• Skip to main content
  • Skip to secondary menu
  • Skip to primary sidebar
  • Skip to secondary sidebar
Hudební rozhledy

Hudební rozhledy

Časopis pro hudební kuturu

  • Úvodní stránka
  • O nás
  • Redakce
  • Výběr z tištěné verze
  • Partneři
  • Facebook

Martinů Voices a Karel Košárek s Františkem Součkem

3.12.2016 by Rafael Brom

Beroun, Kulturní dům Plzeňka

Rafael Brom

Úterý 1. 11. vystoupil na koncertě 34. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun vokální soubor Martinů Voices se sbormistrem Lukášem Vasilkem.

Soubor zahájil svůj program skladbou Madrigaly pro smíšený sbor a cappella, které zkomponoval renesanční autor Giovanni Pierluigi da Palestrina. Martinů Voices se zde představil jakou soubor širokého stylového záběru, který při svém proklamovaném zaměření na díla 20. a 21. století dokázal, že hudba starších období, do kterých příležitostně vstupuje, jak uvádí ve své biografii, není pouhým chlácholením publika, které vyrostlo na tradičním repertoáru. Palestrinova hudba zněla s jasnou dikcí, nicméně jakoby sveřepým výrazem, avšak s podivuhodně propracovanou dynamikou, která obdařila madrigaly známého autora značného množství chrámové hudby vitalitou a jistým emotivním nábojem. Následující skladba, stylově náležitě kontrastní, prodloužila artificiální charakter literárních předloh, s nímž si Johannes Brahms ve svém cyklu Čtyři kvartety pro smíšený sbor a klavír – Vier Quartette, op. 92 zachází s respektem k vyvoleným básníkům a s ohledem k obsahu a náladě textů. Lukáš Vasilek setrval v intencích tohoto uměleckého zobrazení a provedl svůj sbor s věrností k zápisu i k tradičnímu interpretačnímu výrazu německé hudby, aniž by se pouštěl do výraznějších romantizujících efektů. Ty se nicméně decentně jevily v interpretaci klavírního partu, který přesně s bonusem niterného prožití přednesl Karel Košárek. Jako třetí skladbu programu zvolil sbormistr dílo, jehož autorem je estonský komponista Veljo Tormis. Programová brožurka nabídla vzrušivou informaci o autorově rozhodnutí ukončit svou kompoziční činnost v sedmdesáti letech a autor tak již celých šestnáct let reviduje své dílo. Jeho Podzimní krajiny – Sügismaastikud, jak zní originální název, jsou komponovány – tak jako předchozí skladby – na artificiální předlohu, jíž jsou texty estonské současné básnířky Viiki Luikové. V této soudobé hudbě z roku 1964 Martinů Voices viditelně pookřály a s prožitkem využily modernistické efekty výrazové, strukturální i hlasové, zejména uvolněním sopránů do působivé svítivé polohy.

Druhou trojici skladeb, které zazněly po přestávce, zahájil slavný cyklus Leoše Janáčka s folklorním titulem Ukvalské písně. Snad každý, kdo je kdy i jen náhodou zazpíval, byl stržen ke spoluúčasti, byť tentokrát jen v prožívání. Sbor pěkně provedl náladové a výrazové proměny v jednotlivých písních, aniž by se ze své spíše akademické pozice uvolnil k prudkým folklorně nevázaným energickým atakům či naopak k nyvě vroucnějším tónům v citově prohloubenějších polohách. Ukázněná sóla dvou mužských hlasů se spořádaně nesla v této interpretační volbě a profesionálně spolehliví pěvci nepodlehli pokušení vystavit na odiv barvu či mocnost svých hlasových předností. Následující druhou českou skladbou v programu sboru byl opus Bohuslava Martinů s názvem Petrklíč pro ženský sbor, housle a klavír. Profesionálně vybavené dámské křídlo, ostatně tak jako celý komorní sbor, potěšilo svým provedením auditorium a neošidilo je o mnohé z barev lidového melosu, z něho autor své texty a nálady čerpal. Instrumentální spoluúčinkující, klavírista Karel Košárek a houslista František Souček k vděčnému přijetí stále přívětivé a radostné skladby Martinů rozhodně přispěli.

Závěr koncertu Martinů Voices patřil hudbě anglického skladatele Michaela Tippetta. Jak objasňuje text Lucie Maňourové, autorky informačně a fakticky zdařilé programové brožury, je Pět černošských spirituálů, které Martinů Voices provedly, autorem vyvedeno ze světského oratoria Dítě naší doby – A Child of our Time a aranžováno z instrumentální verze pro hlasy. Vzhledem k závažnosti protinacisticky zacílené kompozice – vznikla v letech 1939 až 1941 jako protest proti barbarské Křišťálové noci – bylo provedení díla výrazově hymnické, s patinou vlasteneckého patosu a při zachování spirituální charakteristiky také s příznačnou expresivitou i finální smířlivostí. Martinů Voices přidávali píseň Ye shall have a song amerického sociálního aktivisty Juliana Bonda.

Kategorie:Aktuality, Recenze

Primary Sidebar

Secondary Sidebar

Rubriky

  • Aktuality
  • Festivaly a koncerty
  • Jubilea
  • Opera
  • Pozvánky
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Různé
  • Upoutávky
  • Vzpomínky
  • Zážitky a propadáky měsíce

Archivy

  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016

Copyright © 2023 · Magazine Pro on Genesis Framework · WordPress · Log in