Brno, JAMU, Divadlo na Orlí Karla Hofmannová
Komická opera Benjamina Brittena Albert Herring je jeho nejhranější operou u nás. Je totiž vděčná a hravá a pro studentské divadlo, jakým je Komorní opera JAMU, která působí v budově Divadla na Orlí, je skvělou volbou. Hrála se v roce 1999, to ovšem bylo ještě ve starém Divadle Barka, a nyní se na studentské jeviště opět vrátila, opět v překladu Evy Bezděkové.
Zajímavé je ohlédnutí do historie. V Brně operu pamětníci slyšeli už v roce 1966, v Janáčkově divadle. Premiéra byla 7. 7. a opera se hrála do konce téhož roku. Režie se ujal režisér Václav Věžník, dirigoval Václav Nosek, scénu vytvořil Vojtěch Štolfa a kostýmy Naděžda Hanáková. Legendární inscenační tým si vybral i skvělé obsazení, Alberta zpíval Vladimír Krejčík, Lady Billow Milada Šafránková, Florence Libuše Lesmanová, slečnu učitelku Cecilie Strádalová, vikáře Eduard Hrubeš, starostu Antonín Jurečka, superintendanta Josef Klán, Sida Jaroslav Souček, Nancy Jitka Pavlová a matku Herringovou Jarmila Palivcová. Podle dobových recenzí to bylo skvělé představení, a pokud může recenzent jako tehdy mladý pamětník soudit, obecenstvo se skvěle bavilo. Zajímavé na tom bylo, že překlad zadalo divadlo Jaroslavu Pokornému.
Pro srovnání je i zajímavé nastudování Komorní opery JAMU z 19. 3. 1999. Pedagogem režiséra byl tehdy Václav Věžník, a i zde se sáhlo po překladu JaroslavaPokorného. Opera byla absolventskou režií Tomáše Kočko, dirigoval Pavel Šnajdr, scénu vytvořil Karel Zmrzlý a kostýmy Kateřina Kerndlová. V tehdejším obsazení se najdou také dnes zajímavá jména. Absolventka Hana Kostelecká zpívala Lady Billows, roli Florence Pike absolventka Jana Ehrenbergová, slečnou učitelkou byla absolventka Martina Králíková, vikářem absolvent Petr Špaček, starostou Zoltán Korda j.h., superintendantem tehdy ještě student Zdeněk Plech. Sida si zahrál tehdy také ještě student Richard Samek, Nancy zpívala absolventka Martina Čičmancová. Paní Herringovou byla studentka Kateřina Macháčková a jejího syna Alberta zpíval student Daniel Balatka. Produkci zajišťovaly, stejně jako letos, Zdenka Vlachovská a Lucie Dlouhá, dnes Šnajdrová. Čas je neúprosný a v uměleckém světě běží daleko rychleji než v běžném životě.
Tříaktovou operu složil Benjamin Britten na libreto Erika Croziera, podle novely francouzského spisovatele Guy de Maupassanta z roku 1888. Premiéra se uskutečnila v roce 1947 na Glyndebourne Festival Opera. Česká premiéra se odehrála v Plzni v roce 1959, o deset let později opera zazněla v Národním divadle v Praze. Hrála se ve všech dalších operních domech a letošní provedení v Divadle na Orlí na brněnské JAMU je uvedení osmé v České republice.
