75. sezona
Karla Hofmannová
Během svého působení prošla Filharmonie Bohuslava Martinů mnoha změnami. Především se měnil její název, přestože podstata a poslání instituce zůstávaly. V roce 1946 byl založen Symfonický orchestr Národního podniku Baťa, aby se již za dva roky přejmenoval na Filharmonii pracujících. Těmi byli myšleni zaměstnanci ve zlínských továrnách a pro ně byly hrány populárně-vzdělávací programy, stejně jako koncerty pro základní a střední školy. V roce 1966 to byl Státní symfonický orchestr v Gottwaldově, aby se změnil v roce 1989 na Filharmonii Bohuslava Martinů, kterou je až dosud. Proto tvrzení, že má těleso za sebou již 75 sezon, je pravdivé, a to už stojí za uznání a za ohlédnutí se zpět spolu s ředitelem filharmonie, RNDr. Josefem Němým.
Když jste nastupoval do funkce ředitele filharmonie, jakou jste měl představu o jejím fungování? Přišel jste z jiné profesní sféry…
Nastupoval jsem 1. 1. 2008 a měl jsem již tehdy velmi podrobné povědomí o činnosti i hospodaření organizace. Působil jsem zde jako ekonomický náměstek, čehož jsem se ujal po dlouhodobé externí spolupráci. Jsem totiž pilným návštěvníkem koncertů a znám tedy působení instituce ze všech stran. V roce 2008 to byla představa velmi reálná. Měli jsme slíbeno přestěhování do vznikajícího Kongresového centra Zlín, které se tehdy stavělo, jako téměř první koncertní sál v republice, a filharmonie se na plánování vybavení zázemí pro orchestr aktivně podílela. Představa, že se ze stísněných podmínek v Domě umění dostaneme do moderního zázemí, byla euforická. Působíme zde od roku 2011, a i když Kongresové centrum není klasický koncertní sál, jeho využití je vícefunkční, je to prostředí akusticky kvalitní a pro návštěvníky exkluzivní.
Když se podíváme do historie, orchestr ušel za dobu 75 let jistě kus cesty?
Jistěže. Každý začátek je obtížný a po válce obzvlášť. První koncert byl 30. 4. 1946 ve Velkém kině. Bylo jen 34 stálých hráčů, pro symfonickou muziku je potřeba minimálně 80 členů orchestru! Přijely samozřejmě výpomoci z Brna a dirigoval Janáčkův žák, dirigent Rudolf Kvasnica, který byl předtím dirigentem Státního divadla v Brně. Zde se stal prvním šéfdirigentem a zakladatelem filharmonie a byl jím až do roku 1954. Orchestr tehdy postrádal jakékoli zázemí. Získal ho až v roce 1955 činnosti v nově adaptovaných prostorách Domu umění (původně Památník Tomáše Bati), kde působil do roku 2006.
Proč se dnes orchestr jmenuje Filharmonie Bohuslava Martinů? Měl tento skladatel ke Zlínu nějaký osobní vztah?
To bohužel neměl, nikdy ve Zlíně nebyl. Ale zlínští hudbymilovní obyvatelé měli vztah k němu. Působil tu léta Spolek přátel B. Martinů, který inicioval časté provozování skladeb tohoto autora. Spolek se zasadil také o výstavbu koncertního sálu a poté i o změnu názvu Filharmonie. Trochu mne mrzí, že se do názvu už nevešel Zlín, občas to musím vysvětlovat, ale není to nepřekonatelný problém.
Mnoho symfonických orchestrů je příspěvkovou organizací, vy máte organizační formu o.p.s. Je to výhoda a v čem?
K té změně došlo v roce 2006, dohodlo se o ní tehdejší vedení města Zlína a Zlínského kraje. Rozdíl oproti příspěvkovým organizacím je v tom, že máme dva zřizovatele, kterým se zodpovídáme ze své činnosti, a tudíž i dva donátory, z jejichž rozpočtu získáváme dotace. Máme tedy oficiálně uznanou krajskou působnost i financování, což ulevilo městu, které předtím bylo jediným zřizovatelem. Oproti ostatním symfonickým orchestrům je to opravdu výhoda, protože ty jsou dotovány jen z městského rozpočtu, ale tu krajskou působnost mají fakticky také. Přece na koncerty nechodí jen lidé z města, ale jezdí na ně návštěvníci ze širokého okolí z kraje!
Máte abonentní řady, ale staráte se i o mladé publikum?
Ve Výroční zprávě za rok 2020 zjistíte, že jsme v tom roce měli 26 klasických koncertů doma ve Zlíně a 11 koncertů výchovných, je to tedy poměr na domácí půdě 3:1. Koncerty pro mládež považujeme za důležité, jde samozřejmě o to vychovávat si publikum, ale také jde o to, aby mladí, které hudba zajímá, měli možnost vnímat i jiné hodnoty než mainstream. Koncertujeme ovšem i po celé České republice a hrajeme také v zahraničí, tím se počet všech koncertů zvyšuje, ale já měl na mysli působení filharmonie doma. V letošní sezoně počet koncertů navyšujeme, protože plníme dluh za zrušené koncerty díky covidu.
Takže jaká byla ta jubilejní, 75. sezona?
