4. prosince se na Nové scéně Divadla J. K. Tyla v Plzni konala premiéra druhého českého nastudování muzikálu skladatele Andrewa Lloyda Webbera a libretistů Dona Blacka a Christophera Hamptona Sunset Boulevard, který vznikl na půdorysu slavného stejnojmenného filmu Billyho Wildera z počátku 50. let minulého století.
Plzeňští diváci si již zvykli, že jim muzikálový soubor Lloyd Webberovy muzikály nabízí. V minulosti měli možnost shlédnout Evitu, Kočky nebo Josefa a jeho úžasný pestrobarevný plášť. Současné vedení souboru pak dosáhlo i na další škálu špičkových světových titulů, jakými jsou například Billy Elliot, Elisabeth, Sweeney Todd nebo Něco shnilého! V řadě z nich využívá vedle vlastního souboru i hostující pražské muzikálové herce. V případě Sunset Boulevardu si však vystačil režisér Lumír Olšovský výhradně se svými herci. Sunset Boulevard byl na repertoár zvolen mimo jiné i jako pocta dlouholeté plzeňské muzikálové stálici Stanislavě Topinkové Fořtové, která ztvárnila postavu Normy Desmond, a to bez alternace.
Pokud jde o muzikály Andrewa Lloyda Webbera, diváci v České republice znají důvěrněji jeho díla Jesus Christ Superstar, Fantom Opery, Kočky či Evita. Sunset Boulevard byl našimi divadly i soukromými produkcemi z nepochopitelných důvodů dlouho opomíjen. Z tohoto důvodu si vlastní titul jistě zaslouží představit v širších souvislostech.
Z FILMOVÉHO PLÁTNA NA MUZIKÁLOVÉ JEVIŠTĚ
Sunset Boulevard je název nejen jedné z nejznámějších ulic Los Angeles, ale také jednoho z nejuznávanějších snímků světové kinematografie a zároveň velkolepého díla nejúspěšnějšího muzikálového skladatele všech dob Andrewa Lloyda Webbera z roku 1993.
V současnosti je Sunset Boulevard asi 35 kilometrů dlouhá městská třída, táhnoucí se z centrální části Los Angeles až k pobřeží Pacifiku, procházející kromě jiných i luxusními čtvrtěmi Beverly Hills a West Hollywood. Ačkoliv se touto trasou od konce 18. století přepravoval dobytek z původní vnitrozemské osady Pueblo de Los Angeles k oceánu, po zrodu kinematografie a založení prvních filmových studií v této oblasti na začátku 20. století se proměnila v jeden z nejproslulejších a nejluxusnějších bulvárů Spojených států, kolem něhož ve svých přepychových vilách žijí filmové hvězdy, celebrity a losangeleská honorace.
Právě prostředí luxusních rezidenčních oblastí kolem Sunset Boulevardu přimělo úspěšného filmového režiséra Billyho Wildera ve 40. letech minulého století k zamyšlení, jak asi ve svých honosných sídlech žijí někdejší hvězdy němého filmu, které v té době již přestaly natáčet a postupně upadaly v zapomnění – mnohé z nich se dokonce po nedobrovolném konci kariéry nezřídka potýkaly s psychickými potížemi. Při práci na scénáři se inspiroval prvky ze života někdejších ženských filmových star jako Mary Pickford, Mae Murray, Normy Talmage, Grety Garbo, Poly Negri nebo Clary Bow, příběh filmu jako takový je ale fikcí. Ke jménu hlavní postavy prý podle některých zdrojů Wildera inspirovala kombinace jmen herečky Mabel Normand a režiséra Williama Desmonda Taylora, jejího blízkého přítele, který byl v roce 1922 zavražděn v dosud nevyřešené kauze hojně medializované tiskem. Hlavní podezřelou byla právě Normandová, jež zavražděného viděla živého jako poslední.
Wilderův scénář i libreto stejnojmenného muzikálu tak vypráví velkolepý příběh o kruté pomíjivosti slávy uprostřed nablýskaných hollywoodských snů: ačkoliv sláva hlavní hrdinky, stárnoucí herečky němých filmů Normy Desmond, nenávratně odešla se zvukovým filmem, ve vlastních vzpomínkách a představách Norma stále zůstává tou největší hvězdou ze všech. V hollywoodské „továrně na sny“ plné falešného pozlátka však zdánlivá upřímnost a úsměvy jen zakrývají pokrytectví a nevděk, a tak se celý příběh nevyhnutelně řítí ke svému tragickému konci.
