Brno, divadlo Reduta
Karla Hofmannová
V brněnské Redutě se 12. 10. konala Konference o umělecké kritice, jako doprovodná akce k Festivalu Janáček 2016. Šlo o první akci, na které se sešli lidé, kteří píší svá hodnocení na divadelní a hudební produkce. Po celý den vyjadřovali své názory na to, jaké má současná kritika možnosti a jaké má problémy a jaké je její poslání ve společnosti.
Zúčastnilo se šestnáct přednášejících, dvacet diskutujících a asi stopadesát přihlížejících včetně studentů vysokých škol, které participovaly na realizaci konference. Největší zájem projevili studenti JAMU a také hudební vědy, tedy ti, kterým se má kritika stát partnerem či hlavním posláním. A nechyběla ani poučená veřejnost, lidé, kteří kritiky čtou.
Postavení kritiky v médiích a dostatek prostoru k její prezentaci bylo hlavním tématem konference, stejně jako plusy a mínusy odborného tisku, deníků a internetových portálů. Ale také se řešily zásadní otázky – komu má vlastně kritika sloužit a proč? Je to propagace pro umělce? Je to součást reklamy a marketingové strategie? Má kritik být nezávislým, nebo má sloužit nějakým vyšším, estetickým, či dokonce eticko-politickým zájmům? Má kritika nějakou odpovědnost za důsledky svých soudů? Může ovlivnit i ekonomickou stránku akcí ovlivněním zřizovatele či sponzorů? A v neposlední řadě – jak dalece může být umělecká kritika objektivní? A je-li jen subjektivním hodnocením jednoho, byť teoreticky vzdělaného člověka, jak dalece může být takové hodnocení bráno vážně? Zcela vážně tohle téma diskutovali jak zkušení matadoři, tak studenti, které zajímaly právě možnosti internetových médií.
Přednášející i diskutující byli z řad profesionálních kritiků i těch, kteří píší jen příležitostně. Vedle hudebních či divadelních vědců tu diskutovali i píšící umělci či lidé, pracující v marketingu, nebo v médiích, jako jsou Divadelní noviny, rozhlas, televize nebo deník Rovnost. Střetly se tu pohledy na uměleckou kritiku podle toho, co od ní jednotliví uživatelé očekávají. Z pohledu šéfredaktora má přinést čtivost, aby o ni měli čtenáři zájem. Není-li čtivá a lehce pochopitelná, není proč ji zveřejňovat. Umělci chtějí od kritiky PR, tedy reklamu. Aby si ji mohli přiložit k životopisu, musí být lichotivá. Vedení divadla také očekává, že kritika přivede diváka na inscenaci. Musí to být ale jen hodnocení kladné? Co když dobře pěstovaná špatná pověst přivábí senzacechtivé publikum víc? Ale to je přece bulvár! No a co, hlavně, že to rezonuje ve společnosti, že se o nás mluví! A co takhle si
kritika zaplatit, aby psal, že jsme skvělí? No jo, ale co etika a profesionální pověst kritika? I takové myšlenky na konferenci zazněly. Bylo jen škoda, že bylo málo času, aby se daly prodiskutovat.
Několik postřehů, které na konferenci zazněly: „Úkolem kritiky je vymezit hranice mezi uměním a zábavou, od dětství jsou diváci pod tlakem komerce a nedokáží hranice rozpoznat. Kritika je reflexí umění a ideálně by měla prolnout vnější a vnitřní pohled na umělecké dílo…“ myslí si rektor JAMU a hudební skladatel Ivo Medek. Naopak podle mladé dramaturgyně Evy Mikuláškové má kritika především sloužit reklamě, tvořit PR a to jak umělcům, tak pořadatelům. Hudební kritik a muzikolog Jan Špaček volal po kvalitě, znalostech, po analytické práci, jeho kolega, muzikolog Jiří Zahrádka zase po dodržování technických aspektů jako základu řemesla. Naopak šéfredaktor Divadelních novin Josef Herman, letitý praktik, rezignoval na pravdu o umění a na objektivnost, za nejdůležitější považuje rezonanci uměleckého díla ve společnosti, tedy širokou diskusi. Pracovníci médií upozornili na malou část populace, kterou diskuse o umění zajímá, ale také upozornili na nešvar znehodnocování recenzí na propagační referáty. Shoda byla na tom, že kritik nesmí radit umělcům, jak to mají dělat. A zarezonoval i názor profesorky Jindry Bártové: „Nesmíme zapomínat na etickou rovinu. Komu hudba nedělá radost, neměl by psát kritiky.“
Na jednom se účastníci konference ovšem bezvýhradně shodli. Že taková pravidelná setkávání na odborné úrovni jsou žádoucí a že právě nezávislá platforma zaručuje rovnost všech příspěvků. Z konference bude vydán sborník, který bude k dispozici u všech zainteresovaných účastníků, kterými byli pořadatelé Rada občanských iniciativ a Národní divadlo v Brně, statutární město Brno, Syndikát novinářů Jižní Moravy a vysoké školy, především spolupořádající Hudební fakulta JAMU, divadelní fakulta JAMU a Ústav hudební vědy a divadelních studií FF MU spolu s katedrou mediálních studií a žurnalistiky.