• Skip to main content
  • Skip to secondary menu
  • Skip to primary sidebar
  • Skip to secondary sidebar
Hudební rozhledy

Hudební rozhledy

Časopis pro hudební kuturu

  • Úvodní stránka
  • O nás
  • Redakce
  • Výběr z tištěné verze
  • Partneři
  • Facebook

Koncert k 100. výročí narození Vladimíra Sommera

21.12.2021 by redakce Hudební rozhledy

Julius Hůlek

Vladimír Sommer   Foto archiv Vladimíra Sommera

Poslední únorový den roku 2021 uplynulo 100 let od narození českého skladatele Vladimíra Sommera (1921–1997), jednoho z nejvýznačnějších a také výlučných tvůrčích zjevů české hudby 2. poloviny minulého století. Jeho tvůrčí odkaz je relativně nepočetný, avšak svými kvalitami o to závažnější. Věnoval se hlavně instrumentální hudbě komorní, orchestrální a koncertantní, též filmové. Zcela zvláštní místo v jeho tvorbě náleží žánrům vokálním. Dílem přelomového významu se stala Sommerova Vokální symfonie, jež založila jeho slávu a stala se důležitým mezníkem české hudební tvořivosti i širší hudební recepce 50. a 60. let minulého století.

Důstojnou oslavou jubilea, zajištěnou žánrově pečlivě a dobře volenou programovou dramaturgií i celkovou kvalitou interpretace, se stal koncert čerpající ze skladatelovy komorní tvorby (22. 11., Sukova síň Rudolfina). Uskutečnil se z iniciativy skladatelovy dcery, houslistky Anny Sommerové, a jejího manžela, hobojisty a dirigenta Vojtěcha Jouzy.

Večer charakteristicky uvedla Sonáta pro dvoje housle z roku 1948, tedy ještě z doby Sommerových studií, avšak zahrnující všechny předpoklady vyspělého kompozičního myšlení i umu. Housle přece byly „jeho“ nástrojem a v celém průběhu skladby, v koncepci každého z obou partů i jejich skloubení, je to naprosto jasně znát. Interpretace pak byla logickým výsledkem adekvátně vyzrálého prožití této skutečnosti (Anna Sommerová, Leoš Čepický). Každá ze čtyř vět byla sdělením svého druhu: první skvělým kontrapunktem nástrojové individualizace, druhá nádhernou ukázkou lyricko-expresivní kantilény prvních a témbrovostí druhých houslí, třetí mj. umocněnou zpěvností a čtvrtá koncentrovaně gradující náladovou kumulací.

Následující programové číslo nejen svým kompozičním tvarem, ale ruku v ruce především provedením poodhalilo niterný svět skladatelův. Vladimír Sommer byl až příliš vědoucím, aby skryté záhyby svých myšlenek a emocí vyjevoval naprosto bezprostředně právě neokázalou linií zpěvního hlasu a pečlivě uváženého klavíru. Sedm písní pro mezzosoprán a klavír, dokončených roku 1983, je zralým plodem nejen jeho celoživotně nabyté kompoziční zkušenosti, ale i hodnot obecně lidských. K zhudebnění vybral poezii autorů jemu obzvláště blízkých – R. M. Rilkeho, A. Bloka a S. Jesenina v překladech J. Pokorného, V. Daňka a O. F. Bablera. Sommerovu písňovému artefaktu se dostalo adekvátního, citlivého a bezpečně zvládnutého ztvárnění Markétou Cukrovou, a to v aspektech, kterým je třeba věnovat obzvláštní pozornost – ve vedení vokální linie jen s nezbytným podílem mírného dramatismu, a pak v tvořivém uchopení deklamace zhudebněného textu. Pojetí klavírního partu ve vzorném, pozorném a ohleduplném podání Daniela Wiesnera neslo všechny atributy hodnotově souměřitelného pendantu. Jedinečný posluchačský prožitek se přece jen odvíjel linií mírné lyrické dějovosti – od prvních dvou písní v blízkosti řeči takřka mluvené, přes výrazově exponovanější píseň třetí, vokálně průzračnou i vnitřně kontrastní a klavírně rezolutnější čtvrtou a živějším spádem obdařenou pátou píseň až k relativně exponovanějšímu a rezolutnějšímu vyznění závěrečné dvojice písní.