Inu jaká, jako všude, covidová. Rušili jsme koncerty od října, kdy přišel zákaz zpěvu i hraní, a nevěděli jsme, co můžeme a co ne. Poslední koncert byl 8. 10. 2020. Konzultovali jsme situaci nejen se všemi kolegy v republice, ale i v zahraničí. Postupně, jak se situace stabilizovala, jsme s rozestupy a dezinfekcí dokázali nahrávat, k čemuž je náš sál skvěle uzpůsobený. Teď se snažíme našim abonentům vynahradit, o co přišli. Abonentní koncerty se snažíme odehrát některé přes léto, nebo je přesouváme na další sezonu. 90 % našich abonentů naši nabídku využilo, a hlásí se noví, takže počet abonentů nám neklesl. Od března 2021 už máme pravidelný pracovní režim, nahráváme, budeme nabízet posluchačům dvě nová CD a vysíláme koncerty on-line. A máme za sebou první zahraniční koncert, ve vídeňském Musikvereinu, v legendárním Zlatém sále, kde jsme 3. 6. hráli ve spolupráci s dirigentem Jakubem Kleckerem, šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc. Zazněla Symfonie č. 3 G dur J. Haydna, „Pražská“ symfonie W. A. Mozarta a předehra k opeře Don Giovanni. Dá se říci, že šlo o příkladnou spolupráci, neboť zlínský orchestr pod vedením olomouckého dirigenta z Brna hrál skvěle. Přece jen platí, že hudba sjednocuje lidi, ať jsou odkudkoli!
Vy ale nehrajete jen v Kongresovém centru, jaké nové prostory ještě využíváte?
Bývalý Baťův tovární areál, pozdější SVIT, který se proměnil. Je to dnes Baťův institut, soustředěný do dvou bývalých továrních budov, ve kterém sídlí Krajská knihovna, Galerie výtvarného umění a Muzeum jihovýchodní Moravy. Je tu rovněž informační centrum a prostory k pronájmu. 19. 8. se zde tedy uskuteční na platformě open air slavnostní koncert Smetanovy Mé vlasti náhradou za neuskutečněný koncert 22. 10. 2020. Dirigovat bude Tomáš Brauner, který se tímto loučí s publikem i orchestrem a končí jako šéfdirigent. Nicméně spolupracovat budeme i nadále. Za týden, 26. 8. na stejném místě, vystoupí orchestr opět, tentokrát s dirigentem Leošem Svárovským, a zazní Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 a moll, op. 33 Camilla Saint-Saënse a „Novosvětská“ symfonie Antonína Dvořáka.
Ve Zlíně je pořádán festival Harmonia Moraviae, s tím máte také něco společného?
Jistě, festival pořádá naše filharmonie od roku 1999. Z počátku byl festival zaměřen výhradně na duchovní hudbu a realizoval se ve významných sakrálních památkách Zlínského kraje, například v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Svatém Hostýně, v kostele sv. Filipa a Jakuba ve Zlíně, v poutním chrámu Narození Panny Marie ve Zlíně – Štípě nebo v kostele sv. Mořice v Kroměříži. Přelomovým se pro Harmonii Moraviae stal rok 2007. Tehdy festival přestal být organizován jako bienále a došlo také k nárůstu počtu koncertů. Zároveň se mnohem více otevřel široké veřejnosti a postupem času se jeho stylově-žánrové zaměření rozšířilo. Některé ročníky byly zaměřeny například na vokální hudbu, nebo na českou hudbu a posluchači měli možnost slyšet špičkové umělce. Významnou změnou při jeho organizaci pak bylo přestěhování filharmonie z Domu umění do nově zbudovaného Kongresového centra Zlín, v němž se festival dnes odehrává. Pořádáme i druhý festival, od roku 1972 je realizován Mezinárodní hudební festival mladých koncertních umělců Talentinum. Má více než čtyřicetiletou tradicí a koná se jako bienále. Jde o to dát mladým sólistům a dirigentům příležitost a prostor na koncertním pódiu k sólovému hraní či s doprovodem orchestru. Je to nesoutěžní přehlídku s mezinárodní účastí pro sólisty do 25 let a dirigenty do 30 let.
Do 76. sezony tedy jdete s optimismem?
Jak jinak? Těšíme se víc než jindy na živé publikum a na krásnou práci. Oficiální zahájení sezony bude 23. 9. 2021, což bude současně i zahájení festivalu Harmonia Moraviae. Před naši filharmonii se postaví poprvé dirigent Robert Kružík v roli šéfdirigenta a ke klavíru usedne mladá, rusko-německá klavíristka Olga Scheps. Zazní Koncert pro klavír a orchestr č. 3 c moll, op. 37 Ludwiga van Beethovena a poté Symfonie E dur, op. 14 Josefa Suka. Už teď se všichni těšíme, na koncert a především na živé, reagující publikum. Máme do nové sezony pro své posluchače přichystány tři základní abonentní řady, čtvrtou pro populární hudbu pro mladé a pátá řada je pro komorní hudbu a pořádáme také mimořádné koncerty. Snažíme se do každé sezony zařadit i světovou premiéru, letos to bude Slunovrat skladatele Jana Dřízala. Je to mladý skladatel, historicky první vítěz skladatelské soutěže České filharmonie, přičemž jeho skladba Kuře melancholik byla provedena pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Je držitelem ocenění výroční ceny OSA za nejúspěšnějšího mladého autora vážné hudby. Věřím, že tento koncert bude patřit k těm posluchačsky úspěšným.
Říkáte to tak, že jsem ochotna věřit, že jste nadšený posluchač své filharmonie?
To já opravdu jsem! Nejsem hudebník, ale hudbu mám velmi rád a teď chodím téměř na všechny koncerty naší filharmonie, a to nikoli z povinnosti, ale opravdu rád. Jsem přesvědčen, že náš orchestr má velký potenciál, máme hodně mladých hráčů, kteří pod vedením špičkových dirigentů dokáží podávat maximální výkony. Jsem opravdový fanda našeho orchestru a jsem přesvědčen, že jeho práce má smysl jak pro posluchače našeho kraje, tak pro celou republiku, a těšíme se i z úspěchů na zahraničních turné a z toho, že se řadíme k těm nejlepším!
Přeji hodně úspěchů a těším se na setkání v nové sezoně!