Martin Opršál
Ve dnech 3.–5. 12. 2021 se v brněnském Divadle na Orlí konal 6. ročník Festivalu bicích nástrojů. Toto mezinárodní perkusionistické bienále pořádá od roku 2010 Hudební fakulta JAMU.
Od svého založení cílí festival na mladou generaci perkusionistů – studentů konzervatoří a hudebních akademií. Ti mají možnost se v průběhu akce předvést na koncertech, kde reprezentují nejen sebe, ale také svoji třídu, v níž profesně vyzrávají. Přestože je tato přehlídka nesoutěžní, jde tu přece jen i o jistý prvek porovnávání se. O studenty je však postaráno také v opačném směru. Na každý ročník dostávají pozvání význačné osobnosti perkusionistického světa, které zde vedou workshopy a masterclassy a v některých případech mají své recitály. Studenti takto dostávají inspiraci pro svůj další rozvoj. Nejinak tomu bylo i v 6. ročníku, který se konal mimořádně s tříletým odstupem. V minulém roce musel být festival zrušen zhruba měsíc před zahájením, přestože byl kompletně připraven. Minimálně v jednom případě však byl roční odklad jednoznačně k dobru věci, jak zmíníme později.
Na dvou odpoledních koncertech vystoupili studenti osmi českých a slovenských konzervatoří (Banská Bystrica, Brno, Kroměříž, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Teplice a Žilina). Na dalších dvou – večerních – koncertech se představili studenti Akademie umění Banská Bystrica, Hudební fakulty JAMU a HAMU Praha, a také Hudební akademie Stanisława Moniuszka v Gdaňsku. Bylo potěšitelné konstatovat, že dlouhé období lockdownu nezanechalo na výkonech jednotlivých vystupujících sebemenší stopu. Na druhé straně je škoda, že některé konzervatoře tuto akci dlouhodobě ignorují, přestože studenti i pedagogové bicích nástrojů na středoškolské úrovni mají u nás minimum příležitostí k setkávání a vzájemné výměně názorů či metodických postupů.
Z jednotlivých výkonů zaujal vysoce propracovaný pódiový projev u ansámblu No Metronome Percussione, složeného ze studentů Konzervatoře Teplice. Pevné vedení v osobě MgA. Terezy Noskové slavilo úspěch. V rámci tohoto vystoupení sklidil oprávněný aplaus zejména letošní absolvent Filip Zázvorka, který se kromě sólové hry na vibrafon a tympány (David Friedman: Midnight Star, Paul Sarcich: Fandango) předvedl i tanečně-stepařskou kreací. Některé konzervatoře reprezentoval pouze jediný student, avšak výkony to byly rovněž pozoruhodné – ať už v případě skladby pro multipercussion (Justin Truitt: Dream Wave) v intepretaci Benedikta Holčáka z Janáčkovy konzervatoře Ostrava, nebo energicky pojatého sóla na bicí soupravu s audionahrávkou (Tosin Abassi: Ectogenesis) v podání Matěje Buriánka z Konzervatoře P. J. Vejvanovského Kroměříž, či vyspělé kreace Martina Kučíka z Konzervatoře Evangelické akademie Olomouc v nesnadných skladbách pro malý buben a marimbu (Mitch Markovich: Tornado, Anna Ignatowicz-Glińska: Toccata).
Slovenské střední školství reprezentovali studenti Konzervatoře Žilina, z nichž zaujala hrou na marimbu zejména Sára Kapjorová (Keiko Abe: Memories of the Seashore, Ivan Trevino: 2 + 1), a banskobystrické Konzervatoře Jána Levoslava Belly, kde byl sólovým (Michio Kitazume: Side by Side) i ansámblovým (Ivan Trevino: Shared Space) tahounem Juraj Gažmerčík.
