Zpěvák, který vám s Českou filharmonií za zády téměř v 85 letech zazpívá Revírníka v závěru Lišky Bystroušky tak, že vám spadne čelist, ten už asi o zpívání něco ví. A taky o životě. Richard Novák měl štěstí na učitele, je houževnatý a celý život na sobě pracoval. Nebál se přerušit kariéru v jejím zdánlivém vrcholu, když měl pocit, že jeho hlas ztrácí vnitřní oporu, a začít zase od začátku.
V roce 1961 získal 2. cenu v Toulouse (soutěž vyhrál José van Dame), 1962 titul laureáta v holandském Hertogenbosch. Dvořák, Verdi a Janáček – to jsou tři pilíře jeho repertoáru, současně tři velké hudební lásky. Hostoval v Teatro Colón, na Salcburském festivalu pod taktovkou C. Abbada, v Paříži, Madridu či Benátkách. V oratorních dílech zpíval pod K. Ančerlem a V. Neumannem, Glagolskou mši nahrál s Ch. Mackerrasem i R. Chaillym. A nelze opominout jeho milovaný písňový repertoár – Schubert, Schumann, Wolf, Křička – především však Dvořákovy Biblické písně. Supraphon na právě vydávaném 2CD Portrét představuje výběr z jeho nejzajímavějších nahrávek; je poctou obdivuhodnému člověku a pěvci k životnímu jubileu, které oslaví již 2. října.
„Prvotní u mě nebyl hlas, spíš vztah k hudbě jako takové. Podle svědectví rodičů a starších sourozenců jsem od malička zpíval dost kurážně, ale v pěti letech jsem tak moc toužil po housličkách, až mi je přinesl Ježíšek. Jak by ne? Tatínek, venkovský učitel, hrál na housle, a všude se tenkrát zpívalo: doma, v kostele i na poli – tak silná potřeba to tehdy byla. Lásku k hudbě jsem prostě dostal již do kolébky,“ vzpomíná s nadhledem Richard Novák.
Český spolek pro komorní hudbu uspořádá 31. 10. 2016 k 85. narozeninám Richarda Nováka slavnostní koncert ve Dvořákově síni Rudolfina. Zde také bude nové dvojalbum pokřtěno.