Milan Knobloch byl oceněn in memoriam medailí Nadace Bohuslava Martinů. Medaili převzala na slavnostním aktu v úterý 22. června vdova po výtvarníkovi, paní Alena Knoblochová Knotková. Sochař sejmul posmrtnou masku při převozu skladatelových ostatků do Čech, je autorem památníku v Poličce a náhrobní desky manželského páru Martinů.
Nadace B. Martinů si klade za cíl podporovat skladatelův odkaz a uvádění jeho díla. Pamětními medailemi oceňuje již čtvrtstoletí význačné osobnosti, jejichž osud byl s Martinů a jeho hudbou výrazně spojený a které se zasloužily o šíření jeho jména. Mezi oceněné patří např. dirigent Rafael Kubelík, klavírista Rudolf Firkušný, cembalistka Zuzana Růžičková nebo muzikolog Jaroslav Mihule, autor skladatelovy biografie. Loni byl oceněn dirigent Libor Pešek. V letošním roce medaili obdržel in memoriam sochař Milan Knobloch při příležitosti stého výročí od jeho narození. Výtvarník zemřel loni na jaře. Slavnostního předání 22. června se zúčastnila vdova, paní Alena Knoblochová Knotková. Odpoledne zpříjemnil svou hrou klavírista Ivo Kahánek.
Ředitel Nadace prof. Jiří Hlaváč vzpomněl na vztah Bohuslava Martinů k výtvarnému umění: „Hudba a výtvarné umění k sobě chovali vždy blízkost a vzájemné sympatie. Martinů vnímal tvorbu Muchy, Kubína, Kupky či Zrzavého a respektoval jejich umělecké i politické postoje. V době, kdy zodpovědně zvažoval svůj návrat do vlasti, ovšem dostal správné informace, co vytváří realismus, později socialistický realismus mezi umělci a pochopil, že jeho návrat možný není. A to jak v umělecké, tak i občanské rovině. Nicméně práci svých přátel a kolegů sledoval se zájmem a realitou.“
Akademický sochař Milan Knobloch (1921–2020) vystudoval v letech 1949–1953 Akademii výtvarných umění v sochařském ateliéru Otakara Španiela, zakladatele české medailérské školy. Právě tvorbě medailí Knobloch věnoval velkou část svého tvůrčího úsilí. Byl oceňován především pro jemné psychologické zpracování portrétů např. Karla Hynka Máchy, Williama Shakespeara, Mikuláše Koperníka a mnohých dalších osobností české i světové historie.
Medaili vytvořil též pro město Polička s portrétem Bohuslava Martinů. Slavného skladatele však znázornil i ve větších realizacích, v reliéfech, bustách, a hlavně nadživotní soše pro památník v rodném městě.
S Martinů se však poprvé setkal při neobvyklé příležitosti, snímání jeho posmrtné masky. V roce 1979 bylo dle posledního přání Charlotte Martinů rozhodnuto o převozu skladatelových ostatků ze švýcarského Schönenbergu do rodného kraje. Charlotte, která zemřela o rok dřív, si přála být s manželem uložena na poličském hřbitově. Sochař Milan Knobloch byl při této příležitosti pověřen sejmout posmrtnou masku. Skladatelova tvář byla díky hermeticky uzavřené rakvi velmi dobře zachována celých dvacet let po jeho skonu v roce 1959. Knobloch vytvořil také žulový náhrobek pro místo spočinutí obou manželů.
Následně sochař pracoval na bustě, kterou v devadesátých letech zakoupila Nadace B. Martinů pro Hudební fakultu AMU, kde dodnes vítá hosty sálu Martinů Lichtenštejnského paláce. Největší Knoblochovou realizací je nadživotní plastika pro památník v Poličce. Více než třímetrová bronzová socha skladatele byla odhalena v roce 1990 za účasti prezidenta Václava Havla.
Bohuslav Martinů nebyl jediným hudebníkem, kterému se sochař intenzivně věnoval. Je autorem busty Gustava Mahlera v Jihlavě a tří skladatelových pamětních desek, v rodném Kališti, v Jihlavě a ve Státní opeře v Hamburku. Pro Stavovské divadlo vytvořil bustu Wolfganga Amadea Mozarta, stejně jako pro pavilonek Památníku národního písemnictví. Oba skladatele také ztvárnil na medailích.