Základ pro červnová „nej“ zážitků a propadáků je za celou dobu trvání této rubriky od ledna 2016 rekordní. Především zásluhou festivalů.
Dvěma vokálními koncerty s Modrovousem Bély Bartóka a kantátou Eugena Suchoně Žalm zeme podkarpatskej v červnu končilo Pražské jaro. Součástí mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj byla Showcase, na které se mezi mladými českými umělci prezentovaly i pěvecké naděje.
S novou přehlídkou soudobého hudebního divadla Opera Nova přišlo pražské Národní divadlo. Inscenace ze současného repertoáru opery Národního divadla obohatila hostování: slovenský soubor Cluster Ensemble Bratislava přijel s Changing Parts Philipa Glasse, Slovenský filharmonický sbor prezentoval Apollooperu Marka Piačeka, Miroslav Tóth se představil se svým souborem Musica falsa et fica operou Záhada tyče, Brno Contemporary Orchestra připomněla opery Josefa Berga Eufrides před branami Tymén a Provizorní předvedení opery Johanes doktor Faust a brněnské Národní divadlo přivezlo svou letošní premiéru Pravidel slušného v moderní společnosti Michala Nejtka. Hostitel, pražské Národní divadlo, na přehlídce derniérovalo Šostakovičova Oranga a Antiformalistický jarmark a zařadilo obě dvě soudobé opery, které má ještě na repertoáru – Dona Hrabala Miloše O. Štědroně a Sternenhocha Ivana Achera. Ve formě filmového záznamu bylo možné shlédnout ještě Žádného člověka Jiřího Kadeřábka.
Závěr června patřil už počtvrté Novým operním dnům Ostrava NODO, letos s šesti produkcemi – ve světových premiérách byly uvedeny tři opery: Přijď království Tvé Aloise Háby, A Woman Such as Myself / Žena jako já Daniela Lo a The Mute Canary /Němý kanár Rudolfa Komorouse. České premiéry zde měly Sciarrinovi Luci mie tradici / Oči mé zrádné, Macle Julia Eastmana a Song Books / Zpěvníky Johna Cage.
Do toho probíhala Smetanova Litomyšl, výroční 60., která kromě inscenací převzatých z divadel a několika vokálních koncertů si pro svoji barokní linii na zámku v Nových Hradech tentokrát zvolila operu Antonia Caldary L’Amor non hà legge / Láska nezná hranic v nastudování olomouckého souboru Ensemble Damian. Začal také Festival komorní hudby Český Krumlov se svou pověstnou barokní nocí, jejíž součástí je i operní představení v zámeckém barokním divadle, tentokrát Das Neusonntagskind / Nové nedělňátko Wenzela Müllera v provedení souboru Capella Regia.
Na červen si také naše stálá divadla naplánovala závěrečné premiéry letošní sezony. V Plzni sáhli uvedením Monteverdiho Orfea do počátků historie opery, pražské Národní divadlo nastudovalo Massenetova Werthera. Z dalších premiér jsem zatím v červnu neviděla olomouckou inscenaci Donizettiho Dona Pasquala a novou produkci Verdiho Nabucca v nastudování Státní opery.
A k tomu všemu se konaly dva pěvecké recitály – samostatný velký koncert v Rudolfinu, byť pouze s klavírem, měl náš tenorový talent Petr Nekoranec a Rolando Villazón, tentokrát alias Dr. Rollo coby vyslanec neziskové organizace s mezinárodní působností RED NOSES Clowndoctors International, jejíž součástí je i Zdravotní klaun v ČR, vystoupil ve Španělském sálu na benefičním galakoncertě pro tuto organizaci.
Zážitek s šestinotóny
Konkurence na NEJ zážitek byla tentokrát velká i vzhledem k obtížné souměřitelnosti tak odlišných produkcí, u kterých hrálo roli i místo uvedení (krumlovské barokní divadlo, přírodní amfiteátr na zámku v Nových Hradech, Staré koupelny Dolu Hlubina, piazetta pražského Národního divadla). Z užšího výběru s Modrovousovým hradem a Záhadou tyče pro měl bylo tím top zážitkem Přijď království Tvé Aloise Háby na New Opera Days Ostrava. Jsem si vědoma, že interpretace i poslech šestinotónů vyžadují dlouhodobější trénink. Přes „domácí“ přípravu umělců, jakkoli uvyklých na nejrůznější notové zápisy a styly, pouhých pět zkoušek, třebas intenzivních, ke zcela perfektnímu provedení vést nemohlo. Je ovšem otázka, zda je vůbec v lidských silách tuto partituru zcela dokonale provést a kolik diváků / posluchačů to dokáže poznat. V tomto případě mnohem podstatnější než lpění na detailech bylo, že inscenace umožnila dílo poznat jinak než z partitury, kterou Národní divadlo moravskoslezské muselo pro provedení zpracovat (a potřebovalo i pomoc IT techniků pro úpravu softwaru na zápis not), že se podařilo z Českého muzea hudby zapůjčit autentické Hábovo šestinotónové harmonium a že díky Českému rozhlasu vznikne nahrávka.
