Písek, Divadlo Fráni Šrámka

Rafael Brom

Dvoudenní hudební festival v Písku s titulem Pontes – festival klasické hudby, proběhl letos poprvé v době od 22. do 24. 6. – s jedním vloženým volným dnem. Název Pontes, který vyjadřuje propojenost věcí a lidí, má za sebou dlouhou historii, žel s několika přestávkami, a v Písku se mu dostalo nové krve. Ústředním tématem hudebního dění festivalu se stal odkaz legendárního světově proslulého učitele houslí profesora Otakara Ševčíka, jehož život a dílo notně povzbuzuje naši národní hrdost. To samozřejmě dobře vědí zejména houslisté, nicméně jakoby ve smyslu rčení „všecka sláva – polní tráva“ bledne povědomí o jeho velikosti a důstojenství a v dnešním hektickém životním běhu snad ani doma v Písku o jeho geniální etudy leckdo ani smyčcem nezavadí. Ideový guru festivalu, houslový virtuos a dirigent Oldřich Vlček, o této neblahé lidské vlastnosti ví své a protože mimo jiné na Ševčíkových sešitech umělecky vyrůstal, rozhodl se věnovat své zkušenosti a síly oživení Mistrova génia. Pro nově založený festival jednak spojil umělecké síly Píseckého komorního orchestru a ansámblu Virtuosi di Praga a představil tak nové těleso pod názvem Ševčík Chamber Orchestra a poté naplnil program uměleckými silami domácími i hostujícími. Ústřední reprezentativní koncert festivalu se konal v pátek 22. 6. od 19.30 hodin v Divadle Fráni Šrámka. Slavnostní zahájení, které moderoval sám Oldřich Vlček, uvedl projev starostky města Písku Mgr. Evy Vanžurové, dále byla na programu studie o Otakaru Ševčíkovi, kterou připravil a uvedl Mgr. Jan Kotalík, vedoucí Oddělení společenských věd Prácheňského muzea. Přednáška byla sice delší než zde položený úvod, byla ale zajímavá hojnými detaily, které byly nepochybně pro mnohé, a přiznávám i pro mě, opravdu nové. Vedle toho uvedl magistr Kotalík nejen důležité, ale také zajímavé peripetie společenského a politického života Mistrovy doby. Hudební program večera byl Vlčkovým dramaturgickým trumfem. V přehlídce šesti houslových sólistů vystoupili Miroslav Ambroš v čele, dále Martina Bačová, Táňa Vejvodová, Olga Šroubková, Pavla Tesařová a Oldřich Vlček a přednesli pestrou hudební nadílku. Uvedl ji Koncert d moll pro housle a orchestr Felixe Mendelssohna–Bartholdyho, přičemž první větu díla hrál Ambrož, druhou a třetí Bačová, samozřejmě v atraktivní proměně. Ambrož výrazně akcentoval, kontroval snivou lyrikou a zdatnou technikou, Bačová s vizáží víly našla jistotu ve flažoletech nebeských výšek a čarodějně brilantních technických pasážích. Orchestr – obě spojená tělesa pravidelně vede sám Vlček – byl profesionálně jistý. Následující program byl zpestřen teatrálním skečem Vlček kontra Vejvodová, jež předala své housle dirigentovi a zazpívala scény Hajej můj andílku a Letěla bělounká holubička” z opery Hubička Bedřicha Smetany. Přirozeně, s citem, pěstěným hlasem ačkoli školení v oboru nepřiznala. Oldřich Vlček pak rozuzlil událost historkou o mladičké houslistce, která profesoru Ševčíkovi raději uloženou etudu zazpívala, místo aby ji zahrála – byla to slečna Kittlová, pozdější Ema Destinnová. Vejvodová poté samozřejmě na housle hrála – přednesla civilně, bez přehnaných emocí, Meditaci z opery Thaïs Julesa Masseneta. Následující čas na pódiu patřil Pavle Tesařové, která si získala publikum výrazově skvěle vycizelovaným přednesem Koncertu a moll Josefa Slavíka. Poté čistě a omamně přednesla Šroubková Sonátu e moll pro sólové housle Eugena Ysaÿe. Duo Ambroš – housle a Vlček – viola seznámilo publikum s klenotem komorní hry – Passacagliou Johanna Halvorsena podle předlohy Georga Friedricha Händela. Jedním slovem – mistrovsky. Následovalo legendární Moto perpetuo Niccola Paganiniho unisono všemi účinkujícími a závěrečná skladba programu, neodolatelně provedený Kánon Johanna Pachelbela. A jako další programově atraktivní proměna zazněl přídavek – zjazzovaná první věta z Dvojkoncertu Antonia Vivaldiho. Festival Pontes Písek pokračoval třemi akcemi v neděli 24. června. V půl jedenácté proběhl pietní akt u hrobu Otakara Ševčíka v Pietním parku s proslovem Oldřicha Vlčka a s položením věnce z rukou starostky města Mgr. Evy Vanžurové. V 11 hodin bylo tamtéž zahájeno dopolední Matiné v Koncertní síni Trojice. Účinkovaly hudební děti Jana Meisla, osmiletá houslistka Christine a jedenáctiletá violoncellistka Petra, které zaujaly přirozeností a zběhlostí v ovládání nástroje, přičemž starší z nich byla interpretačně zkušená a jistá a na svůj věk vyzrálá. Dále hrála violistka Nicol Hernández Zamora z Kostariky – zvláště úvodní část z Hebrejské suity Ernesta Blocha přednesla pěkným klidným tónem se střízlivou, pohybově vkusnou mimikou a suitu účinkujících uzavíral varhaník Jiří Emmer. Zazněly úryvky ze skladeb Antonia Vivaldiho, Josepha Haydna, Maxe Regera a Ernesta Blocha. Petra se zaskvěla v provedení famózní skladbičky Labuť z Karnevalu zvířat Camilla Saint-Saënse a udivila v technicky bravurním provedení dílka Let čmeláka Nikolaje Rimského–Korsakova. Jiří Emmer přednesl, mimo jiné, své skvělé variace na legendární skladbičku Otakara Ševčíka Holka modrooká a uzavřel koncert krátkým pochodem Trumpet Voluntary Jeremiaha Clarka, známého též pod názvem Pochod kralevice dánského. Festival Pontes Písek 2018 uzavřel odpolední „promenádní“ koncert u Pavilonu v Palackého sadech. Vystoupil pěvecký sbor Zvonky ZUŠ Otakara Ševčíka pod vedením Milady Klátilové a festival korunoval koncert Cimbálové muziky Milana Broučka, který doslova přilákal kolemjdoucí k zastavení a mnohé i ke spoluúčasti na produkci, zvláště, když zazněly neodolatelně populární moravské lidové písně. Tento dramaturgicky šťastný tah uvedl hudební festival Pontes do povědomí nejširší veřejnosti, která tak rozhojnila posluchačskou obec ctitelů klasiky.

