Markéta Jůzová
Basbarytonista Boris Prýgl patří k nejtalentovanějším mladým pěvcům. V letošní sezoně nastudoval z tvorby Wolfganga Amadea Mozarta se souborem Opery Národního divadla v Praze roli Guglielma v opeře Così fan tutte (Stavovské divadlo) a titulní postavu opery Don Giovanni ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Vystoupí i s Českou filharmonií na koncertech 23.–25. 2. 2022 ve Dvořákově síni Rudolfina …
Boris Prýgl absolvoval Vysokou školu múzických umění v Bratislavě ve třídě Petera Mikuláše a první jevištní zkušenosti získal ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, a to jako Leporello (Don Giovanni), Don Basilio (Lazebník sevillský), Don Fernando (Fidelio), Pietro (Simon Boccanegra), Brander (Faustovo prokletí) a v titulní roli v Paisiellově opeře Král Teodor v Benátkách. V květnu 2017 vystoupil na recitále na MHF Pražské jaroa ujal se role Vychovatele v české premiéře Rossiniho opery Hrabě Ory v Národním divadle Brno. Byl členem Operního studia Bavorské státní opery v Mnichově (2017–2019). Od září 2019 do srpna 2021 byl sólistou Bavorské státní opery, v Mnichově zpíval např. Moralese (Carmen), Pinga (Turandot), Knížete Ottokara (Čarostřelec) a Lovce (Rusalka).
Na svém kontě má několik vítězství v pěveckých soutěžích. Získal titul absolutního vítěze Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech (2015), z níž si odnesl i řadu mimořádných ocenění, včetně Ceny Opery Národního divadla v Praze a Ceny Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. K jeho zahraničním úspěchům patří 2. místo v Mezinárodní soutěži Ferruccia Tagliaviniho v Rakousku. Stal se finalistou dvou z nejslavnějších mezinárodních pěveckých soutěží: Hans Gabor Belvedere a Operalia Plácida Dominga (2017). Obdržel Cenu ředitele Vídeňské státní opery Dominiqua Meyera (2019) v soutěži Stella Maris International Vocal Competition.
Na scéně Stavovského divadla zpíváte roli Guglielma v nové inscenaci (premiéra 8. 1. 2022). Jak se cítíte v rolích Mozartových oper?
Hudbu W. A. Mozarta mám velmi rád. Mou první velkou rolí byl Leporello, kterého jsem ve Slovenském národním divadle zpíval již v době, kdy jsem byl studentem Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. Operu Don Giovannirežíroval tehdy Jozef Bednárik. Je pravda, že při interpretaci rolí Mozartových oper musí pěvec zvládnout znalost stylu a získat lehkost, i co se týče odtahů a agility.
S dirigentem Karstenem Januschkem, který hudebně nastudoval operu Così fan tutteve Stavovském divadle, jsem se poznal již v Operním studiu v Mnichově při nastudování opery DiktátorErnsta Křenka. Další spolupráce s ním byla pro mne příjemná. Mozartovu operu režírovala Tatjana Gürbaca, která navrhla moderní režii pro relativně mladý pěvecký tým. Baví mne, že jsme na jevišti stále v pohybu, děláme i kliky a různé eskapády.
V sezoně 2019/2020 jsem nastudoval roli Dona Giovanniho pro Slovenské národní divadlo v Bratislavě, ale první lockdown již zabránil tomu, abych ji mohl zpívat. V letošní sezoně ji již budu zpívat. Chtěl bych ukázat Giovanniho, který není jen arogantní a sarkastický, ale má i nadhled, grácii a noblesu, aby neztratil zajímavost.
Členem Operního studia v Mnichově při Bavorské státní opeře jste byl v letech 2017–2019. Jak na vás působilo studijní zahraniční prostředí?
Operní studio v Mnichově je mezinárodní a značně náročné. Jeho vedoucí tým se snaží mladé talentované pěvce připravit na operní kariéru. Každý týden o víkendu jsem zpíval na koncertě, připravoval se průběžně na projekty studia, zejména nastudování dvou oper ročně, zdokonaloval jsem se v němčině a současně ztvárnil rovněž řadu rolí na hlavním jevišti Bavorské státní opery.
Neměl jsem příliš času na odpočinek, prožíval jsem velký stres a za rok jsem zhubl 35 kg. Pravidelně jsem vstával v 6.00 hod. a domů se vracel před půlnocí, přičemž do 1.00 hod. jsem se připravoval na nový den. Ráno jsme měli masterclass, zkoušky na opery a večer představení, kde jsem buď zpíval, anebo byl divákem. Úskalím Operního studia v Mnichově je paradoxně velké množství pedagogů a koučů, kteří řeší jen nuance.
