. U většiny Fürnbergových básní v podání dcery Aleny či skvělého Martina Preisse měli posluchači k dispozici i pohodlný český překlad. Přednes plynule střídaly Viehwegovy melodicky barvité písně plné pochopení – od teskných balad jako Podzim či Vínem blahořečený byl ten čas přes rytmické a naléhavé skladby Kéž zestárl bych či Píseň lásky. V některých bychom mohli postřehnout i „nedvědovské” písničkářství (valčíkové Andante) a především „nohavicovské” motivky. Berlínský písničkář tvorbu Ostraváka Jarka Nohavici velmi dobře zná, mnohé z jeho balad převedl do němčiny a několikrát společně koncertovali – jasná hudební inspirace Nohavicovou písní Dokud se zpívá zazněla dokonce v úvodních tónech Viehwegem zhudebněné básně Láska a blahost, aby ve finále Nohavicova píseň zazněla v německém Viehwegově překladu celá jako přídavek společně s pobrukujícím si publikem. Zvukově nádherná a elegicky podobná Nohavicově legendární Kometě byla i Viehwegem přebásněná Píseň pro Lotte (ženu Louise Fürnberga). Viehweg jako smířlivý epilog večera zazpíval Fürnbergův německý překlad Vítězslava Nezvala – Sbohem a šáteček.
Velký obdiv publika si za důstojnou připomínku svého otce zasloužila především Alena Fürnberg, drobná šarmantní dáma, po celý pořad se smířlivě usmívající. Vynikající češtinou hrdě předčítala otcovy básně za přítomnosti dalších rodinných příslušníků. Tento malý návrat velkého básníka do Jihlavy, jehož rodný dům na rohu dnešní Kosmákovy ulice (rodina zde provozovala obchod s textilem a továrnu), sice stále stojí, leč pamětní desku či zmínku o Louisi Fürnbergovi bychom zde hledali marně. Louis Fürnberg se narodil v roce 1909 v Jihlavě do německo – židovské rodiny. Ovdovělý otec Jihlavu brzy opustil a Fürnberg prožil dětství v Karlových Varech, kde rodina provozovala keramickou dílnu. V Praze během studií stejně jako mnoho intelektuálů přijal za svou levicovu ideologii a vstoupil do německé sekce předválečné komunistické strany. Za druhé světové války byl pro svůj židovský původ a protinacistickou činnost nucen za dramatických okolností se svou ženou Lotte uprchnout. Po strastiplné cestě a věznění se rodina usídlila na nějaký čas v Palestině. Zbytek rodiny se stal obětí holokaustu. Do Čech se Fürnberg vrátil v roce 1946, kdy se v Praze narodila dcera Alena. Po válce pracoval Fürnberg jako kulturní atašé ve východním Berlíně. Pod hrozbou komunistických a protižidovských procesů a obav o život přesídlila rodina v roce 1954 trvale do NDR, kde Fürnberg vedl renomovaný Národní památník klasické literatury ve Výmaru. Louis Fürnberg po sobě zanechal bohaté literární dílo, které je soustředěno v básních, povídkách, historických novelách a románech. V NDR patřil k velmi známým básníkům, ovládal dobře český jazyk a psal v něm básně vyjadřující jeho vlastní osud a touhy. Vytvořil i řadu scénických kantát či sbírku Gustav Mahlers Heimkehr (1946, Návrat Gustava Mahlera). Zemřel předčasně a vnitřně zlomen ve věku 48 let na následky druhého infarktu.