K záznamu o festivalovém dění připojuji ještě dvě otázky položené starostce města Písku paní Mgr. Evě Vanžurové.

Jaké místo zaujímá festival klasické hudby v programu hudebních akcí  města?

Klasická hudba nemá široký okruh posluchačů jako jiné hudební žánry. Přesto na koncertech vážné hudby v Písku zjišťuji zvyšující se počet návštěvníků, a to i ze strany mladých. To je pro mě velmi důležité zjištění. Jsem přesvědčena, že na tom má lví podíl Písecký komorní orchestr pod vedením právě pana Vlčka. V Písku byl vždy věnován prostor i pro milovníky tohoto žánru a věřím, že tomu tak zůstane i nadále.

Jméno Otakara Ševčíka je silným a nosným mottem festivalu, jaká je historie piety kulturní obce či města k jeho odkazu?

I když je Otakar Ševčík horažďovickým rodákem, dlouhá léta v Písku působil a proslavil se zde výukou vlastní houslové techniky na houslové škole. Tato houslová škola přilákala svého času do Písku řadu zahraničních studentů. Z toho důvodu se našemu městu říkávalo mekka houslistů. Spoustu informací o píseckém pedagogovi se návštěvník dozví v Písku v Prácheňském muzeu. Jméno Otakara Ševčíka nese od roku 2001 i místní Základní umělecká škola, jejímž zřizovatelem je Jihočeský kraj. Město Písek každoročně finančně podporuje konání mezinárodních letních kurzů pro mladé houslisty. Od roku 2015 mají tyto kurzy v názvu jméno tohoto významného houslového pedagoga. Letos se konal tedy již 31. ročník Mezinárodního letního kurzu prof. Otakara Ševčíka pro mladé houslisty. Kurzů se mohou účastnit děti od předškolního věku (s doprovodem rodičů), učitelé i studenti konzervatoře. Všeobecně známý český houslista Pavel Šporcl zmapoval v televizním dokumentárním filmu s názvem České houslové legendy historii hry na housle v českých zemích. Šestidílný cyklus, na jehož vzniku se sponzorsky podílelo i město Písek, se vysílal v televizi letos na jaře a jeden celý díl byl věnován právě Otakaru Ševčíkovi (viz: www.ceskatelevize.cz/porady/…ceske-houslove-legendy-otakar-sevcik).

Když na jaře tohoto roku představil Oldřich Vlček vedení města nápad pořádat v Písku festival klasické hudby na počest Otakara Ševčíka s názvem PONTES, byly ze strany města včetně městské kulturní organizace –  Centrum kultury města Písek – učiněny všechny kroky k tomu, aby se v poměrně krátké době avizovaný festival uskutečnil. Koncerty na počest geniálního učitele ve hře na housle se konaly 22. a 24. června. Dojemný byl rovněž nedělní pietní akt u Ševčíkova hrobu. Věřím, že i do budoucna se městu Písek podaří významnou osobnost Otakara Ševčíka při podobných akcích podporovat.