Zažil jste velké úspěchy na soutěžích. Stal jste se např. absolutním vítězem v Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech (2015) a posléze i finalistou dvou nejslavnějších mezinárodních pěveckých soutěží: Hans Gabor Belvedere a Operalia Plácida Dominga. Ve Vídni jste získal Cenu ředitele Vídeňské státní opery Dominiqua Meyera v soutěži Stella Maris International Vocal Competition (2019).
Soutěže nemám nějak zvlášť v oblibě, ale bohužel v současnosti pěvci příliš šancí nemají, aby se prosadili. Museli by mít skvělou agenturu nebo obrovské štěstí. Mé úspěchy v soutěžích začaly již v Karlových Varech, kde jsem se stal absolutním vítězem a získal dvanáct různých speciálních cen, včetně Ceny Opery Národního divadla v Praze a Ceny Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Byl jsem druhý v Mezinárodní soutěži Ferruccia Tagliaviniho a finalistou soutěží Hans Gabor Belvedere a Operalia Plácida Dominga, přičemž z obou jsem si odnesl speciální ceny.
Plácido Domingo si mne v průběhu soutěže velmi oblíbil, celá jeho rodina se ke mně chovala tak laskavě, že jsem se cítil jako její další člen. V zákulisí mi Maestro dával zvlášť soukromé hodiny a zvažoval, že by mi v Losangelské opeře vybral role od sezony 2019/2020. Budoucnost jsem měl krásně otevřenou, ale rozhodl jsem se podepsat smlouvu v Bavorské státní opeře v Mnichově. Tamní vedení divadla mi začalo nabízet party pro baryton, jehož postavy mne lákaly, a proto jsem nechtěl odejít do Los Angeles a zpívat basbarytonové role. Po půl roce v operním studiu mi nabídli angažmá, což byla pro mne čest, zvláště protože se tak stalo v historii pouze ve dvou případech.
V Bavorské státní opeře jste byl sólistou …
Řádným členem Bavorské státní opery jsem byl do srpna 2021. V sezoně 2021/2022 jsem se měl stát sólistou Vídeňské státní opery, kde i přes již podepsanou smlouvu jsme se bohužel nakonec nepohodli a domluvili jsme se, že prozatím od spolupráce upustíme. Proto jsem si zvolil cestu, že budu v této sezoně zpívat titulní roli opery Don Giovanni v SND v Bratislavě a Guglielma se souborem ND v Praze a dále se rozvíjet. Získal jsem také více času, abych pracoval sám na sobě, a ve Vídni jsem začal navštěvovat i soukromé hodiny zpěvu u sopranistky Claudie Viscy.
V Mnichově jste zpíval řadu rolí, ztvárnil jste např. i komickou roli Pinga v Pucciniho Turandot, kterou inscenoval Carlus Padrissa. Bavorská státní opera spolupracovala tehdy se slavnou katalánskou skupinou La Fura dels Baus. Jaká byla vaše zkušenost?
Režijní pojetí bylo pro pěvce Pinga, Panga a Ponga velmi náročné. Museli jsme se naučit zacházet i s kung fu tyčí. Naše kostýmy vážily asi 25 kg, byly lesklé a vyrobené z plastu. V prvním dějství jsme měli popruhy, na které nás zavěsili, abychom létali.Ve druhém dějství jsme dostali speciální kamery s horními panely o obnosu tak 10 kg, takže jsem zpíval, měl na sobě přes 30 kg a současně jsem musel působit na jevišti lehce a pohybovat se v některých scénách na špičkách. Opravdu, neskutečně náročné.
V divadle jsem se seznámil s Annou Netrebko a Yusifem Eyvazovem. Anna zpívala Turandot a její manžel ztvárnil Calafa. Sblížiljsem se s nimi, protože jsem vařil večeře pro celé naše obsazení. Velmi rád vařím a peču… Náhodně jsme se potkali o půl roku později v Římě, kde jsem byl s přítelkyní. Tenkrát nám darovali VIP vstupenky a pozvali na svůj koncert.
V Bavorské státní opeře jste poznal řadu proslulých osobností. V Mnichově i ve Vídeňské stání opeře jste spolupracoval např. s německým režisérem Frankem Castorfem, jehož režie jsou velmi moderní. Na scéně rád pracuje s propojením různých časových rovin prostřednictvím kamer a videoprojekcí. Zažil jste na zkouškách i obtížně zkoušení s respirátory. Jak se vám spolupráce s tímto režisérem líbila?
S režisérem Frankem Castorfem jsem spolupracoval na inscenaci Janáčkovy operyZ mrtvého domu v Bavorské státní opeře. Jeho inscenační přístup byl velmi podobný jeho režijním postupům ve Vídeňské státní opeře na opeře Faust Ch. Gounoda. Mám jeho tvorbu rád. Líbí se mi, že jde více do realismu a na scéně nevytváří pro pěvce operní klišé. Ze mne byl nadšený i herecky, působil jsem, že jsem zvyklý hrát na kamery.