Oceňuji kuráž, se kterou se festival do prvního provedení této Hábovy opery 76 let po jejím dokončení pustil. Obdivuji dirigenta Bruna Ferrandise, s jakým přehledem dílo, obtížné i svým atematickým kompozičním stylem, řídil ve zvládnuté celkové struktuře, výrazových kontrastech i vyváženosti početně obsazeného orchestru vůči sboru i sólistům, kteří zpívali v nejrůznějších výškách jeviště v akusticky ne zcela příhodném prostoru Divadla Jiřího Myrona. S uznáním hodnotím výkon Miroslava Beinhauera na šestinotónové harmonium, chválím výkony sboru Canticum Ostrava pod vedením Jurije Galatenka i sedmnácti sólistů, ze kterých zde alespoň uvedu Vojtěcha Šamberu, Michaelu Šrůmovou, Kamilu Mazalovou, Marka Olbrzymka nebo Josefa Škarku.
Hábova opera Přijď království Tvé je ovšem neobvyklá i svým námětem, jak napovídá rovněž podtitul Nezaměstnaní. Hába v ní, veden vlastním hluboce zakořeněným světonázorem, zkombinoval kritiku sociální nespravedlnosti v kapitalismu vykořisťovaných dělníků, kterým stroje berou práci, s antroposofickou vizí osvobozeného člověka a uspořádání lidské společnosti. Zatímco ve své předchozí opeře Nová země tento ideál Hába přes všechny kontroverze spatřoval ve vládě sovětů, zde až překvapivě použil v závěru zcizovací princip. Po obrazech dělnických bouří, hledání společných východisek dělníků s intelektuály, ziskuchtivého ředitele továrny a alegorického rozhovoru Krista s Luciferem a Arimanem jako symboly zla v křesťanském a perském náboženství, se na scéně objeví Autor. Neví si rady se zakončením díla. Když všichni postupně odmítnou smrt hlady, kolektivní sebevraždu, vyrabování obchodů, výhru v loterii nebo vyslání do země Sovětů, vystoupí Písmák s vizí Krista v člověku a jeho Království na zemi. Sbor dělníků ji nadšeně přijme.
Třebaže této opeře bývá jaksi a priori vyčítána nedramatičnost a utopický naivismus, režisér Jiří Nekvasil s výtvarníkem Davidem Bazikou zprostředkovali Hábův apel po spravedlivějším světě s výstižnou symbolikou třístupňové pyramidy: rudá základna je určena pro dělníky, stříbrné patro pro „kapitalismus“, ještě vyšší žluté pro trojici náboženských postav a pyramidu na špici završuje kříž. A také s pomocí kostýmů Marty Roszkopfové a střídmých, nicméně přesných hereckých charakteristik se podařilo vystihnout udřené dělníky odhodlané ke vzpouře, egoistického ředitele až po písmáckého věrozvěsta.
Výsledný dojem byl velmi intenzivní. Hudba nezněla „falešně“, jakoby si hráči nedokázali správně naladit. Po chvíli, když si posluchač na rozšířený zvukový „svět“ zvykl, zněl se zvláštní dráždivostí dobrodružného poznávání neznámých hudebních souzvuků a barev, umocněný i proudem „osvobozené“ hudby a inscenačním vyjádřením obsahu opery, která rozhodně není tak utopicky naivní, jak bývala bez znalosti skutečného znění nálepkována.
Propadák s Josefem Bergem
Význam vkladu interpretů na vyznění současné opery se ukázala na přehlídce Opera Nova v produkci Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra uvedla na piazettě před Novou scénou a v jejím foyeru dvě dadaistické hříčky dnes už klasika české avantgardní hudby Josefa Berga – demystifikaci hrdinské opery Eufrides před branami Tymén a Provizorní předvedení opery Johanes doktor Faust. Málo vynalézavá režie a především chatrnost nastudování dokázala „pohřbít“ i tak okouzlující provokativní hravost a ironickou svéráznost těchto Bergových oper.