Petr Fiala, skladatel, sbormistr a zakladatel Českého filharmonického sboru Brno, tělesa, které letošní sezónou slaví 30. výročí založení. Sbor spolupracuje s nejlepšími světovými dirigenty, jakými jsou například Christian Arming, Christoph Eschenbach, Iván Fischer, Manfred Honeck, Neeme, Paavo a Kristian Järvi, Dmitrij Kitajenko, Zubin Mehta, Sir Roger Norrington, Jonathan Nott, Sir Simon Rattle, Helmuth Rilling, Michael Tilson Thomas, Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Libor Pešek, Juraj Valčuha. Sbor si hluboce cení spolupráce s legendárními uměleckými osobnostmi, jakými byli např. Jiří Bělohlávek, Enoch zu Guttenberg, Nikolas Harnoncourt, Sir Charles Mackerras, Kurt Masur, Walter Weller a další. Sbor pravidelně vystupuje s orchestry jako je Berlínská filharmonie, Vídeňští filharmonikové, Concertgebauw orchestr či Budapest Festival Orchestra. Za svou rozsáhlou diskografii (95 CD) získal řadu ocenění. V roce 2007 obdržel dvě významné evropské ceny – Echo Klassik za Soubor roku 2007 (provedení Brucknerových motet) a Nahrávka roku 2007 za Lisztovo oratorium Christus. Nahrávka skladby B. A. Zimmermanna Requiem für einen jungen Dichter získala v roce 2009 cenu německých kritiků – Preis der Deutschen Schallplattenkritik. Ocenění sbírá sbor i na jiných kontinentech – japonský hudebně-kritický časopis Geijutsu Disc Review mu v září 2011 udělil za live nahrávku Dvořákova Requiem Prestižní ocenění Tokusen. Je také držitelem prestižního ocenění Classic Prague Awards v kategorii Vokální výkon za rok 2019.
30 let je věk zralý a krásný, proto je čas na letmou rekapitulaci se sbormistrem ČFSB Petrem Fialou.
Český filharmonický sbor Brno vznikl ze členů dívčího sboru Amicitia a brněnského mužského sboru Foerster. Kdy a jak jsi si uvědomil, že máš najednou v rukách sbor, který je profesionální? Změnil se tím Tvůj přístup k práci?
Přeměna dvou výborných amatérských sborů v profesionální těleso je proces, kdy probíhá řada konkurzů do všech hlasových skupin, příprava detailního plánu každodenních zkoušek, jednání s agenturou o zabezpečení koncertů u nás i v zahraničí, a především jiný a náročnější způsob vedení zkoušek i když hudební principy zůstávají stejné. Vést profesionální těleso ke kvalitním výkonům, které musí být vždy připraveny k termínům koncertů. Ale vedle hudebních hledisek jde především o ekonomické a existenční zajištění této jakési „továrny“ o 70ti zaměstnancích.
Kdy jsi poprvé pocítil, že se sbor stává jedním z nejlepších světových těles? Byl to moment krásný, nebo svazující?
Cesta na úroveň mezinárodně uznávaného sboru je velmi dlouhá a trnitá. Rodí se z každodenních zkoušek a náročné práce na intonaci, výrazu, osobitosti zvuku a projevu, dokonalé vyváženosti hlasových skupin a představy sbormistra jak dál a lépe, jak připravit sbor ke stále náročnějším úkolům a dokázat přesvědčit celý ansámbl o dlouhé cestě k těm nejvyšším uměleckým cílům.
První koncert ČSFB se uskutečnil 24. dubna 1991 v kostele sv. Jakuba v Brně s dvořákovským programem, spolu s Filharmonií Brno za Tvého řízení. Koncert s totožným programem budete vysílat (streamovat) 28. 1. 2021 od 19.00 hodin prostřednictvím webových stránek sboru, profilové stránky sboru v síti Facebook a také na You Tube kanálu sboru. Vzpomeneš si ještě na atmosféru „inauguračního“ koncertu?
Náš „inaugurační“ koncert se odehrál v prostorném Chrámu sv. Jakuba hned dvakrát. Tehdy byla ta doba ještě stále poznamenaná jakousi „porevoluční euforií“, kostel byl na obou koncertech naprosto beznadějně vyprodaný, posluchači stáli dokonce i na prostorném kůru, atmosféra byla zcela výjimečná a velmi inspirující. Hned další den jsme ve stejném složení a se stejným programem koncertovali v proslulém Brucknerhausu v Linci.
Vidíš z perspektivy vašich počátků v konfrontaci s dneškem nějaký zásadní rozdíl týkající se uplatnitelnosti sboru? Jste díky 55% soběstačnosti společně s PKF – Prague Philharmonia anomálií mezi profesionálními tělesy nejen u nás. Jak je těžké v dnešní době pěvecký sbor uživit? Leckoho by napadlo, že těleso dosahující světové úrovně má na růžích ustláno.
Je samozřejmě řada rozdílů mezi našimi začátky a dneškem. Začínali jsme s cca 40–50-ti koncerty za rok, z toho byla asi jedna třetina v zahraničí. Dnes odzpíváme ročně 95–100 koncertů, podnikáme cca 18–20 koncertních cest po celé Evropě, spolupracujeme se všemi českými profesionálními orchestry. Zpíváme také s nejlepšími evropskými orchestry a u některých působíme jako jejich rezidenční sbor.
