Markéta Jůzová
Když v roce 2010 nastoupil do vedení Vídeňské státní opery Dominique Meyer, současný intendant Teatro alla Scala v Miláně, měl velký zájem na tom, aby ve Vídni vyšla na začátku jeho první sezony jeho autobiografie Szenenwechsel Wiener Staatsoper / Střídání scén, Vídeňská státní opera (Styria Verlag, Wien 2010), v níž odborně reflektoval své dosavadní působení v zahraničí. Zájemci o divadlo se tak mohli prostřednictvím knihy detailně seznámit s novou osobností, která v nadcházejícím období začala utvářet profil fungování vídeňské scény.
Podobný úspěšný přístup zvolil i nový generální hudební ředitel Vídeňské státní opery, významný švýcarský dirigent Philippe Jordan (*1974), jehož světové renomé progresivně sílí. Ph. Jordan řídil řadu slavných orchestrů v Evropě i USA, dirigoval v proslulých koncertních síních a debutoval také v Metropolitní opeře v New Yorku, Královské opeře Covent Garden v Londýně, Bavorské státní opeře v Mnichově a na nejprestižnějších mezinárodních hudebních festivalech v Aix-en-Provence, Glyndebourne a Salcburku.
Když se ujal Philippe Jordan nového postu ve Vídeňské státní opeře na počátku sezony 2020/2021, vyšla již na sklonku srpna v Rakousku jeho autobiografie Der Klang der Stille / Zvuk ticha (Residenz Verlag, Salzburg – Wien, 2020). Dirigent na knize spolupracoval s redaktorkou Heide Tenner. I když jeho první sezona byla z velké části ochromena fungováním v souvislosti s koronavirovou pandemií ve světě, divadlo zrealizovalo navzdory složitým okolnostem i premiéry bez diváků, určené jen pro stream a rakouská média. Až s uvolněním restrikcí mohli zájemci od 19. 5. 2021 navštívit divadlo a vybrat si z pestřejší repertoárové nabídky.
Philippe Jordan v knize poutavě a emotivně vzpomíná na období svého dětství, dospívání a zrání, které bylo úzce provázáno s jeho aktivním provozováním hudby. Připomíná osobnosti, které výrazně ovlivnily jeho dráhu, zmiňuje zklamání a vyzdvihuje šťastné osobní a profesní okamžiky jeho života. Zásadním profesionálním etapám své kariéry ve Francii a v Rakousku se věnuje rozsáhleji, v kapitolách nazvaných „Pařížský život“ a „Vídeňští symfonikové – sdílená zkušenost.“
V Pařížské národní opeře zastával Philippe Jordan post hudebního ředitele (2009–2021). Na začátku letošní sezony se stane jeho nástupcem venezuelský dirigent Gustavo Dudamel (*1981), současný šéfdirigent Losangelské filharmonie (2009–2026). Ph. Jordan v knize s hloubkou prožitku zachycuje spolupráci s francouzským orchestrem a srovnává některá díla i v provedení jiných prestižních těles, s nimiž spolupracoval. Repertoárově se jedná o tvorbu W. A. Mozarta, H. Berlioze, R. Wagnera, G. Verdiho, G. Pucciniho, C. Debussyho a R. Strausse. Zajímavé je jeho líčení nastudování oper Mojžíš a Áron A. Schönberga a Bérénice M. Jarella v Pařížské národní opeře.Přínosné jsou i jeho zkušenosti z provozování Wagnerových oper na proslulém Bayreuthském festivalu.
Ve spolupráci s Vídeňskými symfoniky, kde zastával post hudebního ředitele a šéfdirigenta (2014–2021), na němž jej vystřídá od nové sezony kolumbijský dirigent Andrés Orozco-Estrada (*1977), odhalil Ph. Jordan čtenářům analytičtěji svůj přístup ke stylu interpretace skladeb J. S Bacha, L. van Beethovena, F. Schuberta, H. Berlioze, R. Schumanna, A. Brucknera, J. Brahmse, R. Strausse, B. Brittena a G. Mahlera. Své úvahy zpestřil i osobitým pohledem na sólisty.
Vzpomínky dirigenta jsou v knize přehledně a logicky členěny na tematické části. Fotografie jsou umístěny do střední části autobiografie. Barevné a černobílé snímky z různých fází života vybral dirigent ze svého soukromí i z profesní kariéry. Autorem titulního dirigentského portrétu je Jean François Leclercq. Obrázky z privátního archivu doplňují profesionální snímky, které fotili Heimo Binder, Bertrand Rindoff Petroff a Keiko Tachikawa. Philippe Jordan v knize emotivně líčí své vztahy s režiséry, které byly někdy komplikované, zejména v situacích, kdy oba měli odlišný pohled k interpretaci operních děl. Dirigent patří k umělcům, kteří se snaží ctít dílo a usilují o přesné vystižení stylu skladatele. V závěru autobiografie se zamýšlí více nad dirigováním, interpretacemi děl, svým působením ve Vídni, realizacemi koncertů, spiritualitou, tichem a úlohou hudby ve společnosti.
Shodou okolností vyšla vloni také kniha Als ich die Stille fand / Když jsem našel ticho (Brandstätter, Wien – München 2020), kterou napsal u příležitosti svého jubilea rakouský dirigent Franz Welser-Möst (*1960), bývalý generální hudební ředitel Vídeňské státní opery a dlouholetý hudební ředitel Clevelandského orchestru v USA (2002–2027). Ticho, zdůrazněné v názvu obou publikací, sehrává pro obě osobnosti velkou roli nejen při analýzách, inspiraci a interpretaci děl, ale i koncertech. Philippe Jordan dodává, že pro něj je ticho věc největší, nejkrásnější a nejsilnější.
Philippe Jordan, Haide Tenner: Der Klang der Stille. Residenz Verlag, Salzburg – Wien, 2020. 254 stran, ISBN 978 3 7017 34634