• Skip to main content
  • Skip to secondary menu
  • Skip to primary sidebar
  • Skip to secondary sidebar
Hudební rozhledy

Hudební rozhledy

Časopis pro hudební kuturu

  • Úvodní stránka
  • O nás
  • Redakce
  • Výběr z tištěné verze
  • Partneři
  • Facebook

Zářijová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

10.10.2018 by Helena Havliková

Ve znamení Libuší a Dvořákovy Prahy

 

Pro zářijová „nej“ vybírám ze šesti operních inscenací a sedmi koncertů s vokálním programem.

 

Na září hned tři divadla nasměrovala k 100. výročí české státnosti premiéry Libuše Bedřicha Smetany – Národní divadla v Brně, v Praze a ústecké Severočeské divadlo. Státní opera uvedla ve Stavovském divadle Fidelia Ludwiga van Beethovena. První letošní premiérou libereckého Divadla F. X. Šaldy byla Popelka Gioachina Rossiniho. V září jsem také „dohonila“ inscenaci s názvem Don G v Jihočeském divadle, která kombinovala Mozartova Dona Giovanniho, Dona Juana Tenoria Antonia Gazzanigy a směs nejrůznějších juanovských literárních nebo dramatických textů.

 

Co se týká koncertů, září patřilo především 11. ročníku festivalu Dvořákova Praha, jehož klíčová dramaturgická linie Dvořák Collection v návaznosti na loňskou dokompletovala uvedení Dvořákových skladeb pro sólisty, sbor, orchestr. Zazněly tak Svatební košile, Svatá Ludmila, Mše D dur „Lužanská“ ve verzi pro varhany, violoncella a kontrabas, Žalm 149, Americký prapor a Slavnostní zpěv. Do programu koncertu Staatskapelle Dresden bylo zařazeno také pět Biblických písní v interpretaci Bernardy Fink. Festivalu předcházela opět nápaditá ouvertura Po stopách Antonína Dvořáka, letos těch pražských. A večer v rámci cyklu Hvězdy světové opery patřil sopranistce Simoně Šaturové a brazilskému tenoristovi Atallovi Ayanovi.

Zážitek se Svatou Ludmilou

 

Oratorium Svatá Ludmila se stalo jednou z letošních festivalových dominant. Důvodů bylo hned několik. Dílo bývá uváděno zřídka, a když už se objeví, většinou v redukované podobě. Na Dvořákově Praze ovšem zazněla kompletní verze. Vůdčí osobností této dramaturgické mimořádnosti byl dirigent Jakub Hrůša. S koncentrací a empatií k Dvořákově partituře i k námětu o první české světici vystavěl velkolepou strukturu díla – s hlubokou pokorou, bez vnějškového patosu. Provedení pozvedla i synergie všech interpretů, protože Jakub Hrůša tentokrát vyvážil zvuk České filharmonie, Pražského filharmonického sboru a výborně obsazených sólistů, jejichž hlasy se příjemně pojily. Zejména Kateřina Kněžíková svým oblým vroucím sopránem vystihla Ludmilu jako empatickou ženou s pokornou touhou po otevření světla nebes. Jozef Benci si svým basem s robustními hloubkami získal respekt jako poustevník Ivan. A Richard Samek vyjádřil Bořivoje jako knížete v čele lovecké družiny i zamilovaného muže. Příležitosti pro uplatnění svého prosvětleného tenoru využil v partu Rolníka Ondřej Koplík, zatímco slovenskou mezzosopranistku Alenu Kropáčovou po úvodní árii Svatavy postihla v závěru indispozice. Provedení ovšem korunoval výkon Pražského filharmonického sboru svrchovaně připraveného sbormistrem Lukášem Vasilkem.

 

Propadák Fidelio

Stavovské divadlo je úzce spjaté s interpretační tradicí Beethovenova Fidelia, protože bylo půl roku po vídeňské premiéře první, které tuto operu uvedlo v roce 1884 v nastudování Carla Marii von Webera. Ale ani tento dramaturgicky dozajista nosný aspekt se neukázal jako dostatečně pádný důvod pro nastudování tohoto díla souborem Státní opery za situace, kdy Národní divadlo nepředvedlo ani na první ani na druhé premiéře adekvátní obsazení a orchestr Státní opery s hudebním ředitelem Sebastianem Andreasem Weiserem ráznější vedení, které by mnohem důsledněji dbalo na intonační přesnosti a souhru. Nepřesvědčila ani koncepce režisérky Very Nemirovy. „Přeformátovala“ operu s tématy manželské lásky a politické svobody na dominantní téma psychické újmy a rozvratu vztahů v místně blíže neukotvené současnosti. Z Beethovenova poselství zůstaly jen trosky, které nedokázala ničím nahradit. V obsazení, které sestávalo převážně ze zahraničních hostů, i kvůli hudebnímu nastudování a režijnímu vedení nakonec nejvíce zaujala sólistka Národního divadla Yukiko Kinjo se subretně svítivým sopránem pro Marzellinu. To je málo.

 

Kategorie:Zážitky a propadáky měsíce

Primary Sidebar

Secondary Sidebar

Rubriky

  • Aktuality
  • Festivaly a koncerty
  • Jubilea
  • Opera
  • Pozvánky
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Různé
  • Upoutávky
  • Vzpomínky
  • Zážitky a propadáky měsíce

Archivy

  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016

Copyright © 2025 · Magazine Pro on Genesis Framework · WordPress · Log in