Praha, Kongresové centrum
Vladimír Říha
V pražském Kongresovém centru před plným hledištěm vystoupila 14. 9. jedna z posledních velkých osobností americké pop music, která dosud na našich podiích chyběla – zpěvačka Dionne Warwick. Ti, kdo se obávali, že ve svých 77 letech bude stínem původní Dionne, jež svým z gospelu vycházejícím projevem přinášela do nápaditých témat písní Burta Bacharacha kus afroamerického živlu, neměli pravdu.
Již trochu „babičkovsky“ vypadající dámu nedoprovázela velká kapela, ale pouze pětice výborných muzikantů se synem Davidem Elliotem u bicích. Pozoruhodné je, že Dionne odzpívala celý dvouhodinový program bez přestávky vsedě na vysoké stoličce poblíž piana a jen dvakrát se krátce prošla po pódiu – ovšem při stálém slovním kontaktu s diváky, kterým neváhala uštědřit i napomenutí při použití mobilu během jejího zpěvu. Přitom její zpěv má již více formu šansonového podání než velkého lámání posluchačských srdcí volumenem hlasu. Má stále kvalitní výšky, takže celý „bacharachovský zpěvník“, který přezpívala, potěšil všechny obdivovatele tohoto letos devadesátiletého klasika americké pop music a snad jediného žijícího žáka Bohuslava Martinů.
Dva momenty, které vybočily z trochu usedlého večera, vyzvedněme: duet se synem, již zmíněným zpívajícím bubeníkem Davidem Elliotem při I Say a Little Preyer a závěrečnou pasáž s vnučkou, zpěvačkou Cheyene Elliot. Celkově jsme byli svědky plně profesionálního výkonu sólistky i doprovázející kapely.
Úvodní foto: Dionne Warwick Foto c archiv Brother Agency