Konzervatoř Brno si pod supervizí BcA. Vladimíra Třebického připravila pásmo skladeb, které přecházely jedna do druhé, čímž byly sympaticky eliminovány – někdy únavné – potlesky i po sebekratších vystoupeních. Stejně jako u většiny jiných tříd, i zde nejvíc poutala pozornost „služebně“ nejstarší studentka, totiž Lenka Titzová, a to zejména v technicky vysoce náročné marimbové kreaci (Eckhard Kopetzki: Kaskada). Vrcholem individuálních konzervatorních výkonů bylo vystoupení letos teprve maturujícího Filipa Kuchárika z Konzervatoře Pardubice (Alexej Gerassimez: Piazonore, Emmanuel Séjourné: Attraction).
Koncert gdaňské akademie zaujal mezinárodní sestavou studentů a jeho stěžejní náplní byla tvorba polské skladatelky Anny Ignatowicz-Glińské. Z jejího díla zazněla řada českých premiér, mimo jiné duet pro nevšední obsazení marimby a harfy (Arpimba). Studenti banskobystrické Akademie umění (AKU Percussin Group) vzdali ve svém výstupu poctu velikánu koncertního xylofonu Georgi Hamiltonu Greenovi (Chromatic Foxtrott, Triplets).
V rámci vystoupení pražské HAMU se jako host představil její magisterský absolvent Radek Doležal (Nebojša J. Živković: Uneven Souls), který je držitelem ojedinělého rekordu – jako jediný účinkující hrál na všech dosavadních ročnících festivalu. Domovský Percussion Ensemble JAMU část vystoupení věnoval skladbám odkazujícím na dobu, kdy studenti nemohli do škol a na dlouhé týdny se ocitli bez nástrojů (Thierry de Mey: Musique de table, Compagnie Kahlua: Ceci n’est pas une balle). Jak interpreti Kristýna Švihálková, Jakub Kub, Adéla Spurná a David Paša předvedli, i takto se dá kreativně fungovat. Závěrem svého vystoupení ansámbl provedl skladbu pro vůbec největší obsazení z celého festivalu – 12 hráčů na pódiu (David R. Gillingham: Stained Glass).
Ozdobou festivalu byli zahraniční hosté, symbolicky představující tři generace perkusionistů. Klasickou tympánovou tradici reprezentoval Nick Woud, sólotympanista Concertgebouworkest Amsterdam. Současnost v podobě širokého rozšíření marimby jakožto sólového nástroje představovala polská interpretka a pedagožka Katarzyna Myćka. Budoucností hry na bicí nástroje je čtyřiadvacetiletý francouzský perkusionista Aurélien Gignoux. U tohoto jména je nutné se zastavit. Organizátoři festivalu jej k hostování pozvali již na zrušený ročník 2020, na základě jeho úspěchu v ARD Competition v roce 2019. V průběhu roku 2021 Aurélien Gignoux potvrdil své kvality tím, že se po absolvování náročného konkurzu stal v listopadu – tři týdny před novým termínem festivalu! – členem Ensemble intercontemporain. Každý z hostů vedl workshopy a masterclassy, a účastníci tak měli možnost třígeneračního pohledu na totožnou problematiku. Katarzyna Myćka navíc vystoupila jako sólistka na koncertě svých studentů z Gdaňsku. Aurélien Gignoux pak předvedl strhující výkon na svém recitálu, plnícím zároveň úlohu závěrečného koncertu.
Festival nezapomíná ani na nejmladší generaci. Pro tu se během nedělního odpoledne konala tzv. PerkuSeance, v jejímž rámci si děti mohly pod vedením studentů hostitelské Katedry bicích nástrojů HF JAMU vyzkoušet řadu perkusí.
Na závěr je nutné upozornit na budovu Divadla na Orlí, v níž se celý festival konal. Byla vystavěna před deseti lety jako hudebně-dramatická laboratoř pro potřeby studentů JAMU a veřejnost se většinou dostane pouze do jejího divadelního sálu. Festival však obsadil i většinu dalších prostor – kromě sálu také tři zkušebny, foyer a šatny účinkujících. To umožnilo, aby akce plynule navazovaly jedna na druhou a celé tři dny mohly být bicími nástroji doslova nabity.