(*17. 1. 1952, Plzeň)
V letech 1971–1975 vystudoval Zdeněk Vimr učitelství (obor český jazyk – hudební výchova) na Pedagogické fakultě v Plzni. Již během studia založil se svými spolužáky komorní smíšený sbor (s názvem „Sboreček“), se kterým připravil několik veřejných koncertů. Velkým sbormistrovským vzorem mu byl nejen erudovaný pedagog a sbormistr PhDr. Jaromír Klobouk, ale především skladatel a sbormistr Zdeněk Lukáš, který ho na sklonku roku 1971 přijal do vyhlášeného sboru Česká píseň. Tam se Vimr velmi důvěrně seznámil s Lukášovým způsobem práce a v roce 1972 absolvoval koncertní zájezd do španělské Barcelony. Po tomto zájezdu však byl Zdeněk Lukáš z politických důvodů od svého sboru „odstaven“ a řada členů zažila výslechy na STB. Česká píseň se stala na několik let sborem bez stálého sbormistra, přerušila pravidelnou činnost a plnila pouze jakousi funkci externího studiového sboru Českého rozhlasu v Plzni.
Zdeněk Vimr mezitím dostudoval učitelství a nastoupil roku 1975 jako učitel v Lidové škole umění v Rokycanech. Zde vyučoval především hudební nauku, ale založil i výběrový Rokycanský dětský sbor. V roce 1976 nastoupil jako asistent na katedru hudební výchovy Pedagogické fakulty v Plzni, kde postupně převzal mimo jiné i výuku intonace, řízení sboru a vedení pěveckých sborů katedry (Ženského akademického sboru, smíšeného Plzeňského akademického sboru, ženského Komorního akademického sboru). S Ženským akademickým sborem byl pravidelným účastníkem národních i mezinárodních sborových festivalů a soutěží – především Písní přátelství, FSU Jihlava, IFAS Pardubice apod., v rámci vysokoškolské reciprocity zajížděl pravidelně do NDR (Zwickau), Maďarska (Pécs) a Polska (Štětín). Roku 1979 se Zdeněk Vimr na přání zbytku členů plzeňské České písně tohoto sboru ujal jako sbormistr a úspěšně obnovil jeho činnost. Po celou dobu mu byl rádcem a „dvorním skladatelem“ Zdeněk Lukáš. Česká píseň se opět začala zúčastňovat předních sborových festivalů a natáčela v plzeňském rozhlase. V roce 1988 se stala absolutním vítězem posledního ročníku ústředního kola soutěže Písně přátelství v kategorii komorních sborů. V roce 1989 se ovšem tento sbor názorově rozdělil na dvě přibližně stejně velké skupiny a Zdeněk Vimr počátkem roku 1990 zakládá samostatně pracující Novou Českou píseň, kterou vede dodnes.
Na Pedagogické fakultě se postupně profiluje jako úspěšný sbormistr, v roce 1985 získává titul PaedDr., v roce 1994 se habilituje veřejným koncertem s Novou Českou písní na Ostravské univerzitě (umělecký výkon hodnotili prof. Jiří Chvála, prof. Lumír Pivovarský a doc. Lubomír Mátl) a získává titul docent v oboru „Hudební výchova se zaměřením na sbormistrovství“. V roce 2006 se v Plzni podařilo akreditovat pedagogicko-umělecký obor „Sbormistrovství“ a Zdeněk Vimr se stává jeho hlavním garantem. O kvalitách jeho působení v tomto oboru svědčí desítka Vimrových mimořádně úspěšných a velice aktivních absolventů. Po roce 1990 se též výrazně angažuje v akademických senátech univerzity i fakulty a je zván do habilitačních a doktorských komisí. I když se prosazuje především v umělecké sféře, publikuje i několik statí ve sbornících (nejen na domácím pracovišti, ale např. na UJEP v Ústí nad Labem). Těžištěm zájmu se mu stává především výrazná skladatelská osobnost Zdeňka Lukáše. Vyvrcholením této činnosti je hlavní editorská práce při vydání publikace „Zdeněk Lukáš – hudební skladatel“ (Kolektiv autorů, nakladatelství ASN repro, Praha 2010, ISBN 978-80-85468-00-7). Po Lukášově smrti v roce 2007 se Zdeněk Vimr stává správcem skladatelova notového archivu.
Se sborem Nová Česká píseň se Zdeněk Vimr během krátké doby začíná zúčastňovat předních sborových festivalů a soutěží (FSU Jihlava, Pražské dny sborového zpěvu, Jaro se otvírá). Nová Česká píseň získává na FSU v Jihlavě absolutní vítězství v národní soutěži komorních sborů a totéž vítězství tam za několik let zopakuje i v soutěži mezinárodní. Přiváží „zlatá pásma“ z mezinárodních soutěží v německých městech Nidderau a Mainhausen, z Pražských dnů sborového zpěvu, čtvrté místo v kategorii lidových písní ze španělské Tolosy apod. V plzeňském rozhlase nahrává s Novou Českou písní řadu především soudobých původních skladeb a desítky úprav lidových písní, provádí na 30 premiér skladeb soudobých českých, ale i zahraničních autorů, spoluúčinkuje s několika profesionálními orchestry. Významné jsou i koncertní cesty sboru do mnoha zemí Evropy a do USA. Nová Česká píseň vydává postupně 6 samostatných CD, převážně s hudbou Zdeňka Lukáše.
Vyvrcholení sbormistrovské práce Zdeňka Vimra představuje jeho působení u operního sboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde v roli sbormistra pracuje od roku 1994 dodnes. Pod jeho vedením se plzeňský operní sbor vyprofiloval mezi přední tělesa českých operních scén. Za dosavadních téměř 23 let v divadle nastudoval Zdeněk Vimr více než 80 operních titulů, několik klasických operet, ale připravil i řadu samostatných sborových koncertů. V roce 2014 založil při plzeňské opeře také dětský sbor, který se již uplatnil v několika operních inscenacích (v Leoncavallových Komediantech, Honeggerově Janě z Arku na hranici nebo Temlově Kocourovi v botách).
Svou odbornou erudici osvědčil Zdeněk Vimr při vedení domácích i zahraničních sborových ateliérů (Německo, FSU Jihlava, Bohemia cantat Liberec, Svitavy, LSD Lomnice aj.) a jako zkušený sbormistr je často zván do porot sborových soutěží (opakovaně „Seghizzi“, Gorizia, Itálie, „Gaude cantem“, Bielsko-Biala, Polsko, FSU Jihlava, Pražské Vánoce, Canti veris Praga ad.) a byl i členem několika odborných komisí při NIPOS-ARTAMA Praha. Za svou záslužnou uměleckou, pedagogickou a sbormistrovskou činnost získal v roce 2005 prestižní národní sbormistrovské ocenění – Cenu Ferdinanda Vacha.
17. ledna 2017 oslavil doc. PaedDr. Zdeněk Vimr v plné síle své 65. narozeniny. Rád bych mu při této příležitosti popřál za celou naši sborovou rodinu a ostatní hudební příbuzenstvo i do dalších let pevné zdraví, neutuchající sbormistrovskou sílu a nadšení a mnoho dalších uměleckých úspěchů a radostí.
Jiří Kolář