Hudební legenda české grafiky
Grafičanka vznikla v roce 1972 v neutěšené době takzvané normalizace. Malíř Kamil Lhoták tehdy pozval dva své kamarády, tedy mne – Vladimíra Suchánka (klarinet) a Jaroslava Hořánka (harmonika), abychom mu zahráli na vernisáži výstavy k jeho šedesátinám v pražské Galerii Platýz. Při další příležitosti se k nám přidal Jiří Anderle, který se dostavil s bubnem, na který štětcem napsal GRAFIČANKA. To proto, že už jsme byli tři a to už je kapela a ta se musí nějak jmenovat! Postupně pak přicházeli další hudbymilovní grafici – Jiří Slíva na kytaru, Karel Demel na pozoun. (Demel byl jediný v hudbě vzdělaný člen, my ostatní jsme byli naprostí amatéři, kteří v mládí někdy muzicírovali.) Posledním byl Jeňýk Pacák, který ukončil svou úspěšnou kariéru bubeníka v Olympiku. V Grafičance se však musel naučit na kontrabas, bicí nástroje už byly obsazeny Jiřím Anderlem.
To vše se odehrávalo v temných normalizačních dobách sedmdesátých let a hudba byla pro nás vítaným uvolněním v kruhu přátel, kteří podobně jako my (Hollar byl zakázán) stáli mimo oficiální proud současné socialistické kultury. Hrávali jsme totiž výhradně jen přátelům na vernisážích, při životních jubileích či na výletech a dosáhli tak jisté obliby nebo chcete-li popularity. Hráli jsme lidové písničky i swingovou muziku, samozřejmě bez not – a taky bez zkoušení, podle hesla „zkoušejí jenom zbabělci“!
Mezi naše nejbližší přátele patřil vedle našeho „zakladatele“ Kamila Lhotáka i Adolf Born, který se stal naším „teoretikem“. Slovenského kolegu Albína Brunovského jsme jmenovali „čestným dirigentem“ a autora českých bankovek Oldřicha Kulhánka „ministrem financí“ (i když dalším interním zákonem bylo hrát za všech okolností zadarmo). Pestré dění kolem Grafičanky svým fotoaparátem neúnavně zaznamenával náš dvorní fotograf Miroslav Hucek.
Od osmdesátých let jsme často dostávali pozvání i ke společným výstavám, dokonce i do zahraničí (Slovensko, Holandsko, Německo, Rusko).
Pro návštěvníky bylo bezpochyby milým překvapením, když vystavující umělci vzali na vernisáži do ruky nástroje a postarali se sami o hudební program.
Běžela léta a odchodem na věčnost nás opustil nejprve Jaroslav Hořánek a v roce 2007 i Jeňýk Pacák, jehož ztrátou se vlastně uzavřelo dlouholeté působení Grafičanky. Jen tu a tam jsme si ještě zahráli s klavíristou Mirkem Kořínkem z pražského divadla Ypsilon.
Letošní stoleté výročí Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR, jehož jsme všichni členy, nás přimělo k rozhodnutí, že ho oslavíme společnou výstavou. Ta by měla připomenout
i pětačtyřicet let od vzniku kapely grafiků, kterou odvál čas…
Vladimír Suchánek, kapelník
ŘEKLI O GRAFIČANCE
VLADIMÍR KOMÁREK, malíř
Ještě děti našich dětí
budou sobě vyprávěti,
jak zněla Grafíčanka.
Pohled na ty krásné tváře,
známe je i z kalendáře,
potěší…
FERDINAND HAVLÍK, hudebník
Chtěl bych být tak dobrý v jejich profesi, jako oni jsou dobří v mé,
ačkoliv je to jen jejich koníček, zatímco já nenamaluji ani houpacího koně.
Obdivuji jejich nadšení pro muziku, které mnohdy schází profesionálním
hudebníkům a přeji ať jim to dlouho vydrží!
ONDŘEJ SOUKUP, skladatel hudby
Vážení pánové, jen tak dál! Kéž bych maloval tak, jak vy hrajete. Ó, moje ústa!
JOSEF LIESLER, malíř a grafik
Ó, Ty milá Grafičanko! Tebe kdyby nebylo, tak by naše výtvarnická i jiná srdce
přišla o tolik radosti, že si to neumím ani představit. Přeju vám, aby vaše sláva
houstla až do medového stavu, vy umělci grafičtí i životní!
