Brno, Konvent Milosrdných bratří (YouTube)
Karla Hofmannová
Czech Ensemble Baroque je nezávislým sdružením, a proto to v současné covidové době nemá lehké. Dá se říct, že bojuje o přežití. Ale bojuje statečně a snad i úspěšně. Svědčil o tom koncert, který vysílali on-line 12. 5. na YouTube.
František Ignác Tůma byl český hudebník, který žil a tvořil v polovině 18. století. Rodák z Kostelce nad Orlicí měl podobný osud, jako mnoho tehdejších českých hudebníků. Studoval u jezuitů v Praze, později ve Vídni. Pracoval pro hraběte a kancléře Františka Ferdinanda Kinského, který mu umožnil i další studia. Později se stal skladatelem a kapelníkem císařovny Alžběty ve Vídni. Působil pedagogicky i skladatelsky a zanechal mnoho chrámových skladeb, především mší, které jsou sice barokní, ale již předjímají vznikající klasicismus, který Tůmovi jakožto českému skladateli byl blízký. Nicméně zůstal věrný staré škole, a proto jeho skladby upadly v zapomenutí a nehrály se, neboť hudební vývoj a vkus šel dál.
Czech Ensemble Baroque díky svému uměleckému vedoucímu a dirigentovi Romanu Válkovi právě takové skladatele vyhledává a probouzí jejich díla k životu. František Ignác Tůma se dostal do jejich centra zájmu a bude po několik dalších koncertních sezon jejich „dvorním“ skladatelem. Dirigent, který je současně i dramaturgem souboru, přistupuje k této práci s nadšením a erudicí a má k realizaci zkušené a profesionální hudebníky pod vedením prvních houslí Elen Machové. Poučená barokní interpretace je pro soubor samozřejmostí a nástroje ovládají s profesionalitou. Pěvecká část souboru Czech Ensemble Baroque Choir pracuje pod vedením sbormistryně Terezy Válkové; spolupracují zde přední mladí pěvci, kteří se pohybují i na koncertních i divadelních pódiích, ale zde jsou doma, což je znát na sezpívanosti souboru. Sympatické je, že všichni jsou členové sboru a zpívají, co je potřeba, ať je to sborový či sólový part.
Protože byl koncert opět součástí cyklu staré hudby s názvem Bacha na Mozarta, objevily se i zde postavy Johanna Sebastiana Bacha v podání Luďka Randára a Wolfganga Amadea Mozarta, kterého jako vždy ztělesňoval Radovan Král. Je nutno podotknout, že vzhledem k vážnosti covidové situace se oba herci zklidnili a jejich vystoupení bylo kultivované a adekvátní situaci, na kterou v dialogu naráželi, dokonce i vtipně. Přes veškerou negativitu covidovou hrál soubor s pozitivní náladou a s radostí.
Večer na YouTube zazněly vlastně dvě Tůmovy skladby. První skladba Requiem byla avizována jako světová premiéra, jistě míněno v dnešních, novodobých podmínkách. Sestává se z dvaceti částí, navazujících na sebe a měnících svůj charakter podle předpokládaného obsahu. Zpěváci stáli naproti sobě přes celou šířku sálu, na jedné straně kvarteto sólistů, na druhé sborová část, zmenšená na osm zpěváků. V první části zpívali sólové party první soprán Romana Kružíková, alt Lucie Karafiátová Netušilová, tenor Jakub Kubín a bas Jiří Miroslav Procházka. Zejména hned ve druhé části Te decet všichni spolu příjemně hlasově barevně ladili a jejich pěvecký projev byl vyrovnaný, měli lehká nasazení, měkce vedli hlasy a proplétali je s citem a přesností. Naproti stojící osmihlasý chór byl sólistům oporou a citlivým protihráčem, a to i v plénu třetí části Requiem. V Christe eleison spolu souzněli tenor a alt, v koloraturách se vzájemně podporovali (y???) a následná fuga vyšla výborně. Fortissimo v Dies irae znělo v prázdném sále jistě lépe než na PC, ale kdo chtěl, zapojil fantazii. Osmou část, Tuba mirum, uvedlo pozounové sólo, pozoun měl příležitost se předvést i v přednesu naléhavé, romanticky laděné melodie. Následné sólo altu bylo provázeno trombonem a theorbou a zpěvačka překvapila znělou spodní polohou. Plénum orchestru spolu s žesti a tympány působilo mohutně. Další části se nesly v podobném duchu, jásavé Osanna a měkké a zpěvné Agnus dei daly příležitost stříbrnému sopránu a měkkému tenoru. Závěrečné Cum sanctis s fugou byla příležitost pro všechny, aby vzdali hold zbožnému skladateli.
Druhá skladba Miserere sestává z devíti částí. Zde se vyměnily sólistky, sopránová sóla zpívala Markéta Böhmová, jejíž jasný zářivý hlas se nesl nad celým sborem. Altového úkolu se ujala Monika Jägerová, která zaujala níž položeným hlasem a pevnými a plnými hloubkami. Skladba zněla velmi dojemně, zajímavé byly kombinace duet, zejména sopránu a trombonu v části Ecce enim, v páté části Auditui meo zaujala kombinace tenoru s flétnou. Kontrapunktické postupy v části sedmé, Domine labia mea opět kraloval soprán, doplněný měkkým a hebkým altem. Sacrificium credo znělo v niterném pianu a houslovém vstupu se sborem, aby v závěrečném Benige nastoupil tklivě tenor, následovaný fugou ve Finale. Skladba dojemná a vroucí, přednesená se zanícením a niterným projevem. Koncert je možné ještě stále sledovat na YouTube. K uvedeným jednotlivým částem musím zmínit, že názvy nebyly pod jednotlivými čísly napsány v titulcích, takže je možné, že jsem někdy v poslechu poněkud zabloudila, za což se interpretům omlouvám. Ale v zásadě platí, že provedení bylo po interpretační stránce velmi kvalitní a příjemné.
Tak přejme souboru, aby tu nevlídnou covidovou dobu přežil a aby měl dostatek sil k tomu, aby se vrhl po ní do další práce k radosti posluchačů i radosti vlastní.