Plzeň, Divadlo J. K. Tyla, Měšťanská beseda
Marta Ulrychová
Sedmý listopad, ruská nebo sovětská hudba, toto spojení nás provázelo po několik desetiletí, počínaje základními uměleckými školami (dříve LŠU)) až po naše první scény a koncertní pódia. Několikerým přesouváním termínů dopoledních matiné ve foyeru Divadla J. K. Tyla se datum a dramaturgie zcela náhodně opět dostaly k sobě. Kompozice ruských či sovětských klasiků jsou pro interprety měřítkem vyspělosti, pro posluchače zážitkem v jakékoliv době. Jejich místo v kvartetní literatuře neopomnělo ani Sojkovo kvarteto hrající ve složení Martin Kos (housle), Martin Kaplan (housle), Josef Fiala (viola) a Hana Vítková (viloloncello), soubor širokého repertoárového záběru. Pro letošní matiné 7. 11. zvolilo Smyčcový kvartet č. 1 D dur Petra Iljiče Čajkovského a Smyčcový kvartet č. 8 c moll, op. 110 Dmitrije Šostakoviče.
Ačkoliv Čajkovského komorní dílo proslavilo zejména Andante cantabile 2. věty, celá kompozice prozrazuje i v komorním obsazení mistra proslulého velkými orchestrálními díly, operami a balety. Sojkovci dobře vyzdvihli zpěvnost Čajkovského melodiky, kultivovaně zněly housle primária M. Kose, který je v Čajkovského baletech coby koncertní mistr osvědčeným interpretem Adagií. Zaujala 3. věta svojí taneční lehkostí a závěrečná věta plným zvukem.
Zcela v jiných podmínkách, pod vlivem pobytu v Drážďanech (1957), vznikal Šostakovičův kvartet. Primárius, který se z důvodu nepřítomnosti osvědčeného Zbyňka Brabce musel ujmout průvodního slova, upozornil nejen na okolností vzniku a další osudy této skladby, ale podal i zásadní informace analytického charakteru. Průvodní slovo pronesené interpretem je nenahraditelné. M. Kos splnil svůj řečnický úkol dokonale, stálo by snad za úvahu takto dále pokračovat, byť i v rozhovoru s moderátorem. Pětivětý kvartet, obsahující reminiscence na autorova dřívější díla, dává interpretům příležitost ukázat technickou vyspělost a stylovost interpretace. Soubor se jeho provedení zhostil nadmíru úspěšně. Koncert byl sice v důsledku pandemických opatření navštíven méně početně, než jak jsme u koncertů Sojkovců zvyklí, nicméně i takto si publikum velkým aplausem vynutilo přídavek. V druhé, neoromanticky pojaté větě Smyčcového kvartetu mladého plzeňského skladatele, absolventa rusistiky na pražské FF UK Vojtěcha Franka, zazněla hudba výrazně ovlivněná tvorbou ruských klasiků – Čajkovského a Rimského-Korsakova.
Pandemie se bohužel odrazila i v návštěvnosti v pořadí třetího symfonického koncertu letošní sezony abonentní řady Platina Plzeňské filharmonie (18. 11.). Kdo se zúčastnil, nelitoval. Čekal ho jednak zajímavý repertoár, jednak výtečné interpretační výkony. Pod taktovkou šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho zaznělo v úvodu Divertimento pro smyčcový orchestr Bély Bartóka. V 1. větě dirigent zvolil zcela v souladu s předepsaným Allegro non troppo pomalejší tempo, než jakým se vykazují některé orchestry. Skladba tím netratila na efektu, zpřehlednilo se vedení jednotlivých hlasů a tempo lépe korespondovalo s imaginární choreografií karpatských tanců někdejších Uher, které Bartók procestoval během své sběratelské práce v terénu. Působivě vyznělo Molto adagio, a to dobře vystavěnou vzestupnou a sestupnou dynamikou na velké ploše. Také Allegro assai dirigent zbavil často velmi přeháněné dravosti. Velmi dobře se osvědčil primárius Michal Sedláček, Gabriela Schönová (2. housle), Vít Hošek (viola), David Niederle (violoncello)a Eri Ishikawa (kontrabas).
Koncert pro housle a orchestr, op. 14 amerického skladatele Samuela Barbera je velkou příležitostí jak pro houslistu, tak orchestr velkého obsazení. Jedna z našich velkých houslových nadějí Pavla Tesařová zaujala v této neoromantické kompozici kultivovaným tónem, intonační a rytmickou precizností, jakož i vynikající souhrou a spolupráci s orchestrem. Po zásluze byla odměněna dlouhotrvajícím potleskem.
V Letním pastorále z roku 1920 navazuje Arthur Honegger na bohatou instrumentační tradici francouzské hudby 19. století. Ačkoliv vzniklo z podnětu skladatelovy dovolené ve švýcarských Alpách, rafinovanými harmonickými postupy a bohatou melodikou nápadně připomíná Debussyho Faunovo odpoledne. I zde se střídají okouzlující sólové partie, v nichž nikdo z hráčů dechové sekce nepromarnil svou šanci – Ana Votoupal (flétna), Petra Hajžmanová (hoboj), Jan Oblištil (klarinet), Václav Kapusta (fagot) a jako host Zuzana Rzounková (lesní roh).
Koncert ukončila naopak v Plzni mnohokrát uváděná Symfonie č. 94 G dur „S úderem kotlů“ Josepha Haydna. Hráč na kotle Tomáš Votava byl tentokrát umístěn nikoliv v pozadí orchestru, ale blíže dirigentovi, což umožnilo zvukově přirozenější včlenění do orchestrálního celku. Symfonie zazněla v předepsaných tempech, dynamickými kontrasty dal Iwasaki vyniknout Haydnově dokonalé práci s motivy. Koncert opět potvrdil slibně se rozvíjející vzestupnou úroveň výrazně omlazené Plzeňské filharmonie.