JIŘÍ SUCHÝ, básník, zpěvák a herec
Milí přátelé, toto jsem našel ve svých sbírkách lidových písní
a s hlubokým dojetím Vám to posílám:
Poudala prej naše Manka
sousedovic Hančí:
Hu nás bula Grafičanka
S tú sa pěkně tančí
(Z Domažlicka)
JANA KOUBKOVÁ, zpěvačka
Grafičanku prý sponzoruje společnost „SUCH AND SLÍDEPA“.
Jo to se vám to pak hraje..!
Prof. Dr. VÁCLAV HOLZKNECHT, hudební vědec
Grafičanku znám z hudebních kuloárů už dlouho. Jenom mé udivuje,
že si tohoto perspektivního tělesa dosud nepovšimla dramaturgie Pražského jara.
ZLATA ADAMOVSKÁ, herečka
Jsou to jediní chlapi, které mně manžel toleruje v ložnici. Visí mně tam na zdi.
Už se těším, až mně tam budou i hrát!
FRANTIŠEK NEPIL, spisovatel
Drahá Grafičanko, dne 25. ledna 1993 jsi přispěla k lesku, a v neposlední řadě
k záchraně pořadu, jenž byl živě, tedy přímo, tedy teď nevím,
jestli „live“ nebo „life“, vysílán Českou televizí.
Byla jsi vynikající, na rozdíl ode mne, který jen pořad moderoval.
Díky a Bůh Ti žehnej!
MICHAELA ZINDELOVÁ, novinářka
Kluci, když jste zahráli „Život je jen náhoda“,
málem jsem si rozmazala maskáro – a to je co říct…!
Dr. LUBOMÍR DORŮŽKA, hudební kritik
Slyšel jsem už ledacos, ale tohle vždycky rád.
JITKA ZELENKOVÁ, zpěvačka
Grafičanka pro mě znamená radost, lásku, pohodu a legraci
podávanou prostřednictvím skvělých umělců. Myslím, že vzhledem
k výše uvedenému nemá toto ojedinělé seskupení ve světě konkurenci.
BOHUMIL HRABAL, spisovatel
Grafičanko, vytčený cíl snižuje únavu, ale zvyšuje konzumaci alkoholu!
LADISLAV CHUDÍK, herec
Já vám velmi želám úspěch a preto aj mocne držím palce!
LIBUŠE MÁROVÁ, členka Národního divadla
Mám co dohánět, abych toho o grafice znala tolik, co oni vědí o muzice.
Jsou prima!
JITKA MOLAVCOVÁ, herečka
Grafičanka? To je léčitelka duše. Báječní chlapi, kteří mají vkus, humor a fantazii.
V jejich společnosti člověk pookřeje.
KAREL VELEBNÝ, hudebník
Jára Cimrman mi jednou řekl: „Kdyby Grafičanka nevznikla,
musel bych si ji vymyslet!“
ADOLF BORN, malíř a grafik
Grafičanka – několik neobyčejně nadaných grafiků. kteří neustrnuli na výsluní přízně uměnímilovné veřejnosti a světových galeristů, ale vydali se po vzoru Švandy dudáka dobývat svět i muzikou. A odhoďme zbytečnou skromnost – se stejným úspěchem!
MUDr. JOSEF KOUTECKÝ, lékař
Na nápěv národní písně „Znám já jeden krásný zámek“
Grafičanka jméno vzala
řeckého to původu,
pověstnou se brzy stala
kumštýřskému národu.
Grafein – psáti, libě hráti,
radost vám chce udělati.
A to z pouhé rozkoše,
peníz za to netuše.
LUBOMÍR FELDEK, spisovatel
Krátce potom, co jsem se přestěhoval z Bratislavy do Prahy, kráčel jsem jednou, plný nejasných pocitů, po nábřeží Vltavy a zaslechl hudbu. Odkud přicházela?
Porozhlédl jsem se a za osvětlenými okny Galerie Hollar (venku se již stmívalo) jsem zahlédl známé tváře – Grafičanku. Otevírala se tam patrně nějaká výstava a mohl jsem klidně vstoupit. Zůstal jsem však až do konce koncertu na ulici mezi řekou a hudbou, jako bych to byl už někdy zažil.
Ta nádherná vzdálená melodie a postavy hráčů za sklem mi z nějakého důvodu připomenuly knížku, kterou jsem měl naposledy v ruce když mi bylo patnáct let
– Fournierovo Kouzelné dobrodružství.
Dovoluji si tedy jako svůj názor na Grafičanku vyslovit právě tato dvě slova: Grafičanka? Kouzelné dobrodružství..!
PAVEL VRBA, básník a textař
Kdyby nebylo Grafičanky, museli bychom si ji vytvořit! Ve spolupráci s Františkem Palackým Váš Pavel Vrba.
