Světový pěvec na festivalu Hudba tisíců – Mahler Jihlava 2017
Jihlava, kostel Povýšení sv. Kříže
Martina Nová
Očekávaným vrcholem festivalu Mahler Jihlava byl koncert světového barytonisty Thomase Hampsona 23. 5. 2017. Ten si pro svůj koncert vybral skladby Gustava Mahlera, Antonína Dvořáka a Sylvie Bodorové. V písňovém repertoáru pěvce doprovodila Komorní filharmonie Pardubice za řízení Marka Štilce. A byl to vydařený večer. Než nastoupil hlavní protagonista večera, Thomas Hampson, vyslechli jsme celkem čtyři orchestrální čísla. Jednalo se o tři skladby s duchovní tematikou (J. S. Bach/Ch. Gounod: Ave Maria, J. S. Bach / J. Crüger Schmücke dich, o liebe Seele a Jesus bleibet meine Freude od J. S. Bacha, všechny skladby v úpravách pro obsazení komorního orchestru.
Jako úvod do světa písní na Rückerta posloužilo slavné Mahlerovo Adagietto – tedy čtvrtá věta z jeho Symfonie č. 5. Dramaturgicky je to logické spojení, neboť jak písně na Rückerta, tak Pátou symfonii Mahler komponoval během roku 1901. V letních měsících komponoval písně a na konci roku pracoval na Adagiettu. Svou pohnutou historii má nejen dílo samotné ale i jeho interpretace. Pokud si pustíme nahrávky Mahlerových současníků Mengelberga a Waltera a některé pozdější nahrávky, pochopíme, jak nevhodná interpretační praxe vzdálila tento hudební text tvaru, který zamýšlel sám Gustav Mahler. O falešném sentimentu a nežádoucí melancholii se v souvislosti s Adagiettem již rozhořčeně vyjadřoval nejeden mahlerovský odborník. Jsem ráda, že na Mahlerově festivalu bedlivě sledované provedení tohoto Mahlerova nejznámějšího a asi nejpopulárnějšího díla nerozmnožilo tuto nelichotivou interpretační praxi. Jistě k tomu přispěl i dirigent večera, Marek Štilec, který studoval u Michaela Tilsona Thomase. což je jeden z nejvýraznějších Mahlerových interpretů dneška. Důležitou úlohu v celé „větě pro smyčcový orchestr a harfu“ má harfa, které se výborně ujala naše přední interpretka Kateřina Englichová. Smyčce Komorní filharmonie Pardubice podaly velmi inspirativní výkon s širokou škálou dynamiky od neslyšných pianissim až po eruptivní fortissima, které díky tomu, že první skupina houslí důsledně dodržovala na dlouhém tónu a2 Mahlerův pokyn viel Bogen wechseln, zněla i ve dvou dynamických vrcholech silně a mocně, jak byl Mahlerův záměr. Rovněž živější střední část měla patřičnou mahlerovskou naléhavost, včetně výrazných crescend vedených zpět do subito nízké dynamiky. Podobnými dobře provedenými detaily Mahlerovy partitury orchestr a dirigent stylově připravili půdu pro příchod hlavního protagonisty večera.
Hampsonův Mahler je intelektuálně promyšlený, avšak nesmírně emotivní. Obdivuhodně vnímá text ve všech souvislostech, nejen obsah ale i zvukomalebnost jednotlivých slov. Již v první písni Blicke mir nicht in die Lieder, která je vlastně jedinou písní živějšího tempa (Sehr lebhaft) pracoval pěvec s nejrůznějšími odstíny hlasu i výrazu. V následující písni Ich atmet´einen linden Duft to bylo ještě patrnější. Přispívá k tomu výrazně Rückertův text. Ten totiž obsahuje mnoho světlých samohlásek, což podtrhuje jeho zvukomalebnost. Samotnou kapitolou je Mahlerova komorní až intimní instrumentace. Píseň sama jako by již předznamenávala pozdní opus Das Lied von der Erde. Již nádherné Hampsonovo nasazení první fráze „Ich atmet´einen linden Duft“ bylo jedinečně měkké a vřelé. Zejména ritardando na dvojici slov „linden Duft“ jako by dokázalo v Hampsonově pojetí provonět celý prostor nádhernou vůní lípy. Vroucí a jemný projev Hampson dokázal v souladu s textem vygradovat „ein Angebinde von lieber Hand“ od tohoto nejintimnějšího obrazu celé sloky až k vrcholu „Wie lieblich war“, kde až s vroucím opojením frázi uklidnil do již poklidného „der Linden duft“. Jak melancholicky a osobně pak zněl samotný závěr písně v krásném duetu s lesním rohem „Ich atme leis im Duft der Linde“. Naprosto odlišná je ale hned následující píseň, závažná Um Mitternacht. Pro Mahlera tak osobní, psaná po jeho kolapsu z roku 1901. Půlnoc je zde symbolem závažných momentů i osamocení. Již úvodní tečkovaný motiv, který prostupuje celou písní, zní jako zlověstné zpomalené pendlovky. Temné „Um Mitternacht“ rámuje začátek každé strofy – zazní tedy v básni několikrát v Hampsonově podání však nikdy mechanicky! Vždy s emocí, která vychází z textu dané sloky. Stísněnou atmosféru podtrhuje i Mahlerem použitý netradiční milostný