Jakub Horváth
V neděli 5. 12. se v Koncertním sále Pražské konzervatoře konal závěrečný koncert 24. ročníku Mezinárodního festivalu koncertního melodramu, jehož společným jmenovatelemse staly dva příběhy: Hakon Jarl a Vodník, a dva odlišné způsoby jejich zpracování: symfonická báseň a melodram.
V první části zazněla symfonická báseň Hakon Jarl, op. 16, kterou v roce 1861 zkomponoval Bedřich Smetana během svého působení ve švédském Göteborgu. Impuls k jejímu vzniku vzešel z osudů norského knížete a zároveň dánského krále Haakona Sigurdssona, vládnoucího koncem 10. století. Kompozičně se jedná o volnou sonátovou formu.
Jako další bod programu byl zařazen melodram Hakon, op. 30, pocházející z autorské dílny Zdeňka Fibicha, který toto dílo složil v roce 1888 na text stejnojmenné balady Jaroslava Vrchlického ze sbírky Nové básně epické a představuje v něm (spolu s následnou trilogií Hippodamie) jeden z vrcholů své melodramatické tvorby. Recitace se bravurním způsobem zhostil Petr Stach. Svým vynikajícím výkonem tak potvrdil skutečnost, že právem patří k nejvýraznějším představitelům střední herecké generace, čehož v současné době hojně využívá jak Divadlo Ungelt, tak televize i film.
Ve druhé části večera dostal opět prostor Zdeněk Fibich a jeho melodram Vodník, op. 15 na text stejnojmenné balady Karla Jaromíra Erbena ze sbírky Kytice, jehož premiéra se konala 11. 2. 1883 pod taktovkou Adolfa Čecha a s recitací Otilie Sklenářové-Malé. Jedná se vedle Štědrého dne o jeden z nejpopulárnějších Fibichových melodramů, jemuž dominuje velmi efektní leitmotiv. Recitačního partu se ujala Apolena Veldová, jejíž projev však navzdory výborné hlasové technice působil v některých momentech příliš pateticky.
Závěr programu patřil Antonínu Dvořákovi a jeho symfonické básni Vodník, op. 107, která vznikla v roce 1896, tedy až po Dvořákověnávratu z USA. V té době skladatel zkomponoval čtyři symfonické básně, jejímiž předobrazy se staly některé balady Karla Jaromíra Erbena ze sbírky Kytice, a sice již zmiňovaný Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek.Zrodila se tak mistrovská díla, v nichž Dvořákkromě jiného dokázal geniálním způsobem zhudebnit zvukomalbu, pro Erbenatolik typickou.
Hrála Plzeňská filharmonie, která pod taktovkou Jiřího Petrdlíka podala strhující výkon. Zejména žesťová sekce v čele s trumpetovým lídrem Martinem Chodlem velkou měrou přispěla k působivé atmosféře celého večera. Úvodní slovo přednesla umělecká ředitelka Melodramfestu a zároveň dramaturgyně a režisérka programu Věra Šustíková. Vsadila na autorskou i interpretační jistotu, což se jí v tomto případě stoprocentně vyplatilo. Pořadatelem koncertu byla Společnost Zdeňka Fibicha. Přejme si tedy, aby se koncertní melodram jako minoritní hudební žánr udržel na pódiích i v letech následujících a aby vždy dokázal zaujmout tak elitní publikum, jako tomu bývalo doposud.