Společnost českých skladatelů: Festival Dny soudobé hudby – 31. on-line a 32. ročník a koncerty jubilantů v éře koronavirové
Daniela Bělohradská
Následující text není recenzí jednotlivých koncertů, je spíše reflexí uvádějící ve všeobecnou známost poslední dva ročníky festivalu Dny soudobé hudby, které se Společnosti českých skladatelů až neskutečně podařilo zrealizovat za pandemie koronaviru SARS-CoV-2.
Jedním z cílů ojedinělé „přehlídky“ novinek komorní instrumentální i vokální tvorby urodivších se na poli soudobé české hudby je seznámit zájemce se skladbami, které členové SČS i tvůrčích center Asociace hudebních umělců a vědců z celé ČR i čeští autoři působící v zahraničí vytvořili vždy během posledních dvou let. Spočítají-li se všechny skladby dosud provedené, pak jejich počet – cca 1 800 nových skladeb, v průměru 50 ročně – není malé číslo. Skladby zadávají do výběrového řízení sami autoři dle vlastního uvážení, v jednom ročníku může zaznít od každého autora jedna skladba. Skladby jsou určeny různému počtu nástrojů, různým instrumentálním uskupením, navíc obvykle bývají komponovány na míru konkrétním interpretům. Vzhledem k této svébytnosti jsou skladby prováděny celou řadou umělců zvučných jmen, bývá jich každoročně nejméně stovka; pokud zní skladby pro komorní smyčcový orchestr či komorní a dětské sbory, počet interpretů stoupá ke dvěma stům. Výběrové řízení je nezbytné z několika důvodů, mj. i z důvodu finančního. Stát –nabízelo by se prostřednictví Ministerstva kultury – nově vznikající vážnou hudbu automaticky nepodporuje, někdejší časy s přehlídkami Týden nové tvorby dávno skončily, každou korunu dotací Společnost českých skladatelů shání podáváním žádostí o granty a nadační příspěvky. Žádosti o podporu provádění nových skladeb českých autorů stojí vedle projektů, jejímž obsahem jsou festivaly svou podstatou jiného zaměření, tedy nesrovnatelné (v ČR neexistuje podobná instituce, která by v uvádění současné „klasické“ komorní hudby žijících českých skladatelů mohla být s SČS porovnávána). Dotace nejsou nikdy jisté, jsou skrovné a nedostačují ani na zajištění jediného zaměstnance, i proto je výběr skladeb omezen na skladby komorní. Je s podivem, co všechno se za daných podmínek daří realizovat.
V roce 2020 stejně jako do všech koncertních aktivit všech organizátorů i do 31. ročníku festivalu Dny soudobé hudby zásadním způsobem zasáhla pandemie Covid-19. Pro listopad 2020 bylo plně připraveno 8 koncertů DSH, v jejichž rámci mělo zaznít 56 skladeb 56 autorů v 52 premiérách – světových, českých i pražských. Od 5. října vstoupil v platnost nouzový stav. Stáli jsme před rozhodnutím, co dále. Protože jsme nechtěli „zradit“ interprety a zmařit jejich náročnou práci ve prospěch nově vznikajících skladeb, chtěli jsme je podpořit a zároveň dát naději i stálému natěšenému publiku, rozhodli jsme se 31. ročník realizovat. Živé koncerty v sálech s publikem nebyly možné. Uvažovali jsme o streamování celých koncertů bez publika, to ale v případě specifických DSH, kdy každou skladbu přednášejí jiní interpreti, není spolehlivé (jak časem potvrdil 32. ročník, stačí málo, několik náhlých „korontén“ a rozpadá se všechno, z obvyklých sedmi skladeb v koncertu mohou zbýt tři, což by ještě navýšilo náklady spojené kupříkladu s dalšími pronájmy sálů). Správně jsme tedy předpokládali, že jistější než streamování je nahrávání jednotlivých skladeb, které následně budou zveřejňovány prostřednictvím YouTube. Tímto způsobem se podařilo 31. ročník realizovat – nahrávání bylo započato v listopadu 2020 a ukončeno v polovině roku 2021. Jednotlivé videozáznamy byly nahrávány bez publika, přítomen byl za povoleného omezeného počtu osob maximálně autor skladby. Na nic jsme si nehráli, nelze tedy očekávat potlesky po skončení hry ani večerní róby interpretek a interpretů. Naopak jsou k vidění i apartní roušky. Co situace umožnila, to videozáznamy reflektují.
