Věra Lejsková
Skladatel, dirigent, organizátor PhDr. Zbyněk Mrkos (1919 Brno – 1993 Brno) se narodil se v roce, kdy se uskutečnil Janáčkův sen – byla založena brněnská konzervatoř. A právě s tímto ústavem byl pak Zbyněk Mrkos spojen po celý život. Nejenže tam vystudoval, ale byl tam tajemníkem, pedagogem, dirigentem, zástupcem ředitele. Já jsem měla to štěstí, že jsem s ním mohla být dlouhodobě v kontaktu, ať jako studentka, nebo později jako jeho kolegyně, čehož jsem si nesmírně vážila.
Dr. Zbyňka Mrkose jsme mohli vídat ve škole od časného rána do pozdního večera, kdy už ostatní pedagogové unaveni hudbou odcházeli domů a vrátný zamykal třídy. Tehdy zněl z jedné učebny zpěv Modráčků, které dirigoval dr. Mrkos. Ten hudbou nikdy unaven nebyl, ba myslím, že jí ani nikdy nebyl nasycen.
Narodil se v Židenicích v rodině Josefa Mrkose, který vedle své pedagogické a organizační činnosti vedl čtenářsko-pěvecký spolek, organizoval pravidelné besídky, na nichž uváděl ukázky z děl našich i světových skladatelů, a ve svém průvodním slovu seznamoval publikum s životopisnými osudy autorů. Z té doby vzpomínal Zbyněk Mrkos, jak tam poprvé slyšel Smetanovu Vltavu a jak už tehdy zatoužil ji někdy dirigovat. Že si žideničtí občané Josefa Mrkose velmi vážili, o tom svědčí i to, že už za jeho života byla po něm nazvána ulice, ústící do ulice Táborské. Rodové kořeny tedy byly dány, a později bohatě zúročeny.
Zbyněk vystudoval na brněnské konzervatoři obor skladby a dirigování, na Karlově univerzitě v Praze pak dokončil studia hudební vědy a současně i na Mistrovské škole studium dirigování u Václava Talicha. Z Talichova komorního orchestru, který Mrkos dirigoval, si také odnesl impuls ke vzniku Moravského komorního orchestru. Ten později založil v Brně ze studentů konzervatoře a dirigoval 35 let. MKO existuje dodnes, svým složením je věčně mladý a je nedílnou součástí našeho koncertního života.
Ale dr. Mrkos nezanedbával ani skladatelskou činnost, je tu jeho bohatý skladatelský odkaz, zejména v oblasti poněkud opomíjené, v melodramech. Založil a dirigoval Symfonický orchestr kraje Brněnského, který později splynul se Státní filharmonií Brno, jejímž byl také dirigentem. Velmi rozsáhlá byla jeho činnost sbormistrovská, dirigoval Besedu brněnskou, pěvecké sdružení OPUS, Vachův sbor moravských učitelek (VSMU), dlouhá léta pracoval v Unii českých pěveckých sborů, s jejímž Smíšeným sborem českých sbormistrů vystupoval i na Pražském jaru!
Měla jsem s PhDr. Mrkosem – tedy se Zbyňkem, jak jsem mu pak už jako kolegovi mohla říkat – velmi úzký vztah. Jednak studoval klavír u stejného pedagoga jako já i můj muž, u prof. Františka Schäfera, jednak byl naším jakýmsi „rodinným“ dirigentem: dirigoval můj absolventský koncert, absolventský koncert mého manžela a po letech i absolventský koncert našeho syna – ostatně těch absolventů, co takto vyprovázel do života, by bylo…
Kdysi jsem s ním dělala rozhovor, a nakonec jsem z něj mámila nějaké životní vyznání: „Moje životní vyznání?“, usmál se tehdy. „Krom té hudby je to vtip a humor, to dokáže přenést se i přes těžké chvíle života!“
Jeho rodné Židenice na něj nezapomněly: na Došlíkově ulici je ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose, k 10. výročí jeho úmrtí zde byla odhalena jeho pamětní deska a ke 100. výročí jeho narození se v prostorách školy uskutečnil slavnostní koncert. Posluchačů, kteří přišli zavzpomínat na skvělého muzikanta, vynikajícího organizátora, chápajícího a laskavého kolegu a neobyčejně empatického člověka, byl plný sál.