Z poloviny 80. let minulého století pochází definitivní verze Smyčcového kvartetu č. 2 – původní dvouvětá kompozice byla přepracována a rozšířena v čtyřvětý celek a takto dílo bylo roku 1987 poprvé uvedeno Panochovým kvartetem. Nyní je provedlo Kvarteto Vladimíra Sommera – Anna Sommerová a Anna Masojídková (housle), Radim Sedmidubský (viola) a Petr Malíšek (violoncello). Dílo jako celek charakterizuje hutná, dynamicky se odvíjející a proměnlivá, přitom přehledná struktura. Koncepční uváženost, přehlednost a zřetelnost je vůbec jedním z určujících faktorů Sommerova kompozičního stylu. Niterně působivé a na poslech skutečně krásné jsou pomalé sudé, polyfonně založené věty a mezi nimi v až divokém kontrastu s prudkými nástupy a nárazy téměř groteskně parodické melodické úseky s přiznávkami. Jako by to byl život sám se všemi peripetiemi i nadhledem, včetně věnování „památce nejdražšího člověka“, jímž skladateli byla jeho matka. Vesměs mladí kvartetisté věnovali dílu pečlivou pozornost a dostatek potřebné invence s výsledným efektem přesvědčivého a interpretačně homogenního zvukového obrazu (snad jen s upozorněním na drobné rezervy v partu druhých houslí).

Závěrečnou skladbou jsme se vrátili do druhé poloviny 60. let, ba dokonce ještě o celé desetiletí dál do minulosti. Komorní hudbu pro smyčce z roku 1967 provázel co do hledání definitivního tvaru nejednoduchý osud, neboť jako orchestrální verze se postupně utvářela dvojím přepracováním autorova Prvního smyčcového kvartetu z roku 1950. V kvartetní verzi se skladbě dostalo zasloužené popularity v zahraničí. Není divu, hned první ze tří vět překypuje líbivým melodickým efektem a plynule se odvíjejícím mírným dramatismem, jenž v průběhu skladby sílí, aby ve finále vrcholil rytmicky vypointovanou expresí. Dějovost je tu opět zabezpečena, avšak nezatížena propracovanou tektonikou. Komorní orchestr Vladimíra Sommera si počínal s odpovídající vervou i svědomitostí a na výsledném a zaslouženém efektu i úspěchu měl evidentní zásluhu Vojtěch Jouza, jehož dirigentský výkon byl svrchovaně iniciativní, na hráče měl účinný dopad a na publikum působil přesvědčivým dojmem.

Vydařený koncert ve svém celku i vyznění – soudě mj. z přítomnosti jubilantova jména v názvech zúčastněných ansámblů – by měl být příslibem k hojnějšímu zveřejňování tvůrčího Sommerova odkazu. Je ovšem otázkou, nakolik je a bude o stejný problém postaráno na poli neméně žádoucího odborného, tedy muzikologického zhodnocení, zejména kvalitní monografickou prací a pokud možno soubornou notovou edicí. Vladimír Sommer by měl z koncertu určitě radost, i proto, že byl zajištěn mladými interprety. Vždyť on sám se mezi mladými dlouho pohyboval a měl k nim blízko v rámci své pedagogické působnosti v oboru hudebně-teoretických disciplín při výchově mladých muzikologů na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. 

Kategorie:Různé

Primary Sidebar

Secondary Sidebar

Rubriky

  • Aktuality
  • Festivaly a koncerty
  • Jubilea
  • Opera
  • Pozvánky
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Různé
  • Upoutávky
  • Vzpomínky
  • Zážitky a propadáky měsíce

Archivy

  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016

Copyright © 2025 · Magazine Pro on Genesis Framework · WordPress · Log in