Jana Součková
Jubilejní 20. ročník festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců začal, a to navzdory nelehké pandemické době. Pořadatelský tým se rozhodl nevzdat a v absolutně nejisté koncertní sezóně (již druhé) nechtěl ztratit kontinuitu tradice festivalu, který je v Jihlavě a na Vysočině hluboce zakořeněn. Samozřejmě muselo a zřejmě ještě bude muset dojít k některým programovým změnám (především u zahraničních interpretů), ale festival je stejně jako Mahlerova hudba branou otevřenou do budoucnosti, oceňme tedy urputnou vůli a snahu ředitele festivalu Jiřího Štilce a celého produkčního týmu, hledět dopředu i za nepřejících okolností. Jak sám Jiří Štilec k festivalu uvádí, Mahlerova hudba je naplněná poselstvím, které nám dává naději, že zde nejsme nadarmo, a to v časech dobrých i zlých.
Zahajovacím dnem 20. ročníku byl příhodně čtvrtek 20. května, tedy termín tradičně blízký výročí úmrtí Gustava Mahlera 18. května – letos si připomínáme již sto desáté. Slavnostní odpolední zahájení na jihlavské radnici i koncert se musely uskutečnit bez přítomnosti diváků, ti však mohli vše sledovat prostřednictvím živého streamu. Z gotické síně radnice festivalové příznivce prostřednictvím přenosové techniky pozdravila a přivítala primátorka města Jihlavy Karolína Koubová společně s ředitelem festivalu Jiřím Štilcem. Více než kdy jindy byly úvodní proslovy emotivní a naplněné nadějí, že živé umění, krásná hudba a možnost setkávání bude opět možné.
O hudební program přenosu z radnice se postaral renomovaný hobojista Vilém Veverka, který je častým hostem festivalu, a s Jihlavou ho pojí i rodinné kořeny. Post prvního českého starosty města v době prvorepublikové zastával jeho praděd, dr. Rudolf Veverka, jehož portrét je umístěn v čestných prostorách rady města. Hobojista milerád uvítal možnost se po koncertě se svým významným předkem “pozdravit”. Ve Veverkově soustředěném podání zazněly unikátní skladby pro sólový hoboj. Úvodem to byly miniatury ze skvostného cyklu Metamorfózy od Benjamina Brittena inspirované básněmi Ovidia. Po proslovech zazněla sentimentální Priápeia od Jana Klusáka. Skladba byla po zvukové stránce skvěle vybrána s ohledem na živý přenos. Dlouhé tóny a teskná melodie se plížily po gotických klenbách a technická produkce streamu na to uměla reagovat kvalitně nasnímaným zvukem.
A streamovalo se i od 17 hodin z Domu kultury v Jihlavě, moderování přenosu se ujal Jiří Vevoda. Po úvodních předtočených zdravicích primátorky Jihlavy Karolíny Koubové a hejtmana Kraje Vysočina Vítězslava Schreka se festival rozezněl zahajovacím koncertem, a to tradičně jednou ze symfonií Gustava Mahlera. Po dlouhém dramaturgickém zvažování padla podruhé za dvacet festivalových ročníků volba na Symfonii č. 7 e moll, a to v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava za řízení Marka Štilce.
Symfonie má totiž úzkou vazbu na české území – její premiéra se uskutečnila v roce v Praze v roce 1908 pod taktovkou samotného Gustava Mahlera. Z důvodu zajištění kvalitního streamu a záznamu, a také vzhledem k velikosti provozovacího aparátu orchestru, se koncert odehrál ve společenském sálu jihlavského kulturního domu. Pro přítomnost posluchačů v sále se bohužel do posledních okamžiků i přes velké úsilí organizátorů nepodařilo získat patřičná povolení a výjimky. Slabou útěchou, ale o to možná s hřejivějším pocitem kulturní sounáležitosti, že je orchestru a Mahlerově hudbě nablízku, bylo široké veřejnosti umožněno sledovat koncert v přímém přenosu na velkoplošné obrazovce, doslova “na ulici” před kulturním domem.
Dirigent Marek Štilec nastudoval s ostravskými filharmoniky interpretačně náročnou Mahlerovu Sedmou – za ne úplně ideálních akustických a koncertních podmínek sálu – naprosto skvěle a s perfektně nastudovanou zvukovou strukturou díla. Se svojí temperamentní intencí se mu podařilo přes záznamovou techniku přenést mimořádné energické pojetí a monumentální vyznění Sedmé. Štilec se perfektně orientoval ve struktuře díla, neztrácel přehled a celkové vyznění symfonie bylo kompaktně klenuté. Soustředěnost orchestru se odhodlanému dirigentu podařila udržet po celou dobu provedení, a to i bez zpětné vazby (ne)přítomných posluchačů. Snad i “natruc” všem pandemickým příkořím si renomovaný orchestr a mladý dirigent nastudování užili naplno a my za obrazovkami jsme vnímali, jak hráči svojí vysokou muzikální inteligencí a technickou vytříbeností přenášejí emoce přes záznamovou aparaturu.
Závažné krajní věty měly náležitou zvukovou hloubku s tepající dynamikou a dvě noční zastaveníčka vyzněla bez serenádového klišé. Signály, přírazy, odtahy, vše Štilec soustředěně prezentoval a posluchačům přiměřeně akcentoval i neobvyklé obsazení kytary a mandolíny. Věřím, že mnohým z nás se u obrazovek chtělo zvolat bravo a nadšeně aplaudovat! Záznamy streamů jsou stále ke shlédnutí na YouTube kanálech města Jihlavy a festivalu Mahler Jihlava. Festival začal sice online, ale i tak jím Jihlavě žije a bude po několik dalších týdnů žít!
Fotografie: Jakub Koumar