Do hlavní role snímku Sunset Boulevard Wilder obsadil herečku Glorii Swansonovou, jednu z neoslavovanějších hvězd éry němého filmu, proslulou krásou, talentem i extravagantním životním stylem, jež tak sama v mnohém připomínala fiktivní charakter filmové Normy Desmond. Po oslovení k účinkování v Sunset Boulevardu prý nechápala, proč by měla chodit na kamerové zkoušky, což Wilderovi odůvodnila slovy: „Natočila jsem pro Paramount dvacet filmů, proč bych měla chodit na konkurz?“ V dalších rolích mohli diváci vidět například Williama Holdena jako scénáristu Joea, někdejšího režiséra a spolutvůrce úspěšné kariéry Glorie Swansonové Ericha von Stroheim jako Normina komorníka Maxe nebo legendárního producenta a režiséra Cecila B. DeMillea, který ztvárnil sám sebe.
Wilderův film byl nominován na 11 Oscarů, z nichž tři získal, a je dodnes odborníky oceňován jako jeden z nejlepších snímků americké kinematografie vůbec. Aktuálně se drží v druhé desítce žebříčku sta nejlepších amerických filmů 20. století, je zastoupen v knihovně amerického Kongresu a uložen v Národním filmovém registru USA.
O muzikálovou adaptaci úspěšného filmu se od jeho vzniku pokoušelo hned několik autorů. Nejprve sama Gloria Swanson s hercem Richardem Stapleyem a zpěvákem a pianistou Dicksonem Hughesem. Jejich verze měla mít šťastnější konec – Joe se v něm dal dohromady s Betty a Norma mu dovolila odejít. Adaptaci však na konci 50. let zatrhlo vedení studia Paramount, ačkoliv dříve jeho představitelé ústně souhlasili. Na začátku 60. let přišel další pokus skladatele Stephena Sondheima a libretisty Burta Shevelovea. Napsali sice několik scén, od jejich nápadu je však nakonec odradil sám Wilder. Argumentoval, že Sunset Boulevard je přece „o zhrzené královně, která přišla o svůj trůn“, a takový příběh podle něho nemůže vyprávět muzikál, ale jedině skutečné hudební drama, tedy opera.
Velkolepou muzikálovou adaptaci tak až na začátku 90. let minulého století vytvořil skladatel Andrew Lloyd Webber se svými spolupracovníky, libretisty Donem Blackem a Christopherem Hamptonem. Do výsledného díla zapojil i některé melodie z minimuzikálu Cricket z roku 1986, uvedeném pouze jedenkrát na zámku Windsor jako narozeninový dárek pro královnu Alžbětu II., a to včetně hlavního hudebního motivu ústřední Norminy písně „Jednou za život“.
Světová premiéra muzikálu Sunset Boulevard se konala za přítomnosti Billyho Wildera a herečky Nancy Olson, původní filmové představitelky Betty Schaeferové, 12. 7. 1993 v londýnském divadle Adelphi. Režíroval Trevor Nunn, choreografie vytvořil Bob Avian, v hlavní roli se představila Patti LuPone, která nadchla nejenom diváky a kritiky, ale i samotného Wildera. Autory tehdy pochválil, že scénář zásadně neupravovali a ponechali jej v takřka původní podobě. O Patti LuPone prohlásil, že září jako skutečná velká star od první chvíle, kdy vstoupí na jeviště. Až do derniéry londýnské inscenace v roce 1997 se v hlavní roli vystřídaly ještě další slavné hvězdy jako Betty Buckley, Elaine Paige, Petula Clark či Rita Moreno.
V prosinci 1993 následovala americká premiéra muzikálu v Los Angeles, kde hlavní roli ztvárnila známá filmová herečka Glenn Close, která pak za svůj výkon získala i prestižní Cenu Tony. O rok později se stala také první broadwayskou Normou a stejnou roli si zopakovala i v koncertních, poloscénických revivalech muzikálu v Londýně v roce 2016 a na Broadwayi v roce následujícím. Právě ona podle dostupných informací v současné době připravuje jako spoluproducentka a hlavní představitelka filmovou adaptaci muzikálu Sunset Boulevard.
Česká premiéra muzikálu Sunset Boulevard v překladu Michaela Prostějovského se uskutečnila v ostravském Národním divadle moravskoslezském v únoru 2015 v režii Gabriely Petrákové s Hanou Fialovou nebo Katarínou Hasprovou v hlavní roli. Plzeňské nastudování je tedy druhým českým uvedením tohoto velkolepého titulu, v němž roli Normy Desmond ztvárňuje diváky oblíbená dlouholetá star Divadla J. K. Tyla Stanislava Topinková Fořtová, která se tak zařazuje po bok velkých hereckých div – ať už celosvětově proslulých či místních – jež dosud jedinečnou postavu Normy Desmond vytvořily.
Vychází ve spolupráci s agenturou „musical-media“.