AVIK AV 047421-2
(CD vychází u příležitosti 60. narozenin skladatele)
„… a vysvoboď nás ode všeho zlého“ (Alena Tichá – cembalo, Vojtěch Novák – varhany), Neznámá ze Seiny (Tereza Kostková – recitace, Miroslav Sekera – klavír), Píseň beze slov (Miroslav Sekera – klavír), Ariadné – řecký mýtus (Apolena Veldová – recitace, Petr Stach – recitace, Plzeňská filharmonie, dirigent – Jiří Petrdlík), Symfonie č. 3 „Gaudeamus igitur“ (Plzeňská filharmonie, dirigent – Tomáš Brauner).
Natočeno Zvukovým studiem HAMU v Praze, sál Martinů (1–2), živá nahrávka z koncertu v Sále Antonína Dvořáka v Domě hudby v Plzni (3), živá nahrávka z koncertu v sále Antonína Dvořáka v Domě hudby v Plzni (4), živá nahrávka z koncertu v sále Pražské konzervatoře (5), natočeno ve studiu Českého rozhlasu v Plzni (6); hudební režie Radek Rejšek (1–2), zvuková režie Václav Syrový (1–2), režie slova a hudby Věra Šustíková (3), režie slova a hudby Věra Šustíková (5), hudební režie Antonín Bulka (6); editor Věra Šustíková.
Vydáno 2021, 1 CD, celkový čas 68:24. Jindra Nečasová Nardelli
Když vyslovíme jméno Jiří Bezděk, řada posluchačů soudobé hudby si vybaví autora hudby s vážným, často filozofickým poselstvím. Nejinak je tomu také dnes, kdy tento uznávaný český skladatel vydal své nové CD O životě a smrti se zajímavou dramaturgickou linií. Své úvahy o smyslu života, jeho konci či pokračování v jiné dimenzi skladatel interesantním způsobem vtělil do své hudby. Bezděkova kompoziční tvorba má v současnosti renomé u nás i v zahraničí, jeho skladby byly provedeny na mnoha festivalech v České republice, zazněly také na pódiích v Německu, Holandsku, Rakousku, Bulharsku, Dánsku, na Islandu či v Rusku, americký komorní soubor Moebius Ensemble si u Jiřího Bezděka objednal skladbu a tak bychom mohli pokračovat v dalším výčtu skladatelových úspěchů. Na nové CD se přirozeně nemohly dostat všechny důležité kompozice, avšak celková dramaturgie napovídá, že autor vybíral z nejhodnotnějších plodů své tvorby. CD bylo zrealizováno ze studiových nahrávek (track 1–2, track 6–8) a z live nahrávek z koncertů (track 3, 4, 5), z nichž skladatel vybíral premiérové verze.

Již první skladba „… a vysvoboď nás ode všeho zlého“ z roku 1996 – fantazie o dvou větách pro cembalo a varhany, se může pochlubit závažným námětem, který vychází z citátu verše z Litanie ke všem svatým. Dílo vzniklo z podnětu pedagogů plzeňské konzervatoře: cembalistky Aleny Tiché a varhaníka Vojtěcha Nováka, kteří ji skvělým způsobem nahráli ve Zvukovém studiu HAMU v Praze. Kompozičně se skladba vyvíjí v jakýchsi tektonických vlnách, jež střídají klidové situace s dramatickými. Sám autor ke kompozici dodává: „Dnes je mi jasné, že celý život probíhá ve vlnách, které nás vynášejí tu do pozitivních, tu do negativních fází. Proto jsem se rozhodl tuto skladbu vložit na úvod svého nového alba ze skladeb, které ve vysoké míře představují mé stanovisko k otázkám nejen života, ale i smrti.“ Určitou výjimku v celkové dramaturgii alba tvoří zařazení skladby Píseň beze slov pro klavír, kde autorpředkládá svůj um v kompoziční technice na vysoké úrovni. Jedná se totiž o Bezděkovu hudební reflexi na slavné stejnojmenné skladby Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Hudební materiál vyvěrá z čistých klasicko-romantických principů, je maximálně využit, zpracován, a ještě obohacen o moderní harmonie. K úspěchu skladby přispívá i živá nahrávka klavíristy Miroslava Sekery z koncertu 3. 3. 2020 v sále A. Dvořáka v Domě hudby v Plzni.
