• Skip to main content
  • Skip to secondary menu
  • Skip to primary sidebar
  • Skip to secondary sidebar
Hudební rozhledy

Hudební rozhledy

Časopis pro hudební kuturu

  • Úvodní stránka
  • O nás
  • Redakce
  • Výběr z tištěné verze
  • Partneři
  • Facebook

Březnová nej zážitků a propadáků podle Heleny Havlíkové

17.4.2017 by Helena Havliková

Operní březen přinesl v našich stálých divadlech pouze dvě premiéry. Národní divadlo Brno (v Janáčkově divadle) uvedlo v české premiéře Lásku na dálku finsko-francouzské skladatelsky Kaiji Saariaho a pražské Národní divadlo (na Nové scéně) představilo novinku Jiřího Kadeřábka s názvem Žádný člověk. Do výběru pro březnová „nej“ zařazuji i Vivaldiho Arsildu v hudebním nastudování Collegia 1704 a v režii Davida Radoka, kterou po odmítnutí pražským Národním divadlem uvedlo Slovenské národní divadlo.

Operní repertoár ovšem v tomto období obohatily i dvě školní produkce, které prokázaly smysl a velký význam, jaké mají pro adepty tohoto žánru vhodně vybrané inscenace kompletních oper místo pouhého sledu jednotlivých výstupů. Studenti Janáčkovy akademie múzických umění ve svém Divadle na Orlí nastudovali Mozartovu Kouzelnou flétnu a studenti Pražské konzervatoře Psyché Jeana-Baptisty Lullyho.

Tuto březnovou „databázi“ rozšířily ještě koncerty. Pražské Národní divadlo poprvé ve své historii prezentovalo (s jednou reprízou) dramatickou legendu Hectora Berlioze Faustovo prokletí, Collegium 1704 do postního předvelikonočního času zařadilo koncert s názvem Miserere, jehož osu tvořila díla Jana Dismase Zelenky v kombinaci s Johannem Sebastianem Bachem. A Cappella Marianna v rámci Barokních podvečerů do cyklu Zpívající zeměpis zařadila zajímavou kombinaci Janových pašijí Heinricha Schütze s jeho Cantiones Sacrae.

Zážitek

Operu Kaiji Saarijaho L’amour de loin, v češtině pod názvem Láska zdaleka, jsme mohli koncem loňského prosince vidět v přímém přenosu z Metropolitní opery. Nyní v české premiéře tuto operu – pod názvem Láska na dálku – uvedli v Brně. Z porovnání těchto dvou nastudování, samozřejmě s tou výhradou, že inscenaci Metropolitní opery jsem viděla v přenosu, ve kterém zejména hudební složka prochází korekcí zvukařů, a tu brněnskou při premiéře v Janáčkově divadle, je brněnská mnohem sugestivnější. Barvitá partitura vyzněla v hudebním nastudování Marka Ivanoviće bez zprostředkování skrze zvukovou techniku při přenosu plastičtěji a mnohotvárněji. Pokud jde o obsazení – brněnští sólisté typově mnohem přesněji odpovídali rolím a režijně Jiří Heřman vystihl podstatu opery Kaiji Saarijaho s větší divadelní fantazií než Robert Lepage v MET, který vsadil na moderní technologie s tisícovkami různobarevně blikajících světel na LED páskách.

L’amour de loin je první opera Kaiji Saarijaho, uznávané skladatelky, která se k ní propracovávala sedm let. Premiéru měla na salcburském festivalu v roce 2000 (kde roli Poutníka tehdy vytvořila Dagmar Pecková) a pak prošla úspěšně řadou světových scén a získávala ceny. Kaiju Saarijaho inspirovala historicky doložená postava trubadúra z 12. století. Jednoduchý příběh pojednává o akvitánském trubadúrovi Jaufré Rudelovi, který opěvuje absolutní ideální, a proto nedostižnou lásku a zemře ve chvíli, kdy se se svou láskou reálně setká. Jaufré podlehne poutníkovi, který mu nabízí zhmotnění této ideální představy ve francouzské hraběnce Clémens, která žije v libanonském Tripolisu. Plaví se za ní, ale protože se zároveň reálného shledání obává, onemocní z toho tak, že při prvním setkání s ní umírá. Zoufalá Clémens se nejprve vzpírá Bohu a pak se rozhodne vstoupit do kláštera.

