Supraphon SU 4292-2
Bedřich Smetana A cycle of symphonic poems (selection) Vyšehrad, Vltava,
Šárka; Antonín Dvořák Largo from Symphony No 9 in E minor, Op 95. „From the New World“; Suite A major, Op. 98; Josef Suk Summer Impressions, Op. 22b.
Jana Boušková – harfa
Aranžmá pro harfu Hanuš Trneček, Jana Boušková (1-2), Jana Boušková (3-12). Hudební režie Zdeněk Zahradník, Jana Boušková, mistr zvuku Ondřej Urban. Natočeno ve Dvořákově síni Rudolfina v Praze 21. – 28. 6. 2021, 13. a 31. 1. 2021.
Vydáno v roce 2021, 1 CD, celkový čas 78:25.
Rafael Brom
Před lety vystoupila Jana Boušková s harfovou úpravou symfonické básně Vyšehrad z cyklu Má vlast Bedřicha Smetany na hudebním festivalu v Litomyšli, ale později se k tématu vrátila, aby své aranžmá, jak sama konstatovala, „torzo“, přepracovala.
Nějaký čas jsem četl zprávy o dalším chystaném provedení, které bylo následně ze známých důvodů odvoláno, až se na stole redakce objevil kompaktní disk s touto nevšední událostí. Současně vyšel na veřejnost rozhovor o instrumentaci podávající zevrubný výklad o její práci. Letitá touha Bouškové o převedení Smetanovy hudby do harfové úpravy a její realizace jsou vyloženy formou rozhovoru s muzikologem Petrem Veberem také v bukletu kompaktního disku. Máme tedy před sebou úžasný kompaktní disk se třemi úvodními symfonickými básněmi Vyšehrad, Vltava a Šárka, které jsou čistě harfovou úpravou. Nejde ale o kompoziční vklad, podobný fantazii na motivy díla, jak ho zkomponoval Hanuš Trneček, ale práce podobná realizaci klavírních výtahů. Jde tedy, v pravém slova smyslu, o harfový výtah. A jedná se přitom o mimořádnou záležitost, která je unikátním obohacením harfového repertoáru.
U první básně Vyšehrad jsou jako aranžéři uvedeni jak Hanuš Trneček, tak Boušková, která původní harfovou verzi svého předchůdce koriguje. Je tomu tak i v druhé symfonické básni Vltava, která je veřejnosti známa v podání třeba Libuše Váchalové na jejích koncertech a z častého vysílání Československého rozhlasu, později z koncertů její dcery Jany Bouškové a z vysílání stanice Český rozhlas Vltava. Boušková je pak jako aranžérka uvedena jak u třetí symfonické básně Šárka, tak i u dalších titulů v programu disku – skladeb Antonína Dvořáka a Josefa Suka. K úpravě Šárky přistoupila Boušková po zjištění, že vydání Trnečkovy úpravy této hudby nejspíše nedoznalo korektury a bylo prakticky nehratelné. Harfové tóny Vyšehradu jsou notoricky známé, pokračování hudby je ovšem pozitivně překvapivé. Po majestátních úvodních taktech přichází svůdně dynamicky propracované pokračování obohacené variabilními úhozy do strun. Dynamika mnoha odstínů nás uvádí i do okamžiků, kde pianissimo uvádí harfový tón do dramatické osamělosti. Mistrně zvukomalebná Vltava je pro harfu nádhernou příležitostí, kterou Jana Boušková využila do krajností. Vyobrazení instrumentálního bohatství s příznačnými motivy, charakteristikami postav a dějů v třetí symfonické básni Vyšehrad je působivé zdařilé co do orientace v dramatickém příběhu známé pověsti o dívčí válce. Signál rohu, dusot koní družiny jezdců, Ctirad a Šárka mají v orchestrální partituře tak výstižnou podobu, že se zdají být nenapodobitelné, přesto jejich význam zůstává v přepisu zachován v jakési instrumentální digitální podobě. Mocnou oporou je opět mistrná dynamika i výstižné tempo.