Bezděkovo album obsahuje dvě živé nahrávky melodramů. Prvním z nich je Neznámá ze Seiny – melodram pro recitátora a klavír na text Vítězslava Nezvala. Báseň vznikla jako reakce na skutečnou událost z roku 1923, kdy byla v Seině nalezena mrtvá dívka, neobyčejně krásná a stále se usmívající. A tak se stalo, že byl pořízen odlitek její nadpozemsky čisté tváře, který pak inspiroval mnohé umělce. Autor Jiří Bezděk se v posledním tvůrčím období často věnoval melodramu, na čemž měla a má nemalou zásluhu i muzikoložka, dramaturgyně, pedagožka a režisérka melodramatických děl Věra Šustíková. Recitace melodramu se výjimečným způsobem ujala na premiéře Tereza Kostková, která byla také iniciátorkou vzniku skladby. Klavírní part provedl pak s maximální soustředěností a plasticitou hudebního výrazu klavírista Miroslav Sekera. Bezděkovo hudební zpracování v posluchačích jistě vzbudilo určité reminiscence na impresionismus, skladatel však zohlednil ve svém vyjádření linku dramatickou, tragickou, filozofující. Tak se vlastně vzdálil impresionistickému stylu až téměř k neoklasicismu nebo i k minimal music (podle autorových slov z bukletu).
Snad nejvíce na mne zapůsobila druhá skladba formy melodramu Ariadné – řecký mýtus, melodram pro recitaci a symfonický orchestr na báseň významné české básnířky Karly Erbové z roku 2017. Živá nahrávka z téhož roku byla pořízena v sále Pražské konzervatoře. Na premiéře recitovali Petr Stach a Apolena Veldová v režii Věry Šustíkové, Plzeňskou filharmonii řídil Jiří Petrdlík. Nutno dodat, že interpretace melodramu klade velmi vysoké nároky na recitátory, které musí vést zkušený režisér, orchestr pak zkušený dirigent. Dílo interpretací nijak netratilo, ba naopak. Filharmonie citlivě reagovala na každou dimenzi nálad přednášených recitátory. Pro posluchače bylo dílo interpretováno s citlivostí k danému tématu a Bezděkově originálnímu hudebnímu ztvárnění. Skladatel se nechal vést osobitým vyjadřovacím básnickým stylem Erbové, která vytvořila originální, soudobý pohled moderního člověka na mytický příběh zpracovaný formou volně plynoucích vzpomínek Ariadny a Thesea. Ty pak přetavila do básnického výrazu s obraty jako: „Jednou tě znenávidím“ apod. Bezděk výborně vystihl básnické momenty, zpěv Thesea převedl do sóla lesního rohu, jemuž odpovídá žesťová sekce v bojových, rytmických sekvencích. Výraz strachu před bojem pak Bezděk vyjádřil glissandy ve smyčcích apod. Hudebně vzdal autor tohoto melodramu poctu J. A. Bendovi citátem jednoho z Bendových hudebních témat. V textu je zajímavý moment Ariadné, která po boji Thesea s Minotaurem básnicky „vyzpívává“ svou hořkost a zklamání: „Je život lidský jeden chomáč slibů…“ „Jednou tě obejmu, jednou tě znenávidím…“.
Poslední, a dramaturgicky nejvypjatější skladbou CD je bezesporu Symfonie č. 3 „Gaudeamus igitur“ z roku 2016, jež vznikla z podnětu děkana Fakulty umění a designu Západočeské univerzity, doc. ak. malíře Josefa Mištery, který chtěl tímto dílem oslavit 25. výročí založení ZČU. Studiová nahrávka díla se pak uskutečnila ve studiu Českého rozhlasu v Plzni v roce 2018, Plzeňskou filharmonii řídil Tomáš Brauner. Skladba je vystavěna na půdorysu třívětého cyklu, jednotlivé věty nesou latinské názvy. První věta Vivat academia vychází z jednoho tématu, postupně gradačně zpracovaného. Druhá věta Pereat tristitia (Zhyň, smutku) má po tektonické stránce dvojdílný tvar. Gaudeamus igitur (Radujme se tedy) je název věty třetí. Bezděk zde v krátkých citacích úryvků známé hymny studentstva připravuje její mohutný orchestrální vstup, a to na půdě zcela jiného tématu, kterým autor záměrně vstup známé písně oddaluje.
CD Jiřího Bezděka rozhodně stojí za mimořádnou pozornost, a díky kombinacím hudby s mluveným slovem, široké škále barevných hudebních palet v nápadité instrumentaci, formální vyváženosti, vysoké úrovni interpretační a konečně díky pravdivosti hudebního sdělení bude zaujímat čestné místo mezi alby české soudobé hudby 21. století.