Vedle mnoha koncertů ročně působíme v zahraničí i jako operní sbor. Tato statistika platila samozřejmě před koronavirovou krizí. Vzhledem k tomu, že působíme jako obecně prospěšná společnost a nemáme zřizovatele, musíme polovinu našeho existenčního rozpočtu – což je cca 16 milionů korun – vydělat vlastní koncertní činností. Je to úkol velmi náročný a vyčerpávající. Daří se jen díky našemu uměleckému renomé především v zahraničí. V této souvislosti chci poděkovat Ministerstvu kultury ČR, Jihomoravskému kraji a Magistrátu města Brna za výraznou dotační podporu naší činnosti, jejichž dotace zabezpečují tu druhou polovinu našeho celoročního rozpočtu.
Poslední dobou nás zaplavují informace o slavných sólistech, kteří se potýkají s trvalou hlasovou indispozicí. Jak pečuješ o hlasovou hygienu členů sboru a jak je těžké při extrémním náporu udržet zvukovou kvalitu celého tělesa?
Péče o hlasovou kulturu je opravdu velmi zásadní požadavek při práci s tak „křehkým“ nástrojem jako je lidský hlas. Každý kvalitní sbormistr by měl ovládat základní principy práce s hlasem, sám by měl svým zpěvákům dokázat „předzpívat“ různé nuance pěveckého projevu a přesně rozpoznat, kdy hlas začíná být unaven. Já osobně mám to velké štěstí, že moje manželka je učitelka zpěvu a já mám možnost s ní konzultovat různé hlasové problémy. Sbormistr musí také dokázat při každodenních zkouškách citlivě střídat skladby pěvecky vypjaté se skladbami méně náročnými.
Neoddiskutovatelnou součástí Tvého života je úspěšná dráha hudebního skladatele. Vím, že jsi se převážně věnoval vokálně instrumentální tvorbě, že jsi napsal nepřeberné množství skladeb instruktivních, za zmínku stojí i rozsáhlá tvorba komorní. Kde se v této době jako skladatel nacházíš a jaké jsou Tvé kompoziční plány?
Po ukončení JAMU v r. 1971 jsem vedle pedagogické činnosti na brněnské konzervatoři byl velmi pilným skladatelem. Komponoval jsem instruktivní skladby pro děti a mládež, díla vokální, instrumentální, komorní, orchestrální, balet a operu „Kráska a zvíře“.
Před 30-ti lety, kdy jsem založil a stále vedu jako ředitel a hlavní sbormistr Český filharmonický sbor Brno, byla moje kompoziční činnost výrazně utlumena a od té doby píši jenom občas skladby pro konkrétní interprety na objednávku a nebo díla vokální pro můj sbor. Poslední velkou partituru jsem napsal v roce 2017. Je to „Stabat Mater“ pro violu, smíšený sbor a orchestr, skladby se ujal dirigent Jakub Hrůša, a dá-li Pán Bůh, měla by mít světovou premiéru v prosinci 2021 s Bamberskými symfoniky, mojí dcerou Kristinou a mým sborem v Bamberku.
S jakými básníky jako skladatel při písňové, oratorní a vokálně instrumentální tvorbě rád spolupracuješ a proč?
Jako student kompozice na JAMU jsem psal své vokální skladby na texty českých básníků Františka Halase, Jana Zahradníčka a Františka Hrubína. V roce 1968 jsem se šťastnou náhodou seznámil s úžasným člověkem, skvělým básníkem a spisovatelem Václavem Renčem, několik dní poté, co byl propuštěn z dlouholetého komunistického vězení. Na jeho vánoční text, který vznikl ve vězení, jsem napsal malé oratorium „Zpěvy u jesliček“. Pan Václav Renč mě seznámil se svoji dcerou básnířkou a spisovatelkou Zuzanou Renčovou-Novákovou na jejíž nádherné texty jsem napsal desítky duchovních písní, ale také řadu kantát a oratorií oslavujících české národní světce. Na texty této úžasné básnířky píši svá vokální díla dodnes. Mezi našimi rodinami již 50 let trvá krásné přátelství.
V jakém stádiu se nyní nachází výchova sbormistrů na našich dvou prestižních hudebních fakultách? Podaří se pedagogům JAMU a AMU vychovat následovníky věhlasných sbormistrů Veselky, Šoupala, Steinmanna či Pančíka?
Výchova nových mladých sbormistrů, přesto že se se tento obor vyučuje na našich obou akademiích, se jeví jako velký problém. Já sám – vzhledem k mému věku – se již řadu let snažím o získání mladého spolupracovníka a později i nástupce. Bohužel, výsledek mého snažení nebyl podle mých představ a nároků. V poslední době mám asistenta, který působí ve sboru i jako zpěvák (což považuji za velmi podstatné) a jeho sbormistrovská práce mi konvenuje, a tak záleží především na něm, jak bude zvládat stále náročnější úkoly.
Petře, čeho si ve svém životě nejvíce vážíš a z čeho máš největší radost?
Aby mohl člověk tvořit a pracovat v umělecké profesi je třeba mít talent, vytrvalost, píli, pokoru a dobré zdraví. A všechny tyto vyjmenované předpoklady jsou darem od Pána Boha a je nesmírně důležité, jak s nimi člověk nakládá. Samozřejmě i dobré rodinné zázemí a celoživotní podpora nejbližších jsou velmi důležité pro uměleckou činnost.
Děkuji za rozhovor!
Rozhovor připravil Petr Nouzovský