Odkaz na playlist on-line 31. ročníku festivalu Dny soudobé hudby zahrnuje live záznamy 65 skladeb, z toho dvě vokální zpívané v češtině a angličtině (přiřazeny byly i nově pořízené nahrávky několika skladeb, které nebylo možno realizovat v předchozích ročnících; místo skladeb za stávajících podmínek nenahratelných byly také zapojeny záznamy jiných skladeb situací znevýhodněných autorů):
32. ročník festivalu Dny soudobé hudby byl uskutečněn v podobě 9 živých koncertů v sálech s publikem v Praze 1 v listopadu 2021, přičemž zejména v posledních z koncertů kvůli „koronténám“ interpretů nemohlo zaznít několik skladeb. Do každého koncertu byla k připomenutí 100. výročí narození Karla Husy, čestného člena SČS in memoriam, zařazena jedna či dvě jeho skladby, v plánu tak bylo 66 skladeb 55 autorů, z toho 44 premiér: 34 světových, 1 česká a 9 pražských. Naživo zaznělo 59 skladeb, zbývající čekají na nahrání nebo na dodatečné zaznění v dalším ročníku. Stejně jako v listopadu 2020 pak ani o rok později v listopadu 2021 nebylo možno provést skladby sborové (sbory pravidelně nezkoušely, výjimkou byl komorní sbor Pražští pěvci, ani ten ale nebyl schopen přislíbit nastudování a provedení všech jemu zadaných skladeb). U skladeb komponovaných pro větší počet bicích nástrojů jsme se rozhodli dále posunout celý koncert ve spolupráci s katedrou bicích nástrojů HAMU už posouvaný z roku 2020 na rok 2022.
Při uskutečněných koncertech se citelně projevila vládní nařízení a obavy stálého publika z osobních kontaktů v koncertních sálech. Nejvíce utrpěl koncert poslední – od 22. 11. 2021 byl vstup na koncerty povolen jen návštěvníkům očkovaným proti SARS-CoV-2. Co přinese čas pro listopad 2022?
Jako bonus pro Vás, kdo jste dočetl až sem, přikládám „Dramaturgické radovánky“ z brožury k jednomu z předminulých ročníků festivalu Dny soudobé hudby (a to jsme, prosím, o Covid-19 a jím způsobovaných změnách plánů neměli ani tušení):
„Návštěvník koncertů festivalu Dny soudobé hudby může namítnout, že některé z nich nemají jednotící vodítko. Jeví se to tak. Zdání ovšem bývá klamavé. Z organizačního a zároveň důležitého finančního hlediska je řazení různorodých skladeb do jednotlivých koncertů obtížné, dramaturgicky „správně“ mnohdy ba neřešitelné. Navíc vstupují-li do hry i časové ne-možnosti interpretů, to už pak je úplný konec ideálního, těžce kloubeného a dlouhodobě mutýrovaného uspořádání… Například tehdy, snažíte-li se sestavit koncert ze skladeb jen a jen nových členů Společnosti českých skladatelů. Nepodařilo se předloni, loni, letos – snad konečně napřesrok? Svou nemalou roli v dramaturgii sehrává i obtížné stěhování harfy do 2. poschodí nebo naopak po točitých schodech do sklepení, jindy požaduje autor ve sborové skladbě ne klavír, který by se tak hodil vzhledem ke skladbám ostatním, ale zrovna varhany. Nebo naopak nečekaně určí klavír ke skladbě duchovní, kterou byste potřebovali zařadit do programu koncertu do prostor chrámu. Aby nevyčnívala v jiném koncertu, zapůjčíte po konzultaci s autorem skladby prvotřídní elektrický nástroj – a recenzent si zamne rukama. Nebo obráceně – co si počít se skladbou s varhanami, kterou nástroj přímo předurčuje pro kostel, ale ona je – jaksi – spíše daremnějšího než duchovního založení? Se zalíbením si sesumírujete pro festival vážné hudby neobvyklý koncert se skladbami na folklorní či laškovné téma. Leč, ova, ejhle, ta nejžertovnější skladba je určena mnohačlennému ansámblu a vyžaduje mnohem větší pódium, než jaké máte právě pro daný koncert k dispozici. Zadoufáte, že oni se na pódiu už nějak porovnají. Zeptáte se autora a dozvíte se, že on zrovna ten večer z objektivních důvodů opravdu nemůže přijít. Ale tak rád by! Nebo skladbu interpretuje sbor, ale ten přece nemůžete povolávat kvůli jediné skladbě zde a kvůli jiným jindy podvakrát. Nelze…
Po počátečním každoročním nadšení a zaříkávání se, že letos dramaturgie určitě, ale určitě vyjde tak, jak si ji na základě výsledků výběrového řízení vysníte, jako zatím vždy – … rezignujete. Omezíte se pak už jenom na logistické sledování jízdních řádů vlaků a autobusů, jimiž cestují někteří z mimopražských interpretů (ti ostatní popojíždějí v kolonách)…
Snažíte se nemyslet na možné kalamitní situace dané počasím, dopravou, náhlými ochořeními a podobnými „lahůdkami“, které si drží v rukávu pan Vis Maior. Vedete v patrnosti fakt, že obvykle má každou skladbu nastudovánu jediný interpret, respektive jediné uskupení několika interpretů. Zasáhne-li vyšší moc na poslední chvíli, někdy pomůže přeskupení skladeb a poté nespouštění oka z kliky u dveří, které musí použít umělec zodpovědně uhánějící od zpožděného vlaku či z jednoproudé dálnice, po níž si veze řekněme cimbál či jiný hůře půjčovatelný nástroj. Každý večer před blahodárným spánkem všem vyprošujete pevné zdraví, dechařům speciálně nebolavé zuby. Snažíte se nepřivolávat potměšilé „noční můry“ v pestrých podobách: nenalezení místa konání koncertu, ztracené klíče od sálu, výpadky elektrického proudu, nenaladěný či žádný klavír, klavírista, který zapomněl, že má hrát, bloudící interpreti, organizátor, pronajímatel či kustod, který na koncert zapomněl, v domovech zapomenuté nástroje, notové materiály a pultíky u koncertů v kostele, kde nejsou k dispozici, jiné partitury pro dirigenta, který je pak – ovšemže nejlépe v pyžamu vytažený z postele – nucen řídit provedení jemu zcela neznámých skladeb, obecenstvo, které šlo na jiný koncert – a tak podobně.