Příběh z malého anglického městečka je karikaturou místní společnosti. Každoročně zde bohatá šlechtična Lady Billows (soprán) vyhlašuje májovou královnu ctnosti. Vyhodnocovat uchazeče jí pomáhá její komorná a společnice Florence Pike (kontraalt) a představitelé místní honorace, starosta Mr. Upfold (tenor), vikář Mr.Gedge (baryton) a superintendant Budd (bas). Ani jedna z probíraných dívek neodpovídá ideálu, a proto uspěje návrh dát cenu chlapci. Albert Herring (tenor) je postpubertální, ve vývoji opožděný syn místní zelinářky (mezzosoprán), která ho drží velmi zkrátka. Jeho vrstevníci jím opovrhují a děti se mu smějí. Je tu jen jeden „normální“ pár, řeznický učeň Sid(baryton) a jeho dívka, pekařka Nancy (mezzosoprán). Na oslavě při předávání ceny nalije z legrace Sid do limonády Albertovi rum a opije ho. To Albertovi uvolní psychiku a chce se konečně emancipovat. Dostal totiž velkou finanční odměnu. Navštíví místní hospodu a pak venku usne. Hledají ho a myslí se už na nejhorší. Albert se ale objeví a řekne všem, že už se šikanovat nenechá, což způsobí ve společnosti pohoršení, ale mladí ho konečně vezmou mezi sebe.
Tato nenáročná hříčka je podložena svěží a posluchačsky vděčnou hudbou. Pro interprety je to však oříšek, neboť Britten si rovněž pohrál a dokázal hudbou skvěle charakterizovat i karikovat jednotlivé postavy. Pohodové části kreslí jen pár tóny, dokáže přinést dojemnou melodii, načež využije atonální postupy, imitace, polyfonii, glissanda či rytmickou mnohovrstevnatost, která dává pěvcům náročné úkoly. Výsledkem je barevná a veselá hudba, kolorující půvabnou karikaturu.
Proto je to ideální kus pro studentské prostředí a příležitost pro absolventské výkony. Režie a celkové vizuální podoby inscenace se ujala Jana Tajovská Krajčovičová, pod pedagogickým vedením doc. Aleny Vaňákové. Podařilo se jí vytvořit velmi povedené a veselé představení, plné přirozených situací a veselých gagů, při zachování základního charakteru opery. Režie tak plně vyhovovala jak hudbě, tak předloze, kterou spolu s herci postupně rozvíjela do hravého tvaru. Záměr vkusně a funkčně dotvářela scéna Heleny Heinrichové, j.h., studentky 3. ročníku BcA studia ateliéru scénografie Divadelní fakulty JAMU, která byla velmi jednoduchá; základním výrazovým prvkem bylo světlo, měnící emoční charakter jednotlivých scén. To bylo výsledkem práce Barbory Jágrové, j.h., studentky 2. ročníku MgA studia ateliéru světelného designu Divadelní fakulty JAMU. Mobiliář byl minimalistický a rychle mobilní a byl požit spíše náznakově. Scénu doplňovaly kostýmy Lenky Jungwirt, j.h., evokující sice puritánskou Anglii, ale byly vesele barevné a nápadité. Vzniklo tak vizuálně kompaktně laděné představení, plné půvabu, humoru a dobré hudby a nálady.
Hrál Janáčkův akademický orchestr (JAO), který je orchestrem posluchačů Hudební fakulty JAMU. U dirigentského pultu stanul student Lubomír Zelenák, pod pedagogickým vedením doc. Emila Skotáka. Měl nelehkou práci skloubit rytmicky překvapivé a polyfonní rytmy s rozvernými hereckými akcemi na scéně, přesto nedošlo k žádnému výkyvu či nepřesnosti. Naopak překvapila nosná sóla s čistým témbrem lesního rohu, klarinetu, hoboje, flétny a violoncella. Herecké výkony byly velmi bezprostřední a uvolněné a studenti pod vedením MgA. Lubomíry Sonkové, MgA. Ireny Rozsypalové a Mgr. Vladimíry Šmukařové Spurné předváděli vtipné a přirozeně působící karikované kreace.