Kvůli covidovým opatřením jsme ve Vídni zpívali šest hodin do respirátoru, což bylo velmi únavné. Pěvec nemá dobrou rezonanci a za chvíli začne tlačit na hlas, aby se slyšel. V divadle jsme prožívali stres z různých stran i kvůli přesunu termínů premiér s ohledem na aktuální restrikce. Z produkce jsem byl nucen odstoupit a nebyl jsem jediný, což režiséra mrzelo. S respirátory jsem zkoušel jen ve Vídni roli Valentina, ale v Mnichově jsme zpívání bez respirátorů měli povoleno, případně pouze roušky v přítomnosti sboru.
Procházel jste si nelehkým, ale zajímavým obdobím z přechodu od basbarytonu k barytonu a opět po čase návratu k basbarytonu…
Když jsem začal koketovat s barytonem, prožil jsem si různé krize, protože jsem v Mnichově několikrát vážně onemocněl. Spíše mohu být baryton kavalír a hrdinný baryton, ale nemohu ztvárnit lyrický typ postavy, kam mne směrovali v Mnichově. Mám vysoký rozsah a kratší role bych mohl zpívat, ale u delší bych musel více regenerovat. Např. pro Wagnerovy barytonové postavy bych potřeboval větší agilitu a dispozice, což jsem stále necítil. Ukázalo se, že baryton není zatím pro mne správná cesta. Rozhodl jsem se vrátit zpět do basbarytonu, ve kterém nemám problém zpívat osm hodin denně, hlas mám stále správně posazen a můj témbr je hutný, kulatý a přirozený.
Mezinárodní pěvecké soutěže Hans Gabor Belvedere a Operalie byly pro mne velmi úspěšné, tehdy jsem zpíval basbaryton a cítil jsem se velmi dobře, proto mi nyní vyhovuje role Guglielma a spíše basbarytonový repertoár.
Na adventním koncertě v Novoměstské radnici v Praze jste zpíval s americkou sopranistkou Emily Pogorelc. Líbila se mi vaše barva hlasu a smysl pro komické rozehrání v duetech.
Na koncertě jsem zpíval jak dříve, po dlouhé době mého koketování s barytonem a návratu k basbarytonu. I paní agentka Alena Kunertová byla spokojená. Náš přídavek duetu Noriny s Malatestou z Donizettiho opery Don Pasquale byl úžasně přirozený a vtipný, přitom jsme si jej vůbec nezkoušeli. Cítím se moc dobře v komických rolích, i když doposud jsem většinou ztvárňoval postavy charakterní.
Na jaké koncerty a představení byste chtěl naše čtenáře v nadcházející době pozvat?
Obtížně se plánuje v období šíření koronaviru v různých zemích světa. Po premiéře a sérii představení Mozartovy opery Così fan tutte ve Stavovském divadle pojedu na turné s Českou filharmonií s Janáčkovou Glagolskou mší, kterouprovedeme v Praze ve Dvořákově síni Rudolfina ve dnech 23.–25. 2. 2022 a poté na koncertech ve Vídni, v Hamburku a Londýně. Čekají mne představení Mozartova Dona Giovannihov SND.Na VŠMU v Bratislavě dokončuji doktorandské studium, jehož součástí je v květnu doktorandský koncert. Také budu dělat různé konkurzy. V roce 2022 natáčet s Českou filharmonií první českou kompletní nahrávku Dvořákovy Rusalky.
Období šíření koronaviru bylo jistě pro vás i ztrátové…
Bohužel ano, např. jsem měl zpívat v Brahmsově Německém requiem: podepsal jsem smlouvu, vše se naučil a koncert musel být zrušen. Podobně se odstoupilo od provedení koncertních árií W. A. Mozarta. Měl jsem debutovat v Michiganské opeře a účastnit se turné s operou Wozzeck A. Bergapo Číně. Plánoval jsem ztvárnit Faráře a Jezevce v Janáčkově opeře Příhody lišky Bystroušky, a i tyto zakázky byly zrušené. Radši nebudu počítat, kolik mne šíření koronaviru ve světě stálo peněz, bohužel v kulturní sféře kompenzace příliš nefungují.
Jaké české operní skladatele máte v oblibě?
Mrzí mne, že z českých skladatelů je nedoceněný Bohuslav Martinů, jehož hudba je mou srdeční záležitostí. Mám rád díla Leoše Janáčka a Bedřicha Smetany. Ovšem nejraději mám tvorbou Antonína Dvořáka.