Zvládnete-li toto všechno ve zdraví, pak už „jen“ tiše trpíte, připadne-li na den koncertu jiný koncert zaměřený nota bene na soudobou hudbu, který postaví věrné posluchačstvo před dilema, kam jít, které z akcí dát přednost. Že by snad do přestávky tam, po přestávce onam? No, ale je konec listopadu, může pršet nebo už sněžit, může být náledí, přece jen, co když uklouznu, tak to snad bude nejlepší nejít nikam…
Každoročně se také přesvědčujete, že přesunete festival do jiného měsíce – nejlépe hned v prvním čtvrtletí, kdy ještě chaloupky a zahrádky odpočívají (vzápětí si ale uvědomíte, že v té době nebudete znát výsledky grantových řízení a nebudete tudíž vědět, kolik asi tak budete mít financí na pronájmy, honoráře atd. atd., v létě se v tuzemských končinách koncerty nepořádají, do října je po prázdninách brzy, prosinci vévodí adventní koncerty – a kdy by se vyúčtovávalo? Listopad se nakonec ukáže jako pro vás jediná možná volba.
Inu – DramaPlán se vším všudy.“
Příloha: plakát festivalu Dny soudobé hudby 2021 – 32. ročníku
Pro pořádek a přehled o koncertech jubilantů Společnosti českých skladatelů v roce 2020:
V mezerkách nouzových stavů jsme k údivu návštěvníků dokázali hudbou oslavit jubilea Jana Bernátka (červen 2020), Zdeňka Šestáka a Jiřího Temla (září 2020) a těsně před poslední uzávěrou Karla Janovického a Josefa Vejvody (říjen 2020 – zde už byl zakázán sborový zpěv a na poslední chvíli jsme nastudované skladby nahrazovali jinými, interpretačně „nezávadnými“). Koncert k prosincovému jubileu Víta Micky byl posouván od termínu k termínu do roku 2021, stejně tak vzpomínkový koncert na Stanislava Jelínka. Vzpomínkový koncert na dlouholetého managera SČS Jaromíra Dadáka byl přetaven v hudební „ochutnávku“ na živý koncert do budoucna v podobě on-line playlistu z odkazů na zpracovávané starší i nově vznikající a tamo průběžně přidávané nahrávky jeho skladeb:
… a v roce 2021:
Věřili jsme, že rok 2021 už bude hudbě a živým koncertům opět přát. O mnoho lepší to ovšem nebylo. Interpreti sotva mohli zkoušet, publikum se obávalo přicházet do sálů. Odvážně šel příkladem předseda SČS Zdeněk Zahradník – koncert k jeho jubileu se uskutečnil 30. 6. 2021 (tedy těsně před školními prázdninami, tedy pro návštěvníky v nepříliš vhodném termínu):
https://www.youtube.com/watch?v=tpdanSpGol8&list=PL_CSoaQmsosVjlmKKV1CQ8LG4v2KYw1M-&index=1&t=706s
Jubilea jsme zvládli oslavit koncertní „náloží“ v září:
Vít Micka:
https://www.youtube.com/watch?v=KzEbIq1K2CE
Stanislav Jelínek:
https://www.youtube.com/watch?v=x3MVTghGB80&list=PL_CSoaQmsosVjlmKKV1CQ8LG4v2KYw1M-&index=8
Ivo Bláha:
https://www.youtube.com/watch?v=KzEbIq1K2CE&list=PL_CSoaQmsosVjlmKKV1CQ8LG4v2KYw1M-&index=7&t=1s
a v říjnu:
Ivan Zelenka:
https://www.youtube.com/watch?v=OizDlzbqAM0
Karel Husa:
https://youtu.be/RJ8zY7PagqM
https://youtu.be/rsrUlp7N3DQ
Vladimír Tichý:
https://youtu.be/Hll01xz7NRM
Miroslav Kubička:
https://youtu.be/Avp5Yhoixek
Eduard Douša:
https://youtu.be/EJ8L4tHsmV8
Dozpracovány a zveřejněny na YouTube budou koncerty:
Jiří Laburda
Pavel Hrabánek