Premiéra se konala v sobotu 20. 11., druhá premiéra v neděli 21. 11. Byla připravena dvě obsazení, už proto, že epidemiologická covidová situace se musela respektovat; stát se mohlo cokoli a všichni museli být v pohotovosti. Pěvecké výkony byly překvapivé, někdy i diskutabilní, přesto v kontextu inscenace byly všechny zcela funkční, neboť sledovaly linii karikatury i půvabného, přirozeného výrazu. Hlavní postavu Alberta Herringa ztvárnil Michal Kuča (pedagog Mgr. MgA. Ivana Mikesková, PhD.), který zaujal schopností pojmout roli jako celek a udržet kompaktní tvar. Jeho tenor je menší co do rozsahu i volumenu, ale dokázal mu dát účelovou plochost a naturalismus, který dal vtiskl postavě nevyzrálého opilého puberťáka pravdivost. V závěru představení tuto polohu dokázal opustit, když v roli dospěl. Chlapeckost výrazu a bezbrannost mu pomohla si zcela získat publikum. Lady Billows, postarší šlechtičnu, pěstující si image morální autority, ztvárnila Lucie Vaňáčková (pedagog doc. MgA. Zdeněk Šmukař), jako svůj absolventský výkon. Postavě dala nadutost a panovačnost a úzký, ostrý, až ječivý soprán. Je otázkou, zda je to je jí skutečný témbr, nebo jestli to byla mistrná karikatura. Její společnicí Florence Pike byla Tereza Horová (pedagog Natalia RomanováAchaladze), která v této roli také absolvovala. Role je psaná pro kontraalt, pěvkyně má nosný a plný alt, který zpočátku zatěžovala forzí, jež barvě hlasu neprospěla. Upjatost, nadutost, podlézavost a pokrytectví se snoubila s pečlivě propracovanou mimikou, která predikuje úspěchy v komických a charakterních rolích. Miss Wordsworth, učitelku, zpívala Ekaterina Krovatyeva (pedagog Natálie RomanováAchaladze). Soprán výrazný, až ostrý, který dotvářel afektovanou postavu. Vikářem Mr. Gedge byl Martin Frýbort, j.h., bývalý absolvent. Vytvořil postavu s nadhledem a příjemným barytonem, i když poněkud omezeného volumenu. Mr. Upfold, starosta, je tenorová role, které se s nadhledem a znělým hlasem zhostil Tadeáš Janošek (pedagog doc. MgA. Zdeněk Šmukař). Superintendent Budd byla role pro Ondřeje Musila j.h., který s JAMU dlouhodobě spolupracuje. Jeho bas byl příjemný a herecky si roli užíval. Sidem, mladým řezníkem, byl Jan Faltýnek j.h. Půvabnou Nancy, pekařkou, byla Zuzana Čurmová (pedagog MgA. Zdeněk Plech) s menším příjemným a čistým mezzospránem. V roli Mrs. Herring, matky, se představila Aneta Loskotová j.h. Postavy dětí byly hravé a dovádivé a byť byly jen tři, dokázaly zaplnit v pravou chvíli jeviště. Hlasově ještě nevyzrálé, přesto čisté, a hlavně intonačně i rytmicky přesné výkony zaujaly. Adriana Pružincová (pedagog MgA. Zdeněk Plech), Anastasia Hard (pedagog Natalia Romanová Achaladze) a Rostislav Jatel j.h. bylo skvěle sehrané, roztomile zlobivé trio.
Poslední, páteční akce 26. 11. byla derniérou, která ukončila řadu šesti představení, jež měla v Divadle na Orlí velký návštěvnický ohlas. Na posledním představení se zpěváci uvolňovali a troufali si i na extempore, která narážela na současný stav (roušky), což působilo velmi přirozeně a případně. Brittenova opera opět po letech slavila úspěch a potvrdila, že i soudobá opera může být zábavná a publiku přístupná.
Brno, JAMU, Divadlo na Orlí – Benjamin Britten: Albert Herring. Dirigent Lubomír Zelenák, hudební nastudování Tomáš Krejčí, režie Jana Tajovská Krajčovičová, scéna Helena Heinrichová, kostýmy Lenka Jungwirth, pohybová spolupráce Kateřina Prášková, světla Barbora Jágrová, masky a líčení Marcela Ulrichová. Premiéra 20. 11. 2021, recenze psána z 2. premiéry 21. 11. 2021.