hoboj, který se prezentoval vydařenými sóly. Jaká proměna ve výraze Hampsona přišla se slovy „hab´ich die Macht in deine Hand gegeben“. Celá závěrečná pasáž byla podaná Hampsonem zcela mistrovsky – jeho obdivuhodně sonorní hlas nezanikal ani v kombinaci s celou žesťovou sekcí se a svým triumfálním závěrem donutil část publika k potlesku. Následovala však ještě závěrečná píseň Ich bin der Welt abhanden gekommen. Tato píseň je snad nejvýrazněji hudebně propojená s Adagiettem, vychází ze stejného hudebního rodu. Krásně zahrané bylo sólo anglického rohu! Samotný závěr písně, po jímavém zpěvu dvojice klarinetů a harfy, je již zcela ve znamení závěrečné fráze „Ich leb´allein in meinem Himmel in meinem Lieben, in meinem Lied“, která v Hampsonově podání patřila k emotivnímu vrcholu provedení celé sbírky těchto písní. Po Mahlerovi následovala ne příliš známá skladba Antonína Dvořáka Ave Maria – v úpravě pro křídlovku a smyčce, skladba vyzněla velmi dobře i díky citlivému přednesu prvního trumpetisty Komorní filharmonie Pardubice. Následující výběr z Biblických písní, op. 99 Antonína Dvořáka jistě publikum potěšil i z toho důvodu, že je Thomas Hampson zpíval v češtině a výborně! Jako první zazněla píseň Hospodin jest můj pastýř. V Hampsonově podání se svěžím a v dobrém slova smyslu prostým výrazem! Tento trend udržel pěvec i v další písni Při řekách babylonských, zejména část Più mosso „Zpívejte nám,některou píseň Sionskou“ byla prosycena zvláštní radostnou energií. Ta se přetavila i do poslední písně Zpívejte Hospodinu píseň novou, v které si Hampson užíval každou frázi. Pozoruhodné, jak nově zněl Dvořák oproštěn od rovněž časté muzeální strnulosti! Po Dvořákovi zazněla Schubertova Ave Maria, tentokrát v úpravě pro sólové housle a smyčce – velmi pěkným sólem se tak prezentoval koncertní mistr Komorní filharmonie Pardubice. Následoval poslední bod programu – výběr z písňového cyklu Sylvie Bodorové Lingua angelorum. Tento cyklus si Thomas Hampson u Sylvie Bodorové objednal a v premiéře ho uvedl na festivalu Smetanova Litomyšl. Posléze tento cyklus několikrát provedl s Izraelskou filharmonií a dirigentem Gianandreou Nosedou. Pro jihlavský koncert si pěvec vybral z osmidílného cyklu tři písně: 1. část Il mio martir, 3. část Amoroso a 8. část O Ewigkeit. První část je založená na kontrastu dvou elementů – velkých orchestrálních tutti, kterým dominují rytmický model ve smyčcích a volné triolové vzestupné motivy v dřevech a trubkách. Kontrastní jsou vstupy sólisty. Expresivní, často bohatě zdobená melodika nad prodlevou violoncell a kontrabasů je často přerývána rytmickými vstupy žesťů. V této části zejména vynikl Hampsonův dramatický projev. Další část Amoroso je opravdovou milostnou písní, hudba této části je až étericky křehká, nad heterofonním předivem jednotlivých smyčcových skupin dominují v krátké předehře první housle s výraznou melodií. Tu posléze rozvíjí sólový hlas, Hampson si opět pohrával s každou frází. Rovněž instrumentace této části je spíše komorní – stojí na smyčcích a dřevech. Vrcholem celého koncertu však byla část poslední, tedy O, Ewigkeit. Celá část začíná výrazným chorálovým vstupem violoncell a kontrabasů, které jsou doplněny několika jemnými tóny zvonkohry. Z úvodního dialogu neklidného triolového pohybu smyčců a hlasu se tep hudby mění ve fugato, v kterém postupně nastupují všechny nástroje až do závěrečného akordu, po kterém následuje recitativní a v podání Thomase Hampsona mimořádně sugestivní až deklaratorní vstup „Nicht is zu finden weit und breit, so schrecklich als die Ewigkeit“. Po něm následující orchestrální vstup střídající dominantní žesťové motivy a „údery osudu“ bicích nástrojů působící až démonickým dojmem. Po tomto vrcholu následuje finální moment kontemplace. Tichý chorál violoncell s kontrabasy předznamenává opětovný nástup sólového hlasu – tentokrát v češtině „Soudce všeho světa bože“ – zaznívá citace známého chorálu, který v závěru celého díla cituje skladatelka Sylvie Bodorová. Emotivnost Hampsonova podání a síla hudby naší přední české skladatelky způsobily, že ještě dlouho po doznění posledního akordu publikum zůstalo nehnutě sedět. Poté ovšem všem učinkujícím, včetně přítomné autorky připravilo dlouhotrvající ovace ve stoje. Koncert Thomase Hampsona ve velmi poutavém písňovém programu byl mimořádným hudebním zážitkem a zcela jistě vrcholem letošního ročníku festivalu Mahler Jihlava 2017.