Příběh je však pouhým východiskem pro dlouhé „tristanovské“ statické monology postav s úvahami o lásce, touze, osamělosti, střetu snů a reality, iluzí a skutečnosti. Marko Ivanović, nejen dirigent, ale sám také skladatel, opět prokázal svou velkou zkušenost a empatii vůči nejrůznějším stylům soudobé hudby a cit pro hudební divadlo. V této opeře jsou témata cesty a zejména moře, ale i tajemství lásky a smrti východisky pro kompoziční styl založený na impresionistickém přelévání zvuků, hudebních barev, subtilních odstínů dynamiky s jemným vlněním i prudkými bouřemi – zvukomalebně vyjádřeného moře i lidských citů v kombinaci s inspiracemi v arabské hudbě a trubadúrských písních s melodickou linií monteverdiovského stille recitativo.

S hudebním i divadelním stylem Saarijaho skvěle souzněla především Markéta Cukrová v mezzosopránové roli Poutníka, ve které mohla uplatnit svoji specializaci na barokní hudbu. Pavla Vykopalová, čerstvá držitelka Ceny Thálie za roli Káti Kabanové v brněnském nastudování Carsenovy režie této Janáčkovy opery, postihla hraběnku Clémens jako sebevědomou ženu, která se vzpírá reálné lásce, aby jí v závěrečném tragickém monologu v plné intenzitě podlehla. Barytonovou roli Jaufrého Rudela odvinul Roman Hoza od energického mladíka, který odolává posměchu kamarádů, že se vzdal bujných pitek a milostných dobrodružství, a teprve postupně se vnořoval do té snivě tklivé touhy svého trubadúra, který fyzickou lásku vystřídal za touhu po vzdáleném vysněném ideálu s váhavostí, zda lze tento ideál zhmotnit.

Velký obdiv zaslouží Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením Michala Vajdy. Na šedesát jeho členů podalo zcela profesionální výkon, ve kterém pěveckou složku s mladistvě znějícími „rovnými“ hlasy stmelenými do koncízního zvuku, dokázali propojit s hereckým zvládnutím Heřmanovy režie. Použití čteček/tabletů, které skýtaly praktickou notovou oporu pro rozsáhlý sborový part, sice zpočátku vneslo do inscenace až příliš konkrétní téma virtuálních milostných vztahů prostřednictvím internetu a sociálních sítí jako současné paralely středověkého trubadúrského ideálu. Postupně se čtečky se svým matným bílým světlem propojily s výtvarnou poetikou inscenace, ve které měkké prolínání barev mělo klíčovou roli.

Zdálo by se, že takové komorní drama na rozlehlém jevišti Janáčkova divadla zanikne – ale režisér Jiří Heřman spolu s výtvarníkem scény Tomášem Rusínem a v neposlední řadě s autorem světelného designu Danielem Tesařem dali tomuto prostoru intimitu a fantazii snu a současně vyjádřili velkolepost ideálu absolutní, vzdálené lásky. Například vzdouvající se obrovské plachty, asociující plavbu lodi i bouři citů, byly čitelným a výtvarně krásným symbolem neuchopitelnosti „absolutní“ lásky.

Propadák

O zařazení novinky Jiřího Kadeřábka Žádný člověk mezi neúspěchy se nepíše snadno. Každá odvaha, s níž se současní skladatelé pouštějí do operního žánru, zaslouží přinejmenším pozornost. Nicméně v porovnání se současnými českými operami, které v posledních letech u nás vznikly, byl Kadeřábkův Žádný člověk zklamáním.

Kategorie:Zážitky a propadáky měsíce

Primary Sidebar

Secondary Sidebar

Rubriky

  • Aktuality
  • Festivaly a koncerty
  • Jubilea
  • Opera
  • Pozvánky
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Různé
  • Upoutávky
  • Vzpomínky
  • Zážitky a propadáky měsíce

Archivy

  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016

Copyright © 2023 · Magazine Pro on Genesis Framework · WordPress · Log in